ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.50.2007:78
sp. zn. 8 As 50/2007 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera, PhD. v právní věci žalobce: JUDr. Z. Š.,
proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, Praha 1, Mariánské nám. 2, a osoby zúčastněné na
řízení: Bytové družstvo Fantova 1780-1784, se sídlem Praha 5 – Stodůlky, Fantova 1782/32,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2005, čj. MHMP-
87639/2005/OST/Pi/Zá, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 27. 6. 2007, čj. 10 Ca 238/2005 – 38,
takto:
I. V řízení o kasační stížnosti na místě osoby zúčastněné na řízení Městské části
Praha 13 vystupuje Bytové družstvo Fantova 1780-1784.
II. Kasační stížnost se zamítá.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím odboru stavebního úřadu Městské části Praha 13 ze dne 14. 2. 2005,
čj. VYS-1781-3054/04-JK-ROS bylo podle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařízeno
vlastníkovi bytového domu čp. 1781 k. ú. Stodůlky, Městské části Praha 13 odstranění stavebních
úprav „Zasklení lodžie necertifikovaným rámovým systémem“ v bytu č. 6 ve 2. patře bytového
domu ul. F., P. 5, provedených bez stavebního povolení či ohlášení za podmínek dále uvedených
ve výroku tohoto správního rozhodnutí.
Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního ze dne 21. 6. 2005,
čj. MHMP-87639/2005/OST/Pi/Zá bylo odvolání JUDr. Z. Š. proti cit. rozhodnutí správního
orgánu prvého stupně zamítnuto a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se JUDr. Z. Š. (dále též „žalobce“ či
„stěžovatel“) domáhal zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného s tím, aby bylo zrušeno i shora
uvedené rozhodnutí Městského úřadu Praha 13.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2007, čj. 10 Ca 238/2005 – 38 byla
tato žaloba zamítnuta. Tento soud – jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí – se zabýval otázkou,
zda žalobce byl účastníkem dotyčného správního řízení. Především s poukazem na §97 odst. 2
zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu účinného v době vydání
napadeného správního rozhodnutí (dále též „stavební řád“) dovodil, že mu toto právo
účastenství příslušelo. Dále se vypořádal s žalobcem tvrzenou nepřezkoumatelností, týkající
se označování žalobce i vlastníka domu jakožto „stavebníka“ a dovodil, že z rozhodnutí
je zřejmé, kdy se tím rozumí vlastník domu a kdy žalobce, jakožto osoba, která provedla dotyčné
úpravy. Městský soud dovodil, že nelze přisvědčit ani další námitce žalobce, že „došlo
k promlčení požadavku na stavební povolení po 10 letech.“ Městský soud především vycházel
ze zjištění (vyplývajícího ze správních spisů), že k provedení stavebních úprav – zasklení
lodžie - došlo bez stavebního povolení i bez souhlasu (tehdejšího) vlastníka nemovitosti, stavební
úprava nebyla ani dodatečně povolena či kolaudována a takové řízení žalobce (jakožto nájemce)
ani vlastník domu návrhem nevyvolal.
Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení tohoto
rozsudku. Stěžovatel v prvé řadě uvádí to, že „orgány činné ve správním řízení“ a „provozovatel
CENTRA v. o. s.“ od roku 1994, kdy byla provedena montáž lodžie v bytě čp. 6 až do roku 2004
byly nečinné a toto zateplení a zhodnocení bytu trpěly. Změna nastala až poté, co v roce 2002
došlo k rekonstrukci lodžií dodavatelskou firmou, která neodborně odstranila a ničím nenahradila
„protipožární nehořlavé zařízení“ (vinklový plech v dolní části lodžie). Dosavadní způsob řešení
správního sporu není veden na principu smírného řešení. Prakticky nebyla žalobci dána možnost
zhojit jinak nežádoucí právní stav podmíněný certifikací u podané žádosti o dodatečné povolení
stavby. Splnění takové podmínky s více jak desetiletým odstupem je dopředu nemožné. Nebyl
dán pokyn k odstranění nežádoucího stavu, který byl způsoben při rekonstrukci lodžie v roce
2002 a proto vyžadovat po vlastníkovi bytového domu dodatečný souhlas s povolením stavby
by zatím bylo bezpředmětné. Stěžovatel dále vyslovuje nesouhlas s částí odůvodnění, kde
je vysloveno, že zasklení je v rozporu s usnesením zastupitelstva Městské části Praha 1, aniž
by soud řešil otázku, kdy toto usnesení bylo vydáno, zda se na tento případ vztahuje, jakou má
právní sílu a zda je něm postaveno rozhodnutí o odstranění stavby. Soud se ani nezabýval
skutečností, nakolik je odstranění zasklení lodžie stavebně technickým problémem, který ostatním
zasahuje do soukromí nebo ohrožuje okolí. Soud se sice zabýval otázkou promlčení, ale jen tak,
že tento právní institut vázal na stavební zákon se závěrem, že tento zákon ani jiný veřejnoprávní
předpis otázku promlčení v daném případě neupravuje. Zasklená lodžie je (dle tvrzení
stěžovatele) věcí, která dle občanského zákoníku podléhá institutu vydržení a nabývání věcí.
Takto určený vlastník může poté jako účastník vstupovat do stavebního řízení. K části
odůvodnění rozsudku týkající se kolaudačního rozhodnutí ze dne 4. 11. 2002 (poznámka soudu:
rekonstrukce všech lodžií) stěžovatel namítá, že toto rozhodnutí ani předchozí stavební povolení
nikdy neviděl a obsah těchto rozhodnutí nezná a ze strany stavebního úřadu mu byly podány
zkreslené informace. Ze stavebního řízení o odstranění stavby vyplývá, že se ve skutečnosti
nejedná o stavebně technický problém, ale jen o problém administrativní správní, založený čistě
na povolení či ohlášení stavebních úprav. V potaz je nutno vzít i probíhající proces privatizace
bytových jednotek. Po vzniku nových vlastnických vztahů pozbude platnosti i usnesení Městské
části Prahy 13 ohledně používání zasklívacích systémů, na jehož základě bylo vyvoláno toto řízení
o odstranění stavebních úprav – zasklení lodžie necertifikovaným způsobem.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě s tím,
že se pl ně ztotožňuje s napadeným rozsudkem městského soudu.
Bylo podáno i další vyjádření ke kasační stížnosti, nikoli však tehdejší osoby zúčastněné
na řízení, tj. Městské části Praha 13, ale Úřadu této městské části, odbor stavební, oddělení
výstavby, tedy správního orgánu prvého stupně. V něm bylo mj. poukázáno na to, že stěžovateli
bylo při ústním jednání na stavebním úřadu vysvětleno, jakým způsobem může ověřit technický
stav zasklení. Stěžovatel za celou dobu řízení si nevyžádal na stavebním úřadu nahlédnutí
do stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí stavebních úprav lodžií bytového domu
z roku 2002.
V průběhu řízení o kasační stížnosti Městská část Praha 13 přípisem ze dne 7. 11. 2007
sdělila, že u osoby zúčastněné na řízení došlo na základě kupní smlouvy ze dne
25. 6. 2007 s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí dnem 1. 8. 2007
k singulární sukcesi. Novým vlastníkem domu se stalo Bytové družstvo Fantova 1780 - 1784.
Toto sdělení bylo doloženo příslušnými doklady. Tomuto novému vlastníkovi bylo zasláno
vyrozumění o složení senátu. Do dnešního dne tento subjekt nesdělil, že nehodlá nadále
vystupovat v řízení v postavení osoby zúčastněné na řízení. Proto bylo rozhodnuto o této změně
(viz bod I výroku rozsudku).
Při posouzení důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vycházel z následujících
skutečností, úvah a závěrů.
Podle ustanovení §88 odst. 1 písm. b) stavebního řádu, stavební úřad nařídí vlastníku
stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení nebo
v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu
s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování,
obecnými a technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy
chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její
dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené
lhůtě a v rozsahu jako v žádosti o stavební povolení.
Mezi účastníky je nesporné, že k provedení přísl. úprav – zasklení lodžie bylo třeba
stavební povolení. Dodatečné povolení stavby je – jak vyplývá z uvedené ustanovení – vázáno
na dvě kumulativní podmínky: soulad stavby s veřejným zájmem a předložení žádosti
o dodatečné stavební povolení ve lhůtě stanovené stavebním úřadem. V daném případě tato
druhá podmínka splněna nebyla. Ani Městská část Praha 13, jakožto tehdejší vlastník domu
či subjekt vykonávající správu domu (CENTRA v. o. s.), pokud k tomu byl zmocněn, ani žalobce
po uzavření písemné dohody s vlastníkem stavby (srov. §58 odst. 2 a 3 stavebního řádu)
nepředložili ve stanovené lhůtě žádost o dodatečné povolení stavby. Je tedy nadbytečné,
aby se soud zabýval splněním prvé podmínky – souladu s veřejným zájmem.
V daném případě není možné směšovat tehdejšího vlastníka stavby – Městskou část Praha
13, jednajícího v samostatné působnosti, od Úřadu městské části Praha 13, odboru stavebního,
vykonávajícího státní správu v přenesené působnosti jakožto stavebního úřadu. Pro správní řízení
o odstranění stavby je nepodstatné, proč žádost o dodatečné povolení stavební úpravy nebyla
podána, tj. zda vlastník nemovitosti nehodlal dát nezbytný souhlas např. proto, že trval
na zasklení lodžie jen určitými způsoby a pod. Je tudíž pro toto řízení i nerozhodný přesný obsah
a datum rozhodnutí zastupitelstva městské části, o kterém se zmiňuje žalobce.
Nemůže obstát ani – navíc nikoli zcela jasně formulovaná – námitka stěžovatele, týkající
se promlčení, vydržení a nabývání vlastnictví. Zasklení lodžie se stalo od prvopočátku součástí
stavby ve vlastnictví Městské části Praha 13. Tomuto subjektu pak bylo ve souladu §88
stavebního řádu nařízeno odstranění stavby při respektování i práv žalobce jakožto účastníka
řízení.
K části odůvodnění městského soudu týkající se provedení stavebních úprav v roce 2002
žalobce toliko namítá, že neměl možnost se se stavebním a kolaudačním rozhodnutím seznámit.
Neuvádí však, že by mu byla odmítnuta možnost nahlédnout do přísl. spisů u stavebního úřadu.
Nic ani nebránilo, aby do těchto rozhodnutí nahlédl v průběhu řízení před městským soudem.
Přesto Nejvyšší správní soud přezkoumal, zda skutečnosti a závěry uvedené v odůvodnění
napadeného rozsudku odpovídají těmto správním rozhodnutím, přičemž ani v tomto případě
neshledal pochybení městského soudu.
Konečně k námitce, že probíhá privatizace domu, je třeba zejména uvést, že pro žalobu
ve správním soudnictví podle §65 a násl. s. ř. s. je rozhodující stav v době vydání napadeného
rozhodnutí. Případné změny (zde změna vlastníka stavby) na posouzení zákonnosti rozhodnutí
nemohou nic změnit.
Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta.
Protože bylo přednostně rozhodnuto o kasační stížnosti, nebylo již samostatně
rozhodováno o žádosti stěžovatele na přiznání odkladného účinku.
Úspěšnému žalovanému, jak vyplývá i z obsahu spisu, náklady řízení o kasační stížnosti
nad rámec běžných výdajů nevznikly. Proto mu tato náhrada nebyla přiznána.
U osoby zúčastněné na řízení nebyly zjištěny důvody dle §60 odst. 5 pro přiznání této
náhrady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. února 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu