ECLI:CZ:NSS:2009:11.KSS.1.2008:45
sp. zn. 11 Kss 1/2008 - 45
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu projednal v ústním jednání dne 20. 5. 2009
v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Zemanové a soudců: JUDr. Miroslava
Feráka, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové, JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily
Gadasové návrh předsedy Okresního soudu v Táboře na zahájení kárného řízení proti soudci
Mgr. Z. P., a rozhodl
takto:
Mgr. Z. P.,
nar. X, předseda senátu Okresního soudu v Táboře,
je vinen, že
v období od 13. 2. 2008 do 20. 10. 2008 jako soudce Okresního soudu v Táboře při rozhodování
jemu přidělených trestních věcí postupoval v rozporu s povinností rozhodovat bez průtahů,
upravenou ustanovením §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a v rozporu s požadavkem trestní věci
projednávat co nejrychleji, upraveným ustanovením §2 odst. 4 trestního řádu, neboť
1) překročil v §181 odst. 3 trestního řádu stanovenou lhůtu pro nařízení hlavního
líčení nebo učinění jiného úkonu směřujícího k rozhodnutí věci, a to v trestní věci
sp. zn. 13 T 122/2005 ode dne 6. 5. 2008 do 20. 10. 2008, ve spojených věcech
sp. zn. 13 T 132/2005 a sp. zn. 13 T 158/2006 ode dne 1. 3. 2008 do 18. 9. 2008;
2) ve věci sp. zn. 13 T 163/2007 byl bezdůvodně nečinný při předložení odvolání státního
zástupce odvolacímu soudu od 13. 2. 2008 do 23. 9. 2008;
tedy zaviněně porušil povinnosti soudce stanovené v §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů.
Tím spáchal
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb ., zákona o soudech a soudcích,
v platném znění.
Za to se mu ukládá
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb. kárné opatření - důtka.
Odůvodnění:
Dne 21. 10. 2008 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen návrh předsedy Okresního
soudu v Táboře na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce proti Mgr. Z. P.,
předsedovi senátu tamního soudu. Kárným návrhem mu bylo kladeno za vinu spáchání kárného
provinění podle §87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, kterého se měl dopustit tím, že
1) ve věci 13. T 122/2007 od 5. 5. 2008 do současné doby nenařídil hlavní líčení;
2) ve věcech 13 T 132/2005 a 13 T 158/2006, které byly Krajským soudem České
Budějovice, pobočka v Táboře, zrušeny a soudu vráceny 1. 2. 2006, nařídil hlavní líčení
až 19. 9. 2008, přičemž obě věci byly dne 29. 2. 2008 spojeny;
3) ve věci 13 T 163/2007 odvolání okresního státního zástupce, které bylo doručeno soudu
12. 2. 2008, postoupil krajskému soudu až 23. 9. 2008.
Z uvedených skutečností navrhovatel dovozuje, že kárně obviněný soudce při výkonu
funkce narušil důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné
a spravedlivé rozhodnutí a navrhl mu za to uložit kárné opatření spočívající ve snížení platu
o 20 % na dobu pěti měsíců dle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb.
Navrhovatel navrhl provést důkaz výše uvedenými spisy, v nichž došlo k nečinnosti, dále
soudu předložil kopie následujících písemností: výtku ze dne 26. 11. 2002, rozhodnutí Vrchního
soudu v Praze ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 1 Ds 15/04, výtku ze dne 2. 6. 2006, výtku ze dne
4. 7. 2008.
Z obsahu uvedených příloh vyplývají následující skutečnosti:
Dne 26. 22. 2002 navrhovatel vytkl kárně obviněnému soudci, že důsledně nepostupoval
dle §181 odst. 3 trestního řádu, nepředklá dal spisy předsedovi soudu k prodloužení lhůty
k nařízení hlavního líčení a nevyužíval plně jednací dny k nařizování hlavních líčení. Současně
však bylo vzato v potaz, že obviněný soudce byl v té době krátce po nástupu na trestní oddělení,
proto mu byly zjištěné nedostatky pouze vytknuty a nebyly posouzeny jako závažná kárná
provinění. Rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 1 Ds 15/04,
byl kárně obviněný soudce uznán vinným, že ve 12 -ti věcech překročil stanovené lhůty
pro nařízení hlavního líčení a v 54 případech nevyhotovil rozhodnutí ve lhůtách stanovených
zákonem, za toto kárné provinění mu byla udělena důtka. Dále mu navrhovatel dne 2. 6. 2006
vytkl průtahy ve vypracování soudních rozhodnutí v celkem 3 věcech. Dne 4. 7. 2008 byly kárně
obviněnému soudci navrhovatelem též vytknuty průtahy v nařizování (v celkem 9 věcech)
a ve vyhotovování a vypravování rozhodnutí (v 17 věcech). Žádná z věcí, za jejichž průtahy byla
kárně obviněnému soudci udělena výtka, není totožná s těmi, v nichž navrhovatel označil
nečinnost soudce za kárné provinění.
Kárně obviněný soudce se k návrhu písemně nevyjádřil.
Z připojených spisů, jimiž kárný soud provedl důkaz, vyplynula následující zjištění
a závěry:
1) 13 T 122/2007 (navrhovatelem vytýkaná nečinnost od 5. 5 2008 do doby podání kárného
návrhu):
- 14. 6. 2007 - obžaloba došlá soudu
- 2. 7. 2007 – výzva obžalovanému ke zvolení obhájce
- 2. 7. 2007 – nařízení hl. líčení na 30. 8. 2007
- 17. 8. 2007 – odročení hl. líčení z 30. 8. 2007 na 21. 9. 2007
- 21. 9. 2007 – hl. líčení – odročení na 9. 11. 2007 (výslech svědka)
- 15. 10. 2007 – výslech svědka v místě jeho bydliště
- 9. 11. 2007 – hl. líčení – vynesen rozsudek
- 28. 12. 2007 – vyhotoven rozsudek, předán k vypravení
- 10. 1. 2008 – odvolání st. zástupkyně
- 31. 1. 2008 – odvolání obžalovaného
- 7. 2. 2008 – předložení odvolání KS
- 17. 4. 2008 – rozhodnutí KS o zrušení rozsudku OS
- 5. 5. 2008 – doručení rozhodnutí krajského soudu Okresnímu soudu v Táboře
- 18. 9. 2008 – žádost o poskytnutí zprávy Č. hydrometeorolog. ústavu
- 18. 9. 2008 (chybně označeno 2007) – pokyn k doručení rozsudku KS účastníkům
Závěr: nečinnost od 5. 5. 2008 do 20. 10. 2008
2) 13 T 132/2005 a 13 T 158/2006 – spojeny dne 29. 2. 2008 ke společnému projednání
(dle navrhovatele nečinnost od 1. 3. 2008 do 19. 9. 2008) :
a) 13 T 132/2005
- 15. 8. 2005 - obžaloba došla soudu – obvinění J. M., M.S., P.Š.
- 16. 2. 2006 - hlavní líčení – odročeno na 30. 3. 2006
- z 30. 3. 2006 - odročeno na 18. 5. 2006, dále odroč eno na 18. 5. 2006, na 10. 8. 2006
- 10. 8. 2006 - hlavní líčení – odročeno na neurčito
- 10. 8. 2006 - usnesení o vyloučení věci obž. M. S. k samostatnému projednání, nadále
vedeno pod 13 T 158/2006
- 21. 6. 2007 - hlavní líčení – vynesen rozsudek
- 29. 8. 2007 – vyhotoven rozsudek, předán k vypravení
- 6. 9. 2007 – odvolání státní zástupkyně
- 27. 11. 2007 – předložení odvolání KS
- 17. 1. 2008 – veřejné zasedání KS, zrušení rozsudku OS
- 29. 2. 2008 – usnesení o spojení s 13 T 132/2005
- 18. 9. 2008 – nařízení hl. líčení na 13 . 11. 2008
b) 13 T 158/2006:
- 15. 8. 2005 – obžaloba ve věci 13 T 132/2005
- 10. 8. 2006 – vyloučení M. S. ze společného projednávání, nadále vedeno
pod 13 T 158/2005
- 30. 4. 2007 – nařízení hl. líčení na 15. 6. 2007
- 15. 6. 2007 – hl. líčení, odročeno za účelem pátrání po pobytu
- 24. 8. 2007 – nařízení hl. líčení na 13. 9. 2007
- 13. 9. 2007 – hl. líčení, vynesen zprošťující rozsudek
- 2. 11. 2007 – vyhotoven rozsudek, předán k vypravení
- 12. 11. 2007 – odvolání státní zástupkyně
- 27. 11. 2007 - předložení odvolání KS
- 17. 1. 2008 – veřejné zasedání KS, rozsudek OS zrušen
- 29. 2. 2008 – usnesení o spojení s 13 T 132/2005
- 18. 9. 2008 – nařízení hl. líčení na 13. 11. 2008
Závěr: Nečinnost od 1. 3. 2008 do 17. 9. 2008
3) 13 T 163/2007 (dle navrhovatele nečinnost od 13. 2. 2008 do 23 9. 2008) :
- 23. 8. 2007 - obžaloba
- 19. 9. 2007 – hlavní líčení
- 25. 10. 2007 – pokračování v hlavním líčení
- 16. 11. 2007 – pokračování v hlavním líčení, vynesení rozsudku
- 31. 1. 2008 – vyhotovení rozsudku, pokyn k odeslání
- 12. 2. 2008 – soudu doručeno odvolání st. zástupkyně
- 28. 8. 2008 – usnesení - přiznání nároku na nutnou obhajobu
- 28. 8. 2008 – urgence postoupení spisu odvolacímu soudu od obhájce obžalovaného
- 23. 9. 2008 – odvolání předloženo krajskému soudu
Závěr: nečinnost od 13. 2. 2008 do 23. 9. 2008
Z pracovního hodnocení předsedy Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 5. 2009 bylo
zjištěno, že Mgr. Z. P. byl přidělen k výkonu soudcovské funkce k Okresnímu soudu v Táboře
ode dne 7. 2. 2001. Zpočátku působil na civilním od dělení, od roku 2002 mu byla přidělena
trestní agenda. Věci jsou mu přidělovány rovnoměrně jako ostatním soudcům na trestním úseku.
V roce 2007 napadlo Mgr. Z. P. 255 věcí, vyřídil 293 věcí s 327 osobami; v roce 2008 napad lo
236 věcí, vyřídil 280 věcí s 302 osobami. Navrhovatel jeho činnost porovnal s ostatními trestními
soudci Okresního soudu v Táboře, z nichž lze činnost Mgr. P. srovnávat s Mgr. M. V. (rok 2007:
nápad 203 věcí, výkon: 210 věcí, 231 osob; rok 2008: nápad 236, výkon 269 věcí, 301 osob); dá le
s Mgr. P. Č. (rok 2007: nápad 237 věcí, výkon 250 věcí, 270 osob). Navrhovatel dále poukázal na
výtky udělené Mgr. Z. P. kvůli nedostatkům při vyřizování agendy ( pozn. soudu: jejich obsah
konstatován výše) a na rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze z roku 2004,
který jej uznal vinným kárným proviněním (pozn. soudu: též viz výše). Okresní státní zástupkyně
v Táboře podala dne 11. 9. 2008 na činnost Mgr. P . stížnost, týkající se průtahů ve věcech, které
jsou předmětem tohoto kárného řízení. Jiné stížnosti proti rozhodování tohoto soudce nebyly
vzneseny, dle navrhovatele Mgr. Z. P. dodržuje při rozhodovací činnosti zásady důstojného
chování a vedení trestního řízení, jeho charakterové a morální vlastnosti jsou na dobré úrovni.
Dle navrhovatele je Mgr. Z. P. po odstranění zjištěných nedostatků schopen vykonávat funkci
soudce.
Při ústním jednání navrhovatel doplnil, že k průtahům v předmětných věcech nemuselo
dojít, pokud by jej Mgr. Z. P. požádal o prodloužení lhůty k provedení úkonů, neboť se jednalo
o složitější věci a bylo by mu vyhověno. Uvedl, že Mgr. Z . P. považuje za dobrého soudce a přeje
si, aby nadále zůstal soudcem Okresního soudu v Táboře.
Mgr. Z. P. při výslechu k dotazu kárného senátu uvedl, že si je průtahů v dotyčných
věcech vědom, nemá žádné objektivní důvody, proč k nim došlo, nelze ani uvést, proč právě
v těchto věcech nebyly učiněny úkony v zákonem stanovené lhůtě. V ostatních věcech
postupoval řádně, bez průtahů. Svých pochybení lituje a je odhodlán se jich v budoucnu
vyvarovat.
Shora označené důkazy považoval kárný soud za dostačující pro své rozhodnutí.
Kárný návrh je dle svého obsahu vymezen počátečním obdobím nečinnosti soudce
od 13. 2. 2008 (počátek vytváří nečinnost ve věci 13 T 163/2007) do doby podání kárn ého
návrhu, tj. do 20. 10. 2008, kdy stále pokračovala nečinnost ve věci 13. T 122/2007. Subjektivní
i objektivní lhůty pro podání kárného návrhu byly u všech zmíněných věcí zachovány,
neboť nečinnost v žádné z nich nebyla ukončena před 21. 4. 2008, tj. 3 měsíce od okamžiku,
kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném provinění (v důsledku nesdělení tohoto okamžiku
navrhovatelem kárný soud považoval za tento okamžik podání kárného návrhu). Zachování
tříleté objektivní lhůty (§9 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb.) je z výše uvedených okolností zřejmé,
neboť období nečinnosti soudce před podáním kárného návrhu nepřekročilo ani jeden rok.
K časovému vymezení skutku v návrhu kárný senát podotýká, že navrhovatel zde uvedl
u věcí 13 T 132/2005 a 13 T 158/2006 nesprávné datum vydání zrušovacího rozhodnutí
krajským soudem, tj. 1. 2. 2006, namísto 17. 1. 2008. Toto pochybení však nemělo vliv
na vymezení skutku soudem, neboť k nečinnosti ve věci došlo až po spojení obou uvedených
věcí, tj. po 29. 2. 2008. Dále je vhodné konstatovat, že uložení výtky navrhovatelem dne
4. 7. 2008 nezaložilo v dané věci překážku ne bis in idem, neboť předmětem uvedené výtky
nebyly nedostatky při projednávání věcí, 13 T 122/2007, 13 T 132/2005, 13 T 158/2006
ani 13 T 163/2007.
Z obsahu jednotlivých spisů bylo zjištěno, že v nich skutečně k nečinnosti ze strany
Mgr. Z. P. docházelo, a to zřejmě z důvodu jeho občasné nesoustředěnosti, případně
nedostatkům při organizaci práce. Vznik průtahů v řízení je proto třeba přičítat zavinění soudce.
V hodnoceném období nebyly zjištěny objektivní překážky, které by soudci bránily provedení
potřebných procesních úkonů v označených spisech v zákonem stanovené lhůtě, případně
které by mu bránily v podání žádosti předsedovi soudu k prodloužení lhůty pro provedení těchto
úkonů dle §181 odst. 3 trestního řádu. V případě nečinnosti ve věci 13 T 163/2005, kdy nebylo
krajskému soudu po dobu sedmi měsíců předloženo odvolání, se jednalo výslovně o opomenutí,
neboť provedení tohoto jednoduchého úkonu nic nebránilo.
Z pohledu vymezení skutku, ve kterém kárný soud shledává kárné provinění podle §87
zák.č. 6/2002 Sb. (viz níže), byla proto ve výroku o vině označena zaviněná nečinnost soudce
při projednávání všech kárnou žalobou označených spisů.
Při právním posouzení skutkových zjištění uvážil kárný soud následující:
Podle §87 zák.č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je kárným proviněním
zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce
narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním je zřejmé,
že v dané věci nedošlo ze strany Mgr. Z . P. k narušení důstojnosti soudcovské funkce, kárný
senát se proto zaměřil na to, zda jeho jednání naplnilo některý ze zbývajících znaků kárného
provinění.
Zákon č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení §79 odst. 1, stanoví
jako jednu ze základních povinností soudce povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách
bez průtahů. Ustanovení §80 odst. 1 stejného zákona pak stanoví povinnost soudci vykonávat
svou funkci svědomitě. Soudce se při jejím výkonu musí zdržet všeho, co by mohlo ohrozit
důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. K obsahu této povinnosti
se podrobně vyjádřil kárný senát Vrchního soudu v Olomouci v rozhodnutí sp. zn. 1 Ds 7/2005
ze dne 9. 5. 2005, kde uvedl: :“Tato právní povinnost nachází na úseku trestního soudnictví nachází odraz
v ustanovení §2 odst. 4 trestního řádu, které stanoví, že orgány činné v trestním řízení musí trestní věci
projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod
a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.
V tomto směru je nezbytné odkázat zejména na závazky vy plývající pro stát, který soud v řízení reprezentuje,
z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), které každému (resp. obviněnému) garantují právo na roz hodnutí věci
v přiměřené době. Zásada rychlosti řízení upravená zněním v §2 odst. 4 tr.ř. je v řízení před soudem
konkretizovaná požadavkem, aby soud po podání obžaloby, nevyčkávaje dalších návrhů, postupoval tak,
aby řízení směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu rozhodnutí (§181 odst. 2 trestního řádu)“.
Jak vyplývá z provedeného dokazování, Mgr. Z. P. takto ve svých označených trestních
věcech nepostupoval. V období, které vymezil kárný soud, neprováděl procesní úkony, které by
vedly k meritornímu ukončení věcí, přestože mu byly tyto nedostatky již v minulosti předsedou
soudu vytknuty. Ačkoli Mgr. Z. P. nebránily žádné objektivní okolnosti k urychlenému ukončení
těchto nevyřízených věcí, přesto s označenými spisy nepracoval způsobem, který by byl
z pohledu požadavků §79 odst. 1 a §80 odst. 1 zák.č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
žádoucí. Jak již bylo konstatováno výše, nečinnost v předmětných věcech byla Mgr. Z. P.
zaviněna, toto zavinění se váže i k porušení právní povinnosti, kterou má uloženu ustanovením §
79 odst. 1, resp. i ustanovením §80 odst. 1 zák.č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Porušení citovaných právních povinností (§79 odst. 1, §80 odst. 1 zák.č. 6/2002 Sb.)
se v posuzované věci neprojevuje v tom, že by jejich následkem bylo ohrožení důvěry v nezávislé
a stejně tak i nestranné rozhodování soudů. Podle §87 zák. č. 6/2002 Sb. je však kárným
proviněním též zaviněné porušení povinností soudce, jimiž soudce ohrožuje důvěru
ve spravedlivé rozhodování. Pojem spravedlivého rozhodování soudů zahrnuje i rozhodování
soudů ve lhůtách, které odpovídají povaze a závažnosti jednotlivých věcí. Pokud tedy soudce
v řízení nečiní úkony v odpovídajících lhůtách, je toto jednání způsobilé ohrozit důvěru
ve spravedlivé rozhodování soudů, a to i přesto, pokud se nedostatky týkají pouze malého počtu
věcí. Nevyřízení konkrétní věci v odpovídající lhůtě (bez existence objektivní překážky takového
stavu) negativně zasahuje účastníky sporu, z jejichž pohledu nejsou průtahy omluvitelné
poukazem na skutečnost, že se jednalo o ojedinělý exces při jinak řádné činnosti soudce.
Kárný soud se tedy po provedeném řízení ztotožnil s právním hodnocením navrhovatele
ohledně posouzení jednání Mgr. Z. P., neboť jeho zaviněné pochybení vykazuje znaky kárného
provinění ve smyslu §87 zák ona č. 6/2002 Sb.
Při úvaze o právních následcích kárné odpovědnosti Mgr. Z. P. vycházel kárný soud
především ze zjištěného stupně závažnosti kárného provinění, přihlédl i k poznatkům
charakterizujících osobu kárně stíhaného soudce při výkonu jeho funkce. Z tohoto pohledu lze
konstatovat, že svým charakterem je zaviněná nečinnost vždy závažným proviněním. Při úvaze
o volbě konkrétního kárného opatření je však nutno přihlédnout k četnosti věcí,
v nichž k průtahům došlo, a k době jejich trvání. V dané věci se jednalo o menší počet věcí,
celková doba nečinnosti nebyla v řádech let, ale měsíců. Kárný senát přihlédl též ke skutečnostem
vyplývajícím z pracovního hodnocení Mgr. Z. P. vypracovaného navrhovatelem, dle něhož výkon
tohoto soudce v roce 2007 a 2008 mírně převyšoval všechny ostatní soudce trestního úseku,
navrhovatel sám uvedl, že se jedná o kvalitního soudce , jehož činnosti si cení. Pozitivně lze
hodnotit postoj Mgr. Z. P., který se k nedostatkům uvedeným v kárném návrhu doznal,
neuchyloval se k hledání zástupných důvodů pro svou nečinnost, naopak se snažil sebekriticky
pojmenovat její příčiny, což je předpokladem k jejich odstranění.
Nelze pominout skutečnost, že Mgr. Z . P. byl na nedostatky při vyřizování věcí ze strany
navrhovatele v minulosti upozorněn. Uložení výtky z roku 2002 již nemá s projednávanou věcí
časovou souvislost, avšak výtku uloženou navrhovatelem v roce 2006 lze považovat v rámci úvah
o kárném opatření za přitěžující okolnost, neboť soudce byl na svou povahou stejné nedostatky
upozorněn, včetně poučení, že opakování těchto nedostatků bude posuzováno jako kárné
provinění. Projednání výtky ze dne 4. 7. 2008 však dle názoru kárného senátu nelze přičíst
jednoznačně pouze k tíži soudce. Nečinnost ve všech zde projednávaných trestních věcech
v době uložení výtky trvala a vyvstává proto otázka, proč tyto nedostatky nebyly též jejím
předmětem, přičemž nelze vyloučit předpoklad, že by v takovém případě došlo k jejich
odstranění a ke dni podání kárného návrhu již mohl být negativní stav napraven.
Dále se kárný senát musel vypořádat s tím, zda při ukládání kárného opatření lze přihlížet
ke skutečnosti, že byl Mgr. Z. P. shledán vinným kárným proviněním rozhodnutím Vrchního
soudu v Praze sp. zn. 1 Ds 15/04 ze dne 19. 11. 2004, či je na něho nutno z důvodu zahlazení
kárného opatření dle §24 zákona č. 7/2002 Sb. hledět, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán.
Dle současného znění uvedeného ustanovení účinného od 1. 10. 2008 se kárné opatření zahlazu je
po uplynutí 5 let od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření. Dle přechodných
ustanovení k Čl. IV zákona č. 314/2008 Sb., bod 4, se však ustanovení citovaného §24 zákona
č. 7/2002 Sb., ve znění účinném od 1. 10. 2008, vztahuje pouze na rozhodnutí o uložení kárného
opatření, které bylo uloženo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z uvedeného vyplývá,
že kárná opatření uložená rozhodnutími vydanými do 1. 10. 2008 se zahlazují ve lhůtě 1 roku,
jak původně stanovil §24 zákona č. 7/2002 Sb., pě tiletá lhůta pro zahlazení platí pro kárná
opatření uložená po 1. 10. 2008. Mgr. Z . P. bylo předešlé kárné opatření uloženo rozhodnutím ze
dne 19. 11. 2004, proto se na něj dle §24 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008,
ve spojení s přechodným ustanovením Čl. IV, bod 2 zákona č. 314/2008 Sb. ke dni zahájení
tohoto kárného řízení hledělo, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán a tuto skutečnost nelze
považovat při ukládání kárného opatření za přitěžující.
Zákon č. 6/2002 Sb. upravuje v ustanovení §88 odst. 1 kárná opatření,
která lze v závislosti na závažnosti kárného provinění soudci uložit. Dle §9 odst. 2 věta poslední
zákona č. 7/2002 Sb. není senát kárného soudu návrhem na uložení kárného opatření vázán.
Přestože navrhovatel navrhl uložení kárného opatření dle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., tj. snížení platu soudce, dle názoru kárného senátu pro uložení tohoto druhu sankce
neposkytoval kárný návrh a skutečnosti zjištěné v průběhu řízení oporu. Kárný senát při úvaze
o uložení konkrétního kárného opatření vzal v úvahu výše uvedené polehčující okolnosti
na straně Mgr. Z. P., a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je odůvodněno užití kárného
opatření dle §88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb., tj.sankce v podobě důtky.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 20. května 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu