ECLI:CZ:NSS:2009:2.AFS.86.2009:83
sp. zn. 2 Afs 86/2009 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ing. K. K.,
zastoupeného JUDr. Tomášem Pezlem, advokátem se sídlem Oldřichova 23, Praha 2, proti
žalovanému: Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2006, č. j. FŘ-15462/11/06, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, č. j. 10 Ca 74/2007 - 70,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, č. j. 10 Ca 74/2007 - 70,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení o jeho kasační
stížnosti podané proti rozsudku téhož soudu ze dne 22. 1 .2009, č. j. 10 Ca 74/2007 - 31.
V dané věci bylo žalobou napadeno rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu
ze dne 20. 12. 2006, č. j. FŘ -15462/11/06, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti
dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro Prahu – Jižní město dne
19. 3. 2002, o doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999.
Tuto žalobu městský soud dne 22. 1. 2009 zamítl. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel
prostřednictvím advokáta kasační stížnost, která nebyla projednatelná a ani nebyla spojena se
zaplacením soudního poplatku. Městský soud proto nejprve usnesením ze dne 13. 3. 2009 uložil
odstranění nedostatků, což stěžovatel prostřednictvím advokáta splnil předložením doplnění
důvodů kasační stížnosti. Dalším usnesením ze dne 11. 5. 2009, č. j. 10 Ca 74/2007 - 59, byl
žalobce vyzván k předložení plné moci advokáta ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto
usnesení a jiným, samostatným usnesením z téhož dne, č. j. 10 Ca 74/2007 - 60, stěžovatele
vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč do 3 dnů od doručení této výzvy. Obě tato
usnesení doručoval soud advokátovi stěžovatele. Následně byla soudu předložena plná moc.
Městský soud usnesením ze dne 30. 6. 2009, č. j. 10 Ca 74/2007 - 70, řízení o kasační
stížnosti proti označenému rozsudku městského soudu zastavil podle §47 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), §9 odst. 1 zákona č. 549/ 1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) ,
a to pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 7. 2009.
Dne 14. 7. 2009 podal stěžovatel kasační stížnost proti tomuto usnesení a současně uhradil
soudní poplatek.
V kasační stížnosti opřené o ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. stěžovatel
namítá, že pro zastavení řízení nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích, zejména že soud vůči němu nesplnil svou poučovací povinno st. Žalobci
ani jeho právnímu zástupci nebyla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku. Pokud měla
být podle tvrzení městského soudu výzva zaslána zástupci, není to pravda. V obálce doručené
advokátovi dne 12. 5. 2009 bylo pouze jedno usnesení, a to usnesení vyzývající k doložení plné
moci. Pokud by výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena, poplatek by byl zaplacen,
neboť z postupu advokáta, který k výzvám soudu odstraňoval veškeré vady v řádných lhůtách,
je zřejmé, že stěžovatel mínil v řízení pokračovat. Z procesní opatrnosti stěžovatel zaplatil soudní
poplatek spolu s kasační stížností, neboť usnesení o zastavení vnímal jako výzvu k zaplacení
poprvé mu zaslanou. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného usnesení
městského soudu.
Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a),
b) e) s. ř. s. Pokud jde o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní
otázky soudem, a písm. b) téhož ustanovení – vady skutkových zjištění v řízení před správním
orgánem, stěžovatel jednak nijak nespecifikuje, čím by měly být naplněny, jednak v případě
zastavení řízení o kasační stížnosti ani pojmově nepřicházejí v úvahu.
Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. směřuje proti nezákonnosti zastavení
řízení, která měla spočívat v nedodržení podmínek pro takový postup stanovených zákonem
o soudních poplatcích.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti a téhož dne je také poplatek splatný (§7 odst. 1 téhož zákona). Nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví,
o tom účastníka ve výzvě poučí (§9 odst. 1 a 3 citovaného zákona). V souladu s §9 odst. 7
cit. zákona soud, který usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku vydal, toto usnesení
zruší, pokud je poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než nabylo právní moci,
a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení.
V daném případě městský soud vydal usnesení ukládající povinnost zaplatit soudní
poplatek v konkrétní výši včetně poučení o následcích jeho nezaplacení ve stanovení lhůtě.
Fakticky také k zaplacení došlo až po pravomocném zastavení řízení. Nejvyšší správní soud
nepřisvědčil stěžovatelově argumentaci o absenci usnesení ukládajícího zaplatit soudní poplatek
v obálce doručené advokátovi dne 12. 5. 2009. Na doručence založené u č. l. 60 soudního spisu
je výslovně uvedeno, že obsahuje písemnosti „10 Ca 74/2007 - 60, 59 USN + vzor 072“. Z toho
je zřejmé, že doručována byla obě usnesení soudem vydaná dne 11. 5. 2009 a tiskopis, na němž
se úhrada poplatku provádí nalepením kolků. Ostatně je součástí řádného zastupování,
aby se advokát v případě, že dle doručenky soud doručuje více písemností a zásilka některé z nich
fakticky neobsahuje, na tento soud ihned obrátil a tuto skutečnost mu sdělil a doložil.
Stěžovatel však v kasační stížnosti namítá porušení ustanovení §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích nezasláním výzvy stěžovateli ani advokátovi. Soud netvrdí, že by výzvu
poslal přímo stěžovateli a spis tomu ani nenasvědčuje. Při posouzení této námitky je třeba
vycházet z ust. §2 odst. 2 písm. b) zákona o soudních poplatcích, podle něhož
je poplatníkem v řízení o kasační stížnosti ten, kdo kasační stížnost podal; tím je stěžovatel.
Podle §42 odst. 2 s. ř. s. má- li účastník řízení zástupce, doručují se písemnosti
pouze zástupci. Nejvyšší správní soud také v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005,
č. j. 3 As 55/2004 - 52 (in www.nssoud.cz), uvedl, že „placení soudního poplatku není úkonem,
který by musel vykonat účastník osobně, nýbrž že se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce. Z žádného
ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neplyne povinnost poplatníka osobně zaplatit soudní
poplatek. Jde proto o zastupitelné jednání a nedostatek osobního prvku jednaj ícího nezpůsobuje neplatnost
či neúčinnost tohoto jednání“. Je tedy dostatečné, je -li výzva k zaplacení soudního poplatku doručena
pouze právnímu zástupci účastníka. K tomuto závěru se ostatně posléze přiklonil i Ústavní soud,
když ve věci ústavní stížnosti směřující proti uvedenému rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu v nálezu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07 (in http://nalus.usoud.cz),
konstatoval, že postup soudu, který výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal pouze
stěžovatelovu advokátovi a nikoliv i jemu samotnému, odpovídal pravidlům doručování, jak byla
nastavena v §42 s. ř. s. ve spojení s §49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, a dále uvedl, že: „pokud tedy soudy ctily procesní pravidla obsažená v příslušných řádech, zásah
do ústavou chráněných práv stěžovatele z jejich rozhodnutí dovodit nelze.“
Nejvyšší správní soud se však musel zabývat tím, zda byl stěžovatel v okamžiku doručení
výzvy advokátovi jím skutečně zastoupen. Ve spise je založena plná moc ze dne 20. 1. 2009,
která však byla výslovně omezena na řízení o žalobě proti d anému rozhodnutí žalovaného.
Na jejím základě tedy advokát byl oprávněn stěžovatele zastupovat v žalobním řízení a jako
nezbytný úkon mohl podat i kasační stížnost. Pokud však jde o další úkony v kasačním řízení,
bylo k tomu třeba nové plné moci a městský soud ta ké advokáta vyzval, aby plnou moc
k zastupování v kasačním řízení doložil. Ta byla předložena dne 15. 6. 2009 a je datována dnem
11. 6. 2009. Přitom lhůta, kterou soud advokátovi stanovil pro zaplacení soudního poplatku,
uplynula již dnem 15. 5. 2009. Je p ravdou, že následné doložení plné moci zhojí všechny úkony
dříve advokátem učiněné (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 12/85) a je třeba vycházet z toho, že je konal jako
zástupce účastníka. Je však vyloučen důsledek opačný - tedy že po dodatečném doložení plné
moci zástupce odpovídá i za úkony, které dříve učiněny nebyly; ty lze přičítat pouze účastníkovi.
Pokud tedy soud neměl doloženo, že stěžovatel je v kasačním řízení zastoupen advokátem,
měl výzvu k zaplacení soudního poplatku doručit přímo stěžovateli, nebo výzvu zaslat advokátovi
až poté, kdy plnou moc doložil. Městský soud však výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal
pouze advokátovi, a to současně s výzvou k předložení plné moci; navíc lhůtu k předložení plné
moci stanovil podstatně delší, než lhůtu k zaplacení soudního poplatku.
Zde lze poukázat na obdobný případ řešený Nejvyšším správním soudem, který
v rozsudku ze dne 2. 10. 2008, č. j. 7 Af s 91/2008 - 48 (in www.nssoud.cz) vyslovil, že „výzvu
k zaplacení soudního poplatku (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) je krajský soud
povinen adresovat přímo žalobci, pokud z doložené plné moci vyplývá, že advokát je zmocněn toliko k podání
správní žaloby, a nikoliv již k zastupování v řízení o ní.“
Pro zastavení řízení o kasační stížnosti městským soudem tedy nebyly splněny zákonné
podmínky a jeho postupem bylo stěžovateli upřeno právo na soudní ochranu podle
čl. 36 odst. 1Listiny základních práv a svobod.
Proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu podle §110 odst. 1
věta prvá s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; v němž je vázán právním názorem
vysloveným v tomto zrušujícím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že soudní
poplatek byl v mezidobí zaplacen, je třeba dále postupovat podle §108 s. ř. s. ve vztahu
ke kasační stížnosti podané proti rozsudku městského soudu ze dne 22. 1. 2009.
O náhradě nákladů tohoto kasačního řízení bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí
o věci samé, neboť až tehdy bude možno posoudit úspěch ve věci ve smyslu §60 odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu