ECLI:CZ:NSS:2009:6.AZS.29.2009:59
sp. zn. 6 Azs 29/2009 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobce: J. S., zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou,
se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. OAM -
562/VL - 07 - ZA09 - 2008 ze dne 29. 9. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze č. j. 48 Az 90/2008 - 13 ze dne 6. 1. 2009,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nep řizná vá náhrada nákladů řízení o kas ační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Ireně Slavíkové, se přizn á vá
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 5712 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 29. 9. 2008, č. j. OAM -
562/VL - 07 - ZA09 - 2008, bylo rozhodnuto, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je
nepřípustná podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“), a řízení o
udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) citovaného zákona se zastavuje. Dále bylo
rozhodnuto, že podání žaloby nemá odkladný účinek podle §32 odst. 3 zákona o azylu.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému
soudu v Praze, v níž bylo obecně namítáno porušení ustanovení §3, §50 odst. 2 a 3, §68 odst. 3
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a dále ust. §12 a §14a zákona o azylu, s tím, že správní
orgán rozhodl v rozporu se skutkovým stavem a vydal proto nezákonné rozhodnutí. Žalobce
se obává návratu do země původu - Sýrie, kde je pronásledován z národnostních a náboženských
důvodů. Z uvedených důvodů se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu, resp. splňuje minimálně podmínky pro udělení doplňkové ochrany
ve smyslu §14a citovaného zákona. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc
vrátil k dalšímu řízení. Podání ve věci žaloby ze dne 15. 10. 2008, jež byla Krajskému soudu
v Praze doručena dne 17. 10. 2008 však nebyla žalobcem vlastnoručně podepsána.
Vzhledem k tomu, že žaloba neobsahovalo obecné náležitosti podání podle §37 odst. 3,
věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), tj., že podání ve věci žaloby nebylo žalobcem podepsáno, krajský soud podle §37
odst. 5 s. ř. s. vyzval žalobce usnesením ze dne 20. 10. 2008, č. j. 48 Az 90/2008 - 5, aby ve lhůtě
10 dnů ode dne doručení usnesení podání ze dne 15. 10. 2008 doplnil svým podpisem a takto
doplněné podání předložil ve stanovené lhůtě soudu. Současně byl žalobce poučen, že pokud
ve stanovené lhůtě nebude podání doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud řízení o podání odmítne v souladu s ust. §37 odst. 7 s. ř. s. Výzva k doplnění
byla žalobci doručována na adresu uvedenou v žalobě: V H.813/13, P. 4 – L. Výzva k doplnění
podání byla žalobci ve smyslu §42 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ust. §50c o. s. ř. doručena dne
10. 11. 2008, avšak žalobce ve stanovené lhůtě, ani později, nedostatek svého podání neodstranil.
Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě žaloba nebyla žalobcem k výzvě soudu podepsána,
žalobce tedy své podání nedoplnil a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, Krajský soud
v Praze postupoval v souladu s platnou právní úpravou podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. a
usnesením ze dne 6. 1. 2009, č. j. 48 Az 90/2008 - 13, žalobu odmítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost. Současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o této kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 12. 1. 2009,
kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Praze dne 23. 1. 2009. Jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátkou,
která mu byl ustanovena k jeho žádosti usnesením ze dne 25. 2. 2009, č. j. 48 Az 90/2008 - 31.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Toliko uvádí, že kasační stížnost podává z tohoto důvodu a navrhuje, aby soud rozhodnutí zrušil
a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Současně požádal, aby mu byl ustanoven
zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížnost byla k výzvě soudu ze dne 25. 2. 2009, č. j. 48 Az 90/2008 - 31,
doplněna tímto usnesením stěžovateli ustanovenou advokátkou. Stěžovatel namítá, že je pro svoji
negramotnost neschopný číst a podepisovat dokumenty a v tomto směru je odkázán na pomoc
tlumočníka či dalších osob. Uvádí, že již v samotném rozhodnutí žalovaného byla tato skutečnost
konstatována a tvrzena po dobu celého řízení o udělení mezinárodní ochrany. Za této situace
se stěžovatel domnívá, že mu měl být pro toto řízení z důvodu negramotnosti ustanoven
zástupce, aby jeho práva byla ve smyslu §35 s. ř. s. zachována, případně mu měl být ustanoven
opatrovník podle §29 odst. 3 o. s. ř. Stěžovatel dále uvádí, že od října 2008 trpěl v důsledku
svých neutěšených poměrů depresemi a bolestmi hlavy, pro které byl nucen vyhledat odbornou
pomoc neurologa. V důsledku svého zdravotního stavu a nedostatku možnosti porozumět
zaslaným materiálům pak bez jeho viny došlo k odmítnutí žaloby. Navíc se dozvěděl, že na něho
byl vydán příkaz k zatčení, neboť nenastoupil vojenskou službu v armádě Syrské arabské
republiky z důvodu odmítání muslimského náboženství. Podle názoru stěžovatele procesní
pochybení soudu mělo dopad na postavení stěžovatele jako účastníka řízení, který není plně
způsobilý. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo
zrušeno a věc vrácena Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti se ztotožňuje s rozhodnutím soudu,
námitky uplatněné v kasační stížnosti považuje za nedůvodné a navrhuje zamítnutí kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109 odst. 2
a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžov atel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Vzhledem k tomu, že v daném případě se jednalo o odmítnutí návrhu, Nejvyšší správní
soud se v dalším koncentroval na otázku, zda se krajský soud napadeným usnesením nedopustil
nezákonnosti v uvedeném směru.
Obecné náležitosti žaloby jsou upraveny v ust. §37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Podle odst. 3
citovaného ustanovení z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu
směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání (dále jen „podatel“)
v podání uvede o své osobě osobní údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede jméno, příjmení
a adresu, na kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je -li toho třeba
s ohledem na povahu věci, která má být soudem projednána. Podléhá-li podání soudnímu
poplatku, musí být opatřeno kolkovou známkou v odpovídající hodnotě a musí k němu být
připojeny listiny, jichž se podatel dovolává. Podání, které je třeba doručit ostatním účastníkům
a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném počtu stejnopisů.
Podle odst. 5 téhož ustanovení předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
Jak vyplývá z platné právní úpravy, jednou z povinných obecných náležitostí žaloby
v řízení o rozhodnutí správního orgánu je vlastnoruční podpis žalobce (§65 odst. 1, §71 odst. 1 ,
§37 odst. 3 s. ř. s.), případně jeho zástupce. V případě, že žalobce, resp. jeho zástupce,
ani na základě usnesení předsedy senátu ve stanovené lhůtě žalobu nedoplní, stane se z původně
odstranitelné procesní překážky neodstranitelná procesní překážka, neboť chybějící podpis
znamená, že není možno zjistit, zda žaloba byla projevem žalobcovy vůle domáhat se tímto
podání u soudu ochrany svého veřejného subjektivního práva či nikoliv. Nepodepsaná žaloba
brání soudu pokračovat v zahájeném řízení, a proto ji soud usnesením odmítne (§37 odst. 5
s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že byla porušena jeho
zákonná práva v řízení o žalobě před soudem prvního stupně, když mu nebyl ustanoven zástupce
podle §35 s. ř. s., příp. opatrovník podle §29 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatel si mohl pro řízení o žalobě
zvolit svého zástupce, případně v souladu s ust. §35 odst. 8 s. ř. s. podat návrh na ustanovení
zástupce soudem, avšak takto neučinil. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka pro řízení
podle §29 odst. 2 o. s. ř. je věcí posouzení konkrétního případu soudem. Tvrzení stěžovatele
o neschopnosti podepisovat dokumenty lze považovat za účelové, neboť stěžovatel
v předcházejícím řízení podepisoval písemnosti, včetně žaloby, podání ve věci ka sační stížnosti
aj., jak vyplývá z obsahu soudního spisu. Nové tvrzení stěžovatele uvedené v kasační stížnosti,
že byl vydán v důsledku nenastoupení vojenské služby příkaz k jeho zatčení, nesměřuje z povahy
věci proti rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby pro nesplnění podmínek řízení, a proto se touto
námitkou Nejvyšší správní soud nezabýval.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský
soud v Praze napadeným usnesením nedopustil nezákonnosti spočívající v odmítnutí návrhu,
neboť stěžovatel na výzvu soudu k odstranění vad podání vůbec nereagoval; kasační stížnost není
důvodná, a proto byla zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti
nevznikly, Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, č. j. 48 Az
90/2008 - 31, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka JUDr. Irena
Straková; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 ods t. 8 s. ř.
s.). Ustanovené zástupkyni náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. b) a d) (nikoliv
písm. a/ a f/, jak advokátka uvádí ve svém sdělení ze dne 28. 4. 2009 - vyčíslení odměny k výzvě
soudu) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby po 2100 Kč spočívající
v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v písemném podání soudu ve
věci doplnění kasační stížnosti ze dne 19. 3. 2009, a dva režijní paušály po 300 Kč podle §13
odst. 3 téže vyhlášky. Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje
se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za
zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č.
235/2004 Sb. činí 912 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává odměna za zastupování
v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 5712 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu