Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.12.2008, sp. zn. 8 Azs 48/2008 - 46 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2008:8.AZS.48.2008:46

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2008:8.AZS.48.2008:46
sp. zn. 8 Azs 48/2008 - 46 ROZSUDEK Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: F. D., v řízení zastoupeného opatrovníkem: Organizace pro pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2007, čj. OAM-10-613/LE-C06-C09-2007, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, čj. 2 Az 71/2007 - 20, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, čj. 2 Az 71/2007 - 20, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 11. 2007, čj. OAM-10-613/LE-C06-C09-2007, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne 2. 4. 2008, čj. 2 Az 71/2007 - 20, postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Praze. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností. Dovolal se stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel namítl, že městský soud porušil právní zásadu rozhodování podle platné a účinné právní normy. Zákon č. 325/1999 Sb. se nejmenuje zákon o mezinárodní ochraně, jak nesprávně uvedl městský soud. Novela zákona o azylu zákonem č. 379/2007 Sb. nenabyla účinnosti dne 5. 12. 2007, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení, ale až dnem řádného vyhlášení, tj. dne 21. 12. 2007 (čl. XIV zákona č. 379/2007 Sb.). Městský soud dále nerespektoval přechodné ustanovení zákona č. 379/2007 Sb., podle něhož řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (čl. IV zákona č. 379/2007 Sb.). Městský soud v posuzované věci nedostál své povinnosti ověřit si prostorovou, osobní a časovou působnost (účinnost) aplikované normy a dostal se rovněž do rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně s právním názorem vyjádřeným v usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 10. 2007, čj. Nad 13/2007 - 39. Podle stěžovatele měl městský soud postupovat podle zákona o azylu ve znění účinném před dnem 21. 12. 2007, kdy byla místní příslušnost tímto speciálním zákonem ve vztahu k soudnímu řádu správnímu určena tak, že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Žalobce se v den podání žaloby (dne 7. 12. 2007) nacházel v přijímacím středisku pro žadatele o azyl, místní příslušnost Městského soudu v Praze je tak podle stěžovatele nezpochybnitelná. Přesah vlastních zájmů ve smyslu §104a zákona o azylu spatřuje stěžovatel v tom, že se jedná o zásadní pochybení městského soudu, a dále v tom, že městský soud rozhodl v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil, a to ani prostřednictvím opatrovníka, který mu byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2008, čj. 2 Az 71/2007 - 38, ustanoven podle §29 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší správní soud uzavřel, že kasační stížnost stěžovatele svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, a je tedy přijatelná (§104a s. ř. s.). Poté Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížnost je důvodná. Podle §7 odst. 2 s. ř. s., nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Zvláštním zákonem relevantním v posuzovaném případě je zákon o azylu. Podle §32 odst. 4 zákona o azylu, ve znění účinném od 1. 1. 2003 do 20. 12. 2007, je k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Ustanovením čl. III bodu 30. zákona č. 379/2007 Sb. byla do §32 na konec odstavce 4 doplněna věta druhá, podle níž je k řízení o žalobě podané žadatelem o udělení mezinárodní ochrany (žalobcem), který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště (§73), místně příslušný Krajský soud v Praze. Podle čl. XIV zákona č. 379/2007 Sb. nabývá tento zákon – s výjimkou několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ relevantní - účinnosti dnem vyhlášení. Podle přechodného ustanovení citovaného zákona obsaženého v čl. IV se řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Nejvyšší správní soud dal stěžovateli za pravdu, že zákon č. 325/1999 Sb. se nejmenuje zákon o mezinárodní ochraně, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení. Zákonem č. 165/2006 Sb. sice byl mj. novelizován zákon o azylu tak, že institut azylu byl nahrazen obsahově obdobným institutem mezinárodní ochrany (v souvislosti s transpozicí směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany), nicméně ke změně dosavadního názvu zákona o azylu touto novelou nedošlo. Zákon č. 325/1999 Sb. se proto i po uvedené novelizaci (i jakýchkoli novelizacích pozdějších) nazývá zákon o azylu. Nejvyšší správní soud přitakal stěžovateli i v tom, že zákon č. 379/2007 Sb., kterým byl novelizován zákon o azylu, nenabyl účinnosti dne 5. 12. 2007, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení. Jak již bylo uvedeno shora, podle čl. XIV zákona č. 379/2007 Sb. nabývá tento zákon – s výjimkou několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ relevantní - účinnosti dnem vyhlášení. Podle §3 odst. 1 až 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, nabývají právní předpisy platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů. Dnem vyhlášení právního předpisu je den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů, uvedený v jejím záhlaví. Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení. Ze záhlaví příslušné částky Sbírky zákonů bylo zjištěno, že byla rozeslána dne 21. 12. 2007. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že zákon č. 379/2007 Sb. – s výjimkou několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ relevantní – nabyl účinnosti dnem 21. 12. 2007. Datum 5. 12. 2007, které jako datum účinnosti předmětného zákona uvedl v napadeném rozhodnutí městský soud, pak odpovídá datu schválení tohoto zákona, které však nemá na jeho účinnost žádný vliv. Městský soud tedy pochybil, označil-li v odůvodnění napadeného usnesení zákon č. 325/1999 Sb. jako zákon o mezinárodní ochraně a uvedl-li, že zákon č. 379/2007 Sb., kterým byl novelizován zákon o azylu, nabyl účinnosti dne 5. 12. 2007. Tato pochybení, byť představují nesprávnosti napadeného usnesení, nemohou vést bez dalšího k jeho nezákonnosti. Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli i v závěru, že městský soud nerespektoval přechodné ustanovení zákona č. 379/2007 Sb. Podle čl. IV zákona č. 379/2007 Sb. se řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ze spisů vyplývá, že žalobce podal žalobu u Městského soudu v Praze dne 7. 12. 2007. Tímto dnem bylo v souladu s §32 s. ř. s. zahájeno soudní řízení, které nebylo dosud skončeno. Z uvedeného vyplývá, že městský soud měl v posuzované věci postupovat podle zákona o azylu, ve znění účinném do dne 20. 12. 2007. Posledně uvedený zákon přitom obsahoval v §32 odst. 4 zvláštní úpravu (lex specialis) ve vztahu k obecně stanovené místní příslušnosti v soudním řádu správním (lex generalis), a to, že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v den podání žaloby hlášen k pobytu v přijímacím středisku pro žadatele o azyl, byl k řízení o jeho žalobě místně příslušný Městský soud v Praze. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v usnesení ze dne 10. 10. 2007, čj. Nad 13/2007 - 39, č. 1458/2008 Sb., jehož se dovolal stěžovatel v kasační stížnosti, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyslovil, že pro určení místní příslušnosti soudu ve správním soudnictví jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení; i ve správním soudnictví se tedy zásadně uplatní obecná procesní zásada perpetuatio fori. Městský soud pochybil, pokud v kasační stížností napadeném usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu postupoval podle zákona o azylu ve znění zákona č. 379/2007 Sb., aniž respektoval příslušné přechodné ustanovení. Městský soud tedy nesprávně posoudil právní otázku [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], což způsobilo nezákonnost jeho usnesení o postoupení věci. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadené rozhodnutí městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm bude městský soud postupovat vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v rozhodnutí o věci samé (§110 odst. 2 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. prosince 2008 JUDr. Petr Příhoda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:30.12.2008
Číslo jednací:8 Azs 48/2008 - 46
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Rozsudek
zrušeno a vráceno
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:C
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2008:8.AZS.48.2008:46
Staženo pro jurilogie.cz:27.03.2024