ECLI:CZ:NSS:2009:4.AS.4.2008:95
sp. zn. 4 As 4/2008 - 95
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. T., zast. JUDr.
Alešem Vídenským, advokátem, se sídlem Sokolská třída 22, Ostrava - Moravská Ostrava, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2007, č. j. 22 Ca
24/2006 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 11. 2005, č. j. 28952/2005/VV/Böh/0002-OCD/47/05,
žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne
8. 9. 2005, zn. Vnitř./1/3701/04/Mus., kterým bylo zastaveno správní řízení ve věci vydání
cestovního pasu žalobci, neboť neprokázal pravdivost rodného čísla X uvedeného v žádosti o
vydání cestovního pasu ze dne 26. 5. 2004.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zapsal
pod sp. zn. 22 Ca 24/2006. Žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou,
že předloženými doklady prokázal pravdivost rodného čísla s koncovkou 229. Nesouhlasil
se závěrem, že ke změně jeho rodného čísla nikdy nedošlo, pouze při přepisu do rodného listu
byla omylem uvedena koncovka 229, a nikoli 225. Žalobce vždy vycházel z toho, že mu bylo
přiděleno rodné číslo s koncovkou 229, vyznačené na rub rodného listu, které užíval až do roku
1993. Tehdy se při vydání nového občanského průkazu objevily nesrovnalosti, byl pozván
na Policii České republiky k projednání změny rodného čísla, ale občanský průkaz mu byl
vystaven s původním a správným rodným číslem s koncovkou 229, čímž považoval věc
za vyřízenou. Žalovanému žalobce vytkl, že předložené podklady hodnotil jednostranně, spokojil
se se sdělením Ministerstva vnitra - správce registru rodných čísel, že žalobci bylo přiděleno
rodné číslo s koncovkou 225, aniž byla tato skutečnost něčím prokázána. Žalobce k žádosti
přiložil ověřenou kopii rodného listu, na jehož rubu je od roku 1967 uvedeno rodné číslo
s koncovkou 229 (prvotní doklad o přidělení rodného čísla), a cestovní pas č. 4868053 ze dne
26. 7. 1994 s koncovkou rodného čísla 229. Konstatoval, že výpis z informačního systému
evidence obyvatel v průběhu správního řízení nepředložil. Žalovaný měl k důkazu vzít rodný list
a cestovní pas, a nikoliv listiny, které nejsou rozhodnutími, ani veřejnými listinami. Žalobce
podotkl, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 11 Ca 55/2004 - 36, není
důkazem o přidělení rodného čísla, neboť závěr, že při přepisování rodného čísla do rodného
listu došlo k chybě, nelze bez dokazování učinit. Žalobce zdůraznil, že prvotní přidělení rodného
čísla s koncovkou 225 nebylo prokázáno. Namítal, že nebyl proveden důkaz listinou Údaje
o důchodovém zabezpečení OSVČ v roce 2004, v níž je uvedena koncovka 229; důkazní hodnota
této listiny je přitom minimálně rovnocenná sdělení ministerstva ze dne 8. 8. 2005. V řízení
nebylo žádnou listinou prokázáno, že by měl žalobce koncovku rodného čísla 225, a nikoliv 229,
proto mu měl být cestovní pas vydán. Žalobce navrhl, aby byla rozhodnutí obou správních
orgánů zrušena a věc byla vrácena Magistrátu města Ostravy k novému projednání a rozhodnutí.
V podání ze dne 16. 1. 2006, původně vedeném pod sp. zn. 22 Ca 25/2006 (oba spisy
byly spojeny usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2007, č. j. 22 Ca 24/2006 - 23),
žalobce doplnil, že v napadených rozhodnutích jsou úmyslně uváděny neúplné informace,
aby se zakrylo protiprávní jednání státního aparátu a falšování údajů v centrálních registrech státu.
Namítal zásah do svých ústavních práv a konstatoval zcizení své identity. S odkazem na dopis
Magistrátu města Ostravy ze dne 5. 1. 2004, zn. Vnitř./1/7065/03/Per., a dopis primátora města
Ostravy ze dne 23. 7. 2004 žalobce konstatoval, že tvrzení žalovaného o chybě při přepisu
rodného čísla je vyvráceno, neboť tyto dopisy uvádí, že byla provedena změna koncovky
přiděleného rodného čísla, resp. že v informačním systému evidence obyvatel je vedeno nově
přidělené rodné číslo. Žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
18. 5. 2005, č. j. 23 C 100/2004 - 59, a konstatoval, že k jednání byl předvolán svědek pan
Zelinka, který byl vlastníkem stejného rodného čísla s koncovkou 229. Svědek jasně uvedl,
že v roce 1996 byl předvolán na Českou správu sociálního zabezpečení, kde mu bylo potvrzeno
rodné číslo s koncovkou 229; důvodem předvolání bylo zjištění, že je evidován se stejným
rodným číslem jako žalobce. Ten namítal, že byl vůči panu Z. znevýhodněn a poškozen na svých
právech. Rodné číslo žalobce bylo v roce 1993 prověřeno, byl mu vystaven nový občanský
průkaz, proto mělo být toto rodné číslo zablokováno a nemělo být opětovně přidělováno nikomu
jinému. Žalobce zdůraznil, že v informačním systému evidence obyvatel došlo v nedávné době ke
svévolné a právně nepodložené změně jeho rodného čísla, a poukázal na „Hlášení změny čísla“
ze dne 14. 7. a 25. 8. 1993 s razítkem České správy sociálního zabezpečení a Policie České
republiky, kde je jako správné uvedeno rodné číslo s koncovkou 225. Žalobce zpochybnil sdělení
České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 8. 2002, zn. 4700/451, o správnosti rodného čísla
s koncovkou 225, a s odkazem na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 11
Ca 55/2004 - 36, uvedl, že toto sdělení nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje jeho práva
a povinnosti. Žalobce dále konstatoval, že řádně doložil pravdivost údajů uvedených v žádosti,
přesto bylo řízení zastaveno. Žalobce po obdržení rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 31. 8. 2002 zaslal tomuto orgánu reklamaci tvaru rodného čísla a poté mu byl
doručen doklad o přidělení rodného čísla vystavený dne 26. 3. 2002, proti kterému se neprodleně
odvolal. Podotkl, že na Okresní správě sociálního zabezpečení v Ostravě je nadále veden pod
rodným číslem s koncovkou 229. Orgány státu tedy podle žalobce nejsou schopny ani sjednotit
jeho údaje způsobem majícím oporu platné legislativě. Žalobce zdůraznil, že od svých 15 let po
dobu více než 38 roků byl držitelem platných osobních dokladů a užíval řádně přidělené rodné
číslo zapsané na originálu jeho rodného listu. Podle žalobce nelze označit rodný list za
nepodložený doklad, aniž by to bylo hodnověrně doloženo. Žalobce nikdo nevyzval k výměně či
opravě rodného listu, je proto vyloučeno rozporovat platnost rodného čísla v něm uvedeného.
Žalobce své argumenty zopakoval i v závěrečném návrhu, který předložil krajskému
soudu při ústním jednání konaném dne 5. 9. 2007.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 9. 2007, č. j. 22 Ca 24/2006 - 54, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
rozsudku soud uvedl, že s ohledem na koncentrační zásadu se nezabýval námitkami,
které žalobce uplatnil až u jednání v písemném závěrečném návrhu ze dne 5. 9. 2007.
Konstatoval, že pravdivost údajů uváděných v žádosti o vydání cestovního dokladu se prokazuje
doklady podle zvláštních právních předpisů, v případě rodného čísla je tímto předpisem zákon
č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon
o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Soud poukázal na evidenční a identifikační
charakter rodného čísla, které zákon o evidenci obyvatel pojímá jako významný identifikátor
občana v informačním systému evidence obyvatel. Ke zjištění a určení totožnosti se v České
republice vedle jmenných a názvových údajů ve stále větší míře využívají identifikační čísla,
jejichž základním účelem je umožnit pomocí jediného údaje zjištění totožnosti subjektu. Rodné
číslo je identifikačním číslem fyzické osoby, které bylo původně zavedeno pro účely sociálního
zabezpečení a statistické účely. Rodné číslo je po narození fyzické osoby přiděleno
jako konstantní osobní údaj, a je proto osobním údajem primárním. Krajský soud dále citoval
z důvodové zprávy k zákonu o evidenci obyvatel a zdůraznil jedinečnost rodného čísla vyplývající
z §13 tohoto zákona. Rodná čísla jsou vedena Ministerstvem vnitra v registru rodných čísel
jako neukončený, nepřetržitě funkčně přístupný přehled dat s výlučnou informační hodnotou.
Registr rodných čísel je přitom součástí informačního systému evidence obyvatel, který pro výkon
státní správy na úseku cestovních dokladů využívají příslušné správní orgány, a to včetně údaje
o rodném čísle žadatele o vydání cestovního dokladu podle §30 odst. 3 písm. e) zákona
č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cestovních dokladech“). Krajský soud
shledal, že správní orgány postupovaly v projednávané věci v souladu se zákonem,
jestliže ohledně rodného čísla žalobce vycházely z údaje o rodném čísle vedeném v registru
rodných čísel, resp. v informačním systému evidence obyvatel. Na tomto závěru nemůže
nic změnit skutečnost, že podle §15 zákona o evidenci obyvatel je dokladem o přiděleném
rodném čísle mimo jiné rodný list a občanský průkaz, které jsou ze zákona veřejnými listinami,
u nichž platí vyvratitelná právní domněnka pravosti a pravdivosti. Soud podotkl, že pravdivost
údaje o rodném čísle žalobce s koncovkou 229 v jeho rodném listu a občanském průkazu
byla vyvrácena údajem o rodném čísle s koncovkou 225 vedeném u žalobce v registru rodných
čísel, který má ze zákona přednost před údaji uvedenými v jiných dokladech. Správní orgány
jsou povinny vycházet z údajů uvedených v informačním systému evidence obyvatel, správní
orgán prvního stupně navíc ověřil správnost rodného čísla žalobce dotazem na Ministerstvo
vnitra, které ve sdělení ze dne 8. 8. 2005 potvrdilo, že žalobce má v registru rodných čísel
přiděleno rodné číslo s koncovkou 225. Ministerstvo vnitra je přitom jediným orgánem,
který je oprávněn ověřit správnost údaje o rodném čísle. Správní orgány podle soudu nebyly
v řízení o vydání cestovního dokladu oprávněny zabývat se námitkami žalobce, zda mu v roce
1967 bylo přiděleno rodné číslo s koncovkou 229 nebo 225 a zda následně došlo či nedošlo
ke změně přiděleného rodného čísla. Těmito námitkami se proto nemohl zabývat ani krajský
soud v rámci řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí. Soud konstatoval, že pravdivost
rodného čísla s koncovkou 229 uvedeného v žádosti o vydání cestovního pasu ze dne 26. 5. 2004
byla vyvrácena, správní orgán prvního stupně v souladu se zákonem řízení přerušil a stanovil
žalobci lhůtu 15 dnů k prokázání pravdivosti údaje o rodném čísle s koncovkou 229. Žalobce měl
možnost podle §17b zákona o evidenci obyvatel požádat Ministerstvo vnitra o ověření rodného
čísla a uplatnit své námitky týkající se nesrovnalostí s jeho rodným číslem, což ovšem neučinil.
Krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že pouze tímto způsobem lze podle platné
právní úpravy ověřit správnost či nesprávnost údaje o rodném čísle v registru rodných čísel,
resp. ověřit, že nositeli rodného čísla bylo přiděleno chybné rodné číslo nebo rodné číslo
současně přidělené jinému nositeli. Krajský soud uzavřel, že správní orgán prvního stupně
nepochybil, jestliže v daném případě podle §21 odst. 3 zákona o cestovních dokladech zastavil
řízení o vydání cestovního pasu žalobci, rovněž tak nepochybil žalovaný, pokud za této situace
zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. S ohledem
na výše uvedené krajský soud žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
ve které namítal, že soud nesprávně aplikoval koncentrační zásadu uvedenou v §71 odst. 2 s. ř. s.
Stěžovatel konstatoval, že písemný závěrečný návrh ze dne 5. 9. 2007 neobsahuje žádné rozšíření
žalobních bodů, ale pouze právní argumentaci k již uplatněným námitkám, které byly soudu
sděleny ve lhůtě pro podání žaloby. K přípustnosti takového postupu poukázal na rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 Azs 134/2005. Krajský soud se tedy měl zabývat
argumentací obsaženou v závěrečném návrhu. Stěžovatel dále namítal nesprávné posouzení
právní otázky krajským soudem. Uvedl, že „samotný rozsudek již jasně vykazuje záměrnou manipulaci
se slovíčkařením“. Zdůraznil, že je nutno brát v potaz váhu veřejné listiny, přičemž rodné číslo
s koncovkou 229 používal v občanském průkazu do roku 2003 a v cestovním pasu do roku 2004.
Občanský průkaz mu byl vystaven po řádném ověření rodného čísla, kterému v roce 1993
předcházela výzva Policie České republiky. Žalovaný podle stěžovatele nepostupoval v souladu
s právními předpisy, při zjištění nesouladu v údajích v cestovním pase byl povinen postupovat
podle §21 zákona o cestovních dokladech. Stěžovatel vytkl Magistrátu města Ostravy,
že při zjištění nesourodosti rodného čísla v jeho osobních dokladech s údaji v informačním
systému evidence obyvatel nezahájil řízení o odstranění nesouladu, ačkoliv je pro Ministerstvo
vnitra zpracovatelem těchto údajů. Magistrát města Ostravy je proto podle stěžovatele
„spoluodpovědný za zfalšování údajů v ISEO“. Namítal, že doklad vystavený Ministerstvem vnitra
nemá žádný právní význam, neboť uvádí absurdní tvrzení, že mu bylo Českou správou sociálního
zabezpečení přiděleno rodné číslo ve tvaru X. Stěžovatel poukázal na právní předpisy, z nichž
přidělování rodných čísel vycházelo, a konstatoval, že tento úřad nikdy nemohl kompetenčně
zasahovat do tvaru jeho rodného čísla. O případné změně rodného čísla by podle stěžovatele
musela vědět především Okresní správa sociálního zabezpečení v Ostravě. Stěžovatel podotkl, že
se dostal do situace, kdy je mu podle §17e odst. 1 písm. a), odst. 2 a 3 zákona o evidenci obyvatel
možno uložit sankci do 10 milionů Kč, neboť je podnikatelem s DIČ: CZ 531119229. Podle
stěžovatele je nesporné a bylo prověřeno, že v roce 1993 byl v ISEO veden pod rodným číslem s
koncovkou 229. Stěžovatel dále uvedl, že krajský soud užil ustanovení §17b zákona o evidenci
obyvatel účelově. Magistrát města Ostravy měl podle stěžovatele prověřit údaj v ISEO podle §8a
tohoto zákona a Ministerstvo vnitra bylo povinno vydat rozhodnutí o řešení tohoto nesprávného
údaje. Stěžovatel konstatoval, že jeho žádost o vydání cestovního pasu byla naprosto v souladu s
právními předpisy a údaje zapsané v žádosti doložil. Česká správa sociálního zabezpečení měla
podle stěžovatele jen velmi omezené pole působnosti v oblasti přidělování rodných čísel; do 1. 1.
2003 mohla přidělovat rodná čísla jen osobám uvedeným v §5 písm. a) až d) vyhlášky č. 55/1976 Sb., přičemž stěžovatel nesplňoval kritérium bodu b). Toto kritérium ovšem ani splňovat
nemusel, neboť má rodné číslo plně čitelně uvedeno ve všech třech následných dokladech. Česká
správa sociálního zabezpečení tedy nerespektovala platné právní předpisy a bez ohledu na
předepsaný právní postup bez vědomí ČSÚ zasílala lidem doklady o přidělení rodných čísel bez
právní hodnoty a bez předepsaného razítka ČSÚ. Stěžovatel podotkl, že od 1. 1. 2003 přiděluje
rodná čísla Ministerstvo vnitra, v registru jsou však vedena i rodná čísla přidělená před účinností
zákona č. 133/2000 Sb., z čehož podle stěžovatele vyplývá, že došlo k porušení zákona, neboť je
v ISEO veden pod rodným číslem, které mu nikdy nebylo přiděleno. Tento údaj byl tedy
nezákonně změněn, neboť minimálně do roku 1994 byl stěžovatel v registru veden pod rodným
číslem s koncovkou 229. Stěžovatel současně namítal porušení zákona č. 101/2000 Sb., o
ochraně osobních údajů, zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, a zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Stěžovatel nesouhlasil s výkladem vzájemných
vztahů §15 a §17 zákona č. 133/2000 Sb., učiněným krajským soudem. Konstatoval, že §17b se
použije pouze v případě, kdy nositel nebo jeho zákonný zástupce získá pochybnosti o tvaru
rodného čísla. Takovou pochybnost stěžovatel ani jeho zástupce nepocítili a pravdivost rodného
čísla s koncovkou 229 je zcela prokázána veřejnými listinami, na něž odkazuje §15 zákona.
Stěžovateli tedy nevyvstal důvod podávat žádost o ověření rodného čísla. Stěžovatel zdůraznil, že
jeho rodné číslo je buď správné, nebo duplicitní a nesprávné, a proto se přidělí číslo nové. Zákon
však nepřipouští, že si někdo dovolí rozporovat váhu veřejných listin. Sdělení Ministerstva vnitra
není možné považovat za ověření tvaru rodného čísla ve smyslu zákona, není ani novým
přidělením rodného čísla. Stěžovatel označil svou žalobu za důvodnou a doplnil, že v případě
krajského soudu „jde o jednoznačný úmysl a záměr porušit ústavnost tohoto státu, zdiskreditovat soudní moc
výkonnou a její nezávislost“. Stěžovatel dále poukázal na porušení čl. 1, 3, 81 a 90 Ústavy České
republiky s tím, že soudy „až vulgárním způsobem manipulují se spisovými materiály a vlastními spisy
za účelem zabránit přirozenému průchodu práva“. Zákony tohoto státu jsou podle stěžovatele soudy
naprosto ignorovány a jednotliví soudci se nad tyto zákony povyšují nebo je nerespektují.
Stěžovatel namítal též porušení čl. 1, 4, 10, 11, 14 a 21 Listiny základních práv a svobod,
neboť nevydáním řádných osobních a cestovních dokladů byl zbaven osobní svobody pohybu,
lidské důstojnosti, práva vlastnit majetek a svobodně s ním nakládat a bylo mu odepřeno volební
právo. Soudy podle stěžovatele porušily čl. 36 odst. 1 - 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod, neboť prokazatelně manipulovaly se spisovým materiálem tak,
aby se nebyl schopen domoci řádné a včasné právní ochrany a ve svém oprávněném sporu
byl znevýhodněn oproti straně žalované. Stěžovatel uzavřel, že o změně rodného čísla
z koncovky 229 na 225 nikdy nebylo rozhodnuto, a proto platí rodné číslo s koncovkou 229.
Stěžovatel podotkl, že postupem státu dochází k problémům, které „mohou vyústit i v to, že budu žít
jako občan bez dokladů dále a budu mít podstatnou újmu na osobních a osobnostních právech. Tuto skutečnost
soudy všech stupňů nerespektovaly“. Stěžovatel doplnil, že postupuje podle čl. 23 Listiny základních
práv a svobod, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na spisovou dokumentaci
a své vyjádření k žalobě. Doplnil, že stěžovatelem předložené doklady obsahovaly nesprávný údaj
z důvodu chybného zápisu rodného čísla na rub rodného listu a následného přepisu do dalších
dokladů. Rodné číslo stěžovatele vždy obsahovalo koncovku 225, nejedná se o duplicitně vedené
rodné číslo jako v jiných případech, kdy je z tohoto důvodu nutné provést změnu rodného čísla
podle §17 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel. Magistrát města Ostravy podle názoru žalovaného
učinil všechny kroky potřebné k ověření správnosti tvaru rodného čísla. V §17b odst. 2 zákona
o evidenci obyvatel je výslovně stanoveno, že Ministerstvo vnitra sdělí potřebnou informaci
o správnosti rodného čísla, zákon zde nestanoví zvláštní formu tohoto aktu. Žalovaný zdůraznil,
že současná právní úprava nezná jiný způsob jak zjistit, zda bylo určité rodné číslo občanovi
přiděleno či nikoliv než ověřit jeho správnost dotazem na Ministerstvo vnitra. Závěr správce
registru rodných čísel je proto pro správní orgán zásadním důkazem při posuzování správnosti
tvaru rodného čísla stěžovatele. Žalovaný uzavřel, že správní řízení proběhlo zcela v souladu
s příslušnými právními předpisy, a ztotožnil se se závěry krajského soudu uvedenými v rozsudku.
Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti
se stěžovatel dovolává důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový
stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti podstatné
pro rozhodnutí o kasační stížnosti. Dne 26. 5. 2004 podal stěžovatel na Magistrátu města Ostravy
žádost o vydání cestovního pasu, ve které uvedl rodné číslo X; k žádosti přiložil úředně ověřený
opis svého rodného listu s na rubu vyznačeným rodným číslem X a prokázal se cestovním pasem
č. X rovněž s rodným číslem X. Stěžovatel současně podepsal dokument označený „Výdej údajů
vedených v informačním systému k Vaší osobě“.
Podle interního sdělení Odboru vnitřních věcí Magistrátu města Ostravy ze dne
27. 5. 2004, zn. Vnitř./1/3701/04/Mus., jsou v informačním systému evidence obyvatel vedeny
tyto údaje - jméno a příjmení: J. T., rodné číslo: X, adresa místa trvalého pobytu: D. M. 1508/3,
O. – H.
Správní spis dále obsahuje listiny „Hlášení změny čísla“ ze dne 14. 7. 1993, č. 32/93,
a ze dne 25. 8. 1993, č. 70/93, vyhotovené Policií České republiky, adresované České správě
sociálního zabezpečení, které uvádějí rodné číslo stěžovatele X. a poukazují na odlišné údaje
uvedené v dřívějším občanském průkazu - X.
Přípisem ze dne 31. 5. 2004, zn. Vnitř./1/3701/04/Mus., Magistrát města Ostravy
požádal Městský soud v Praze o sdělení, zda vede řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí
o přidělení rodného čísla stěžovatele. Městský soud v Praze přípisem ze dne 7. 6. 2004,
č. j. 11 Ca 55/2004 - 28, sdělil, že žaloba ve věci přidělení rodného čísla napadla dne 9. 3. 2004,
dosud o ní nebylo rozhodnuto.
Magistrát města Ostravy rozhodnutím ze dne 8. 6. 2004, zn. Vnitř./1/3701/04/Mus.,
přerušil řízení do doby, než skončí řízení o předběžné otázce u Městského soudu v Praze.
Podle úředního záznamu ze dne 23. 7. 2004 bylo téhož dne telefonickým dotazem
na Českou správu sociálního zabezpečení zjištěno, že stěžovateli byla dne 27. 10. 1967 přidělena
koncovka rodného čísla 225 a nikdy nedošlo ke změně. Při vydávání prvního občanského
průkazu v místě narození (Zlaté Hory) došlo k chybě a do občanského průkazu byla zapsána
koncovka 229, která však patří jinému občanu z Hradce Králové. Při vydávání cestovního pasu
se chyba opakovala, neboť již byla zapsána v občanském průkazu.
Dne 1. 12. 2004 bylo Magistrátu města Ostravy doručeno usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 11 Ca 55/2004 - 36, jímž soud odmítl žalobu stěžovatele
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 8. 2002, zn. 4700/451,
kterým bylo stěžovateli sděleno, že mu v roce 1967 bylo přiděleno rodné číslo s koncovkou 225.
Přípisem ze dne 3. 12. 2004, zn. VV/11487/04-PCD, POP/61/04/Wo, žalovaný
stěžovateli sdělil, že nezahájil řízení o přezkoumání rozhodnutí o přerušení řízení mimo odvolací
řízení, neboť neshledal v tomto rozhodnutí ani v postupu správních orgánů rozpor se zákonem,
obecně závazným předpisem, ani nařízením.
Podle úředního záznamu ze dne 8. 12. 2004 Magistrát města Ostravy obdržel dne
1. 12. 2004 pravomocné usnesení Městského soudu v Praze, a proto přerušené správní řízení
ve věci vydání cestovního pasu stěžovateli dnem 2. 12. 2004 pokračuje.
Dne 14. 12. 2004 se stěžovatel dostavil na Magistrát města Ostravy, kde byl poučen
podle správního řádu, seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí a byl s ním sepsán protokol.
Stěžovatel uvedl, že trvá na své žádosti o vydání cestovního pasu a žádá, aby v cestovním pasu
bylo zapsáno rodné číslo, které uvedl v žádosti (s koncovkou 229). Konstatoval, že nesouhlasí
s vydáním cestovního pasu s koncovkou rodného čísla 225 a odmítne jej převzít. Stěžovatel
vyzval správní orgán, aby právní cestou rozporoval jeho rodné číslo uvedené v rodném listu,
které je pro stěžovatele výchozí a směrodatné. Spisový materiál stěžovatele nezajímal, požádal
pouze o zdůvodnění, proč se Magistrát města Ostravy neangažoval ve věci opravy jeho rodného
čísla v roce 1993, když byl podle spisu s touto skutečností v té době seznámen.
Rozhodnutím ze dne 16. 12. 2004, zn. Vnitř./1/3701/04/Mus., Magistrát města Ostravy
řízení podle §21 odst. 3 zákona o cestovních dokladech zastavil. Toto rozhodnutí žalovaný
rozhodnutím ze dne 23. 3. 2005, č. j. VV/1293/05-PCD/6/05/Tř, na základě opožděného
odvolání stěžovatele podle §65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád),
ve znění pozdějších předpisů, zrušil.
Dne 2. 5. 2005 Magistrát města Ostravy požádal Ministerstvo vnitra o ověření správnosti
rodného čísla stěžovatele pro účely ověření správnosti údaje vedeného v informačních systémech
veřejné správy. Uvedl, že v informačním systému evidence obyvatel je vedeno rodné číslo
s koncovkou 225, zatímco v rodném listu s koncovkou 229. O podání této žádosti byl stěžovatel
informován telefonicky dne 9. 5. 2005.
Stěžovatel se dne 18. 5. 2005 dostavil na Magistrát města Ostravy, kde s ním byl sepsán
protokol. Navrhl, aby mu bylo přiděleno identifikační číslo, a konstatoval, že spisový materiál
v projednávané věci jej nezajímá.
Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2005, zn. Vnitř./1/3701/04/Mus., Magistrát města Ostravy
přerušil řízení do doby, než skončí řízení o předběžné otázce u Ministerstva vnitra.
Přípisem ze dne 8. 8. 2005, č. j. SC-3-1988/2004, Ministerstvo vnitra sdělilo Magistrátu
města Ostravy, že stěžovateli bylo Českou správou sociálního zabezpečení přiděleno rodné číslo
ve tvaru X. Bezvýznamové identifikační číslo stěžovateli přidělit nelze, neboť žádné takové číslo
uváděné na osobních dokladech v současnosti neexistuje.
Podle úředního záznamu ze dne 11. 8. 2005 obdržel Magistrát města Ostravy téhož dne
sdělení Ministerstva vnitra, a proto přerušené řízení ve věci vydání cestovního pasu stěžovateli
pokračuje.
Rozhodnutím ze dne 12. 8. 2005, zn. Vnitř./1/3701/04/Mus., Magistrát města Ostravy
přerušil řízení na dobu 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Přípisem ze dne 12. 8. 2005,
zn. Vnitř./1/3701/04/Mus., dále stěžovatele vyzval k prokázání pravdivosti údaje v žádosti
o vydání cestovního pasu. Uvedl, že Ministerstvo vnitra potvrdilo přidělení rodného čísla
s koncovkou 225. Ačkoliv stěžovatel předložil rodný list, jenž obsahuje rodné číslo s koncovkou
229, jeho pravdivost neprokázal, neboť toto rodné číslo bylo, jak vyplývá z usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 11 Ca 55/2004 - 36, do rodného listu zapsáno
chybně. Pravdivost rodného čísla nebyla prokázána ani předloženým cestovním pasem,
neboť tento cestovní pas byl vydán na základě občanského průkazu vydaného podle chybných
údajů uvedených v rodném listu. Magistrát města Ostravy stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů
od doručení rozhodnutí o přerušení řízení prokázal pravdivost údaje o rodném čísle, případně
předložil podklady pro jeho zjištění. Současně stěžovatele poučil, že neprokáže-li ve stanovené
lhůtě pravdivost údaje o rodném čísle s koncovkou 229, uvedeném v žádosti o vydání cestovního
pasu, správní orgán řízení podle §21 odst. 3 zákona o cestovních dokladech zastaví.
Dne 15. 8. 2005 se stěžovatel dostavil na Magistrát města Ostravy, převzal rozhodnutí
o přerušení řízení a výzvu a předložil ověřený opis rodného listu a osvědčení o registraci k dani
z přidané hodnoty. Do protokolu uvedl, že občanský průkaz a cestovní pas po ukončení
jejich platnosti řádně odevzdal Magistrátu města Ostravy. Vyjádřil přesvědčení, že v souladu
se zákonem tímto plně prokázal pravdivost svých údajů, a podotkl, že žádné další doklady
nehodlá předkládat. Současně odkázal na svého právního zástupce s tím, že spisový materiál
nehodlá studovat.
Dne 23. 8. 2005 byla do spisu založena plná moc, kterou stěžovatel udělil JUDr. Aleši
Vídenskému, advokátu.
Podáním ze dne 19. 8. 2005 stěžovatel vyslovil námitky proti dosavadnímu postupu
v řízení. Namítal, že dopis Ministerstva vnitra ze dne 8. 8. 2005 neuvádí datum, kdy tzv. přidělení
rodného čísla Českou správou sociálního zabezpečení, proto požadoval doplnění tohoto data,
podkladů, na základě kterých k tomu došlo, a sdělení, jakým způsobem byl s tímto seznámen.
Konstatoval, že k žádosti o vydání cestovního pasu nepředkládal žádný výpis z informačního
systému a ze zmíněného usnesení Městského soudu v Praze nevyplývá žádný závěr o správnosti
rodného čísla s koncovkou 225.
Magistrát města Ostravy přípisem ze dne 31. 8. 2005, zn. Vnitř./1/3701/04/Mus.,
stěžovateli sdělil, že pouze Ministerstvo vnitra je podle §17b zákona o evidenci obyvatel
kompetentní k ověřování rodného čísla jeho nositele, výše citované sdělení je dostatečným
dokladem ověřujícím správnost rodného čísla stěžovatele. Rovněž z odůvodnění usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 11 Ca 55/2004 - 36, vyplývá, že rodné číslo X
bylo stěžovateli přiděleno v roce 1967 a toto rodné číslo nebylo v minulosti změněno. Pro řízení
o vydání cestovního pasu není rozhodné, kdy bylo předmětné rodné číslo přiděleno, neboť do
cestovního dokladu se zapisují pouze aktuální údaje. Skutečnosti, kterými požadoval stěžovatel
doplnit řízení (právní úprava v době přidělení rodného čísla, způsob seznámení stěžovatele s
přidělením rodného čísla), nejsou pro řízení o vydání cestovního pasu relevantní. Magistrát města
Ostravy současně stěžovatele poučil, že má možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho
podkladům i ke způsobu jejich zjištění, popř. navrhnout jejich doplnění nejpozději do 7. 9. 2005.
Rozhodnutím ze dne 8. 9. 2005, zn. Vnitř./1/3701/04/Mus., Magistrát města Ostravy
podle §21 odst. 3 zákona o cestovních dokladech zastavil řízení ve věci vydání cestovního pasu
stěžovateli, neboť tento neprokázal pravdivost rodného čísla X uvedeného v žádosti o vydání
cestovního pasu ze dne 26. 5. 2004. V odůvodnění správní orgán po rekapitulaci dosavadního
průběhu řízení předeslal, že stěžovatel dne 26. 5. 2004 požádal o vydání cestovního pasu s
rodným číslem X, k prokázání pravdivosti tohoto rodného čísla předložil rodný list, cestovní pas
č. X. vydaný dne 26. 7. 1994 a osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty ze dne 7. 1. 1993.
Z informačního systému evidence obyvatel, stanoviska Ministerstva vnitra uvedeného v
pravomocném usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 11 Ca 55/2004 - 36, a
ze sdělení Ministerstva vnitra ze dne 8. 8. 2005, č. j. SC-3-1988/2004, bylo podle Magistrátu
města Ostravy prokázáno, že správné rodné číslo stěžovatele je X. Jelikož je Ministerstvo vnitra
jako správce registru rodných čísel podle §17b zákona o evidenci obyvatel kompetentní k
ověřování správnosti rodného čísla přiděleného jeho nositeli, správní orgán neměl žádné
pochybnosti o pravdivosti tohoto údaje. Pravdivost rodného čísla s koncovkou 229 nebyla
prokázána předložením rodného listu, neboť z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6.
2004 vyplývá, že rodné číslo s koncovkou 229 bylo do rodného listu zapsáno chybně. K námitce
týkající se použití citovaného usnesení jako důkazního prostředku správní orgán uvedl, že podle §
34 správního řádu lze k dokazování použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný
stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy, přičemž mezi důkazy patří také listiny vydané
státními nebo soudními orgány. Pravdivost rodného čísla s koncovkou 229 nebyla prokázána ani
cestovním pasem č. X, neboť tento cestovní pas byl vydán na základě občanského průkazu č. X,
vydaného podle chybných údajů uvedených v rodném listu stěžovatele. Ověřená kopie osvědčení
o registraci k dani z přidané hodnoty pak podle §15 zákona o evidenci obyvatel není dokladem
o přiděleném rodném čísle. Správní orgán konstatoval, že pro řízení není relevantní, že ve sdělení
Ministerstva vnitra ze dne 8. 8. 2005 není uvedeno datum přidělení rodného čísla s koncovkou
225, neboť do cestovního pasu se zapisují pouze údaje aktuální v době jeho vydání. Rozhodné
nejsou ani další skutečnosti, jimiž stěžovatel požadoval doplnit dokazování (právní úprava platná
v době přidělení rodného čísla, způsob seznámení stěžovatele s touto skutečností). K námitce
stěžovatele, že nepředložil výpis z informačního systému evidence obyvatel, Magistrát města
Ostravy podotkl, že tento výpis vyhotovený ÚMob Ostrava - Jih dne 26. 5. 2004 byl při podání
žádosti stěžovatelem předložen a je součástí spisového materiálu. Správní orgán dospěl k závěru,
že stěžovatel neprokázal pravdivost rodného čísla uvedeného v žádosti ze dne 26. 5. 2004,
a proto v souladu s §21 odst. 3 zákona o cestovních dokladech rozhodl o zastavení řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne
14. 11. 2005, č. j. 28952/2005/VV/Böh/0002-OCD/47/05, zamítl a napadené rozhodnutí
potvrdil. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel v průběhu správního řízení předložil k prokázání
pravdivosti rodného čísla s koncovkou 229, uvedeného v žádosti o vydání cestovního pasu,
ověřenou fotokopii rodného listu, cestovní pas č. X., ověřenou fotokopii osvědčení o registraci k
dani z přidané hodnoty a listinu „Údaje o důchodovém pojištění OSVČ v roce 2004“; tyto
dokumenty obsahují rodné číslo s koncovkou 229. Magistrát města Ostravy z ISEO zjistil, že ke
stěžovateli je vedeno rodné číslo s koncovkou 225, dne 10. 9. 2003 mu byl vydán občanský
průkaz obsahující rodné číslo s koncovkou 225, který si stěžovatel odmítl převzít. Podle „Hlášení
změny čísla“ je správným rodným číslem stěžovatele číslo s koncovkou 225. Telefonickou
konzultací s Českou správou sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že koncovka 225 byla
stěžovateli přidělena dne 27. 10. 1967 a nikdy nedošlo ke změně. Při vydávání prvního
občanského průkazu došlo k chybě a byla do něj zapsána koncovka 229, která patří jinému
občanovi; tato chyba se opakovala při vydávání cestovního pasu. Z usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 11 Ca 55/2004 - 36, vyplývá, že podle tvrzení Ministerstva vnitra
nikdy nedošlo ke změně rodného čísla, v roce 1967 bylo stěžovateli přiděleno rodné číslo
s koncovkou 225, při přepisu do rodného listu však byla zapsána koncovka 229. Tato chyba
se opakovala při přepisování rodného čísla do občanského průkazu a následně do cestovního
pasu. Podle sdělení Ministerstva vnitra ze dne 8. 8. 2005 bylo prošetřením správnosti rodného
čísla zjištěno, že stěžovateli bylo Českou správou sociálního zabezpečení přiděleno rodné číslo
s koncovkou 225. Žalovaný dospěl k závěru, rodným číslem stěžovatele je číslo s koncovkou 225.
Jediným orgánem, který podle platné právní úpravy ověřuje správnost rodného čísla, je správce
registru rodných čísel - Ministerstvo vnitra. Podle jeho sdělení bylo stěžovateli přiděleno rodné
číslo s koncovkou 225, které nikdy nebylo změněno. Chybný zápis do rodného listu a následně
do dalších dokladů na této skutečnosti nic nemění, tudíž doklady předložené stěžovatelem
neprokazují, že mu bylo přiděleno rodné číslo s koncovkou 229. Žalovaný konstatoval, že správní
orgán musí vycházet ze sdělení Ministerstva vnitra, neboť jiný způsob, jak řádně a v souladu
s platnou právní úpravou ověřit správnost rodného čísla, není možný. K tvrzení stěžovatele,
že rodné číslo nelze změnit na základě sdělení České správy sociálního zabezpečení, žalovaný
uvedl, že k jeho změně nikdy nedošlo, stěžovatel byl od roku 1967 nositelem rodného čísla
s koncovkou 225, rodné číslo s koncovkou 229 bylo přiděleno jinému občanovi. Komplikace
způsobené chybným zápisem rodného čísla do rodného listu a případná možnost odškodnění
stěžovatele nebyly předmětem správního řízení a nejsou relevantní. Podle žalovaného není
možné, aby stěžovatel po zjištění této nesrovnalosti nadále užíval jako součást dokladu totožnosti
rodné číslo jiného občana, vzhledem k jedinečnosti tohoto údaje pro každého, Magistrát města
Ostravy proto nebyl v žádném případě oprávněn stěžovateli vydat cestovní pas obsahující rodné
číslo s koncovkou 229. K námitce stěžovatele, že nikdo neprokázal, že mu rodné číslo
s koncovkou 229 přiděleno nebylo, žalovaný uvedl, že pro vedené správní řízení je dostačující,
že bylo řádně prokázáno přidělení rodného čísla s koncovkou 225, což přidělení jiného rodného
čísla logicky vylučuje. Další skutečnosti uvedené stěžovatelem byly podle žalovaného irelevantní,
proto odvolání zamítl.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud podanou
kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nesprávné aplikace koncentrační
zásady spočívající v tom, že se soud nezabýval skutečnostmi obsaženými v písemném závěrečném
návrhu ze dne 5. 9. 2007, ačkoliv podle stěžovatele šlo o právní argumentaci k již uplatněným
námitkám, a nikoliv o rozšíření žalobních bodů. Tuto námitku shledal Nejvyšší správní soud
nedůvodnou, neboť zjistil, že se krajský soud beze zbytku vypořádal se všemi relevantními
tvrzeními stěžovatele, uvedenými v žalobě i ve shora citovaném doplnění žaloby, a žádné
z těchto tvrzení, ani doplněná právní argumentace nemohou nijak ovlivnit správnost závěrů,
k nimž krajský soud dospěl.
Následně se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nesprávného posouzení právní
otázky krajským soudem.
Podle §17 odst. 1 zákona o cestovních dokladech cestovní doklad lze vydat a změny
nebo doplnění údajů v něm zapsaných lze provést na žádost, která splňuje náležitosti stanovené tímto zákonem.
Občanovi se vydá cestovní doklad, pokud k tomu jsou splněny podmínky stanovené tímto zákonem
nebo mezinárodní smlouvou. Občanovi, který je držitelem platného cestovního pasu, lze vydat další cestovní pas
jen v odůvodněných případech; odůvodněným případem se rozumí například vyřízení vízových záležitostí
souvisejících s cestou do zahraničí, jestliže občan cestovní doklad naléhavě potřebuje k jiné cestě do zahraničí.
Podle §17 odst. 2 zákona o cestovních dokladech žádost o vydání cestovního dokladu,
popřípadě o provedení změn v něm zapsaných údajů nebo o jejich doplnění může podat občan starší 15 let;
pokud je občan nezletilý, připojí k žádosti písemný souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem.
Podle §20 odst. 1 zákona o cestovních dokladech občan, který žádá o vydání cestovního
dokladu, je povinen předložit vyplněnou žádost o vydání cestovního dokladu, která obsahuje údaje uvedené v §6
odst. 2, a dále tyto údaje:
a) rodné příjmení a rodné číslo občana, pokud se nezapisuje do cestovního dokladu,
b) adresu místa trvalého pobytu v České republice; občan žijící v zahraničí uvádí adresu místa
svého posledního trvalého pobytu v České republice,
c) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo manžela nebo rodičů, jde-li o vydání diplomatického
pasu nebo služebního pasu manželu nebo nezaopatřenému dítěti držitele diplomatického nebo služebního pasu,
d) nepovinné údaje podle §7, pokud občan žádá o jejich zapsání do cestovního dokladu,
e) odůvodnění, pokud občan žádá o vydání dalšího cestovního pasu (§17 odst. 1),
f) údaje, které jsou podmínkou vydání cestovního dokladu na základě mezinárodní smlouvy.
Žádost o vydání cestovního dokladu musí být podepsána občanem, jemuž má být cestovní doklad vydán;
podpis se nevyžaduje, pokud občanovi v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka.
Podle §6 odst. 2 zákona o cestovních dokladech povinnými údaji zapisovanými do cestovního
dokladu jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, pohlaví, státní občanství, datum a místo
narození, a jde-li o diplomatický nebo služební pas, i diplomatická nebo služební hodnost (funkce), přičemž název
místa narození se zapisuje podle aktuálního stavu; u občanů narozených v cizině se zapisuje pouze kód státu
narození, místo narození se u nich nezapisuje,
b) územní a časová platnost cestovního dokladu, číslo dokladu, datum jeho vydání a označení úřadu,
který jej vydal,
c) strojově čitelné údaje zapisované do strojově čitelné zóny cestovního pasu, diplomatického pasu
nebo služebního pasu v tomto pořadí: typ dokladu, kód vydávajícího státu, příjmení, jméno, popřípadě jména
občana, číslo cestovního dokladu, státní občanství, datum narození, pohlaví, doba platnosti cestovního dokladu,
rodné číslo a kontrolní číslice, které jsou číselným vyjádřením vybraných údajů ve strojově čitelné zóně.
Podle §21 odst. 1 zákona o cestovních dokladech žadatel podle §17 odst. 2 až 10 je povinen
uvést v žádosti podle §20 odst. 1 nebo §20 odst. 3 pravdivě všechny požadované údaje a jejich pravdivost
prokázat. Nemůže-li prokázat pravdivost požadovaných údajů, je povinen předložit podklady pro jejich zjištění.
Pravdivost údajů uváděných v žádosti se prokazuje doklady podle zvláštních právních předpisů, popřípadě dalšími
doklady podle mezinárodní smlouvy, jedná-li se o jiný cestovní doklad vydávaný na jejím základě.
Podle §21 odst. 3 zákona o cestovních dokladech orgán příslušný k vydání cestovního dokladu,
k provedení změn nebo doplnění údajů v cestovním dokladu zastaví řízení, pokud osoba oprávněná podat žádost
neprokáže ve lhůtě stanovené rozhodnutím tohoto orgánu o přerušení řízení pravdivost údajů požadovaných
v žádosti nebo nepředloží podklady pro jejich zjištění.
Podle §30 odst. 3 zákona o cestovních dokladech pro výkon státní správy na úseku cestovních
dokladů využívá ministerstvo, Ministerstvo zahraničních věcí a obecní úřady obcí s rozšířenou působností
z informačního systému evidence obyvatel tyto údaje o občanech:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změnu, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) pohlaví a jeho změnu,
d) místo a okres narození a u občana, který se narodil v cizině, pouze stát narození,
e) rodné číslo,
f) státní občanství,
g) adresu místa trvalého pobytu, včetně předchozí adresy místa trvalého pobytu,
h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení
trvalého pobytu na území České republiky,
i) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům,
j) rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný
zákonný zástupce nemá přiděleno rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
k) jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, pohlaví a rodné číslo dítěte, které má být zapsáno
do cestovního dokladu.
Stěžovatel v žádosti o vydání cestovního pasu ze dne 26. 5. 2004 uvedl své rodné číslo
s koncovkou 229 a v průběhu celého řízení trval na tom, aby mu do cestovního pasu bylo rodné
číslo zapsáno v tomto tvaru. Při podání žádosti stěžovatel podepsal dokument označený „Výdej
údajů vedených v informačním systému k Vaší osobě“, a vyslovil tak souhlas s tím, aby správní orgány
zjišťovaly jeho osobní údaje vedené v informačním systému podle §8 odst. 3 zákona o evidenci
obyvatel, tedy podal žádost o poskytnutí údajů vedených v informačním systému evidence
obyvatel. Magistrát města Ostravy následně získal údaje o stěžovateli vedené
v tomto informačním systému, podle nichž má rodné číslo stěžovatele koncovku 225.
Uvedený postup byl v předcházejícím řízení nesprávně popsán tak, že stěžovatel k žádosti
o vydání cestovního pasu přiložil výpis z informačního systému evidence obyvatel. Stěžovateli
lze přisvědčit, že takový dokument skutečně nepředkládal, nicméně byl při podání žádosti
informován a vyslovil souhlas s tím, aby si správní orgán opatřil údaje v informačním systému
evidence obyvatel vedené, resp. podepsal žádost o jejich poskytnutí. Formulační nepřesnost,
jíž se správní orgány dopustily, pokud uvedly, že stěžovatel předložil zmíněný výpis, však nemá
žádný vliv na zákonnost jejich rozhodnutí, neboť není podstatné, kdo tento dokument předložil,
ale jaké údaje výpis obsahuje a že byl stěžovatel o tomto postupu zpraven a svým podpisem
jej odsouhlasil.
Porovnáním obsahu žádosti o vydání cestovního pasu ze dne 26. 5. 2004 a údaje
o rodném čísle z informačního systému evidence obyvatel, jehož byl Magistrát města Ostravy
podle §30 odst. 3 písm. e) zákona o cestovních dokladech povinen využít, správní orgány zjistily
rozpor mezi rodným číslem, které má stěžovatel zapsáno v rodném listu a předchozím cestovním
pasu, a rodný číslem evidovaným v informačním systému.
Podle §3 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel evidence obyvatel je vedena v informačním systému
evidence obyvatel (dále jen „informační systém“), jehož správcem je ministerstvo (vnitra, pozn. soudu).
Tento informační systém je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona.
Podle §3 odst. 3 písm. e) zákona o evidenci obyvatel v informačním systému se o občanech vedou
tyto údaje: rodné číslo.
Podle §13 odst. 6 zákona o evidenci obyvatel totéž rodné číslo nesmí být přiděleno více fyzickým
osobám.
Podle §13b odst. 1 zákona o evidenci obyvatel ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) spravuje
a pro účely tvorby, určování, předávání, přidělování, ověřování, osvědčování a provádění změn rodných čísel
zpracovává registr rodných čísel (dále jen „registr“). Registr obsahuje veškerá určená rodná čísla
podle tohoto zákona i podle dříve platných právních předpisů.
Podle §13b odst. 5 zákona o evidenci obyvatel v registru jsou vedena
a) určená rodná čísla,
b) přidělená rodná čísla,
c) aktuálně nepřidělená určená rodná čísla.
Rodná čísla podle písmen a), b) a c) jsou v registru vedena jako neukončený, nepřetržitě funkčně
přístupný přehled dat s výlučnou informační hodnotou, vzájemně si vytvářející uživatelskou podporu pro správné
přidělování rodných čísel, k provádění změn rodných čísel, k ověřování přidělených rodných čísel a odstraňování
zjištěných nedostatků v chybně přidělených rodných číslech.
Rodné číslo je identifikátorem fyzické osoby, která splňuje podmínky pro jeho přidělení
podle zákona, a je pro každou fyzickou osobu, vedenou v evidenci obyvatel, jedinečné; jedno
rodné číslo tedy nemůže být přiděleno více osobám. Podle důvodové zprávy k zákonu o evidenci
obyvatel se rodné číslo stává nepostradatelným indikátorem a pomocným prostředkem
pro vyhledávání údajů obyvatel v informačním systému, jakož i pro komunikaci uvnitř i vně
informačního systému.
Základním účelem rodného čísla je umožnit zjištění totožnosti osoby, jíž bylo přiděleno,
pomocí jediného údaje. Jméno a příjmení, datum narození ani místo trvalého pobytu samostatně
a mnohdy ani při společném užití nepostačují pro odlišení osob a nejsou ani praktické
pro vyhledávání osob v nejrůznějších databázích. Užívání rodného čísla, původně zavedeného
pro účely sociálního zabezpečení a účely statistické, se proto rozšířilo do mnoha oblastí lidského
života. Rodné číslo se v současné době používá nejen ve styku s úřady, ale rovněž ve sféře
soukromoprávních vztahů (např. pro identifikaci smluvních stran, v komunikaci klienta s bankou,
apod.).
Význam rodného čísla pramení především z jeho jedinečnosti, kterou může zaručit
pouze to, že zákon o evidenci obyvatel určuje jedinou výchozí databázi rodných čísel,
jež má výlučnou informační hodnotu. Jinými slovy, správnost rodného čísla fyzické osoby
lze ověřit toliko v registru rodných čísel, a naopak, jedině rodné číslo uvedené v tomto registru
je rodným číslem přiděleným osobě, která je pod tímto číslem v registru vedena. Registr rodných
čísel spravuje Ministerstvo vnitra, jež je proto jedinou institucí nadanou kompetencí rodná čísla
ověřovat.
Podle §17b odst. 1 věta první zákona o evidenci obyvatel v případě, že nositel rodného čísla
nebo jeho zákonný zástupce zjistí jakékoliv nesrovnalosti v přiděleném rodném čísle nositele rodného čísla
anebo získá pochybnosti o jeho jedinečnosti, písemně požádá ministerstvo o ověření rodného čísla v registru.
Podle §17b odst. 2 zákona o evidenci obyvatel ministerstvo na základě údajů vedených v registru
ověří správnost uvedeného výdejového místa, které nositeli rodného čísla rodné číslo vydalo, a ve spolupráci
se zjištěným skutečným výdejovým místem pak ověří, zda rodné číslo uvedené v žádosti je správné a je přiděleno
nositeli rodného čísla, který je uveden v žádosti. Na základě zjištěných skutečností ministerstvo žadateli o ověření
sdělí, že rodné číslo je správné, anebo že nositeli rodného čísla podle odstavce 1 písm. a) bylo přiděleno rodné číslo
chybné anebo rodné číslo, které bylo současně přiděleno jinému nositeli rodného čísla. V případě zjištěné chyby
v rodném čísle anebo jeho nejedinečnosti ministerstvo provede změnu rodného čísla podle ustanovení §17 odst. 2
písm. a) nebo b) a oznámí tuto skutečnost žadateli o ověření a zjištěnému nositeli duplicitního rodného čísla.
Podle §17c odst. 1 zákona o evidenci obyvatel v případě, že nositel rodného čísla nemůže
prokázat, že mu bylo přiděleno rodné číslo žádným z dokladů uvedených v §15, požádá ministerstvo o osvědčení
rodného čísla.
Podle §17c odst. 1 zákona o evidenci obyvatel ministerstvo na základě údajů vedených v registru
prověří správnost postupu výdejového místa, které nositeli rodného čísla rodné číslo vydalo, a ve spolupráci
se zjištěným skutečným výdejovým místem pak ověří, zda nositeli rodného čísla uvedenému v odstavci 1
a) bylo přiděleno rodné číslo uvedené v žádosti o osvědčení rodného čísla,
b) bylo přiděleno jiné rodné číslo než uvedené v žádosti o osvědčení, nebo
c) rodné číslo přiděleno nebylo.
V případech uvedených v písmenech a) a b) pak ministerstvo vydá doklad o rodném čísle,
ve kterém kromě nositele rodného čísla a jemu přiděleného správného čísla současně osvědčí, kým bylo rodné číslo
přiděleno, a datum jeho přidělení.
Z citovaných ustanovení zákona o evidenci obyvatel je zřejmé, že správní orgán prvního
stupně postupoval správně, když se po zjištění nesouladu rodného čísla stěžovatele uvedeného
v žádosti o vydání cestovního pasu (též v rodném listu stěžovatele a jeho předchozím cestovním
pasu) a rodného čísla, pod nímž je stěžovatel veden v informačním systému evidence obyvatel,
obrátil na Ministerstvo vnitra se žádostí o ověření správnosti rodného čísla stěžovatele.
Ze sdělení Ministerstva vnitra, které potvrdilo, že rodné číslo stěžovatele má koncovku
225, byly správní orgány povinny vycházet, neboť Ministerstvo vnitra je podle zákona o evidenci
obyvatel jedinou autoritou oprávněnou k ověřování správnosti rodných čísel. Správní orgán
prvního stupně proto nebyl oprávněn vydat stěžovateli cestovní pas s rodným číslem ve tvaru,
jenž požadoval.
Nejvyšší správní soud nepopírá, že rodný list stěžovatele je veřejnou listinou (§91 zákona
č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změnách některých souvisejících zákonů);
stejně tak je veřejnou listinou i cestovní pas (§2 zákona o cestovních dokladech).
Na veřejné listiny je při hodnocení důkazů v řízení správním i soudním nahlíženo jinak
než na listiny ostatní. Správní řád z roku 1967 sice neobsahuje výslovnou úpravu veřejné listiny
jako důkazního prostředku, nicméně lze vycházet z obecného principu, který je vyjádřen
v ustanovení §134 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Podle tohoto ustanovení listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích
jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení
nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno
nebo potvrzeno. Tento princip se projeví i ve správním řízení, neboť veřejné listiny mají
při hodnocení důkazů vyšší sílu než ostatní listiny, a to v důsledku presumpce správnosti
jejich obsahu.
Důležitou součástí vysloveného principu je i podmínka „není-li dokázán opak“,
která umožňuje vyvrátit pravdivost skutečností ve veřejné listině uvedených. V projednávané věci
nastala situace, kdy se do rozporu dostal obsah veřejné listiny a informace zjištěné z registru
rodných čísel, který má výlučnou informační hodnotu. Výlučná informační hodnota údajů
obsažených v registru rodných čísel znamená, že tyto údaje mají ze zákona přednost před údaji
pocházejícími z jiných zdrojů, včetně veřejných listin.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je proto v této situaci nezbytné vycházet
z údajů zjištěných v registru s výlučnou informační hodnotou a správnímu orgánu prvního stupně
sdělených Ministerstvem vnitra, které jediné je oprávněno ověřovat správnost rodných čísel.
Nejvyšší správní soud proto ve shodě se správními orgány a krajským soudem dospěl k závěru,
že v průběhu správního řízení byl prokázán opak skutečnosti, již rodný list a předchozí cestovní
pas stěžovatele osvědčovaly či potvrzovaly. Předložené veřejné listiny tedy nepotvrzují pravdivost
rodného čísla stěžovatele s koncovkou 229, uvedeného v žádosti o vydání cestovního pasu.
Na tuto skutečnost byl stěžovatel před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně upozorněn a byl vyzván k předložení jiných dokumentů na podporu svých tvrzení.
Osvědčení o registraci stěžovatele k dani z přidané hodnoty, předložené před vydáním
rozhodnutí o zastavení řízení, ani listina „Údaje o důchodovém pojištění OSVČ v roce 2004“,
přiložená k odvolání proti tomuto rozhodnutí, však nemohou nic změnit na výlučné informační
hodnotě údajů vedených v registru rodných čísel, tedy ani na zjištění správních orgánů, že rodné
číslo stěžovatele nese koncovku 225.
Trval-li stěžovatel na vydání cestovního pasu s rodný číslem s koncovkou 229, Nejvyšší
správní soud uzavírá, že Magistrát města Ostravy správně řízení o jeho žádosti zastavil,
neboť stěžovatel neprokázal pravdivost tohoto údaje. Rovněž žalovaný za dané situace rozhodl
správně, neboť odvolání stěžovatele zamítl a rozhodnutí o zastavení řízení potvrdil.
Důvodnou neshledal Nejvyšší správní soud ani námitku stěžovatele, že Magistrát města
Ostravy měl při zjištění nesourodosti rodného čísla v jeho osobních dokladech s údaji
v informačním systému evidence obyvatel zahájit řízení o odstranění nesouladu. Správní orgán
zcela v souladu se zákonem kontaktoval Ministerstvo vnitra, které sdělením ze dne 8. 8. 2005
potvrdilo správnost rodného čísla stěžovatele zapsaného v informačním systému evidence
obyvatel, čímž byl zjištěný nesoulad vyřešen.
Nejvyšší správní soud potvrzuje správnost závěru krajského soudu, že správní orgány
nebyly v řízení o vydání cestovního pasu oprávněny zabývat se námitkami stěžovatele,
zda mu v roce 1967 bylo přiděleno rodné číslo s koncovkou 229 nebo 225 a zda následně došlo
či nedošlo ke změně přiděleného rodného čísla. Pro vydání cestovního pasu totiž není rozhodné,
kdy bylo žadateli rodné číslo přiděleno, ale jaké je jeho aktuální rodné číslo v okamžiku,
kdy mu má být cestovní pas vydán. Krajskému soudu proto nelze vytýkat, že se předmětnými
námitkami nezabýval. Nejvyšší správní soud nicméně považuje za vhodné alespoň ve stručnosti
zásadnější námitky stěžovatele zodpovědět.
Z obsahu správního spisu považuje Nejvyšší správní soud za prokázané, že stěžovateli
bylo v roce 1967 přiděleno rodné číslo s koncovkou 225, do rodného listu stěžovatele
ovšem byla nesprávně zapsána koncovka 229. Od této skutečnosti se odvíjejí veškeré pozdější
nesrovnalosti týkající se rodného čísla. Správní orgány, které vydávaly stěžovateli předchozí
doklady totožnosti, vycházely z předpokladu správnosti rodného čísla uvedeného v rodném listu,
případně v občanském průkazu, kam byla opsána nesprávná koncovka v rodném listu uvedená.
Teprve s nástupem výpočetní techniky a postupným vytvářením centrální elektronické databáze,
včetně dálkového přístupu do ní, vyvstaly nejasnosti ohledně koncovky rodného čísla stěžovatele,
a to již v roce 1993. Tehdy však nebyla výpočetní technika na takové úrovni, jako je dnes,
neexistoval ani informační systém evidence obyvatel (stěžovatel v něm tedy v roce 1993 nemohl
být veden pod rodným číslem s koncovkou 229, jak tvrdí), a zřejmě z těchto důvodů správní
orgány nakonec zapsaly do občanského průkazu stěžovatele rodné číslo podle rodného listu
a předchozího občanského průkazu. Toto jejich pochybení ovšem nemůže podle názoru
Nejvyššího správního soudu nic změnit na správnosti postupu a rozhodnutí žalovaného
i Magistrátu města Ostravy ve věci žádosti stěžovatele o vydání cestovního pasu ze dne
26. 5. 2004.
Stěžovateli lze přisvědčit, že rodné číslo mu v roce 1967 nemohla přidělit Česká správa
sociálního zabezpečení, která v té době ještě neexistovala, učinil tak její předchůdce Státní úřad
sociálního zabezpečení prostřednictvím odboru sociálního zabezpečení okresního národního
výboru. Vzhledem k tomu, že Česká správa sociálního zabezpečení po svém vzniku kompetence
v oblasti rodných čísel získala, nemůže podle názoru Nejvyššího správního soudu tato nepřesnost
zpochybnit další obsah sdělení Ministerstva vnitra ze dne 8. 8. 2005, jehož zásadní důkazní
hodnota spočívá v potvrzení správnosti rodného čísla stěžovatele vedeného v informačním
systému evidence obyvatel, a to na základě údajů z registru s výlučnou informační hodnotou,
zjištěných a správnímu orgánu prvního stupně předaných jediným k tomu kompetentním
orgánem - Ministerstvem vnitra.
Správní orgán prvního stupně navíc zjistil, že rodné číslo ve tvaru, který stěžovatel uvedl
v předmětné žádosti a který má zanesen v rodném listu, bylo přiděleno jinému občanu České
republiky. Tuto skutečnost potvrdil i stěžovatel ve svých podáních a jejich přílohách. Nejvyšší
správní soud proto s odkazem na výše citované ustanovení §13 odst. 6 zákona o evidenci
obyvatel zdůrazňuje, že stěžovatel se nemůže domoci toho, aby byl údaj v registru rodných čísel
změněn na rodné číslo s koncovkou 229, neboť toto rodné číslo bylo přiděleno jinému nositeli
a zákon vylučuje přidělení téhož rodného čísla více osobám.
Poukazuje-li stěžovatel na výpověď nositele rodného čísla X pana Z., že byl v roce 1996
předvolán na Českou správu sociálního zabezpečení, neboť bylo zjištěno, že je evidován se
stejným rodným číslem jako stěžovatel, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že panu Z. bylo jeho
rodné číslo nakonec potvrzeno. To nasvědčuje spíše závěru, že Česká správa sociálního
zabezpečení tehdy zjistila, že stěžovateli bylo v roce 1967 přiděleno rodné číslo s koncovkou 225,
a koncovku 229 proto mohla bez dalšího ponechat panu Z. Zmíněné tvrzení stěžovatele podle
názoru soudu dokládá toliko existenci nesrovnalostí v údajích o jeho rodném čísle, které ovšem
byly v průběhu řízení o jeho žádosti o vydání cestovního pasu uspokojivě vyřešeny.
Stěžovatel v průběhu správního řízení navrhoval smírné řešení spočívající v přidělení
bezvýznamového identifikačního čísla namísto čísla rodného. Takový postup současná právní
úprava neumožňuje, žádosti stěžovatele proto nemohlo být vyhověno. Nejvyšší správní soud
se v tomto kontextu pozastavuje nad tím, proč stěžovatel nepřijal rodné číslo s koncovkou 225,
když ohlášení tohoto rodného čísla na všech místech, kde je to nezbytné, by muselo být naprosto
stejně náročné, jako oznámení nového bezvýznamového identifikačního čísla.
Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že stěžovatel po řadu let užíval rodné číslo
s koncovkou 229 v domnění, že mu rodné číslo v tomto tvaru bylo v roce 1967 přiděleno.
Z lidského hlediska je proto pochopitelné, že stěžovatel pociťuje zjištění, že jeho rodné číslo
má koncovku 225, jako obrovský zásah do svých práv. Z právního hlediska však nezbývá
než konstatovat, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti je vyloučeno, aby se stěžovatel
domohl rodného čísla v jím požadovaném tvaru nebo bezvýznamového identifikačního čísla,
o jehož přidělení žádal. Jediným řešením vzniklé situace proto může být pouze to, že stěžovatel
akceptuje své rodné číslo ve tvaru, který je veden v informačním systému evidence obyvatel,
a převezme si osobní doklady s tímto rodným číslem.
Sankčního postihu ve výši 10 miliónů Kč se stěžovatel obávat nemusí, neboť ustanovení
§17e zákona o evidenci obyvatel dopadá pouze na právnické osoby a stěžovatel,
byť je podnikatelem s přiděleným identifikačním číslem a daňovým identifikačním číslem,
právnickou osobou není.
Nejvyšší správní soud nezjistil stěžovatelem obecně namítaná a z hlediska projednávané
věci irelevantní porušení Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod.
Nepotvrdilo se ani ničím nepodložené tvrzení stěžovatele o manipulaci krajského soudu
se spisovým materiálem.
Otázka případné náhrady škody a újmy, která stěžovateli v důsledku nesprávného zápisu
jeho rodného čísla do rodného listu a odstranění tohoto pochybení až po více než třiceti letech
mohla vzniknout, nespadá do kompetence soudů rozhodujících ve správním soudnictví,
proto se jí Nejvyšší správní soud nemohl zabývat. Soud se rovněž nezabýval dalšími tvrzeními
a námitkami stěžovatele, které nejsou pro projednávanou věc relevantní.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že shledal kasační námitky nedůvodnými, kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. nebyly prokázány, a proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2007, č. j. 22 Ca 24/2006 - 54,
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení žádné
náklady nad rámec plnění běžné úřední povinnosti nevznikly a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný,
bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu