ECLI:CZ:NSS:2009:6.AO.4.2009:104
sp. zn. 6 Ao 4/2009 - 104
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci navrhovatele:
S. B., zastoupeného M. K., proti odpůrci: Město Rovensko pod Troskami, se sídlem náměstí
prof. Drahoňovského 1, Rovensko pod Troskami, zastoupeného JUDr. Janem Marečkem,
advokátem, se sídlem Apolinářská 6, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy -
Změna č. 2 územního plánu sídelního útvaru Rovensko pod Troskami,
takto:
I. Návrh se zamít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl doručen Nejvyššímu správnímu soudu dne 22. 7. 2009, se navrhovatel
podle §101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá
zrušení opatření obecné povahy, kterým byla vydána Změna č. 2 územního plánu sídelního
útvaru Rovensko pod Troskami, schválená usnesením Zastupitelstva města Rovensko
pod Troskami č. 13 ze dne 29. 1. 2009 (dále jen „napadené opatření obecné povahy“).
V odůvodnění tohoto návrhu navrhovatel uvedl, že je vlastníkem pozemků parcelní číslo 2102/8
a parcelní číslo 2113/3 v katastrálním území Rovensko pod Troskami, které jsou jednou z lokalit
(konkrétně lokalitou č. 17) dotčenou napadeným opatřením obecné povahy. Navrhovatel
se domáhal, aby jeho pozemky, které jsou doposud funkčně využívány jako pole, byly převedeny
na nové funkční využití všeobecné obytné území. V průběhu projednávání vydal dne 19. 10. 2007
stavební úřad Městského úřadu Turnov koordinované stanovisko, kterým vyslovil souhlas
ke změně využití z pole na všeobecně obytné území. Následně však stavební úřad Městského
úřadu Turnov svůj názor změnil a vydal dne 6. 8. 2008 nové koordinované stanovisko,
jímž navrhl lokalitu, kde se nachází pozemky navrhovatele, ze změny územního plánu vypustit
a ponechat jejich původní funkční využití. Navrhovatel se domnívá, že touto změnou došlo
k porušení §4 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), což navrhovatel odpůrci sdělil
a předložil mu i písemné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 7. 11. 2008.
Navrhovatel namítá, že změna územního plánu nebyla vydána zákonem stanoveným způsobem,
neboť v průběhu přípravy změny územního plánu byla vydána dvě rozdílná stanoviska a k jejich
změně došlo v rozporu se zákonem stanovenými podmínkami. Dle navrhovatele tak byla
jednáním stavebního úřadu Městského úřadu Turnov porušena zásada vázanosti předchozím
stanoviskem a tím bylo zasaženo do legitimního očekávání navrhovatele, tedy do jeho právní
jistoty. Navrhovatel je přesvědčen, že odpůrce neměl k druhému stanovisku stavebního úřadu
Městského úřadu Turnov ze dne 6. 8. 2008 přihlížet, neboť nebylo vydáno na základě nově
zjištěných a doložených skutečností. Navrhovatel dále spatřuje procesní pochybení při přijímání
napadeného opatření obecné povahy v tom, že v něm nejsou citovány připomínky stavebního
úřadu Městského úřadu Turnov k lokalitě č. 23, č. 21 a č. 24 a ani se s nimi nijak nevypořádává.
Z toho navrhovatel dovozuje, že odůvodnění napadeného opatření obecné povahy neobsahuje
úplný a přesný výsledek přezkoumání územního plánu podle §53 odst. 4 a 5 stavebního zákona,
protože chybí vypořádání se s citovanými námitkami. Dále se dle názoru navrhovatele napadené
opatření obecné povahy nevypořádalo úplně a přesvědčivě s jeho námitkami, neboť nebylo
rozhodnuto samostatně o každé jeho jednotlivé námitce.
Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že pokud navrhovatel považuje dvě různá
stanoviska Městského úřadu Turnov za rozporná a v jejich rozporu spatřuje nezákonnost,
pak popírá zásady procesu pořizování územního plánu a postupu při vydávání územního plánu
jako opatření obecné povahy. Odpůrce poukazuje na §47 odst. 1, 2 a 3 stavebního zákona,
ze kterého vyplývá zvláštní postup při uplatňování stanovisek z hlediska vlivu na životní prostředí
a vlivu na evropsky významné lokality či ptačí oblasti (NATURA). Postup v oblasti územního
plánování je takový, že se nejprve určí obsah zadání podle §47 odst. 1 stavebního zákona,
přičemž funkcí zadání je stanovit co, kde a v jakém rozsahu má být řešeno v návrhu územního
plánu, který teprve podléhá dalším postupům projednání podle stavebního zákona, tj. projednání
s dotčenými orgány podle §50 stavebního zákona. K návrhu zadání vydávají dotčené orgány svá
stanoviska, která podle §47 odst. 2 stavebního zákona obsahují požadavky na obsah územního
plánu. Navrhovatelem citované stanovisko stavebního úřadu Městského úřadu Turnov ze dne
19. 10. 2007 je stanoviskem k navrženému obsahu pro řešení změny územního plánu podle §47
odst. 2 stavebního zákona (tedy pouze jakýmsi obecným odsouhlasením návrhu zadání změny
územního plánu). Teprve navrhovatelem citované druhé stanovisko stavebního úřadu Městského
úřadu Turnov ze dne 6. 8. 2008 pak obsahuje požadavek na posuzování konkrétního územního
plánu. Odpůrce dále uvádí, že orgány územního plánování nemohou rozhodovat,
aniž by předmětné návrhy na rozhodnutí byly dohodnuty s dotčenými orgány podle zvláštních
předpisů. Pokud dotčené orgány opakovaně požadovaly vypuštění lokality č. 17 ze změny
územního plánu, pak musel být předložen ke schválení takový návrh změny územního plánu,
který byl dohodnut se všemi dotčenými orgány včetně Městského úřadu Rovensko pod Troskami
v rámci jeho působnosti jako orgánu ochrany přírody a krajiny podle zákona č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny. Odpůrce dále uvádí, že napadené opatření obecné povahy se ve svém
odůvodnění vypořádalo s námitkou navrhovatele, když obsahuje i vyhodnocení souladu vydávané
změny s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů
podle zvláštních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporu. Odpůrce je přesvědčen,
že navrhovatel napadeným opatřením obecné povahy není na svých právech krácen. Navrhovatel
jako vlastník pozemků nemá právní nárok na jejich určení k požadovanému účelu,
tj. pro zastavění stavbami rodinných domů, neboť je pravomocí obce rozhodnout o využití
území v rámci svého územního obvodu. To však navrhovatel opomíjí. Opomíjí také to,
že existují určité principy procesu pořizování územního plánu obce, které se vztahují nejenom
k jednotlivým etapám, ale rovněž k zásadnímu požadavku na součinnost s dotčenými orgány
a na dohodu s nimi. Odpůrce tedy navrhuje, aby soud navrhovatelův návrh zamítl,
protože napadené opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem a není
v rozporu se zákonem.
Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu zjistil, že navrhovatel je vlastníkem
pozemků p. č. 2102/8 a p. č. 2113/3 v katastrálním území Rovensko pod Troskami, které jsou
zapsány v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 465 a že tyto dva pozemky jsou v napadeném
opatření obecné povahy označovány jako lokalita č. 17. Nejvyšší správní soud z obsahu spisu
zjistil také, že Koordinované stanovisko Městského úřadu Turnov, stavební úřad, ze dne
19. 10. 2007 je vydáváno ve věci Návrhu 2. změny Územního plánu sídelního útvaru Rovensko
pod Troskami k dokumentaci, oznámené dne 7. 9. 2007, a že Koordinované stanovisko
Městského úřadu Turnov, stavební úřad, ze dne 6. 8. 2008 je vydáváno k dokumentaci oznámené
dne 10. 7. 2008. Nejvyšší správní soud dále z obsahu spisu zjistil (z registačního listu územního
plánu nebo jeho změny ze dne 5. 3. 2009), že ve věci změny č. 2 Územního plánu sídelního
útvaru Rovensko pod Troskami došlo dne 29. 6. 2006 k vydání usnesení zastupitelstva obce
č. 21/2006, kterým bylo schváleno jeho pořízení, dne 12. 9. 2007 k zahájení projednání zadání
a dne 20. 12. 2007 ke schválení zadání usnesením zastupitelstva obce č. 4/2007 podle §47 odst. 5
stavebního zákona. Dne 10. 7. 2008 došlo k zahájení projednání návrhu podle §50 stavebního
zákona a dne 29. 1. 2009 k vydání opatření obecné povahy podle §54 stavebního zákona.
Dále Nejvyšší správní soud z obsahu spisu konstatuje, že v odůvodnění napadeného
opatření obecné povahy je námitka navrhovatele popsána a k námitce navrhovatele uvedeno
(v bodě 10, str. 7): „Zastupitelstvo města rozhodlo, že námitce nebude vyhověno, z důvodu,
že se ztotožnilo se stanoviskem Městského úřadu Turnov, odboru životního prostředí
a s akceptováním tohoto stanoviska pořizovatelem, že nezařazení lokality č. 17 do zastavitelných
ploch je důležité z důvodu zachování ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny
a zachování stávajícího krajinného rázu dané lokality, která je krajinářsky vysoce hodnotná.“ Dále
je v napadeném opatření obecné povahy (v bodě 5 na straně 5) uvedeno stanovisko Městského
úřadu Turnov, odboru životního prostředí, z hlediska ochrany krajiny: „Stanoviskem
č. j. SÚ/08/4391 ze dne 6. 8. 2008 a č. j. OZP/08/3498/ZYH ze dne 3. 9. 2008 požadoval
úpravu regulativu zástavby u lokality č. 16 ze dvou na jeden rodinný dům a dále vypustit lokalitu
č. 17 ze změny z důvodu zachování ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny a zachování
stávajícího krajinného rázu dané lokality.“ Citované stanovisko Městského úřadu Turnov, odboru
životního prostředí ze dne 3. 9. 2008, které je součástí správního spisu, obsahuje odůvodněné
stanovisko k rozhodnutí o vypuštění lokality č. 17 a u lokalit č. 23, č. 21 a č. 24 souhlasí
bez podmínek. Správní spis obsahuje rovněž zápis z dohodovacího řízení z 20. 8. 2008, na němž
byli přítomni zástupci obce Rovensko pod Troskami i Městského úřadu Turnov, odboru
životního prostředí, kde bylo přímo v terénu dohodnuto, že se mění stanovisko u lokalit č. 21,
č. 23 a č. 24 na kladné vyjádření, u lokality č. 16 došlo ke změně regulativu a u lokality č. 17
nedošlo ke kladnému stanovisku, proto bude vypuštěna z dalšího projednávání. Toto dohodovací
řízení předcházelo vydání již zmíněného stanoviska odboru životního prostředí ze dne 3. 9. 2008.
Ze správního a soudního spisu pak vyplývá, že navrhovatel není vlastníkem pozemků
p. č. 500/2 a p. č. 507/2 v k. ú. Rovensko pod Troskami, které tvoří lokalitu č. 21, ani vlastníkem
pozemků p. č. 626/1 a p. č. 626/2 v k. ú. Rovensko pod Troskami, které tvoří lokalitu č. 23,
ani vlastníkem žádného z pozemků, které tvoří lokalitu č. 24 - pozemky p. č. 174, p. č. 176,
p. č. 1994/1, p. č. 1994/3, p. č. 1995/1, p. č. 1995/2, p. č. 1995/3, p. č. 1995/4, p. č. 1995/5, p.
č. 1996, p. č. 1997, p. č. 2000, p. č. 2001, p. č. 2002, p. č. 2245/2 a p. č. 2371/6 v k. ú. Rovensko
pod Troskami.
Při ústním jednání, konaném dne 30. 9. 2009, setrvali účastníci řízení na obsahu svých
podání. Zástupkyně navrhovatele v plném rozsahu odkázala na obsah návrhu na zahájení řízení.
V této souvislosti zejména zdůraznila, že základním argumentem proti napadenému opatření
obecné povahy je porušení §4 odst. 3 stavebního zákona tím, že koordinované stanovisko
stavebního úřadu v zadávací fázi územně-plánovací procedury bylo ke změně užití
navrhovatelových pozemků souhlasné a ve fázi schvalování návrhu územního plánu pak bylo
negativní. Dále zástupkyně navrhovatele poukázala na to, že byl pořizovatel i správní orgán
povinen se vypořádat s námitkami navrhovatele, a to s každou námitkou samostatně
a přesvědčivě. Zástupkyně navrhovatele se ve svém vyjádření opakovaně dovolávala i právního
stanoviska ministerstva pro místní rozvoj, které bylo předloženo s návrhem a které potvrzuje
právní stanovisko navrhovatele. Zástupkyně navrhovatele dále upozornila na to, že pozemky
navrhovatele nejsou umístěny ve volné krajině, ale navazují na zastavěné pozemky.
Zástupce odpůrce uvedl, že návrh na zahájení řízení považuje za nedůvodný a účelový,
a poukázal zejména na skutečnost, že tvrzení navrhovatele o porušení §4 odst. 3 stavebního
zákona je popřením kontinuity procesu územního plánu. Není nic neobvyklého na tom, že má
územně plánovací proces selektivní povahu a že je výsledkem dohody s dotčenými orgány.
Na zahrnutí pozemku do zastavěné plochy není právní nárok, odpůrce se snažil s dotčenými
orgány dohodnout navrhovatelem požadovanou změnu, avšak neuspěl. Územně plánovací proces
je velmi složitý s ohledem na velmi citlivou hranici mezi přenesenou a samostatnou působností
obce. K navrhovatelem předloženému právnímu stanovisku ministerstva pro místní rozvoj
zástupce odpůrce uvedl, že toto není pro rozhodování soudu relevantní, neboť ústřednímu
orgánu státní správy nepřísluší vydávat právně závazná stanoviska k výkladu zákonů.
Při posuzování podaného návrhu Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou
splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Těmi jsou v řízení, vedeném dle části třetí hlavy
druhé dílu sedmého s. ř. s., existence předmětu řízení (opatření obecné povahy), aktivní
legitimace navrhovatele a formulace návrhu, vše v souladu s podmínkami vyplývajícími
z ustanovení §101a s. ř. s. V projednávané věci je nesporná aktivní legitimace navrhovatele
jako vlastníka dotčených pozemků i pasivní legitimace odpůrce, předmětem řízení je opatření
obecné povahy a rovněž závěrečný návrh je v souladu s podmínkami stanovenými soudním
řádem správním. Nejvyšší správní soud proto z hlediska zákonem stanovených podmínek řízení
neshledal důvod, pro který by návrh neměl být připuštěn k meritornímu projednání.
Poté Nejvyšší správní soud postupoval v souladu se svou konstantní judikaturou
podle pětistupňového algoritmu, vyjádřeného již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, publikovaném pod č. 740/2006 Sb. NSS. Napadené opatření
obecné povahy vydal odpůrce v rámci své pravomoci a nepřekročil meze zákonem vymezené
působnosti (jednání ultra vires); tyto dvě skutečnosti ani navrhovatel nikterak nenapadal.
Navrhovatel naopak napadá postup přijetí napadeného opatření obecné povahy,
proto se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval přezkumem otázky, zda opatření obecné povahy
bylo vydáno zákonem stanoveným postupem. Nejzásadnějším argumentem navrhovatele
proti napadenému opatření obecné povahy byla skutečnost existence dvou stanovisek stavebního
úřadu Městského úřadu Turnov, které jsou dle navrhovatele v rozporu. K tomu Nejvyšší správní
soud konstatuje, že každé z obou stanovisek bylo vydáváno v jiné etapě tvorby územně plánovací
dokumentace. První, navrhovatelově zájmu příznivé, koordinované stanovisko stavebního úřadu
Městského úřadu Turnov ze dne 19. 10. 2007 bylo vydáno k dokumentaci oznámené dne
7. 9. 2007. Koordinované stanovisko Městského úřadu Turnov, stavební úřad, ze dne 6. 8. 2008,
s jehož závěry ve vztahu ke svým pozemkům navrhovatel nesouhlasí, je vydáváno k dokumentaci
oznámené dne 10. 7. 2008. Nejvyšší správní soud dále z obsahu spisu zjistil, že ve věci změny č. 2
Územního plánu sídelního útvaru Rovensko pod Troskami došlo dne 29. 6. 2006 k vydání
usnesení zastupitelstva obce č. 21/2006, kterým bylo schváleno jeho pořízení, dne 12. 9. 2007
k zahájení projednání zadání a dne 20. 12. 2007 ke schválení zadání usnesením zastupitelstva obce
č. 4/2007 podle §47 odst. 5 stavebního zákona. Dne 10. 7. 2008 došlo k zahájení projednání
návrhu podle §50 stavebního zákona a dne 29. 1. 2009 k vydání opatření obecné povahy
podle §54 stavebního zákona.
Zjednodušeně řečeno první z obou navrhovatelem zmíněných stanovisek stavebního
úřadu Městského úřadu v Turnově (ze dne 19. 10. 2007) vyslovovalo souhlas s tím, že bude
změna územního plánu zpracovávána (§47 stavebního zákona), druhé z obou stanovisek (ze dne
6. 8. 2008) pak směřovalo k samotnému obsahu již zpracovávané změny územního plánu (§50
stavebního zákona).
Výše uvedené údaje jsou jednoduše zjistitelné z materiálů obsažených ve správním spise
i z veřejně dostupných rozhodnutí odpůrce, k nimž měl navrhovatel přístup. Je ovšem pravdou,
že pro vyšší míru přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí správních orgánů při územně
plánovacím rozhodování by bylo dobré, aby příslušná stanoviska obsahovala ustanovení,
z nichž by bylo jednoznačně patrno, v jaké fázi územně plánovací dokumentace jsou vydávána
a co je jejich účelem. Nejvyšší správní soud však přesto konstatuje, že nedošlo k porušení
zákonem stanovené procedury, tedy k porušení §4 odst. 3 stavebního zákona, který stanoví,
že dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem, když stavební úřad vyslovil svůj
souhlas s tím, že bude změna územního plánu zpracovávána (podle §47 stavebního zákona),
aby následně vyslovil svůj nesouhlas s příslušným věcným řešením, které požadoval navrhovatel
(podle §50 stavebního zákona).
Další procesní výhrada navrhovatele směřuje k tomu, že odpůrce v napadeném opatření
obecné povahy necitoval připomínky z koordinovaného stanoviska stavebního úřadu Městského
úřadu Turnov k lokalitě č. 23, č. 24 a č. 21 a nevypořádal se s nimi. Zmíněné námitky stavebního
úřadu Městského úřadu Turnov byly řešeny v navazujícím dohodovacím řízení, kde byly znova
projednávány lokality č. 16, č. 17, č. 21, č. 23 a č. 24 a dalším stanoviskem odboru životního
prostředí Městského úřadu Turnov ze dne 3. 9. 2009 byly rozpory dostatečně vyřešeny;
toto stanovisko bylo citováno v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy (str. 5, bod 5).
Nadto je třeba upozornit, že u žalobní námitky k lokalitě č. 23, č. 24 a č. 21 navrhovatel nikterak
neodůvodnil, oč opírá svou aktivní legitimaci k jejich uplatnění.
Rovněž výhrada navrhovatele, že nebyly v napadeném opatření obecné povahy
zohledněny všechny jeho námitky, je nedůvodná, neboť ačkoli tyto námitky byly formulovány
v několika bodech, směřují všechny do té skutečnosti, že jeho pozemky nebyly funkčně určeny
k zastavění; odpůrce v napadeném opatření obecné povahy věcně tuto záležitost dostatečně
vysvětlil. Součástí námitek navrhovatele byl i poukaz na tvrzenou rozpornost obou stanovisek
(s níž se Nejvyšší správní soud vypořádal výše); toto je však pouze nesprávné právní hodnocení
navrhovatele, které není relevantní procesní námitkou. Navrhovatelův požadavek, aby se s jeho
námitkami při schvalování územního plánu vypořádal na místě příslušný dotčený správní orgán,
není důvodný. Stavební zákon v §52 odst. 3 obsahuje ustanovení, že dotčené orgány uplatní
na závěr veřejného projednání návrhu územního plánu své stanovisko k připomínkám
a námitkám; k později uplatněným stanoviskům, připomínkám a námitkám se nepřihlíží.
Toto ustanovení není právním základem nároku osob, které vznášejí námitky, aby každá jejich
námitka byla vypořádána na veřejném projednání návrhu územního plánu dotčeným správním
orgánem, pouze upravuje proceduru, v jakém čase v průběhu projednávání návrhu územního
plánu musí být dotčeným orgánům poskytnut prostor pro jejich stanovisko a určuje termín,
po němž se již k jejich připomínkám a stanoviskům nepřihlíží. Věcná námitka navrhovatele byla
vypořádána již před veřejným projednáním návrhu územního plánu a v jeho odůvodnění jsou
odkazy na stanoviska, jimiž se dotčené orgány s námitkou vypořádaly a části z nich jsou i citovány
přímo v textu napadeného opatření obecné povahy. Pokud jde o vyjádření navrhovatele k otázce,
zda se jeho pozemky nacházejí ve volné krajině či zastavěné oblasti, tato se nijak nevztahuje
k odůvodnění napadeného opatření obecné povahy, které tyto pojmy vůbec neužívá.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že napadené opatření obecné povahy bylo
vydáno zákonem stanoveným postupem.
Dalšími dvěma kroky shora zmíněného algoritmu přezkumu opatření obecné povahy
Nejvyšším správním soudem je přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu
se zákonem (materiální kritérium) a z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti
právní regulace). K rozsahu soudního přezkumu územního plánu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že „stanovit funkční využití území … je činností, do které správní soudy mohou pouze minimálně
zasahovat. Soudu rozhodně nepřísluší přezkoumávat, zda bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten
či onen způsob funkčního využití“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006,
č. j. 1 Ao 1/2006 - 74, publikovaný pod č. 968/2006 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud tedy
nemůže zasáhnout do věcného řešení funkčního využití pozemků navrhovatele, a to tím spíše,
když odpůrce toto funkční využití pozemků ponechal nezměněné. Pokud pak navrhovatel
dovozuje své očekávání změny funkčního využití svých pozemků ze souhlasného stanoviska
ke změně zadání územního plánu, pak je třeba upozornit, že toto souhlasné stanovisko bylo
směřováno toliko k otázce, zda může odpůrce přistoupit k dalšímu postupu vyhotovování návrhu
změny, jak již bylo výše uvedeno. K tvrzení, že se v tomto případě jedná dokonce o legitimní
očekávání, Nejvyšší správní soud upozorňuje, že právní institut legitimního očekávání (espérance
légitime, legitimate expectation) má jiný význam, než který mu přisuzuje navrhovatel. Legitimní
očekávání je v právu spojováno s vlastnickým právem a majetkem, tedy jako legitimní očekávání
nabytí určitého majetku, a je chráněno článkem 11 Listiny základních práv a svobod.
Taktéž článek 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně základních
práv a svobod chrání i legitimní očekávání, které je integrální součástí ochrany majetkových práv
[srov. Doplňující rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva o spravedlivém
zadostiučinění ze dne 28. 5. 2002, Beyeler proti Itálii, (stížnost č. 33202/96), rozsudek Evropského
soudu pro lidská práva ze dne 19. 6. 2001, Zwierzynski proti Polsku (stížnost č. 34049/96,
ECHR 2001 - VI) a rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne
22. 6. 2004, Broniowski proti Polsku (stížnost č. 31443/96, ECHR 2004 - V)]. V daném případě není
tedy možno dojít k závěru, že by snad napadené opatření obecné povahy nějak zasáhlo
do legitimního očekávání navrhovatele na nabytí majetku, neboť navrhovatel jen požadoval
změnu funkčního využití svých pozemků, a tedy nemohl ani nechtěl nabýt žádnou další
majetkovou hodnotu. I v tomto směru tedy nezbývá než konstatovat, že napadené opatření
obecné povahy je zákonné, neboť není věcně v rozporu se zákonem a odpůrce jej vydal
s přihlédnutím k zásadě proporcionality.
Z důvodů v tomto rozsudku uvedených Nejvyšší správní soud shledal návrh na zrušení
opatření obecné povahy - Změna č. 2 územního plánu sídelního útvaru Rovensko pod Troskami
jako nedůvodný, a proto ho v souladu s §101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.
Podle §101d odst. 5 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu