ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.35.2009:69
1 As 35/2009 - 69
69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. L. B., zastoupen
JUDr. Markem Pourem, advokátem se sídlem Bartošova 9, Přerov, proti žalovanému: Krajský
úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zastoupen JUDr. Petrem
Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 24. 4. 2008, čj. KUOK/24020/2008-2/612, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2008, čj. 58 Ca 23/2008 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobce je vlastníkem budovy bez čísla popisného a evidenčního na stavební parcele
č. 625/2 v katastrálním území Hranice. Tato nemovitost se nachází ve vnitřním lázeňském území
lázeňského místa Teplice nad Bečvou a v ochranném pásmu I. stupně. Žalobce byl rozhodnutím
Městského úřadu Hranice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 2. 2008,
čj. OSU/24956/07-12, uznán vinným ze spáchání přestupku dle §178 odst. 1 písm. n) zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a byla mu udělena
pokuta ve výši 50 000 Kč. Tohoto přestupku se dopustil tím, že v blíže neurčené době,
nejdříve však od měsíce srpna 2006 do 6. 11. 2007, prováděl stavební práce na výše uvedené
budově, a to vybourání nových okenních otvorů ve štítových zdech v podkroví, provedení
70
nového trámového stropu, nového krovu s vikýřem, vybourání okenních otvorů v přízemí
v obvodových zdech. Vyjmenované stavební práce prováděl bez stavebního povolení,
navíc v chráněném území dle zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích
přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně
některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). Správní orgán I. stupně nepřijal obranu žalobce,
že jím prováděné práce lze kvalifikovat jako práce udržovací, které nepodléhají ani ohlášení
stavebnímu úřadu, ani nevyžadují vydání stavebního povolení. Žalovaný zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť se ztotožnil s jeho závěrem,
že k provedení stavebních prací bylo nezbytné vydání stavebního povolení.
[2] Krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného, neboť dospěl k závěru,
že stavební práce provedené žalobcem nelze považovat za udržovací práce. Dle krajského soudu
je vybudování nových okenních otvorů ve štítových zdech v podkroví, provedení nového
trámového stropu, nového krovu s vikýřem, jakož i vybourání okenních otvorů v obvodových
zdech dobře patrné z fotodokumentace, zčásti založené ve správním spisu, zčásti předložené
žalobcem krajskému soudu při jednání. Ostatně ani žalobce nezpochybňuje, že tyto práce
v daném rozsahu skutečně provedl. Práce tedy nesměřovaly jen k údržbě stavby, ale naplňují
definici změny stavby podle ustanovení §2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona. Žalobce
tyto stavební úpravy neohlásil stavebnímu úřadu, navíc k jejich provedení by ani ohlášení
nepostačovalo. Stavební úpravy provedené žalobcem nejsou nijak zanedbatelné, naopak jedná
se o poměrně zásadní změnu stavby, jelikož bylo zasáhnuto do nosných konstrukcí, došlo
k výměně krovu, vybudování nového vikýře, vybourání nových okenních otvorů atd. Tyto změny
se dotkly též vzhledu stavby, přičemž je zcela nerozhodné , z jaké strany jsou změny viditelné.
Žalobce porušil zájem společnosti na tom, aby určité druhy st avebních úprav byly prováděny
v souladu se stavebním zákonem, a to jen na základě vydaného st avebního povolení a v souladu
s ním. Z fotodokumentace je sice patrné, že budova byla v e velmi zanedbaném stavu,
avšak žalobce se nemůže dovolávat nutné obrany jakožto skutečnosti vylučující
jeho odpovědnost. Provedené práce totiž primárně nesměřovaly k zamezení přís tupu do budovy
cizím osobám, ale zcela zjevně přesáhly rozsah údržby. Krajský soud nepřistoupil k moderaci
uložené pokuty, neboť nemá likvidační charakter a byla uložena při spodní hranici zákonné
sazby. Správní orgán I. stupně taktéž zcela správně přihlédl k polehčující okolnosti, že se jedná
o první porušení stavebního zákona ze strany žalobce.
II.
Argumenty obsažené v kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti odkazuje na svá předchozí v yjádření
k této věci. Uvádí, že pouze vyboural okenní otvory, které byly v minulosti zazděny,
přičemž ze stavebního zákona nevyplývá, že by toto mohl učinit pouze na základě stavebního
povolení. Dále se domnívá, že žalovaný neprokázal dřívější neexistenci vikýře. Provedené práce
nelze označit za zásah do nosných prvků stavby, jelikož všechny nosné prvky byly zachovány
do posledního detailu. Oprava byla provedena takovým způsobem, jakoby se jednalo o státní
historickou památku nejvyššího stupně. Stěžovatel nesouhlasí s takovým výkladem stavebního
zákona, dle něhož je nezbytné stavební povolení k vybourání dříve zastavěného otvoru,
či výměně shnilého trámu za nový. Stěžovatel dále zpoch ybňuje závěry krajského soudu
o existenci materiálního znaku přestupku, tedy společenské nebezpečnosti. Volá po z odpovězení
otázky, jaký celospolečensky chráněný zájem byl jeho počín áním narušen. Domnívá se,
že je nevhodné s odkazem na zákon a státní donucovací prostředky fixovat úroveň a vzhled
staveb starých desítky let. Jak vyplývá z fotodokumentace, mohl stěžovat el několik let očekávat
rozhodnutí stavebního úřadu, kterým by mu nařídil provést údržbu nemovitosti.
71
K takovému rozhodnutí či opatření dal následně svůj vlastní podnět - ve spise založené písemné
oznámení o zahájení udržovacích prací. Odpověď však nedostal, dokonce nebylo provedeno
ani místní šetření. Na závěr stěžovatel připomíná, že žádné protispolečenské prvky v jeho jednání
nespatřuje ani Český inspektorát lázní a zřídel, jenž udělil k provedeným úpravám následný
závazný souhlas. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud změnil rozsudek krajského soudu tak,
že napadené rozhodnutí žalovaného se zrušuje v celém rozsahu.
[4] Žalovaný ve svém stručném vyjádření ze dne 9. 4. 2009 uvedl, že všechny provedené
práce nesměřovaly jen k údržbě stavby ve smyslu §3 odst. 4 stavebního zákona, ale naplňují
definici změny stavby podle §2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona. Na závěr žalovaný navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti zamítl. Následně zaslal soudu vyjádření též právní
zástupce žalovaného, neposkytl v něm však žádné argumenty ani tvrzení, a soud
z něho proto při posuzování kasační stížnosti nevycházel.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Stěžovatel formálně nepodřadil kasační námitky pod žádný z důvodů vymezených
v §103 odst. 1 s. ř. s. Z ustálené judikatury NSS plyne, že takovýto formální nedostatek nebrání
projednání kasační stížnosti (viz rozsudek NSS ze dne 8. 1. 2004, čj. 2 Afs 7/2003 - 50,
publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS; všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou dostupná
též na www.nssoud.cz). Z obsahu kasačních námitek je zřejmé, že stěžovatel napadá skutková
zjištění učiněná žalovaným [důvod dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; III.A], právní posouzení
provedených stavebních prací v předchozím řízení [důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.;
III.B], stejně jako naplnění materiální stránky přestupku a objektu přestupku [důvod dle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.; III.C].
[7] Nejvyšší správní soud neshledal odkaz stěžovatele na svá předchozí vyjádření v této věci
jako korektně formulovanou kasační námitku (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS
ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 - 58), a proto k nim přihlédl jen v rozsahu,
v němž odpovídají konkrétně formulované kasační námitce.
[8] Stěžovatel ve své kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud změnil rozsudek
krajského soudu tak, že se rozhodnutí žalovaného zrušuje. Krajský soud vyzval stěžovatele,
aby formuloval žalobní petit v mezích daných §110 s. ř. s. Nejvyšší správní soud totiž může
kasační stížnost zamítnout, nebo rozhodnutí krajského soudu zrušit, nikoliv však změnit.
Stěžovatel na výzvu soudu nereagoval, změnu petitu neprovedl. Nejvyšší správní soud, vědom
si svých výrokových možností, nepochybuje, že stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení
rozsudku krajského soudu, a proto kasační stížnost projednal, aniž by byla formálně provedena
změna jejího petitu.
III.A
Skutková zjištění
[9] Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel vyboural nové okenní otvory ve štítových
zdech v podkroví, okenní otvory v obvodových zdech v přízemí, provedl nový trámový strop
a nový krov s vikýřem. Tyto skutečnosti vyplývají z fotodokumentace, která je součástí správního
72
spisu, a fotodokumentace, kterou stěžovatel doložil při jednání krajského soudu, ta je založena
v soudním spisu. Ostatně ani stěžovatel tyto skutečnosti nikterak nepopíral, naopak výslovně
potvrdil pravdivost skutkových zjištění žalovaného (strana 4 a 5 žaloby, shodně již vyjádření
stěžovatele v průběhu přestupkového řízení na č. l. 36 a 37 správního spisu). Stěžovatel
sice ohlásil dne 7. 8. 2006 správnímu orgánu I. stupně provedení udržovacích prací,
avšak stavební práce, jejichž provedením se dopustil přestupku, v ohlášení uvedeny nejsou.
V ohlášení se dokonce výslovně uvádí, že krovy měněny nebudou (č. l. 8 správního spisu).
[10] Stěžovatel již v řízení před krajským soudem namítal, že žalovaný neprokázal,
že před započetím se stavebními pracemi neměla stavba vikýř. Tuto námi tku opakuje
též v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s hodnocením krajského soudu,
tedy že stěžovatel v průběhu správního řízení výslovně připustil, že zbudoval vikýř
teprve při provádění předmětných stavebních prací (č. l. 37 a 57 správního spisu). Totéž zcela
jednoznačně uvedl též v žalobě na s. 5. Teprve při jednání u krajského soudu změnil stěžovatel
svůj postoj k této skutečnosti. Změnu stanoviska stěžovatele je v tomto kontextu nutno
vyhodnotit jako ryze účelovou. Ostatně ani nyní stěžovatel netvrdí, že byl vikýř postaven
již dříve, pouze se mylně domnívá, že žalovaný zjistil tuto skutečnost nedostatečným způsobem.
Tato kasační námitka je nedůvodná. Žalovaný nebyl povinen vést podrobnější dokazování,
jestliže z fotodokumentace i tvrzení stěžovatele bylo zcela zřejmé, že vikýř byl zbudován
až při nynějších stavebních pracích, a stěžovatel tuto skutečnost opakovaně potvrdil.
K dokazování v kontextu přestupkového práva lze odkázat např. na rozsudek NSS
ze dne 3. 5. 2007, čj. 2 As 93/2006 - 84, podle něhož jakkoliv lze souhlasit s obecnou tezí, že správní
orgány jsou povinny samy vyhledávat a opatřovat si důkazy a podklady pro svoje rozhodnutí, nelze z této teze
současně dovodit, že i v případě, kdy správní orgány nemají žádné důvodné pochybno sti o skutkových zjištěních
a o jejich právním posouzení a ani ze strany účastníků řízení nejsou vzneseny n ávrhy na další dokazování,
jsou povinny pokračovat v pořizování dalších podkladových dokumentů. Takovéto t vrzení postrádá logiku,
protože v konečném důsledku by mohlo znamenat, že přípravná fáze rozhodovacího procesu by nikdy nemohla
skončit.
[11] Je zcela nerozhodné, že fotodokumentaci předložil sám stěžovatel, neboť zákon
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, počítá v §73 odst. 2 s tím, že účastníci mohou navrhovat
provedení důkazů na svou obhajobu, a to i důkazními prostředky, které mají sami v držení.
Stěžovatel předložil fotodokumentaci dobrovolně v rámci své obrany, neboť jí hodlal prokázat
zbídačený stav nemovitosti. Žalovaný nevynucoval na stěžovateli, aby fotodokumentaci předlož il,
a přispěl tak k sebeobvinění. Ústavní zásada zákazu sebeobviňování porušena nebyla (obecně
k této zásadě např. nález III. ÚS 528/06 ze dne 11. 10. 2007, nalus.usoud.cz) .
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že vyměnil shnilý trámový strop za nový zp ůsobem
trám za trám, přičemž dodržel rozměry i sklon a uložení původního trámoví. Stěžovatel má však
patrně na mysli výměnu trámů střešní konstrukce (čili zejména krovů). V řízení před správním
orgánem I. stupně i v odvolání totiž stěžovatel hovořil o výmě ně shnilých trámů střešní
konstrukce za nové (způsobem kus za kus), tedy bez změny či úpravy charakteru či výšky střechy
oproti parametrům původním (č. l. 36 a 57 správního spisu). Ostatně též v žalobě se zmiňuje
stěžovatel pouze o výměně trámů střešní konstrukce (s. 4), nikoliv trámového stropu.
K tomu je třeba poznamenat, že přestupek, kterého se dopustil stěžovatel, spočívá dle rozhodnutí
správního orgánu I. stupně i žalovaného mj. v provedení nového krovu s vikýřem
a vedle toho i v provedení nového trámového stropu. Stěžovatel nebyl potrestán za výměnu
krovů (trámů střešní konstrukce), ale za zbudování jedno ho nového trámu s vikýřem.
Tato námitka se proto zcela míjí s výrokem, a tudíž i důvody rozhodnutí správního orgánu
I. stupně a žalovaného. Pokud stěžovatel opravdu mínil poukázat na skutečnost, že nově
provedený trámový strop, který je zahrnut do přestupku, byl zbudován výměnou starých trámů
73
za nové způsobem kus za kus, nemůže Nejvyšší správní soud k této skutečnosti přihlédnout.
Dle §109 odst. 4 s. ř. s. soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, co bylo
vydáno napadené rozhodnutí. To je právě tento případ.
III.B
Právní posouzení provedených stavebních prací
[13] Předně je třeba uvést, že stěžovatel měl započít s pácháním přestupku nejpozději v srpnu
roku 2006 (za účinnosti zákona č. 50/1976 Sb. – starý stavební zákon) a ukončit dne 6. 11. 2007
(za účinnosti zákona č. 183/2006 Sb. – nový stavební zákon). Podle ustálené judikatury NSS platí,
že na trestnost přestupků se aplikují obdobné principy a pravidla jako v případě trestných činů
(např. rozsudek ze dne 31. 5. 2007, čj. 8 As 17/2007 - 135, publ. též jako č. 1338/2007 Sb. NSS,
nebo rozsudek ze dne 7. 5. 2008, čj. 1 As 35/2008 - 51).
[14] Jednání stěžovatele naplňuje znaky pokračování v přestupku, které jsou shodné
jako v případě pokračování v trestném činu. Pokračováním v trestném činu je jednání,
jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu
trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí
časovou a v předmětu útoku (viz §89 odst. 3 tr. zák.). Co se týče nyní posuzované věci,
jednotlivé stavební práce (popsané shora pod bodem [9]) naplňují totožnou skutkovou podstatu
přestupku, jsou spojeny podobným způsobem provedení přestupku a zejména blízkou časovou
souvislostí (s přihlédnutím k běžné rychlosti provádění stavebních prací). Dílčí útoky jsou spojeny
jednotným záměrem, kterým je provedení celkové stavební úpravy stavby.
[15] Trestnost činu se zásadně posuzuje podle doby jeho spáchání. U pokračování v trestném
činu, které z hlediska trestního práva hmotného tvoří jediný s kutek (§89 odst. 3 tr. zák.),
se za dobu spáchání činu považuje okamžik, kdy byl ukončen poslední dílčí útok,
tj. kdy se uskutečnilo poslední jednání, které tvoří s předc hozím jednotu. Z toho plyne,
že pokračování v trestném činu se posuzuje podle nového, byť i přísnějšího zákona, účinného
v době ukončení pokračujícího trestného činu i tehdy, když část skutku (bez ohledu
na její rozsah), spadá do doby účinnosti starého trestního zákona, který je pro pachatele
příznivější. Pokračující trestný čin se považuje za spáchaný již za účinnosti nového
(tzn. pozdějšího) zákona, pokud alespoň část takového činu (tzn. některý z jeho dílčích útoků)
byla spáchána po nabytí účinnosti nového (pozdějšího) zákona. V takovém případě
se tedy trestný čin v celém rozsahu pokračování považuje za spáchaný za účinnosti nového,
tj. pozdějšího zákona, třebaže jeho část (tj. některé dílčí útoky) proběhla před nabytím účinnosti
tohoto nového (pozdějšího) zákona, pokud ovšem toto jednání bylo trestné i podle předchozího
zákona (viz k tomu např. rozsudek NS ze dne 27. 8. 2007, sp. zn. 11 Tdo 272/2007,
www.nsoud.cz, obsahující citace právní doktríny a předchozí konstantní judikatury;
srov. ve vztahu k trvajícímu přestupku rozsudek NSS ze dne 22. 2. 2005, čj. 5 A 164/2002 - 44).
Nejvyšší správní soud proto musel nejprve posoudit, zda stěžovatel jednal protiprávně ve smyslu
nového stavebního zákona a zda toto jednání lze považovat za protiprávní i dle předchozí právní
úpravy.
[16] Nový stavební zákon rozlišuje údržbu stavby (udržovací práce) a stavební úpravy.
Údržbou stavby se rozumějí práce, jimiž se zabe zpečuje dobrý stavební stav, tak aby nedocházelo
ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost (§3 odst. 4 stavebního
zákona). Smyslem udržovacích prací je zachovat stavbu ve stavu, který odpovídá projektové
dokumentaci ověřené ve stavebním řízení, ve zkráceném stavebním řízení či dokumentaci
přiložené k ohlášení, popřípadě dokumentaci skutečného provedení stavby (Hegenbart,
74
M. - Sakař, B. a kol. Stavební zákon. Komentář, C. H. Beck, Praha 2008, s. 15; ve vztahu ke starému
stavebnímu zákonu viz rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2005, čj. 8 As 3/2005 - 86, jehož relevantní
pasáž je citována níže v bodě [21]). V podstatě se jedná o běžně prováděné opravy,
kterými se nemění právní poměry stavby (na rozdíl od nástavby, přístavby, změny účelu užívání),
neboť udržovací práce musí být v souladu s existujícím právním stavem stavby (Hegenbart,
M. - Sakař, B. a kol. op. cit., s. 386). Jelikož se jedná o udržování stavby ve stavu odpovídajícímu
ověřené projektové dokumentaci (resp. dokumentaci skutečného provedení stavby), nelze hovořit
o udržovacích pracích, jestliže by vedly ke změně stavby oproti dokumentaci.
[17] Stavební úpravou je změna dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné
i výškové ohraničení stavby [§2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona]. Jedná se přitom o změnu
proti dosavadnímu právnímu stavu stavby, např. dle kolaudačního rozhodnutí vydaného
na základě starého stavebního zákona. Takovouto stavební úpravou jsou typicky různé vestavby
(např. vestavba bytu do dosud prázdného půdního prostoru), přestavby, změny vzhledu stavby
(např. zřízení nového okna nebo zazdění stávajícího), dispoziční změny stavby (zřízení
nebo naopak vybourání příčky v jednotlivých místnostech) apod. (Malý, S. Nový stavební zákon
s komentářem, ASPI, Praha 2007, s. 12).
[18] Nejvyšší správní soud se shoduje s hodnocením krajského soudu, že prováděné stavební
práce neměly charakter udržovacích prací. V podkroví byly vybourány zcela nové okenní otvory.
Okenní otvory v boční zdi v přízemí stavby byly sice vybourány v místě, kde původně byl jeden
velký okenní otvor, který byl následně z bezpečnostních důvodů zazděn, avšak otvory nové
jsou zcela jiných rozměrů a jsou dva (oproti jednomu původnímu). Byl zbudován zcela nový
stavební prvek – vikýř, a v této souvislosti došlo též k výměně krovu. Nelze hovořit o výměně
kus za kus, neboť krov související s vikýřem má jiné rozměry i u místění, což mimochodem vede
i ke změně celkového tvaru střechy. Taktéž zbudování nového trámového stropu
nelze považovat za údržbu stavby (ve smyslu stěžovatelem užívané definice výměna starého kusu
za nový kus), neboť z fotodokumentace, kterou předložil stěžovatel při jednání krajského soudu,
vyplývá, že stavba dříve nebyla vybavena žádným trámovým stropem, pouze vazba střechy byla
vyztužena několika trámy. Uvedené stavební práce rozhodně nesměřují k zabezpečení dobrého
stavebního stavu a zamezení ve znehodnocování stavby, ani se tím neprodlužuje její uživatelnost.
Práce naopak znamenají změnu stavby oproti ověřené projektové dokumentaci
(resp. dokumentaci skutečného provedení stavby), a proto se již pojmově nemůže jednat
o udržovací práce. Tyto stavební práce je nutno podřadit pod pojem stavebních úprav
(tedy změnu dokončené stavby).
[19] Poté, co NSS kvalifikoval práce provedené stěžovatelem jako stavební úpravy, zabýval
se otázkou, zda bylo možno tyto práce provést bez ohlášení stavebnímu úřadu či bez staveb ního
povolení. Dle §103 odst. 1 písm. h) stavebního zákona lze provést stavební úpravy bez ohlášení
stavebnímu úřadu a stavebního povolení jen tehdy, pokud se jimi nezasahuje do nosných
konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob jejího užívání, nevyžadují posouzení vlivů
na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost. Okenní
otvory zbudované v podkroví i přízemí stavby, nově zbudovaný vikýř a krov (a s tím související
jiný tvar střechy) představují změnu vzhledu stavby oproti vzhledu dle ověřené projektové
dokumentace. Pokud jde o nově zbudovaný trámový strop, jím se sice vzhled stavby nemění,
ale představuje zásah do nosných konstrukcí. Trámový strop spočívá totiž na obvodových zdech
a souvisí se střešní konstrukcí. Váha trámů samotných, nadto zvětšená o váhu věcí a osob
uložených a pohybujících se po trámovém stropu, může negativně ovlivnit stabilitu nosných
konstrukcí stavby. Je proto nezbytné, aby dopady trámového stropu na statiku stavby byly
ověřeny v průběhu řízení o vydání stavebního povolení. Provedené stavební úpravy
tedy nesplňují podmínky stanovené v §103 odst. 1 písm. h) stavebního zákona.
75
[20] Některé stavební úpravy lze dle §104 odst. 2 písm. n) stavebního zákona provést
jen na základě ohlášení stavebnímu úřadu. Jedná se o úpravy pro změnu v užívání části stavby,
kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují
posouzení vlivů na životní prostředí. Stěžovatelem provedené sta vební úpravy nelze podřadit
ani pod toto ustanovení, jelikož není naplněna podmínka, že se stavebními úpravami nezasahuje
do vzhledu stavby či do nosných konstrukcí. Nezbývá tedy než uzavřít, že stěžovatel potřeboval
k provedení stavebních úprav stavební povolení.
[21] Nejvyšší správní soud se musel dále zabývat otázkou, zda jednání stěžovatele bylo
protiprávní i v době od srpna 2006, kdy zcela jistě bylo započato se stavebními pracemi,
do 31. 12. 2006, tedy za účinnosti zákona č. 50/1976 Sb. (starý stavební zákon). Starý stavební
zákon definoval udržovací práce v §86 odst. 1, a to jako udržování stavby v dobrém stavebním
stavu, tak aby nevznikalo nebezpečí požárních hygienických závad, aby nedocházelo
k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila
její uživatelnost. Stavba se přitom musí udržovat v takovém stavu, aby odpovídala dokumentaci
ověřené stavebním úřadem a rozhodnutím stavebního úřadu (stavební povolení, kolaudační
rozhodnutí). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 6. 2005, čj. 8 As 3/2005 - 86, uvedl:
„Povinnost udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu totiž není dokument ací ověřenou stavebním úřadem
a rozhodnutími stavebního úřadu (stavební povolení a kolaudační rozhodnutí) založena, nýbrž je jimi vymezena
tak, aby se stav stavby od uvedené doku mentace neodchýlil. […] Bylo-li tedy stěžovatelce nařízeno opravit,
případně vyměnit již dožilé, ale existující součásti nemovitosti (oprava okapových žlabů a okapových svodů,
odstranění netěsností okapových žlabů a svodů, vyměnění prorezlých okapových žl abů aby nedocházelo
k podmáčení fasády a zdiva dešťovou vodou, oprava a případně výměna poškozených okenních parapetů a oprava
poškozených podhledů stropů v podkrovní místnosti, která je součástí bytu nájem nice H.) je nepochybné,
že toto nařízení nepřekračuje řádnou údržbu stavby tak, jak je definována §86 odst. 2 stavebního zákona.“
Změny dokončených staveb pak byly definovány v §139b odst. 3, přičemž změnou stavby
se rozuměly též stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraniče ní
stavby. Je tedy zřejmé, že nová právní úprava se zásadně od té předchozí v tomto ohledu neliší.
I dle starého stavebního zákona je nutno považovat práce prováděné stěžovatelem za stavební
úpravy.
[22] Stavební úpravy podléhaly dle §55 odst. 2 písm. b) starého stavebního zákona ohlášení
jen tehdy, pokud se jimi neměnil vzhled stavby, nezasahovalo do nosných konstrukcí a neměnil
způsob užívání stavby. A contrario k provedení ostatních stavebních úprav bylo nezbytné stavební
povolení (§55 odst. 1 starého stavebního zákona), stejně jako v tomto konkrétním případě,
kdy v důsledku stavebních úprav došlo ke změně vzhledu stavby (vikýř a nový krov, okenní
otvory) a k zásahu do nosných konstrukcí (trámový strop). V daném případě si měl stěžovatel
před provedením stavebních úprav opatřit stavební povolení. Provádění stavebních úprav
bez nezbytného stavebního povolení bylo přestupkem dle §105 odst. 2 písm. b), popř. §105
odst. 4 starého stavebního zákona.
[23] Na podkladě výše uvedeného lze učinit dílčí závěr, že stavebn í práce provedené
stěžovatelem je nutno považovat dle starého stavebního zákona i nového stavebního zákona
za stavební úpravy, které bylo možno provést pouze na základě stavebního povolení.
O jeho vydání stěžovatel nepožádal. Závěr žalovaného i krajského soudu, že stěžovatel provedl
stavební práce, ke kterým je nezbytné stavební povolení, bez stavebního povolení, je správný.
Jednání stěžovatele je nutno hodnotit jak dle starého, tak dle nového stavebního zákona
jako protiprávní, docházelo jím k páchání přestupku. Námitka je nedůvodná.
76
III.C
Objekt přestupku a jeho materiální stránka
[24] Stěžovatel dále vyzývá soud, aby mu odpověděl, jaké společenské zájmy svým jednáním
ohrozil, a zpochybňuje naplnění materiální stránky přestupku .
[25] Žalovaný i krajský soud ve svých rozhodnutích zcela správně uvedli, že stěžovatel porušil
veřejný zájem na tom, aby stavební činnost probíhala jen na základě stavebního povolení
či jiného opatření stavebního úřadu a v souladu s ním. Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje,
že společenský zájem na respektování stavebního řádu není samoúčelný, nejedná se o žádnou
formalistickou perzekuci či šikanu jednotlivců. Stavební zákon chrání ať již přímo,
nebo zprostředkovaně celou řadu dalších společenských zájmů – ochrana vlastnického práva,
ochrana zdraví a bezpečnosti osob a majetku, ochrana životního prostředí, zajišťování
harmonického rozvoje území atd. Ochrana těchto zájmů (společenských vztahů) je zajišťována
právě v řízeních a procesních postupech vedených dle stavebního zákona, v tomto případě
v řízení o vydání stavebního povolení. Ve stavebním řízení se musí předkládat projektová
dokumentace zpracovaná odborně způsobilou osobou [§111 odst. 1 písm. b) stavebního
zákona], což je záruka, že stavební práce nepovedou k ohrožení bezpečnosti osob a majetku.
V řízení se dokládají též závazná st anoviska dotčených orgánů, které chrání jednotlivé zájmy
(např. požární bezpečnost, hygienické podmínky, soulad se složkovými zákony práva životního
prostředí atd.). Zvláštním objektem přestupku dle §178 odst. 1 písm. n) stavebního zákona
je ochrana příslušného chráněného území či ochranného pásma, která se realizuje
právě prostřednictvím závazných stanovisek dotčených orgánů. Účastníky stavebního řízení
jsou i osoby, jejichž nemovitosti sousedí se stavbou (tzv. sousedé), kteří mohou uplatňovat
námitky, a chránit tak své vlastnické právo k nemovitosti. Tím, že stěžovatel provedl stavební
úpravy bez stavebního povolení, ohrozil všechny tyto zájmy a mohl nepřiměřeně zasáhnout
do práv jiných osob. Výše uvedené zájmy (společenské vztahy) představují objekt skutkové
podstaty přestupku spočívajícího v provádění změny stavby bez stavebního povolení. Námitka
je nedůvodná.
[26] Požadavek společenské nebezpečnosti přestupku, tedy jeho materiální stránka,
je v obecné rovině vyjádřen v §2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který označuje
za přestupek jen takové jednání, jež porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. Chráněné zájmy,
které stěžovatel svým jednáním porušil či ohrozil, uvedl soud již v bodě [25] shora.
Jedná se o významné chráněné zájmy. Stavební úpravy provedené stěžovatelem jsou značného
rozsahu a charakteru, neboť jimi došlo nejen ke změně vzhledu stavby, ale též zásahu do nosných
konstrukcí. Skutečnost, že následně vydalo Ministerstvo zdravotnictví kladné závazné stanovisko,
snižuje společenskou nebezpečnost jednání stěžovatele, neodnímá mu však prvek protiprávnosti.
Přesto vykazuje jednání stěžovatele nezanedbatelnou společenskou nebezpečnost. Námitka
je proto nedůvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[27] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je nedůvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[28] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo.
77
Náklady právního zastoupení, které vznikly žalovanému, nelze považovat za účelně vynaložené .
Žalovaný disponuje na jemu svěřeném úseku státní správy odborným aparátem, jehož pomocí
musí být schopen dostatečně hájit svá rozhodnutí před správními soudy (srov. rozsudek NSS
ze dne 26. 4. 2007, čj. 6 As 40/2006 - 87, publ. pod č. 1260/2007 Sb. NSS). Proto Nejvyšší
správní soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu