ECLI:CZ:NSS:2009:2.AS.23.2009:60
sp. zn. 2 As 23/2009 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. Č.,
zastoupeného JUDr. Klárou Mottlovou, advokátkou se sídlem Praha 9, Trojmezí 22,
proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem
Praha 3, Olšanská 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2006, č. j. SCPP-4908/C-228-2005,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2008,
č. j. 7 Ca 60/2006 - 40,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2008, č. j. 7 Ca 60/2006 - 40
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále také „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl shora uvedené
usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti označenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil
rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ústí nad Labem, Oddělení
cizinecké policie Most o udělení víza za účelem strpění pobytu č. X s platností od 6. 11. 2005 do
5. 11. 2006.
Městský soud v Praze žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky
řízení. Poukázal na ust. čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod s tím, že právo na ochranu
před zásahem do subjektivního práva předpokládá, že osoba ochrany se dovolávající musí být
nositelem takových práv, a to věcných nebo procesních. Pouze v tom případě se lze ochrany práv
u soudu dovolat postupem podle §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle §68 písm. e) s. ř. s. se však nelze domáhat
ochrany žalobou proti rozhodnutím, která jsou z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního
zákona vyloučena. Žalobce se podle názoru soudu domáhal přezkoumání rozhodnutí o neudělení
vícenásobného víza a takové rozhodnutí je podle §171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), ze soudního
přezkumu výslovně vyloučeno. Žaloba je proto nepřípustná a soud ji podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. odmítl. Na podporu svého závěru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 3 Azs 216/2005.
Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že požádal o prodloužení víza
za účelem strpění pobytu a v žádosti výslovně uvedl, že požaduje vízum vícenásobné,
tedy s neomezeným počtem vstupů a výstupů z území České republiky. Důvodem bylo
pokračující řízení o azyl. Vízum mu mělo být uděleno podle §73 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 2/2002 Sb. (dále též „zákon o azylu“). Vízový štítek, který mu byl vlepen
do cestovního pasu, se však týkal víza jednorázového, které zaniká výstupem z území České
republiky. Proti tomu se odvolal a proti zamítavému rozhodnutí podal žalobu, kterou soud
napadeným usnesením odmítl. Učinil tak ovšem nezákonně, neboť použil nesprávný právní
předpis. Městský soud přehlédl, že stěžovatel je žadatelem o azyl, jeho postavení je upraveno
zákonem o azylu a zákon o pobytu cizinců se na něj nevztahuje. Rozhodnutí žalovaného tedy
nebylo a ani nemohlo být vydáno podle zákona o pobytu cizinců a tudíž se ani nemohlo opírat
o ustanovení §171 tohoto zákona. Městský soud se v této věci také odchýlil od své rozhodovací
praxe, neboť v obdobných věcech vedených pod sp. zn. 11 Ca 91/2003 a sp. zn. 11 Ca 30/2004
žaloby projednal a dokonce i stěžovateli vyhověl; přitom se obsáhle vypořádal i s otázkou
přípustnosti žaloby. Městský soud tak porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, a proto
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný nevyužil možnosti vyjádření k této kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil procesní náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou. Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší
soud posoudil v mezích vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2, 3 s. ř. s. Stěžovatelem
je uplatňován kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu.
K posouzení důvodnosti kasační stížnosti je podstatné, jaké rozhodnutí bylo předmětem
soudního řízení. Správní spis obsahuje žádost stěžovatele o udělení českého víza podanou dne
10. 10. 2005, v níž je vyznačeno, že požaduje vízum „vícerázově“ na dobu 365 dnů. Vízum
se uděluje vyznačením do cestovního dokladu. Z části žádosti vyplněné správním orgánem
je zřejmé, že bylo uděleno vízum typu „D“, počet vstupů „0“, platnost od 6. 11. 2005
do 5. 11. 2006, den vydání víza 7. 11. 2005. V odvolání stěžovatel protestoval proti tomu,
že mu bylo uděleno vízum pouze jednorázové, jehož platnost zaniká výstupem z území České
republiky. Žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil
s odůvodněním, že účelem udělení víza je „strpění“ pobytu na území, nikoliv umožnění
cestování. V rozhodnutí žalovaného je výslovně konstatováno, že žadatel podal dne 27. 8. 2002
žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 20. 6. 2002, č. j. OAM-315/AŘ-2002, jímž byl
zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 10. 1996 o zamítnutí jeho žádosti
o azyl. O této žalobě nebylo v době rozhodování správního orgánu I. stupně o udělení víza
soudem rozhodnuto. Žadateli proto bylo uděleno vízum podle §73 zákona o azylu ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 2/2002 Sb. V závěru pak žalovaný konstatuje, že dne
27. 1. 2006 nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu ze dne 30. 11. 2005, jímž bylo o žalobě
proti rozhodnutí o azylu rozhodnuto negativně. Tímto dnem tedy zanikla platnost víza za účelem
strpění pobytu a proto je žalovaný v odvolacím řízení změnit ani nemohl.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel opakovaně argumentoval porušením
zákona o azylu při rozhodnutí o udělení víza.
Jak ze správního spisu, tak ze žaloby je zřejmé, že stěžovatelem napadené rozhodnutí bylo
vydáno podle zákona o azylu a nelze zjistit, jak městský soud dovodil, že se jedná o vízum
udělené podle zákona o pobytu cizinců. Výluka ze soudního přezkumu obsažená v §171 odst. 1
písm. a) zákona o pobytu cizinců se zde uplatnit nemůže [nehledě na to, že v době vydání
rozhodnutí žalovaného i podání žaloby se jednalo o §171 písm. a)], stejně tak jako se nelze opřít
o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7.6.2006, č. j. 3 Azs 216/2005 - 31.
Soud je povinen zkoumat podmínky řízení, a pokud nejsou splněny, návrh odmítne.
V daném případě městský soud návrh odmítl právě pro nesplnění podmínek řízení, ovšem
napadené rozhodnutí posuzoval podle jiného právního předpisu, než podle kterého bylo
ve skutečnosti vydáno a v důsledku toho uplatnil výluku ze soudního přezkumu v tomto
nesprávném zákoně obsaženou. O udělení víza stěžovateli bylo rozhodováno podle zákona
o azylu, v němž výluka obdobná zákonu o pobytu cizinců obsažena není; nebyla tedy splněna
podmínka uvedená v §68 písm. e) s. ř. s., o níž bylo odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. opřeno.
Městský soud tak porušil zákon, neboť pro odmítnutí návrhu neexistoval jím tvrzený
důvod, a stěžovateli tím upřel právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tak byl naplněn.
Z důvodů shora uvedených tedy Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem v tomto rozsudku
vysloveným (§110 odst. 1, 3 s. ř. s).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu