ECLI:CZ:NSS:2009:5.AFS.70.2008:152
sp. zn. 5 Afs 70/2008 - 152
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
NELI S. P. A., a. s. (dříve NELI, a. s.), se sídlem Na Hraničkách 589/34, Vyškov, IČ 25548964,
zastoupený JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pivovarská 8, Vyškov,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem n ám. Svobody 4, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008,
č. j. 30 Ca 197/2006 - 123,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Finanční úřad ve Vyškově platebním výměrem ze dne 15. 5. 2006, č. j.
37674/06/341980/3054, žalobci uložil odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 2 754 864
Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne
11. 8. 2006, č. j. 11542/06/FŘ/170, zamítl.
Žalobce napadl toto rozhodnutí žalovaného žalobou ke Krajskému soudu v Brně, který
ji rozsudkem ze dne 16. 4. 2008, č. j. 30 Ca 197/2006 - 123, zamítl, přičemž své rozhodnutí
odůvodnil následujícím způsobem:
Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nezákonné především proto, že v otázce
porušení rozpočtové kázně byla jeho práva a povinnosti jako příjemce dotace interpretována
v rozporu s obsahem rozhodnutí o poskytnutí dotace (rozhodnutí Ministerstva zemědělství
ze dne 10. 12. 2003, reg. č. 218/2003- 8021Kr) a byl, na rozdíl od žalovaného, přesvědčen,
že s majetkem, na který byla dotace poskytnuta, pod nikal v souladu s účelem dotace.
Krajský soud však dospěl k závěru, že žalobce rozpočtovou kázeň porušil. Předně,
v otázce povinností a podmínek, které byly rozhodnutím o poskytnutí dotace žalobci jako
příjemci dotace uloženy, dospěl krajský soud k závěr u, že žalov aný nepochybil, pokud
v odůvodnění napadeného rozhodnutí tyto povinnosti a podmínky specifikoval i s přihlédnutím
k Zásadám, kterými se stanovují podmínky pro poskytování fin ančních podpor formou dotací
na základě podpůrných programů stanovených podle §2 odst. 1 zákona č. 252/1997 Sb.,
o zemědělství pro rok 2003, č. j. 2713/2003-7002, které vydalo Ministerstvo zemědělství
(dále jen „Zásady“) .
Dle krajského soudu bylo třeba vycházet z toho, že na základě ustanovení předmětného
rozhodnutí byl žalobce povinen podrobně se seznámit se zněním Zásad a byl povinen
je dodržovat. Výklad, jehož cílem bylo popření vázanosti žalobce jako příjemce dotace Zásadami,
nebylo proto možné akceptovat. Rovněž žádost žalobce ze dne 27. 5. 2003 o podporu zvyšování
funkčnosti a účinnosti systému kritických bodů (HACCP), podprogram 13. B. Zásad, musela
vycházet ze znalosti a respektování Zásad, a to včetně příloh (inv estičního projektu určeného
pro NELI, a. s., závod Český Brod, kde je zpracován systém kritických bodů ve spolupráci
s příslušným školícím střediskem HACCP). Navíc bylo dle krajského soudu zřejmé, že ještě
před vydáním rozhodnutí o poskytnutí předmětné dotace žalobce porušil ustanovení části
A bodu 2 písm. a) Zásad, když v uvedené žádosti (Přehledu dokladů) uvedl jako nákladovou
položku lapač kamene a písku Ateko, který na základě smlouvy ze dne 21. 5. 2003 prodal
leasingové společnosti (příslušné finanční prostředky však do státního rozpočtu, navzdory
podmínce uvedené v rozhodnutí o použití dotace, nevrátil) a zařízení ASŘ pro varnu cukrovaru,
které na základě smlouvy ze dne 29. 5. 2003 prodal obdobně, přičemž doklady o zmíněných
prodejích při kontrole správci daně sám předložil. Krajský soud odmítl jako irelevantní tvrzení,
že daný majetek byl stále evidován v účetnictví žalobce. Jako zásadní důvod nedodržení
povinností a podmínek vyplývajících z rozhodnutí o poskytnutí dotace a ze Zásad, však hodnotil
krajský soud, stejně jako žalovaný to, že žalobce pronajal společnosti Manolis, a. s., s účinností
od 3. 5. 2004 podstatnou část majetku pořízeného s přispěním dotace jako součást Cukrovaru
Český Brod. Jmenovaná společnost následně přemístila podstat nou část předmětného majetku
do Cukrovaru Vrdy. Důsledkem pronájmu tedy bylo, že dot ovaný majetek nebyl používán
ke schválenému účelu, tj. k realizaci investičního projektu určeného pro žalobce při výrobě cukru
v Cukrovaru Český Brod a týkajícího se zvyšování funkčnosti a účinnosti systému kritických bodů
(HACCP) podporou technických opatření souvisejících s naplňováním uvedeného systému.
Dle krajského soudu bylo třeba vycházet z toho, že jestliže příjemce dotace získal od státu
investiční prostředky na podporu své výrobní činnosti, pokud se týká zvyšování úrovně zdravotní
nezávadnosti produkce a hygieny provozu, pak je namístě, aby dotace byla příjemcem takto
použita. To znamená, aby byla realizována podle předlož eného a schváleného projektu.
Z rozhodnutí o poskytnutí dotace přitom vyplývá, že příjemcem dotace je žalobce, nikoliv
společnost Manolis, a. s. a že tedy žalobce je tím subjektem, který se zavázal dotaci realizovat
při zvyšování úrovně zdravotní nezávadnosti produkce a hygieny provozu v souladu
se schváleným projektem, tj. při výrobě cukru v Cukrovaru Český Brod, nikoliv tedy, že takovým
subjektem je společnost Manolis, a. s. s výrobou cukru v Cukrovaru Vrdy.
Krajský soud při hodnocení předmětného pronájmu z hlediska naplnění povinností
příjemce dotace vzal za rozhodné skutečnosti vyplývající z rozhodnutí o poskytnutí dotace,
nikoliv okolnosti dané soukromoprávní dispozicí žalobce ve smyslu §488b a násl. obchodního
zákoníku. Již skutečnost, že nájemci je přenecháván podnik, aby jej samostatně provozoval a řídil
na vlastní náklad, znamená, že žalobce jako pronajímatel není tím, kdo při výrobě cukru využívá
dotovaný majetek. Na tom dle krajského soudu nic nemění ani to, že nájemce není bez souhlasu
pronajímatele oprávněn měnit předmět podnikání (§488e odst. 1 obchodního zákoníku). Nadto
právo na čerpání dotace nenáleží k pronajatému podniku, protože je právem příjemce dotace
z adresného veřejnoprávního aktu, který převod tohoto práva soukromoprávním úkonem
příjemci dotace neumožňuje.
S odvoláním na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2006,
č. j. 1 Afs 92/2005 - 98, www.nssoud.cz, krajský soud dále dovodil, že dodržování rozpočtové
kázně vyžaduje, aby povinnosti příjemce dotace byly pov ažovány za přesné vyjádření
pro příjemce závazného pravidla chování. Nemohly tudíž být relevantními náklady vynaloženými
žalobcem v rámci daného projektu jiné náklady než ty, které se vztahují k podporované investici,
a které byly realizovány a proplaceny v termínu do 31. 10. 2003. Nebylo proto právně významné
ani tvrzení žalobce, že dotace nebyla Ministerstvem zemědělství poskytnuta na konkrétní
odsouhlasená zařízení.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností, v níž
poukazoval na důvody dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Stěžovatel krajskému soud především vytýkal, že jeho závěr, podle něhož došlo
k porušení podmínek vyplývajících z rozhodnutí o poskytnutí dotace pronájmem a následným
přemístěním podstatné části majetku pořízeného s přispěním dotace, není podloženo
dostatečnými důvody a rozsudek krajského soudu je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů. Z rozhodnutí o poskytnutí dotace ani ze Zásad podle stěžovatele nevyplývá, že místem
určení dotace je Cukrovar Český Brod. Tato provozovna není v citovaných dokumentech nikde
zmíněna. Bylo na Ministerstvu zemědělství, aby předmětné dokumenty formulovalo dostate čně
jednoznačně, srozumitelně, přesně a úplně a tím předešlo výkladovým nejasnostem. V případě
nesrozumitelnosti rozhodnutí je třeba volit výklad vůči příjemci dotace „mírnější“. Navíc byla
informace o tom, že se zařízení nachází v Cukrovaru Český Brod v době řízení o žádosti pravdivá
a úplná, a není možné říci, že by nastalo porušení rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo Zásad
uvedením nesprávné či nepravdivé informace, a to ani v případě následného přemístění zařízení.
V rozhodnutí o poskytnutí dotace byla nadto výslovně uložena pouze povinnost oznámit
ministerstvu změny, které nastanou proti ustanovením uvedeným v tomto rozhodnutí. K žádné
takové změně nedošlo, proto stěžovatel neměl důvod ministerstvu nic oznamovat. Ze strany
ministerstva byly upřednostněny jiné skutečnosti než skutečný účel, pro který byl dotace určena.
Ta byla poskytnuta za účelem „zvyšování úrovně zdravotní nezávadnosti potravin a hygieny provozu
potravinářských podniků podporou provedení potřebných technických opatření v návaznosti na zpracovaný systém
kritických bodů (HACCP)“. Stěžovatel nic neporušil, pokud uvedené zařízení dál používal
k podnikání a k účelu, na nějž byla dotace určena.
Rozporný je rovněž závěr krajského soudu, dle něhož právo čerpání dotace nenáleží
k pronajatému podniku, jelikož je právem příjemce z adresného veřejnoprávního aktu,
když zároveň se dotace má vztahovat k dotovanému majetku. Bylo nutné, aby stěžovatel
s majetkem podnikal a využíval jej k určenému účelu, tedy zvyšování funkčnosti a účinnosti
systému kritických bodů (HACCP), což stěžovatel splnil. Majetek byl nadále využíván k tomuto
účelu a stěžovatel s majetkem nadále podnikal, přičemž v rozhodnutí není nikde uvedeno, jakým
způsobem má s majetkem podnikat; on tak činil formou pronájmu. Pojem podnikání je třeba
interpretovat ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Přitom předmětné zařízení
splňovalo účel a cíl poskytnuté podpory a jakmile stěžovatel zařízení prodal, okamžitě dotaci
vrátil.
Rozporuplným a irelevantním shledává stěžovatel závěr krajského soudu, že ještě
před vydáním rozhodnutí o poskytnutí předmětné dotace stěžov atel porušil ustanovení části
A bodu 2 písm. a) Zásad, a to souvislosti s prodejem lapače kamene a písku Ateko na základě
smlouvy ze dne 21. 5. 2003 leasingové společnosti. Stěžovatel vznáší otázku, zda lze porušit
povinnost ještě předtím, než je mu uložena. Dále se táže, jak posuzovat prodej majetku
leasingové společnosti. Správce daně ani soud tento prodej neposuzoval podle jeho skutečného
obsahu, neboť se jednalo o zařízení, které příjemce dotace nakoupil ještě předtím, než mu byla
dotace přidělena a s ohledem na provozní potřeby profinancoval tzv. zpětným leasingem,
kdy majetek i nadále zůstal v užívání stěžovatele.
Stěžovatel také zastává názor, že se krajský so ud nevypořádal s otázkou, zda v dané situaci
je vůbec založen nárok na vrácení dotace. Stěžovatel prostředky na technická opatření
investičního charakteru v souvislosti s naplňováním systému HACCP v roce 2003 použil, takže
účel dotace splnil a lhůta pěti let dle rozhodnutí ještě neproběhla. Postup státu považuje
stěžovatel tudíž za nepřiměřený a jsoucí v rozporu s dobrými mravy, neboť po stěžovateli
je požadováno, aby vrátil dotaci (k čemuž fakticky došlo ještě předtím, než bylo ve věci jednáno
správcem daně) a následně ještě příslušenství ve stejné výši. K naplnění účelu dotace, tedy
zvyšování úrovně zdravotní nezávadnosti potravin a hygieny provozu potravinářských podniků
podporou provedení potřebných technických opatření, nepochybně došlo a přílišný formalismus
a restriktivní výklad práva jdoucí až za smysl dotčených právních norem nemůže požívat právní
ochrany.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl je jí zamítnutí, přičemž uvedl,
že dotace byla poskytnuta na zvyšování účinnosti a funkčnosti systému kritických bodů (HACCP)
v Cukrovaru Český Brod, a to pouze tomuto závodu, neboť pouze tento závod splňoval
podmínky pro přiznání dotace. Se žádostí o dotaci podal stěžovatel i podnikatelský záměr, který
podmiňoval použití dotace, v němž však stěžovatel neuvedl, že Cukrovar Český Brod pronajme
společnosti Manolis, a. s. Pro tuto společnost stěžovatel také nepředložil certifikát HACCP,
proto tato společnost nemohla naplňovat cíl dotace. Pronájmem zařízení stěžovatel nesplnil jemu
stanovené povinnosti. V podnikatelském záměru stěžovatel uvedl, že investiční projekt je určen
pro NELI, a. s., závod Cukrovar Český Brod; i povinné přílohy k záměru se vztahovaly pouze
k Cukrovaru Český Brod. Výkladové nejasnosti proto nevznikají a rozhodnutí krajského soudu
je správné.
Žalovaný poukazuje na to, že stěžovatel nesplnil podmínku podnikat s dotovaným
majetkem minimálně 5 let. Pronájmem či prodejem zařízení pořízeného s přispěním dotace
nemůže být plněn účel dotace. Stěžovatel jako pronajímatel při pronájmu podniku není tím,
kdo při výrobě cukru využívá dotovaný majetek.
Žalovaný v souvislosti s posouzením prodeje lapače kamene a písku Ateko poukazuje
na to, že stěžovatel jako žadatel – příjemce podpory odpovídá za to, že všechny jím v žádosti
uvedené údaje jsou úplné a pravdivé. Tuto povinnost stěžovatel porušil, neboť v soupisu
účetních dokladů, ze kterého byla vypočtena výše dotace, se předmětný lapač nacházel (přestože
byl prodán leasingové společnosti S MORAVA Leasing, a. s. na základě smlouvy ze dne
21. 5. 2003), stejně tak jako zařízení ASŘ pro varnu cukrovaru, které bylo prodáno na základě
smlouvy ze dne 29. 5. 2003. Stěžovatel sám pak přiznává prodej ver tikálního krystalizátoru,
který byl pořízen s přispěním dotace ze státního rozpočtu.
Pokud stěžovatel uvádí, že se krajský soud nevyjádřil k tomu, zda je za dané situace
založen zákonný nárok na vrácení dotace, uvádí žalovaný konečně, že porušením podmínek,
za kterých byla dotace poskytnuta, se stěžovatel dopustil poruš ení rozpočtové kázně a byl
mu v souladu s §44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech,
v relevantním znění (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) uložen platebním výměrem
odvod za porušení rozpočtové kázně ve shora uvedené výši.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s. ), a je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud následně přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu
v rozsahu vymezeném v §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a neshledal kasační stížnost důvodnou.
Stěžovatel namítal v prvé řádě nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
pro nedostatek důvodů, takové námitce ovšem Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit. Závěr
krajského soudu o tom, že stěžovatel porušil podmínky poskytnutí dotace mj. pronájmem
a následným přemístěním majetku pořízeného z dotace je dostatečně odůvodněn na straně 5 a 6
přezkoumávaného rozhodnutí, z rozhodnutí je rovněž patrné, proč krajský soud hodnotil
obdobně jako žalovaný porušení podmínek poskytnutí dotace jako porušení rozpočtové kázně,
za něž byl správcem daně vyměřen v souladu s §44 zákona o rozpočtových pravidlech příslušný
odvod. Stěžovatel také obecně namítal nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
pro nesrozumitelnost. Podle ustálené judikatury je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost
takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu
zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem
spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení
a kdo byl rozhodnutím zavázán. Žádné takové či obdobné vady Nejvyšší správní soud
v přezkoumávaném rozsudku krajského soudu neshledal.
Pokud jde o stížní námitky dle §103 odst. 1 písm. a), příp. b) s. ř. s. , je třeba souhlasit
s krajským soudem, že stěžovatel byl povinen dodržovat vedle podmínek čerpání dotace
stanovených přímo v rozhodnutí o jejím poskytnutí, rovněž podmínky uvedené v Zásadách,
na něž rozhodnutí o poskytnutí dotace odkazovalo (podle tohoto rozhodnutí se příjemce dotace
podrobně „seznámí se zněním Zásad a je zavázán je dodržovat “, zároveň příjemce dotace zodpovídá
za to, „že splnil účel, na který mu byla poskytnuta dotace “). Rozhodnutí o poskytnutí dotace vychází
z účelu podprogramu 13. B. Zásad – Podpora zvyšování funkčnosti a účinnosti sytému kritických
bodů (HACCP). Tento účel je tedy definován jako „ zvyšování zdravotní nezávadnosti potravin (krmiv)
a hygieny provozu potravinářských (krmivářských) podniků podpor ou provedení potřebných technických opatření
v návaznosti na zpracovaný systém kritických bodů (HACCP)“. V rámci daného podprogramu Zásady
také upřesňují obsah žádosti o poskytnutí dotace na uvedený účel tak, že povinnou přílohou
k žádosti je mj. „podnikatelský projekt obsahující soubor opatření nutných k provedení technických opatření
na základě zpracovaného systému kritických bodů (HACCP), v rozsahu přílohy č. 46 v části C Zásad“
[dalším nutným dokladem je pak např. „stanovisko dozorového orgánu (SVS, ČZPI, ÚKZÚZ)“].
V podnikatelském projektu, který předložil stěžovatel, se hov oří jakožto o místu určení
této dotované investice o Cukrovaru Český Brod a je zde také specifikováno, jaká zařízení budou
s pomocí dotace nakoupena.
Podmínky použití dotace jsou přímo v rozhodnutí o poskytnutí dotace stanoveny
skutečně poměrně obecně. Z toho vychází i argumentace stěžovatele, který uvádí,
že v rozhodnutí není stanoveno, že místem určení dotace je Cukrovar Český Brod. Nelze však
zapomínat na to, že rozhodnutí, jak již bylo řečeno, odkazuje též na Zásady a výslovně stanoví,
že je stěžovatel jakožto příjemce dotace povinen Zásady dodržovat. Povinnou přílohou k žádosti
o dotaci je pak dle Zásad i podnikatelský projekt, na jehož realiza ci je dotace vlastně žádána.
Je tedy zřejmé, že i podmínky přislíbené uchazečem o dotaci v projektu, na jehož základě
je mu dotace přiznána, musí být pro něj na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace a na základě
Zásad závazné. Opačný závěr by vedl k absurdním důsledkům, neboť by umožňoval žadateli
o dotaci předložit projekt, který by svými parametry sice splnil nároky na poskytnutí dotace,
následně by však žadatel mohl s obdrženými prostředky realizovat projekt jiný, resp. využít tyto
prostředky na jiný účel, než byl stanoven v projektu. V projektu stěžovatel výslovně uváděl,
že předkládaný investiční projekt je, jak už bylo uvedeno, „ určen pro NELI, a. s., závod Český Brod,
kde je zpracován systém kritických bodů ve spolupráci se Školícím střediskem HACCP Mze při VŠCHT
Praha a manažerem zpracování systému kritických bodů Ing. Jaromírem Volkem, Ph.D., reg. č. certifikátu
00018/99“. V další části předmětného projektu se dále např. uvádí, že „ provoz závodu NELI –
Cukrovar Český Brod v kampani 2002/03 potvrdil nutnost realizace překládaného pro jektu. Aby výrobní
postup vyhověl požadavkům správné výrobní praxe a trvale vyhovoval i standardům EU, vyžaduje provozní
zařízení doplnit či zdokonalit na některých důležitých stanicích “. Dále je zřejmé, že Cukrovar Český Brod,
pro nějž stěžovatel žádal dotaci, musel splnit dle Zásad určité požadavky kvality, zejména
stěžovatel musel předložit příslušný certifikát HACPP (viz příslušný schvalovací certifikát udělený
NELI, a. s., závod Cukrovar Český Brod Bureau Veritas Quality International, který je součást í
správního spisu), a určité požadavky musel dle Zásad splnit i samotný stěžovatel jako subjekt
žádající o dotaci, konkrétně musel doložit, že jakožto výrobce potravin jeho podíl tržeb z vlastní
výroby potravin je vyšší než 50 % a že jeho spotřeba tuzemský ch zemědělských výrobků
dle přílohy Zásad tvoří více než 55 % celkových surovinových nákladů. Tyto skutečnosti
stěžovatel v předkládaném projektu také dokládal.
Je tedy zřejmé, že ministerstvo dotaci poskytlo a) stěžovateli, b) na realizaci projektu
v Cukrovaru Český Brod. Rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno dne 10. 12. 2003,
stěžovatel finanční prostředky z dotace obdržel dne 16. 12. 2003, přesto již na základě smlouvy
o nájmu podniku ze dne 26. 3. 2004, která nabyla účinnosti dne 3. 5. 2004 (tedy po několika
měsících), stěžovatel přenechal Cukrovar Český Brod do užívání jinému subjektu, konkrétně
společnosti Manolis, a. s., u níž poskytovatel dotace neměl možnost předem posoudit, zda splňuje
výše zmíněné požadavky na poskytnutí dotace, a tento ná jemce následně přemístil velkou část
zařízení pořízených za přispění dotace do Cukrovaru Vrdy, u něhož opět poskytovatel dotace
neměl možnost posoudit, zda tento závod splňuje požadavky pro poskytnutí dotace. Vzhledem
k přenechání majetku pořízeného za přispění dotace do užívání na základě smlouvy o nájmu
podniku jinému subjektu a jeho následným přemístěním na jiné místo tak nemohlo dojít
k naplnění účelu dotace. Toto stanovisko nezastávají pouze finanční orgány a krajský soud,
ale jak vyplývá ze správního spisu, také poskytovatel dotace, tedy Ministerstvo zemědělství.
Samotné rozhodnutí o poskytnutí dotace stanoví, že příjemce dotace zodpovídá za to, že splnil
účel, na který mu byla poskytnuta dotace. Není tedy pochyb o tom, že stěžovatel již tímto
jednáním porušil podmínky, za kterých mu byly finanční prostředky poskytnuty. Ve smyslu §3
písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, v relevantním znění (ve znění před novelou
č. 482/2004 Sb. – viz přechodné ustanovení čl. 2 odst. 1 zákona č. 482/2004 Sb.), tedy stěžovatel
použil neoprávněně peněžní prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, čímž se dopustil
porušení rozpočtové kázně dle §44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech,
za což mu správce daně po právu vyměřil příslušný odvod (§44 odst. 2 a 4 zákona
o rozpočtových pravidlech).
Je pravdou, že část argumentace krajského soudu, v níž krajský soud konstatuje
nepřípustnost převodu práva na poskytnutí dotace smlouvou o nájmu podniku, není zcela
přiléhavá. Veřejné subjektivní právo na poskytnutí dotace, které žadateli zakládá rozhodnutí
o poskytnutí dotace, se totiž realizuje již tím, že je žadateli dotace fakticky poskytnuta, trvá ovšem
veřejná subjektivní povinnost dodržovat podmínky, za nichž byla dotace poskytnuta,
a zde samozřejmě platí, že této povinnosti se žadatel smlouvou o prodeji či nájmu podniku
nemůže zprostit. To ovšem stěžovatel v dané věci ani netvrdil, podstatné v každém případě je,
že, jak již bylo vysvětleno výše, samotné přenechání dotovaného zařízení do užívání jinému
subjektu a jeho následné přemístění je v daném případě v rozporu s účelem dotace, jímž byla
podpora zvyšování kvality a hygienické úrovně výroby cukru u daného výrobce a v daném
cukrovaru.
Ač se tedy Nejvyšší správní soud neztotožnil se všemi argumenty krajskéh o soudu,
nemohl kasační námitky týkající se posouzení pronájmu dotovaného zařízení a jeho následného
přemístění považovat za důvodné.
Porušení podmínek, za něž byla stěžovateli dotace poskytnuta, lze, v souladu
s rozhodnutím krajského soudu i žalovaného, spatřovat rovněž v prodeji lapače kamene a písku
Ateko a zařízení ASŘ pro varnu cukrovaru (lapač byl prodán leasingové společnosti S MORAVA
Leasing, a. s. na základě smlouvy ze dne 21. 5. 2003, zařízení ASŘ na základě smlouvy ze dne
29. 5. 2003). Jak v na padeném rozhodnutí konstatoval žalovaný, v soupisu účetních dokladů,
ze kterého byla vypočtena výše dotace, se předmětná zařízení nacházela. Argumentace stěžovatele
založená na otázce, „zda lze porušit povinnost ještě předtím, než je mu uložena “, není na m ístě.
Rozhodnutí o poskytnutí dotace je sice až ze dne 10. 12. 2003, avšak Zásady, které jsou závaznou
součástí předmětného rozhodnutí, obsahují v části A, bodu 2 písm. a) jasnou formulaci, podle
níž „žadatel odpovídá za to, že všechny jím uvedené údaje v žádosti jsou úplné a pravdivé“. Tuto povinnost
uvádět v žádosti pravdivé údaje stěžovatel zcela nepochybně porušil. Pokud jde o vertikální
krystalizátor, ten stěžovatel, jak sám přiznal, prodal dne 25. 11. 2004, čímž porušil zcela explicitní
podmínku uvedenou v rozhodnutí o poskytnutí dotace, jímž je povinnost podnikat s dotovaným
investičním majetkem minimálně po dobu 5 let a v případě jeho prodeje vrátit obdržené finanční
prostředky. Nemůže obstát ani argument, že operací zpětného leasingu se na užívání p rodaného
majetku nic nezměnilo. Jestliže hodlal stěžovatel dotovaný majetek prodat a následně užívat
formou zpětného leasingu, měl o tom poskytovatele dotace v žádosti o dotaci pravdivě
informovat, aby měl poskytovatel možnost posoudit, zda je i za těchto okolností poskytnutí
dotace myslitelné.
K argumentu stěžovatele, jenž se opírá o judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího
správního soudu a podle něhož v případě nejasností v rozhodnutí o poskytnutí dotace by měl být
vůči žadateli volen mírnější přístup, lze dodat, že výše uvedené závěry žádné zásadní pochybnosti,
které by odůvodňovaly použití principu „in dubio mitius“, nevzbuzují, posuzovaná porušení
rozpočtové kázně jsou v těchto případech dosti zřejmá.
Tvrzení stěžovatele, že vrátil dotaci dříve, než bylo ve věci jednáno se správcem daně,
se nezakládá na pravdě. Jak vyplývá ze správního spisu, stěžovate l zaslal finanční prostředky
ve výši poskytnuté dotace na účet Finančního úřadu ve Vyškově dne 14. 3. 2006, tedy v době
již dlouho probíhající kontroly čerpání dotace, která byla správcem daně zahájena dne 21. 3. 2005.
Jestliže stěžovatel zaslal uvedenou částku správci daně, pak je třeba vycházet z toho,
že se nejednalo o vrácení poskytnuté dotace z důvodu předčasného prodeje dotovaného zařízení,
jak předpokládalo rozhodnutí o poskytnutí dotace, neboť v takovém případě by bylo třeba dotaci
vrátit tomu, kdo jí poskytl, tedy Ministerstvu zemědělství. Stěžovatel uhradil uvedenou částku
správci daně, jednalo se tedy již ve skutečnosti o platbu odvodu za por ušení rozpočtové kázně,
byť k této platbě došlo ještě před vydáním výše uvedeného platebního výměru. Z konstrukce
penále z odvodu za porušení rozpočtové kázně, které se dle §44 odst. 2 zákona o rozpočtových
pravidlech počítá ode dne, kdy k porušení rozpočtové kázně došlo, do dne, kdy byl prostředky
odvedeny, vyplývá, že samotný odvod za porušení rozpočtové kázně je splatný již ode dne
porušení, nikoliv až ode dne vydání platebního výměru na tento odvod, či ode dne uplynutí lhůty
v tomto platebním výměru uvedené. Úhrada odvodu za porušení rozpočtové kázně dříve, než byl
vydán platební výměr na tento odvod, znamená tedy pro stěžovatele výhodu v podobě nižšího
penále, neboť se tím zkrátila doba penalizace. Neznamená to vš ak, že by správce daně nebyl
po této úhradě oprávněn vydat platební výměr, jímž tento odvod, byť již stěžovatelem zaplacený,
vyměří, ani že by nebyl oprávněn následným platebním výměrem vyměřit stěžovateli za dobu
od porušení rozpočtové kázně do zaplacení odvodu penále. Přitom Nejvyšší správní soud
zdůrazňuje, že předmětem přezkoumání v dané věci byl platební výměr na odvod za porušení
rozpočtové kázně, nikoliv následný platební výměr na penále, výši penále tedy správní soudy
v dané věci nepřezkoumávaly a ani přezkoumávat nemohly.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že uplatněné kasační námitky nejsou důvodné.
Nad rámec stížních bodů Nejvyšší správní soud konstatuje, že shledal drobnou vadu v záhlaví
přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, kde je stěžovatel označen obchodní firmou NELI,
a. s., ačkoli, jak vyplývá z výpisu obchodního rejstříku, šlo o obchodní firmu stěžovatele pouze
do dne 13. 10. 2006, od tohoto dne stěžovateli (IČ 25548964) náleží obchodní firma NELI
S. P. A., a. s., zatímco obchodní firmu NELI, a. s. používá od téhož data jiný subjekt
(IČ 27704432), který vznikl rozdělením formou odštěpení od stěžovatele. Ovšem vzhledem
k tomu, že je stěžovatel jakožto žalobce v rozhodnutí krajského soudu jednoznačně určen
identifikačním číslem 25548964, nejedná se o vadu, která by měla zp ůsobovat nesrozumitelnost
či dokonce zmatečnost rozhodnutí krajského soudu či jinak ovlivňovat zákonnost rozhodnutí
krajského soudu o věci samé. Ostatně toto pochybení krajského soudu je vcelku pochopitelné
za situace, kdy samotný stěžovatel po celou dobu řízení o žalobě i o kasační stížnosti uváděl
na všech písemnostech nesprávnou obchodní firmu NELI, a. s. Nejvyšší správní soud tedy
neshledal ani takovou vadu, k níž by musel dle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlížet z úřední povinnosti
a která by zároveň byla důvodem zrušení kasační stížností napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud tak neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy právo na náhradu
nákladů řízení, které mu však nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu