ECLI:CZ:NSS:2009:3.AS.7.2008:99
sp. zn. 3 As 7/2008 - 99
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) The Prague
Institute of Advanced Studies (PIAS), zájmové sdružení právnických osob, se sídlem
U Michelského lesa 366, Praha 4, b) dr. P. P., D. Phil., zastoupených JUDr. Miroslavem
Jindrákem, advokátem se sídlem Zdiměřická 1452, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 1. 2003, čj. 33419/2002-14, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2007, č. j. 8 Ca 101/2006 – 74,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2007, č. j. 8 Ca 101/2006 – 74,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci podali včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
20. 9. 2007 č.j. 8 Ca 101/2006 - 74, kterým byl odmítnut návrh (žaloba) žalobců, jímž se domáhali
zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví.
Nejvyšší správní soud vyšel z tohoto skutkového stavu:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Akademie věd České republiky vytvořily
zájmové sdružení právnických osob (§20f a násl. občanského zákoníku), které mělo název The
Prague Institute of Advanced Studies (PIAS). Toto sdružení bylo zapsáno do rejstříku sdružení
ve smyslu §20i odst. 2 občanského zákoníku a tím nabylo právní způsobilosti. Ve stanovách
sdružení, resp. v jejich dodatku ze dne 19. 4. 1996 zapsaném do registru je uvedeno, že jménem
sdružení jedná jeho prezident (tj. žalobce b), který je statutárním a výkonným orgánem sdružení;
do působnosti správní rady patří mj. rozhodování o zrušení sdružení.
Dne 29. 7. 1999 uzavřely Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Akademie
věd České republiky dohodu, podle níž jako jediní členové zájmového sdružení (PIAS)
z něj vystupují. Tím jejich členství v PIAS zaniká. V dohodě je uvedeno, že v důsledku
vystoupení všech svých členů se PIAS ke dni vystoupení zrušuje. Zrušením vstupuje
PIAS do likvidace; po jejím ukončení zanikne. PIAS po dobu likvidace bude užívat svého
názvu společně s dovětkem „v likvidaci“. Dále dohoda uvádí, že obě strany společně jmenují
likvidátora, jímž je JUDr. Lenka Deverová, která funkci likvidátora přijímá a stává
se jí okamžikem podpisu této dohody. Dohoda obsahuje konečně ustanovení o právech
a povinnostech likvidátora.
Obvodní úřad Městské části Praha 4 dne 16. 8. 1999 pod č. reg. 6/92-Sd. poté rozhodl
takto:
1. Zájmové sdružení právnických osob s názvem „The Prague Institute of Advanced Studies (PIAS),
zapsané v registru pod č. reg. 6/92-Sd., se ke dni právní moci tohoto rozhodnutí zrušuje a vstupuje
do likvidace.
2. Ke dni právní moci tohoto rozhodnutí se mění název sdružení „The Prague Institute of Advanced
Studies“ (PIAS)“ o dovětek „v likvidaci“. Úplný název sdružení: The Prague Institute of Advanced
Studies (PIAS), v likvidaci“.
3. Jediným statutárním zástupcem The Prague Institute of Advanced Studies (PIAS) v likvidaci je,
počínaje dnem právní moci tohoto rozhodnutí, likvidátor: JUDr. Lenka Deverová, r.č. …., bytem…. .
Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru občanskosprávních agend,
ze dne 4. 6. 2002 čj. MOŘ 36/2000, MHMP 46192/2000, bylo shora uvedené rozhodnutí
Obvodního úřadu Městské části Praha 4 v řízení mimo odvolání zrušeno.
Rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, resp. ministryně školství,
mládeže a tělovýchovy ze dne 12. 1. 2003 čj. 33 419/2002-14 bylo shora uvedené rozhodnutí
Magistrátu hlavního města Prahy na základě odvolání podaného Akademií věd a likvidátorkou
zrušeno.
Proti tomuto naposled uvedenému rozhodnutí podali žalobu žalobce PIAS a dr. P. P.
(zjevně jako ten, kdo je podle stanov statutárním orgánem sdružení). V žalobě jsou namítány
procesní vady správního řízení, mj. to, že rozhodnutí Obvodního úřadu Městské části Praha 4
bylo žalobci doručeno až po nabytí právní moci, takže neměl možnost na něj reagovat. Správní
orgány se nevypořádaly s otázkou, zda zrušení sdružení a jmenování likvidátora bylo provedeno
v souladu se stanovami. Žalobci navrhli zrušení napadeného správního rozhodnutí a jeho vrácení
„příslušnému orgánu“ k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2004 č.j. 8 Ca 231/2003 - 35 rozhodl,
že návrh se odmítá pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Ke kasační stížnosti žalobců Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 3. 2006 č.j. 3 As
2/2005 - 55 toto usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
s tím, že je třeba zkoumat okolnosti věci a znovu posoudit, zda žaloba byla podána opožděně.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2007 č.j. 8 Ca 101/2006 - 74 žalobu odmítl
proto, že byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Dospěl
k závěru, že PIAS neexistuje, protože byl zrušen shora uvedeným správním rozhodnutím
a nemůže tedy být aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobci namítli, že nebyly splněny podmínky
pro to, aby PIAS byl zrušen a byla nařízena jeho likvidace. Žalobci poukazují na tu část stanov,
podle níž do působnosti správní rady patří mj. i rozhodování o zrušení členství. Dohoda MŠMT
a Akademie věd ČR o vystoupení z PIAS, o jeho zrušení a o jmenování likvidátora je v rozporu
se stanovami, protože o zrušení mohla rozhodnout pouze správní rada. Z hlediska zásad
spravedlivého procesu žalobci namítli, že o věci ve správním řízení rozhodovalo MŠMT,
tedy instituce, která je účastníkem sporu a v dané věci „rozhodovala sama o sobě“. Žalobci
navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud posoudil věc
takto:
Právní institut zájmového sdružení právnických osob, jak je upraven v §20f až 20j
občanského zákoníku, je občanskoprávním (soukromoprávním) institutem. Tomu odpovídá
i důraz na stanovy sdružení (§20h o. z.). Podle §20h odst. 1 o. z. stanovy sdružení určí název,
sídlo a předmět činnosti sdružení, úpravu majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva
a povinnosti členů, orgány sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení sdružení
a naložení s jeho likvidačním zůstatkem.
Je-li právní institut zájmového sdružení právnických osob institutem občanskoprávním,
odpovídá tomu i pravomoc státních orgánů rozhodovat o sporech, příp. o jiných věcech,
které se v souvislosti s realizací tohoto právního institutu vyskytnou. Podle §7 odst. 1 o. s. ř.
v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci,
které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle
zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Ve vztahu k projednávané věci je třeba dovodit tyto závěry:
Zákon, tedy občanský zákoník, nestanoví, že by věci zájmových sdružení právnických
osob projednávaly a rozhodovaly o nich jiné státní orgány než soudy, tedy mj. orgány veřejné
správy. Podle §20i odst. 2 o. z. krajský úřad vede rejstřík sdružení a zápisem do něj sdružení
nabývá právní způsobilosti. Z této právní úpravy ovšem nelze dovodit, že orgán veřejné správy
má pravomoc k tomu, aby rozhodl o zrušení sdružení PIAS a určil likvidátora, jak se to stalo
v projednávané věci. Rozhodnutí Obvodního úřadu Městské části Praha 4 ze dne 16. 8. 1999
č. reg. 6/92-Sd je proto třeba pro nedostatek pravomoci považovat za nicotné.
Ze spisů nevyplývá, že by ke zrušení sdružení došlo způsobem určeným stanovami,
tedy rozhodnutím správní rady; k tomu se pouze poznamenává, že nedošlo-li zákonným
způsobem ke zrušení sdružení, nepřichází v úvahu jmenování likvidátora.
Za tohoto právního stavu nelze dovodit, že by sdružení právnických osob PIAS
neexistovalo, a proto rozhodnutí Městského soudu v Praze opřené o skutečnost, že PIAS
je osobou zjevně neoprávněnou k podání žaloby, je nezákonné (§110 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud proto toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
V tomto řízení Městský soud v Praze především posoudí tak, jak mu již bylo jednou
Nejvyšším správním soudem uloženo, zda žaloba byla podána včas.
Bude-li tato podmínka splněna, pak posoudí zákonnost napadeného rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 1. 2003 s přihlédnutím ke skutečnosti, že rozhodnutí Obvodního úřadu
Městské části Praha 4 ze dne 16. 8. 1999 je nicotné.
Uvedeným právním názorem Nejvyššího správního soudu je Městský soud v Praze vázán
(§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí pak rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. února 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu