ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.188.2008:53
sp. zn. 4 Ads 188/2008 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. K., zast.
JUDr. Boženou Boubínovou, advokátkou, se sídlem Lučanská 1802, Žatec, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2008, č. j. 42 Cad
183/2007 - 23,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2008,
č. j. 42 Cad 183/2007 - 23, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 10. 2008, č. j. 42 Cad 183/2007 - 23,
odmítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2006, č. X, a rozhodl dále, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětným rozhodnutím žalovaná
zamítla žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §43
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
V odůvodnění krajský soud uvedl, že žalobce se žalobou podanou k poštovní přepravě
dne 10. 7. 2007 domáhal zrušení zmíněného rozhodnutí žalované. Z dokladů předložených
žalovanou soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne
30. 8. 2006. Dnem určujícím počátek lhůty byla středa 30. 8. 2006, dvouměsíční lhůta k podání
žaloby tak skončila v pondělí 30. 10. 2006. Lhůta ke včasnému podání žaloby nebyla zachována,
neboť žaloba nebyla v poslední den lhůty předána soudu nebo jemu zaslána prostřednictvím
držitele poštovní licence. Soud proto žalobu podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), pro opožděnost odmítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) ve lhůtě pro podání kasační
stížnosti podání, které označil jako odpor. Namítal, že lhůta k podání žaloby byla dodržena,
a odkázal na listiny k podání přiložené, tj. kopii podacího lístku ze dne 5. 9. 2006 a kopii odporu
ze dne 1. 9. 2006, které adresoval žalované. Stěžovatel uvedl, že mu žalovaná vzápětí sdělila,
že věc postupuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Jelikož od soudu dlouho nedostal
rozhodnutí, dne 6. 7. 2007 poslal soudu podání, aby se dozvěděl výsledek sporu. V tomto podání
rovněž poukázal na odpor ze dne 1. 9. 2006.
Usnesením ze dne 20. 10. 2008, č. j. 42 Cad 183/2007 - 34, Krajský soud v Ústí
nad Labem ustanovil zástupkyní stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Boženu
Boubínovou, advokátku.
Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
Dne 1. 12. 2008 byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 2. 12. 2008, č. j. 4 Ads 188/2008 - 43, vyzval
žalovanou, aby se vyjádřila k podání stěžovatele ze dne 1. 9. 2006 a k podacímu lístku ze dne
5. 9. 2006, přiloženým ke kasační stížnosti, zejména aby sdělila, zda jí bylo přiložené podání
doručeno, jakým způsobem bylo vyřízeno a proč netvoří součást dávkového spisu
č. 560 325 0026.
Žalovaná ve vyjádření ze dne 12. 12. 2008 sdělila, že zmíněné podání stěžovatele
jí zřejmě nebylo doručeno. Řízení u žalované začalo až dotazem krajského soudu ze dne
17. 8. 2007, zda nebyla proti jejímu rozhodnutí ze dne 11. 8. 2006 podána žaloba ze dne
1. 9. 2006. Na tento dotaz žalovaná odpověděla, že ke dni 5. 11. 2007 jí nebyla žaloba
proti tomuto rozhodnutí doručena. Z absence podacího razítka na kopii žaloby žalovaná
dovozovala, že podání pravděpodobně neprošlo její podatelnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem. (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní
soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalované ze dne
11. 8. 2006 bylo stěžovateli doručeno dne 30. 8. 2006.
Ze spisu krajského soudu vyplynulo, že stěžovatel v podání ze dne 6. 7. 2007,
které krajský soud považoval za žalobu, uvedl, že dne 1. 9. 2006 adresoval žalované odpor
proti zmíněnému rozhodnutí. V podání ze dne 10. 8. 2007 stěžovatel znovu podotkl, že dne
1. 9. 2006 podal prostřednictvím žalované žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2006.
Ke kasační stížnosti stěžovatel přiložil kopii podacího lístku, který dokládá, že dne 5. 9. 2006
byla na poště 301 00 Plzeň 1 pod číslem R 055633 podána zásilka adresovaná žalované,
jako odesílatel zásilky byl uveden stěžovatel. Ke kasační stížnosti dále připojil podání ze dne
1. 9. 2006, označené číslem napadeného rozhodnutí žalované, nazvané Podání odporu
proti rozhodnutí do vlastních rukou obdržené 30.8.06. V tomto podání stěžovatel konstatoval,
že se nemůže s rozhodnutím žalované ztotožnit, pokud jde o získanou dobu pojištění 3 roky
a 187 dní. Stěžovatel popsal, kdy byl veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání
a kdy byl ve vězení, a požadoval, aby věc byla opětovně prozkoumána a dohledáno jeho pojištění.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní
zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu,
proti jehož rozhodnutí směřuje.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že lhůta k podání žaloby je mimo veškerou pochybnost
lhůtou procesní, což znamená, že k jejímu zachování postačí, je-li před uplynutím této lhůty
podání předáno k poštovní přepravě. Případ, kdy žalobce své podání adresuje přímo soudu,
je výslovně upraven v §40 odst. 4 s. ř. s.
Podle tohoto ustanovení lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Soudní řád správní však expressis verbis neuvádí, že by k zachování lhůty k podání žaloby
postačovalo její předání k poštovní přepravě v případě, že by podatel žalobu adresoval správnímu
orgánu, který vydal napadené rozhodnutí.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu lze citované ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s.
analogicky aplikovat i v situaci, kdy je žaloba v zákonné lhůtě podána k doručení správnímu
orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Tento závěr jednoznačně vyplývá z procesního
charakteru této lhůty, koresponduje s názorem vysloveným v komentáři k soudnímu řádu
správnímu
*
a odpovídá též judikatuře týkající se ustanovení §250m odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2002.
Zmíněné ustanovení občanského soudního řádu, podobně jako současný §72 odst. 1
s. ř. s., upravovalo zachování lhůty, byl-li návrh podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 28. 12. 2004, sp. zn. 5 Cao 308/94, vyslovil, že lhůta
k podání opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu podle citovaného ustanovení je lhůtou procesní,
tedy lhůtou stanovenou předpisem upravujícím soudní řízení, a proto se na ni vztahují s ohledem na ustanovení
§246c o. s. ř. (o přiměřeném použití první a třetí části občanského soudního řádu) mimo jiná ustanovení
i ustanovení §57 o. s. ř. o počítání běhu procesních lhůt. ... opravný prostředek [byl] podán včas v zákonné lhůtě,
přičemž datum, kdy uvedený správní orgán obdržel opravný prostředek, nemá z hlediska zachování lhůty právní
význam.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že lhůta pro podání žaloby je ve smyslu §72
odst. 1 s. ř. s. zachována i v případě, kdy žalobce žalobu ve stanovené lhůtě prostřednictvím
*
Vopálka, V., Mikule, V., Šimůnková, V., Šolín, M. Soudní řád správní. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2004, strana 172 - 173.
držitele poštovní licence zašle správnímu orgánu, který vydal žalobou napadené rozhodnutí.
Není přitom relevantní, byla-li žaloba ve stanovené lhůtě tomuto správnímu orgánu též doručena.
V projednávané věci má Nejvyšší správní soud za prokázané, že stěžovatel ve lhůtě
pro podání žaloby, která uplynula dne 30. 10. 2006, zaslal žalované podání své podání ze dne
1. 9. 2006, které je nutno podle jeho obsahu posoudit jako žalobu proti rozhodnutí žalované
ze dne 11. 8. 2006. Stěžovatel na tuto skutečnost opakovaně v řízení před krajským soudem
poukazoval a své tvrzení doložil kopií příslušného podání a kopií podacího lístku, přiloženými
ke kasační stížnosti. Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2006
byla tudíž zachována.
Tvrdí-li žalovaná, že jí podání stěžovatele ze dne 1. 9. 2006 zřejmě nebylo doručeno,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že k zachování lhůty postačuje odeslání žaloby na adresu sídla
správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Za doručení žaloby již stěžovatel
odpovědnost nenese a případné pochybení pošty při doručování, či žalované při třídění došlých
podání, nemůže jít k tíži stěžovatele, který v souladu s §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu podal v zákonné
dvouměsíční lhůtě. Stěžovatel své podání zaslal žalované poštou, proto jeho kopie předložená
soudu neobsahuje podací razítko žalované.
S ohledem na výše uvedené není podstatné, že žalovaná ve vyžádaném vyjádření popírá
doručení podání stěžovatele, a tím i jeho tvrzení, že jej po doručení jeho podání ze dne 1. 9. 2006
informovala o postoupení věci krajskému soudu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal žádný důvod pro odmítnutí žaloby podle §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s., žaloba nebyla podána opožděně, a napadené usnesení je tudíž nezákonné
ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2008, č. j. 42 Cad 183/2007 - 23, zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li
mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu nyní bude, aby po eventuálním odstranění vad žaloby
napadené rozhodnutí žalované přezkoumal v mezích žalobních bodů vytčených v jednotlivých
podáních stěžovatele, a to včetně jeho podání ze dne 1. 9. 2006.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti a o odměně ustanoveného zástupce
stěžovatele rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. v novém rozhodnutí ve věci krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu