ECLI:CZ:NSS:2009:5.AS.41.2009:84
sp. zn. 5 As 41/2009 - 84
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobce: 1) Občanské sdružení Modrý most, se sídlem Na Nábřeží 5, České Budějovice,
zastoupený Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Dvořákova 13, Brno, 2) Ing. J. V., proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České
Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce 1) proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 23. 2. 2009, č. j. 10 Ca 245/2008 – 41, o návrhu žalobce 1) na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce 1) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích výrokem I. výše označeného rozsudku žalobu
žalobce 1) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2008, č. j. KUJCK/29001/08/ODSH/-Čej,
zamítl a výrokem II. téhož rozsudku rozhodl o žalobě žalobce 2) proti témuž rozhodnutí
žalovaného tak, že napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Uvedeným správním rozhodnutím žalovaný zamítl mj. odvolání žalobce 2), dále zamítl
jako nepřípustné odvolání žalobce 1) proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice,
odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 17. 6. 2008, č. j. OdaSH-5035-1/08/ŠM,Zo
a toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Správní orgán I. stupně jmenovaným
rozhodnutím povolil stavbu „Stavební úpravy ulice M. V. a N. N. za účelem změny v užívání
Modrého mostu (č. ev. CB-009) pro automobilovou dopravu“ (dále jen „stavba“). Žalovaný
předmětné odvolání žalobce 1) považoval za nepřípustné, neboť byl toho názoru, že žalobce 1)
nebyl účastníkem daného stavebního řízení.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce 1) (stěžovatel) kasační stížnost,
přičemž z jejího obsahu je zřejmé, že napadá výrok I. daného rozsudku a s ním související
výrok IV. o nákladech řízení vztahujících se k výroku o zamítnutí žaloby stěžovatele. V kasační
stížnosti stěžovatel současně navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Návrh
přitom odůvodnil tím, že existuje protiprávní stav, kdy rozhodnutí o povolení stavby sice není
pravomocné, ale most je již k plánovanému účelu užíván. Žalovaný se k návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil v tom smyslu, že by tento návrh měl být zamítnut.
Předmětná stavba je totiž již realizována a v důsledku toho by přiznáním odkladného účinku
mohlo dojít ke vzniku finanční újmy investorovi a zhotoviteli stavby.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) nemá kasační stížnost
odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však na návrh stěžovatele přizná, jsou-li k tomu
splněny zákonné předpoklady. Ty definuje pro odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti §73
odst. 2 s. ř. s., podle něhož je k přiznání odkladného účinku třeba, aby výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele (resp. žalobce) nenahraditelnou újmu a zároveň
přiznání odkladného účinku se nesmí dotknout nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a nesmí být v rozporu s veřejným zájmem. Od stěžovatele, který žádá o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, se tedy očekává především tvrzení o tom, že mu v důsledku
napadeného rozhodnutí – tedy v prvé řadě rozhodnutí krajského soudu napadeného kasační
stížností - vznikne nenahraditelná újma, a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její
nenahraditelnost. V případě stěžovatele, který je občanským sdružením, jehož hlavním cílem
je ochrana životního prostředí, by se mohlo jednat rovněž o nenahraditelnou újmu na jím
prosazovaných veřejných zájmech. Stěžovatel však svůj návrh odůvodnil pouze uvedeným
obecným tvrzením, aniž by vznik nenahraditelné újmy (ve shora uvedeném smyslu) doložil.
V dané věci je především klíčové, že stěžovatelem napadené rozhodnutí žalovaného bylo
k žalobě žalobce 2) pro vady řízení krajským soudem zrušeno a věc byla vrácena žalovanému
k dalšímu řízení. Jak správně uvádí stěžovatel, rozhodnutí správního orgánu I. stupně není
v důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného pravomocné a nemůže mít tudíž prozatím žádné
právní účinky. Na tomto faktu by nic nemohlo změnit to, kdyby Nejvyšší správní soud vyhověl
návrhu stěžovatele a přiznal by odkladný účinek jeho kasační stížnosti, kterou se napadá
výrok I. a IV. rozsudku krajského soudu. Pokud by se ovšem kasační stížnost stěžovatele a tím
pádem i návrh na její odkladný účinek měly vztahovat na celý rozsudek krajského soudu, mělo by
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přesně opačný efekt, než jakého stěžovatel patrně
zamýšlel dosáhnout, neboť v takovém případě by byly odloženy právní účinky zrušujícího
rozsudku krajského soudu, tedy na rozhodnutí žalovaného by se naopak až do skončení řízení
o kasační stížnosti hledělo, jako by nadále existovalo a bylo v právní moci. Nejvyšší správní soud
dodává, že za výjimečných okolností může vztáhnout odkladný účinek kasační stížnosti nejen
na kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu, ale i na žalobou napadené rozhodnutí
správního orgánu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j.
2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS). V daném případě však není
pro takový postup žádný důvod už jen proto, že, jak již bylo konstatováno, rozhodnutí
žalovaného bylo zrušeno krajským soudem a rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak není
pravomocné a nejsou zde tudíž ani žádné právní účinky, jež by bylo možné odkládat.
Nejvyšší správní soud tedy za dané situace neshledal návrh na přiznání odkladného
účinku důvodným, a proto ho dle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. zamítl. Tím
Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 22. července 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu