ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.20.2008:58
sp. zn. 7 As 20/2008 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
JAS-Juřena s. r. o., se sídlem Polská 449, Javorník, proti žalovanému: Krajský úřad
Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zastoupen JUDr. Petrem Ritterem,
advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2007, č. j. 22 Ca 357/2006 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, č. j. 22 Ca 357/2006 – 31, zrušil
rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje (dále jen „stěžovatel“) ze dne 10. 8. 2006,
č. j. KUOK 84428/2006, kterým stěžovatel zamítl odvolání společnosti JAS- Juřena, s. r. o. (dále
jen „účastník řízení“) a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Jeseník (dále jen „městský úřad“)
ze dne 31. 5. 2006, č. j. 3225/05/ŽÚ/Spr.22/Ha, o uložení pokuty ve výši 30 000 Kč podle
ust. §62 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění pozděj ších předpisů (dále jen „živnostenský
zákon“) za provozování činnosti, která je předmětem živnosti řemeslné „řeznictví a uzenářství“
bez živnostenského oprávnění v době od 20. 3. 2002 do 18. 7. 2005. V odůvodnění rozsudku
krajský soud uvedl, že účastník řízení je držitelem živnostenského oprávnění na živnost „koupě
zboží za účelem dalšího prodeje a prodej“. Ve spr ávním řízení bylo prokázáno, že nakupoval
výsekové maso ve vydruhovaném stavu v množství maximálně 15 kg, které skladoval ve speciální
místnosti své provozovny v chladících zařízeních, porcoval, případně podle přání zákazníků mlel
a balil. Výčet úkonů spadajících podle nařízení vlády do obsaho vé náplně živnosti „řeznictví
a uzenářství“ vyjadřuje podle krajského soudu soubor na sebe navazujících odborných činností,
k nimž je zapotřebí odborné způsobilosti, tj. odborného vzdělání. Porcování, balení a skladování
masa, tedy činnosti, které prováděl účastník řízení, jsou pouze finální fází tohoto řetězce
odborných úkonů, které však vytrženy z kontextu předchozích činností (komplexní příjem,
porážení a bourání jatečních zvířat, třídění, vykosťování) ztratí charakter této řemeslné činnosti,
neboť speciálně k těmto úkonům, tedy porcování již vydruhovaného masa, jeho skladování
a balení, není zapotřebí odborných znalostí řeznického řemesla. Živnostenský zákon vyžaduje
v ust. §21 pro řemeslné živnosti odbornou způsobilost, ale podle názoru krajského soudu není
pro činnosti, které vykonával účastník řízení, tato způsobilost zapotřebí. Svým charakterem
je tato činnost koupí a prodejem zboží a lze ji charakterizovat jako provádění drobných změn
na zboží pro potřeby kupujícího ve smyslu ust. §34 odst. 1 písm. c) živnostenského zákona,
neboť jejím prováděním zůstává povaha živnosti koupě a prodej zboží zachována.
Na argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí, že k tomu, aby povaha původní živnosti
zůstala zachována, nesmí živnostník vykonávat činnost spadající do obsahové náplně jiné
živnosti, nelze přistoupit. Toto kritérium samo o sobě nemůže k takovému závěru postačovat,
neboť vždy je třeba zvažovat, zda se úkony, jež mohou být součástí obsahové náplně jiné
živnosti, pouze neprovádí drobné změny v rámci potřeb kupujícího. Tak je tomu podle krajského
soudu v posuzovaném případě. Účastník řízení žádné odborné řeznické úkony neprováděl
a nenaplnil proto skutkovou podstatu neoprávněného podnikání ve smyslu ust. §62 odst. 2
živnostenského zákona. Napadené rozhodnutí bylo tedy vydáno na základě nesprávného
právního posouzení skutkového stavu, a je proto nezákonné.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, ve které namítal, že obsahová
náplň živnosti „řeznictví a uzenářství“ je v nařízení vlády vymezena souborem určitých činností,
přičemž právní předpis již dále nestanoví, že v rámci jednotlivých živností musí být vždy
vykonáván celý soubor činností vyjmenovaných v rámci obsahové náplně té které živnosti.
Stěžovatel trvá na tom, že jednotlivé činnosti spadající do celé obsahové náplně konkrétních
živností, lze vykonávat toliko v rámci těchto živností. V daném případě se jedná o porcování,
balení a skladování masa jatečních zvířat pro prodej a vla stní prodej výsekového masa.
Se závěrem, že uvedené činnosti jsou vytrženy z kontextu činností vyjmenovaných v první větě
obsahové náplně živnosti „řeznictví a uzenářství“, čímž zt ratí charakter řemeslné živnosti a není
k nim tudíž třeba odborných znalostí, tedy splnění odborné způsobilosti ve smyslu ust. §21
živnostenského zákona, se stěžovatel neztotožňuje. Provádění, byť jen některé činnosti z těch,
které jsou uvedeny v obsahové náplni, vyžaduje splnění zvláštní podmínky provozování živnosti
a tou je odborná způsobilost, a tím i ohlášení příslušné živnosti. V tomto směru nemůže obstát
argumentace účastníka řízení, že prováděl na zboží drobné změny, kterými přizpůsobuje zboží
potřebám kupujícího ve smyslu ust. §34 odst. 1 písm. c) živnostenského zákona. Činnosti jako
vykosťování, porcování, balení a skladování masa jsou součástí živnosti „řeznictví a uzenářství“,
neboť tyto činnosti vyplývají z obsahové náplně předmětné živnosti. Uvedené činnosti vysoce
přesahují meze stanovené v ust. §34 odst. 1 písm. c) živnostenského zákona. Právnímu názoru
stěžovatele svědčí i ust. §45 odst. 4 věta posled ní živnostenského zákona, podle kterého
lze provozování živnosti ohlásit i v částečném rozsahu. Stane–li se tak, není logicky možné,
aby ohlašovatel vykonával celý soubor činností uvedený v konkrétní obsahové náplni. Pokud
by měly být přijaty závěry krajského soudu, pak každé částečné ohlášení konkrétní řemeslné
živnosti nespadá do rámce obsahové náplně této živnosti, nýbrž přechází do živnosti volné.
Stěžovatel dále odkázal na stanovisko Společenstva řezníků a uzenářů Čech, Moravy a Slezska,
ze kterého, podle jeho tvrzení, vyplývá, že jakmile se v prodejně nebo v jejím zázemí provádí
jakákoliv úprava masa a masných výrobků včetně krájení salámů, polotovarů, dělení masa, mletí
masa apod., je k tomu nutné vystavení živnostenského listu pro řemeslnou živnost „řeznictví
a uzenářství“. Ze všech shora uvedených důvodů považoval stěžovatel napadený rozsudek
za nesprávný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze správního spisu vyplývá, že účastník řízení provozoval prodejnu se smíšen ým zbožím
a měl živnostenské oprávnění pro volnou živnost „koupě zboží za účelem dalšího prodeje
a prodej“. Nesporné také je, že účastník řízení nakupoval výsekové maso ve vydruhovaném stavu
v kusech o maximální hmotnosti 15 kg, které skladoval v chladících zařízeních, porcoval, mlel,
balil a prodával.
Podle ust. §61 odst. 1 živnostenského zákona je neoprávněným podnikáním provozování
činnosti, která je předmětem živnosti, bez živnostenského oprávnění pro tuto živnost.
Provozování živností je podle živnostenského zákona podnikáním, které je vázáno
na přesně vymezená pravidla. Živnost je činností samostatnou, soustavnou, vykonávanou
vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku, a to v souladu s dalšími
podmínkami vymezenými živnostenským zákonem. K tomu, aby podnikatel mohl provozovat
některou ze živností, musí k jejímu provozování disponovat příslušným živnostenským
oprávněním. Absence živnostenského oprávnění při provozování činnosti, která je živností,
má charakter neoprávněného podnikání. Neoprávněným podnikáním je takový postup
i v případě, že podnikatel sice disponuje živnostenským oprávněním, ale nikoliv takovým, které
by bylo způsobilé pokrýt předmět skutečně provozované činnosti s povahou živnosti (viz
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2003, č. j. 7 A 87/2002 - 29, zveřejněn
pod č. 126/2004 Sb. NSS).
Obsahovou náplň řemeslné živnosti „řeznictví a uzenářství“ stanoví nařízení vlády (viz
příloha 1, skupina 108) jako „Komplexní příjem, porážení a bourání jatečných zvířat, třídění,
vykosťování, porcování, balení a skladování masa jatečných zvířat pro prodej nebo další
zpracování a vlastní prodej výsekového masa. Těžení a konzervace vedlejších jatečních produktů.
Ošetření masa konzervací solením, chlazením a zmra zováním, tepelným opracováním
a speciálními úpravami. Zpracování masa na polotovary a masné výrobky. Výroba živočišných
tuků. Úprava střev pro další využití. V rámci živnosti lze dále provádět jateční opracování
drůbeže, králíků, zvěřiny a zpracování vajec, včetně výroby polotovarů, ko nzerv, polokonzerv
a dalších výrobků z nich. Zpracování ryb včetně výroby polotovarů, konzerv, polokonzerv
a dalších výrobků z nich. Příprava a prodej teplých mas a uzenin k bezprostřední spotřebě
formou rychlého občerstvení a s tím související doplňkový p rodej potravin (chléb, pečivo,
hořčice, křen, okurky a podobně) a nápojů (pivo, nealkoholické nápoje), pokud jsou prováděny
v provozovně, v níž je provozována předmětná živnost.“
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti poukazoval na to, že právní předpis nestanoví,
že v rámci jednotlivých živností musí být vždy vykonáván celý soubor činností vyjmenovaných
v rámci obsahové náplně, takto kategorický závěr krajský soud v napadeném rozsudku nevyslovil.
Pouze dospěl k závěru, že způsob, jakým účastník řízení s prodávaným masem nakládal,
lze považovat za drobné změny na zboží a že se nejednalo o odbornou řeznickou práci.
Stěžovatel dále opakovaně namítal, že k závěru o neoprávněném podnikání postačí,
aby podnikatel vykonával jakoukoli činnost, kterou lze zařadit do obsahové náplně živnosti, pro
kterou nemá živnostenské oprávnění. Podle Nejvyššího správního soudu stěžovatel zcela pomíjí
ust. §34 odst. 1 písm. c) živnostenského zákona, podle něhož je podnikatel provozující živnost,
která spočívá v maloobchodě nebo velkoobchodě, oprávněn, zůstane-li zachována povaha
živnosti, provádět na zboží drobné změny, jimiž zboží přizpůsobuje potřebám kupujícího.
Uvádí–li stěžovatel v této souvislosti, že činnosti vykonávané účastníkem řízení „vysoce přesahují
meze“ stanovené v citovaném ustanovení, vyjadřuje tak pouze své přesvědčení bez jakékoliv další
argumentace. Podle Nejvyššího správního soudu je třeba vždy zvažovat, s přihlédnutím
k individuálním okolnostem, zda se nejedná o drobné změny na zboží, ke kterým není odborných
znalostí a dovedností zapotřebí. Přitom je zároveň třeba hodnotit, zda byla naplněna zákonná
podmínka zachování povahy živnosti (viz návětí ust. §34 odst. 1 živnostenského zákona).
V daném případě zůstala povaha volné živnosti „koupě zboží za účelem dalšího prodeje
a prodej“ zachována, neboť úkony, kterými účastník řízení prodávané maso přizpůsoboval
přáním zákazníků, měly charakter doplňkových služeb a hlavní činností zůstával nákup a následný
prodej zboží. Úpravy masa, kterými je účastník řízení přizpůsoboval potřebám kupujících, neměly
takový charakter, aby je bylo možné označit za odborné úkony. Účastník řízení neprováděl
porážku jatečných zvířat, maso netřídil, nevykosťoval, nekořenil, nemarinoval a nevyráběl masné
výrobky. Nedocházelo ani k žádnému tepelnému zpracování masa. Vyžadovat pro krájení, mletí
a balení masa v rozsahu, v jakém tyto úkony prováděl účastník řízení, živnostenské oprávnění
pro řemeslnou živnost „řeznictví a uzenářství“, považuje Nejvyšší správní soud za nepřiměřeně
tvrdý výklad živnostenského zákona, kterým správní orgány bezdůvodně ztěžovaly podnikání
účastníka řízení. Důsledná aplikace závěrů správních orgánů by de facto znamenala znemožnění
jakékoliv manipulace s výsekovým masem včetně jeho skladování a prodeje, neboť i tyto činnosti
jsou v obsahové náplni řemeslné živnosti „řeznictví a uzenářství“ uvedeny.
Z napadeného rozsudku nevyplývá ani to, co s odkazem na ust. §45 odst. 4 věta poslední
živnostenského zákona dovozuje stěžovatel. Jeho tvrzení, že přijetí závěru krajské ho soudu může
vést k tomu, že by každé částečné ohlášení řemeslné živnosti přešlo do živnosti volné ,
je neopodstatněné. I v případě ohlášení živnosti v částečném rozsahu zůstává zachována
povinnost prokázat příslušnou odbornou způsobilost. Citovaného ustanovení lze aplikovat např.
v situaci, kdy se jedná o multiprofesní živnost nebo o projev úzké specializace, popř. splňuje -li
podnikatel podmínku odborné způsobilosti pouze zčásti [viz Staša, j., Srbová, I. Zákon
o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) a předpisy související. Komentář. 3.
přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. str 221]. V dané věci ale byla situace odlišná.
Jelikož účastník řízení odborné řeznické úkony nevykonával, nebylo jeho povinností
mít živnostenské oprávnění pro řemeslnou živnost „řeznictví a uzenářství“. Uvedená
argumentace stěžovatele tak nezpochybňuje důvody, na základě kterých krajský soud dospěl
ke svému závěru.
Odkázal-li na podporu své argumentace stěžovatel na stanovisko Společenstva řezníků
a uzenářů Čech, Moravy a Slezska, které navíc ani nepředložil, je tento odkaz zcela irelevantní.
Ze všech důvodů výše uvedených není napadený rozsudek nezákonný, a proto Nejvyšší
správní soud podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. věta poslední kasační stížnost
pro nedůvodnost zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje
o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, protože neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s., podle
kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože
stěžovatel v řízení úspěch neměl a účastníkovi řízení žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu