ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.57.2007:111
sp. zn. 9 As 57/2007 - 111
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a
soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: GTS
NOVERA, a. s., se sídlem Přemyslovská 2845/43, Praha 3, zastoupeného Mgr. Petrem
Hostašem, advokátem se sídlem Na Struze 1740/7, Praha 1, proti žalovanému: Český
telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 1. 2005, č. j. 23053/2004-603, o správním deliktu, o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2006, č. j. 7 Ca 26/2005 - 71,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč k rukám právního zástupce Mgr. Petra
Hostaše, advokáta se sídlem Na Struze 1740/7, Praha 1.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný domáhá zrušení shora označeného rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí předsedy
Českého telekomunikačního úřadu jako žalovaného odvolacího orgánu (dále jen „stěžovatel nebo
ČTÚ“), ze dne 27. 1. 2005, č. j. 23053/2004-603. Tímto rozhodnutím stěžovatel na základě
odvolání žalobce (dále jen „poskytovatel veřejné telefonní služby“ nebo „operátor“) změnil
rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru inspekce telekomunikací (dále jen
„správní orgán prvního stupně“ nebo jen „správní orgán“) ze dne 13. 8. 2004, č. j. 16071/04-
620/IV.vyř., v tom smyslu, že z výroku rozhodnutí byla vypuštěna jedna ze skutkových podstat
postihovaných správních deliktů, a to využívání čísel bez rozhodnutí ČTÚ,
které nebylo ve správním řízení prokázáno. Tím, že byl ze strany poskytovatele veřejné telefonní
služby porušen Číslovací plán a rozhodnutí ČTÚ o přidělení čísel a číselných řad využíváním čísel
v rozporu s účelem, ke kterému byla přidělena, došlo k porušení podmínky B. 4. písm. a)
telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě
(dále jen „telekomunikační licence“) ze dne 25. 9. 2000, č. j. 503269/2000 – 610, a podmínky D.
112
4. písm. a) telekomunikační licence ze dne 25. 9. 2000, č. j. 500021/2000 – 610.
Za toto protiprávní jednání byla poskytovateli veřejné telefonní služby podle §97 odst. 1 písm. t)
zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „telekomunikační zákon“), uložena pokuta ve výši 5 000 000 Kč. Faktický
závěr o porušení právních předpisů využíváním čísel v rozporu s účelem, ke kterému byla
přidělena, včetně výše pokuty, však stěžovatel v druhostupňovém rozhodnutí potvrdil.
Městský soud považoval žalobu za důvodnou, když dospěl k závěru, že rozhodnutí
stěžovatele jako odvolacího orgánu je zatíženo vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti pro
nedostatek důvodů rozhodnutí. Soud přisvědčil žalobní námitce, že se stěžovatel nezabýval
v odvolání namítanou věrohodností testů provedených společností Český Telecom, a. s., a
nevyjádřil se k jeho tvrzení, že správní orgán prvního stupně žádné testy neprováděl a testy
společnosti Český Telecom, a. s., přijal jako jediný důkaz, ačkoli operátor argumentoval tím, že
jeho vlastní testy údajně pochybení neprokázaly. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle
názoru soudu zřejmé, že důkazy předložené společností Český Telecom, a. s., vzal stěžovatel za
zcela průkazné a naprosto věrohodné, neboť stěžovatel v něm uvedl, že správní orgán prvního
stupně prováděl vlastní šetření s výsledky, které závěry předložených testů potvrzovaly. Soud
však poukázal na to, že z obsahu odůvodnění ani ze spisu už není zřejmé, o jaká vlastní šetření
správního orgánu se mělo jednat; k tomu soud pouze poznamenal, že součástí spisového
materiálu byl kontrolní protokol ze dne 28. 7. 2004, k č. j. 16071/04-620, z jehož obsahu vysvítá,
že na kontrolovaných www adresách v síti Internet byly poskytovány služby typu „pro dospělé“.
K žalobní námitce, že správní řízení bylo zatíženo procesní vadou, neboť správní spis neobsahuje
veškeré dokumenty, které tvořily jeho obsah před vydáním správního rozhodnutí v prvním
stupni, pak soud konstatoval, že je obtížné posoudit, zda stěžovatel soudu předložil úplný spisový
materiál, či nikoli. Vzhledem k tomu, že operátor připojil stejnopis svého odvolání, které ve
správním spise nebylo založeno, k podané žalobě, nebyla tato skutečnost sama o sobě důvodem
pro zrušení napadeného rozhodnutí. Tímto důvodem však byla skutečnost, že z odůvodnění
rozhodnutí není patrno, jak byl obsah listin a zjištění z nich vyplývajících správními orgány
hodnocen, jaká konkrétní šetření správní orgány v projednávané věci ke zjištění skutkového stavu
učinily, jak je hodnotily, a která zjištění potvrzují závěry testů provedených společností Český
Telecom, a. s., a vyvracejí protichůdná tvrzení operátora, a proč se tedy tyto testy staly v řízení
důkazem prokazujícím zjištěný skutkový stav. Soud z výše uvedeného dovodil
nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů rozhodnutí a současně konstatoval, že
skutkový stav, který vzal stěžovatel za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech,
proto v souladu s ustanovením §76 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), žalobou napadené rozhodnutí podle §78 odst. 1, 4 s. ř. s. zrušil a
věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje námitku ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. a namítá tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
městským soudem. Uvádí, že jako odvolací orgán odmítl jako nedůvodnou argumentaci
operátora, že Číslovacím plánem je stanoveno pouze to, že čísla nejsou předmětem služby
CS/CPS a že kombinace číslic AB určuje výši tarifu, a žádné jiné podmínky pro využívání čísel
tento plán nestanoví, z čehož je zřejmé, že operátor Číslovací plán neporušil a jeho jednání nelze
hodnotit jako protiprávní. Dle správního orgánu však bylo porušení naprosto zřejmé, neboť pro
přístup k síti Internet je dle Číslovacího plánu určen přístupový kód „971“ a pro přístup se
zvláštním tarifem ke službám poskytovaným na síti Internet nebo na jiných datových
sítích je přístupový kód „976“. Operátor poskytoval služby v síti Internet tak, že uživatel po dial-
up připojení k síti (přístupový kód „971“) byl úpravou nastavení funkce koncového zařízení, které
bylo provedeno bez jeho vědomí, přesměrován na přístup se zvláštním tarifem („kód 976“), čímž
došlo bez jeho vědomí ke změně výše tarifu. Operátor rovněž prováděl přesměrování volání
z čísel s přístupovým kódem „976“ na čísla jiných operátorů, a to mimo území České republiky.
Operátor připustil, že přidělená čísla takto využíval v rozporu s účelem, k němuž byla přidělena,
113
tohoto jednání se ale dopustil pouze krátkodobě, jen v několika případech, a v okamžiku, kdy
tuto skutečnost zjistil, zjednal nápravu tím, že požádal ČTÚ o příslušnou změnu. Operátor mimo
jiné v žalobě namítal i to, že poskytuje pouze telekomunikační službu spočívající v přenosu
dat prostřednictvím telekomunikační sítě mezi účastníkem a třetí osobou, a nesouhlasil s tím, že
měl vytvořit taková kontrolní opatření, která by porušování smluvně uložené povinnosti dokázala
neprodleně odkrýt a zjednat nápravu.
Stěžovatel se však ztotožnil se skutkovými i právními závěry správního orgánu prvního
stupně včetně jeho závěru, že výše sankce je odpovídající popsanému porušení zákona s ohledem
na jeho závažnost, na jeho způsob, následky i dobu jeho trvání, a přihlédl ke všem přitěžujícím i
polehčujícím okolnostem, s tím, že pro tento typ správního deliktu není rozhodné, zda jednání
bylo zaviněné či nezaviněné a zda se jednalo o jednání úmyslné či z nedbalosti. Podstatou sporu
je podle názoru stěžovatele posouzení toho, zda operátor porušil ustanovení §97 odst. 1 písm. t)
telekomunikačního zákona a zda byla pokuta ve výši 5 000 000 Kč uložena v souladu se
zákonem, či nikoliv. Stěžovatel napadá rozsudek městského soudu z důvodu nesprávného
právního posouzení věci, neboť považuje za nesporné, že protiprávní jednání operátora bylo
šetřením a doloženými důkazy ve správním řízení prokázáno. Všemi námitkami se stěžovatel
zabýval, což vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Námitka, že protiprávní stav
trval pouze krátkodobě, neobstála, neboť bylo doloženo, že trval po dobu několika měsíců.
Rovněž námitka, že operátor prováděl vlastní testy, které žádné jeho pochybení neprokázaly,
setrvává pouze v rovině tvrzení, které nebylo ničím doloženo. Důvodná není ani námitka, že
stěžovatel neprováděl žádné vlastní testy; obsahem spisu je například kontrolní protokol ze dne
28. 7. 2004 a rovněž záznam o provedení kontroly ze dne 19. 7. 2004, kterými byla ověřena
správnost závěrů testů provedených ze strany společnosti Český Telecom, a. s., jimž byl
stěžovatel nucen přisvědčit. Stěžovatel je přesvědčen, že postupoval v souladu se zákonem za
situace, kdy operátor v blíže nezjištěném období, minimálně však od 21. 1. 2004 do 13. 8. 2004,
svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle shora citovaného ustanovení
telekomunikačního zákona, následkem jeho jednání došlo jak k ohrožení oprávněných zájmů
uživatelů telekomunikačních služeb, tak i oprávněných zájmů ostatních poskytovatelů
srovnatelných telekomunikačních služeb, neboť při této činnosti vznikalo nerovné prostředí na
telekomunikačním trhu a operátor dosahoval většího zisku než ostatní podnikatelské subjekty, a
tím i neoprávněné konkurenční výhody.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek městského soudu zrušit a věc
vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Poskytovatel veřejné telefonní služby (operátor) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti
uvedl, že rozhodnutí stěžovatele trpí zásadními vadami procesní i věcné povahy, a odkazuje na
konstantní judikaturu správních soudů, především na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne
26. 2. 1993, sp. zn. 6 A 48/92, podle něhož z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč
správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal
za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné,
nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl,
jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní
výši. Uvedeným požadavkům odůvodnění rozhodnutí ze dne 25. 1. 2005 (správně 27. 1. 2005)
nevyhovuje, neboť stěžovatel v něm neuvedl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů,
přičemž v případě vlastních šetření dokonce ani neuvedl, o jaké důkazy se jedná.
Operátor se proto zcela ztotožňuje se závěry městského soudu, který z tohoto důvodu
napadené rozhodnutí po právu zrušil. Soud se proto již nezabýval námitkami týkajícími se věci
samé, přesto však považuje operátor za nutné zdůraznit, že se v žádném případě nedopustil
protiprávního jednání vykonáváním telekomunikační činnosti v rozporu s podmínkami
telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě či využíváním
114
čísel v rozporu s Číslovacím plánem veřejných telefonních sítí. Konečně poukazuje i na
nesprávný způsob určení výše pokuty ze strany stěžovatele, neboť tato sankce byla již
rozhodnutím správního orgánu v prvním stupni řízení stanovena v maximální možné výši, tj.
5 000 000 Kč, přičemž v odvolacím řízení nebyla snížena, přestože operátor jako odvolatel
úspěšně vyvrátil závěr správního orgánu, že používal čísla, která mu vůbec nebyla přidělena.
Z uvedených důvodů operátor navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
stěžovatele zamítl a potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupen.
Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Poté dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti jak výslovně, tak dle jejího obsahu, namítá zákonný důvod
zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a namítá tak nesprávné posouzení právní
otázky soudem, ačkoli městský soud se v daném případě vůbec nezabýval meritem věci, neboť
důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí byla skutečnost, že soud shledal rozhodnutí
stěžovatele nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a současně konstatoval, že skutkový
stav, který vzal stěžovatel za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech. Nejvyšší
správní soud je tedy nucen konstatovat, že kasační námitka směřující do posouzení právní
otázky, kterou stěžovatel ve svém podání uplatnil, je z tohoto důvodu zcela nepřípadná. Závěry
soudu, které vedly ke zrušení vydaného správního rozhodnutí, tj. ratio decidendi napadeného
rozsudku, se stěžovatel žádnou další námitkou nepokusil vyvrátit a nikterak s nimi
nepolemizoval.
S ohledem na shora uvedené se Nejvyšší správní soud již dále námitkou stěžovatele
nezabýval a odmítl ji jako lichou, neboť městský soud se k právním a skutkovým otázkám ve věci
samé, které stěžovatel zmiňuje ve své kasační stížnosti, v odůvodnění rozsudku nevyjadřoval.
Dle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. (viz shora) je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a
důvody kasační stížnosti a za dané situace tedy neměl již dále de facto co přezkoumat.
Nad rámec důvodů vedoucích k zamítnutí kasační stížnosti však považuje kasační soud za
vhodné zdůraznit, že na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu je kladen v souladu s
ustanovením §47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“), požadavek přesvědčivosti (pozn.: napadené rozhodnutí
stěžovatele bylo vydáno dne 27. 1. 2005, tedy za účinnosti „starého“ správního řádu, tento
požadavek byl později vtělen v rozšířené podobě do ustanovení §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů). Správní orgán byl podle citovaného
ustanovení platného v době vydání rozhodnutí povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést, které
skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při
použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Odůvodnění rozhodnutí má totiž
poskytnout skutkovou a právní oporu výroku rozhodnutí a má z něho být zřejmé, jaké podklady
pro rozhodnutí správní orgán shromáždil, jak zhodnotil provedené důkazy a jakými úvahami se
při hodnocení důkazů řídil. Rozhodnutí, tedy výrok i jeho odůvodnění, totiž musí být jasné a
přesvědčivé nejen pro účastníky správního řízení, ale i ostatní orgány a osoby, aniž by se k
pochopení rozhodnutí musely seznamovat s obsahem správního spisu. Také Ústavní soud ve
svém nálezu sp. zn. III. ÚS 103/99 uvedl, že i z hlediska čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a
115
svobod je „požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze
základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí“.
Nedostojí-li stěžovatel jako správní orgán výše uvedeným zákonným povinnostem, chybí-
li odůvodnění rozhodnutí základní náležitosti ve shora uvedeném smyslu a neobstojí-li tedy
rozhodnutí ani po formální stránce, pak je jeho rozhodnutí zatíženo natolik závažnou vadou, že
soud se při přezkumu předmětného rozhodnutí vůbec nemůže zabývat hmotněprávní
argumentací. V případě nedostatečného odůvodnění totiž nemá k dispozici důvody, o něž by se
při přezkumu opřel, aby mohl potvrdit nebo popřít v rozhodnutí vyslovený právní názor, a
nezbývá mu, než takové rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti shodně s poskytovatelem veřejné telefonní služby
odkazuje i na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, sp. zn. 6 A 48/92,
publikovaný in: Soudní judikatura ve věcech správních (dále jen „SJS“), pod č. 27/1994, podle
něhož (kromě toho, na co již operátor poukázal ve svém vyjádření ke kasační stížnosti, a co již
bylo shora citováno) „rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje toliko obecný odkaz na to, že napadené
rozhodnutí bylo přezkoumáno, a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se
výrok opírá, zcela chybějí“. Obdobný názor vyjádřil Vrchní soud v Praze také ve svém pozdějším
rozhodnutí ze dne 21. 5. 1999, č. j. 5 A 80/97 – 36, publikovaném taktéž v SJS, pod č. 573/2000,
v němž vyslovil, že: „vyjádří-li se odvolací orgán pouze o důvodech rozhodnutí prvé správní stolice,
je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné“. Pokud tedy správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí
uvede, že něco „bylo jednoznačně prokázáno“, aniž by bylo uvedeno jak, na základě kterého důkazu a
jak je tento důkaz hodnocen, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Nejsou-li v rozhodnutí uvedeny důkazy, na jejichž podkladě správní orgán dovodil své
závěry, je toto rozhodnutí v rozporu s §47 odst. 3 správního řádu, a je nepřezkoumatelné pro
nedostatek důvodů [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Nejsou-li pak tyto důkazy obsaženy ani ve
správním spise, nemá skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, oporu
ve spise, a jsou tak dány zároveň i důvody pro zrušení rozhodnutí podle §76 odst. 1 písm. b) s. ř.
s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 – 51, na
www.nssoud.cz).
V posuzovaném případě se stěžovatel v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí
nevypořádal s hodnocením shromážděných důkazů, neuvedl, z jakých důvodů považoval testy
předložené společností Český Telecom, a. s., za dostatečně průkazné, jakým způsobem, kým, a
jak dlouho byly příslušné www stránky testovány (event. které konkrétní stránky byly
kontrolovány), a co testy ve svém výsledku prokazují. Nespecifikoval, jaká vlastní šetření ve věci
prováděl, co z nich vyvodil a proč se mu provedení dalších případných důkazů jevilo již
nadbytečným. Samotná existence kontrolního protokolu ze dne 28. 7. 2004, k č. j. 16071/04 –
620, jenž je součástí spisového materiálu, a lakonický odkaz na vlastní šetření zmíněný
v odůvodnění rozhodnutí, jsou z tohoto pohledu naprosto nedostatečné, a to tím spíše,
že záznam o provedení kontroly ze dne 19. 7. 2004, kterou měla být podle tvrzení stěžovatele
v kasační stížnosti ověřena správnost závěrů testů provedených ze strany společnosti Český
Telecom, a. s., jimž byl stěžovatel dle svých slov nucen přisvědčit, se kasačnímu soudu ve spise
vůbec nepodařilo dohledat (stejně jako i další blíže nespecifikované a neoznačené materiály, na
něž se stěžovatel v rozhodnutí odvolává, konkrétně smlouvy, v nichž je „transparentním způsobem
popsáno, jakým způsobem má probíhat proces informování koncového uživatele i přesměrování volání v síti
Internet“, a které měly být jedním z klíčových důkazů). Není také zřejmé, z čeho stěžovatel
vycházel při konstatování délky období, kdy mělo ze strany operátora docházet k porušování
telekomunikační licence.
Za situace, kdy listiny založené ve správním spise nejsou číslovány a spis není veden tak,
aby mohlo být postaveno na jisto, že obsahuje veškeré podklady rozhodnutí správního orgánu
116
(tyto nedostatky nelze přehlédnout a městský soud na ně v odůvodnění rozsudku také výslovně
upozornil), není možno nedostatek odůvodnění žalobou napadeného správního rozhodnutí
žádným způsobem zhojit, neboť v takovém případě nejsou skutkové a právní úvahy správního
orgánu, jež vedly k vydání rozhodnutí, ze spisu ani v základních rysech bez pochybností
rekonstruovatelné. Na okraj, a již jen závěrem, k tomu považuje Nejvyšší správní soud za vhodné
ještě podotknout, že ani z výše zmíněného kontrolního protokolu není zřejmý žádný závěr,
neboť tento protokol vůbec není opatřen textovou částí (s výjimkou data a jména zpracovatele)
s hodnotícím vyjádřením stěžovatele a skládá se pouze z obrazového materiálu. Rovněž testy
provedené společností Český Telecom, a. s., které jsou taktéž převážně obrazového charakteru,
by bylo nutno doplnit o podrobnější vysvětlující komentář, aby mohly být použity jako základní
podklad, o nějž se opírá výrok rozhodnutí.
Jestliže konstantní judikatura zdejšího soudu (např. v rozsudku rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publikovaném
ve Sbírce rozhodnutí NSS č. 5/2006 pod č. 835) oprávněně klade určité kvalitativní požadavky i
na náležitosti žaloby a na podrobnost a jasnost vyjádření právního názoru ve vazbě na podklady
založené ve správním spise v rámci žalobních bodů (tyto nároky tedy klade fakticky na účastníka
řízení), pak nemůže soud akceptovat u odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, jímž je uložena
pokuta ve výši 5 000 000 Kč, nižší standard, a spokojit se s pouhým konstatováním odvolací
instance, že „důkazy předložené společností Český Telecom, a. s., byly zcela průkazné a naprosto věrohodné“.
Vada nedostatečného odůvodnění je v tomto případě o to závažnější, že se jedná ze skutkového,
především technického hlediska o problematiku velmi komplikovanou a že okolnosti případu
měly zjevně velmi negativní důsledky zejména pro koncové uživatele sítě Internet. Na základě
napadeného rozhodnutí však nelze tvrzené pochybení operátora považovat za jednoznačně
prokázané, jakkoli se jeví být nanejvýš pravděpodobné. Odůvodnění rozhodnutí stěžovatele totiž
naprosto postrádá hodnotící část a není tedy přezkoumatelné, z jakých úvah stěžovatel při
hodnocení důkazů a skutkových okolností případu vycházel a o jaké závěry z těchto úvah
plynoucí své rozhodnutí opřel. Proto Nejvyšší správní soud sdílí názor městského soudu, že
napadené rozhodnutí je zatíženou vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek
důvodů.
S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.) a je naopak povinen náhradu
nákladů řízení zaplatit úspěšnému žalobci. Právnímu zástupci žalobce přísluší odměna za jeden
úkon právní služby (písemné podání soudu týkající se věci samé – vyjádření ke kasační stížnosti)
dle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, která byla
stanovena v souladu s §9 odst. 3 písm. f), ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu ve výši
2100 Kč za úkon, k němuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 téže
vyhlášky), tzn. celkem 2400 Kč. Tuto částku je stěžovatel povinen zaplatit k rukám právního
zástupce GTS NOVERA, a. s., Mgr. Petra Hostaše, advokáta se sídlem Na Struze 1740/7, Praha
1, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. února 2008
117
JUDr. Radan Malík
předseda senátu