ECLI:CZ:NSS:2008:8.AZS.48.2008:46
sp. zn. 8 Azs 48/2008 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: F. D., v řízení zastoupeného opatrovníkem: Organizace pro
pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2007,
čj. OAM-10-613/LE-C06-C09-2007, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, čj. 2 Az 71/2007 - 20,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, čj. 2 Az 71/2007 - 20,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 11. 2007, čj. OAM-10-613/LE-C06-C09-2007, neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který usnesením ze dne 2. 4. 2008, čj. 2 Az 71/2007 - 20, postoupil věc k vyřízení Krajskému
soudu v Praze.
Žalovaný (stěžovatel) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností. Dovolal
se stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nesprávného posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení.
Stěžovatel namítl, že městský soud porušil právní zásadu rozhodování podle platné
a účinné právní normy. Zákon č. 325/1999 Sb. se nejmenuje zákon o mezinárodní ochraně,
jak nesprávně uvedl městský soud. Novela zákona o azylu zákonem č. 379/2007 Sb. nenabyla
účinnosti dne 5. 12. 2007, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení,
ale až dnem řádného vyhlášení, tj. dne 21. 12. 2007 (čl. XIV zákona č. 379/2007 Sb.). Městský
soud dále nerespektoval přechodné ustanovení zákona č. 379/2007 Sb., podle něhož řízení,
která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí
podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona
(čl. IV zákona č. 379/2007 Sb.). Městský soud v posuzované věci nedostál své povinnosti ověřit
si prostorovou, osobní a časovou působnost (účinnost) aplikované normy a dostal se rovněž
do rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně s právním názorem
vyjádřeným v usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 10. 2007, čj. Nad 13/2007 - 39.
Podle stěžovatele měl městský soud postupovat podle zákona o azylu ve znění účinném
před dnem 21. 12. 2007, kdy byla místní příslušnost tímto speciálním zákonem ve vztahu
k soudnímu řádu správnímu určena tak, že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud,
v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen
k pobytu. Žalobce se v den podání žaloby (dne 7. 12. 2007) nacházel v přijímacím středisku
pro žadatele o azyl, místní příslušnost Městského soudu v Praze je tak podle stěžovatele
nezpochybnitelná.
Přesah vlastních zájmů ve smyslu §104a zákona o azylu spatřuje stěžovatel v tom,
že se jedná o zásadní pochybení městského soudu, a dále v tom, že městský soud rozhodl
v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil, a to ani prostřednictvím opatrovníka,
který mu byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2008, čj. 2 Az 71/2007 - 38,
ustanoven podle §29 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že kasační stížnost stěžovatele svým významem podstatně
přesahuje jeho vlastní zájmy, a je tedy přijatelná (§104a s. ř. s.).
Poté Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §7 odst. 2 s. ř. s., nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Zvláštním
zákonem relevantním v posuzovaném případě je zákon o azylu. Podle §32 odst. 4 zákona
o azylu, ve znění účinném od 1. 1. 2003 do 20. 12. 2007, je k řízení o žalobě místně příslušný
krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání
žaloby hlášen k pobytu. Ustanovením čl. III bodu 30. zákona č. 379/2007 Sb. byla do §32
na konec odstavce 4 doplněna věta druhá, podle níž je k řízení o žalobě podané žadatelem
o udělení mezinárodní ochrany (žalobcem), který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně
v tranzitním prostoru mezinárodního letiště (§73), místně příslušný Krajský soud v Praze.
Podle čl. XIV zákona č. 379/2007 Sb. nabývá tento zákon – s výjimkou několika ustanovení,
která nejsou pro posuzovaný případ relevantní - účinnosti dnem vyhlášení. Podle přechodného
ustanovení citovaného zákona obsaženého v čl. IV se řízení, která nebyla pravomocně skončena
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud dal stěžovateli za pravdu, že zákon č. 325/1999 Sb. se nejmenuje
zákon o mezinárodní ochraně, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného
usnesení. Zákonem č. 165/2006 Sb. sice byl mj. novelizován zákon o azylu tak, že institut azylu
byl nahrazen obsahově obdobným institutem mezinárodní ochrany (v souvislosti s transpozicí
směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat
státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení
uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu
poskytované ochrany), nicméně ke změně dosavadního názvu zákona o azylu touto novelou
nedošlo. Zákon č. 325/1999 Sb. se proto i po uvedené novelizaci (i jakýchkoli novelizacích
pozdějších) nazývá zákon o azylu.
Nejvyšší správní soud přitakal stěžovateli i v tom, že zákon č. 379/2007 Sb., kterým byl
novelizován zákon o azylu, nenabyl účinnosti dne 5. 12. 2007, jak nesprávně uvedl městský soud
v odůvodnění napadeného usnesení. Jak již bylo uvedeno shora, podle čl. XIV zákona
č. 379/2007 Sb. nabývá tento zákon – s výjimkou několika ustanovení, která nejsou
pro posuzovaný případ relevantní - účinnosti dnem vyhlášení. Podle §3 odst. 1 až 3 zákona
č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů,
nabývají právní předpisy platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů. Dnem vyhlášení
právního předpisu je den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů, uvedený v jejím záhlaví.
Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem
po vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek
účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení. Ze záhlaví příslušné částky Sbírky zákonů bylo zjištěno,
že byla rozeslána dne 21. 12. 2007. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že zákon
č. 379/2007 Sb. – s výjimkou několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ
relevantní – nabyl účinnosti dnem 21. 12. 2007. Datum 5. 12. 2007, které jako datum účinnosti
předmětného zákona uvedl v napadeném rozhodnutí městský soud, pak odpovídá datu schválení
tohoto zákona, které však nemá na jeho účinnost žádný vliv.
Městský soud tedy pochybil, označil-li v odůvodnění napadeného usnesení zákon
č. 325/1999 Sb. jako zákon o mezinárodní ochraně a uvedl-li, že zákon č. 379/2007 Sb.,
kterým byl novelizován zákon o azylu, nabyl účinnosti dne 5. 12. 2007. Tato pochybení,
byť představují nesprávnosti napadeného usnesení, nemohou vést bez dalšího k jeho
nezákonnosti.
Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli i v závěru, že městský soud nerespektoval
přechodné ustanovení zákona č. 379/2007 Sb. Podle čl. IV zákona č. 379/2007 Sb. se řízení,
která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí
podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ze spisů
vyplývá, že žalobce podal žalobu u Městského soudu v Praze dne 7. 12. 2007. Tímto dnem bylo
v souladu s §32 s. ř. s. zahájeno soudní řízení, které nebylo dosud skončeno. Z uvedeného
vyplývá, že městský soud měl v posuzované věci postupovat podle zákona o azylu, ve znění
účinném do dne 20. 12. 2007. Posledně uvedený zákon přitom obsahoval v §32 odst. 4 zvláštní
úpravu (lex specialis) ve vztahu k obecně stanovené místní příslušnosti v soudním řádu správním
(lex generalis), a to, že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Vzhledem
k tomu, že žalobce byl v den podání žaloby hlášen k pobytu v přijímacím středisku pro žadatele
o azyl, byl k řízení o jeho žalobě místně příslušný Městský soud v Praze.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v usnesení ze dne 10. 10. 2007,
čj. Nad 13/2007 - 39, č. 1458/2008 Sb., jehož se dovolal stěžovatel v kasační stížnosti, rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu vyslovil, že pro určení místní příslušnosti soudu ve správním
soudnictví jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení;
i ve správním soudnictví se tedy zásadně uplatní obecná procesní zásada perpetuatio fori.
Městský soud pochybil, pokud v kasační stížností napadeném usnesení o postoupení věci
místně příslušnému soudu postupoval podle zákona o azylu ve znění zákona č. 379/2007 Sb.,
aniž respektoval příslušné přechodné ustanovení. Městský soud tedy nesprávně posoudil právní
otázku [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], což způsobilo nezákonnost jeho usnesení o postoupení
věci.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadené rozhodnutí
městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V něm bude městský soud postupovat vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným ve zrušujícím rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v rozhodnutí
o věci samé (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu