ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.39.2008:113
sp. zn. 7 As 39/2008 - 113
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: HYUNDAI
MOTOR COMPANY, 231, Yangjae-Dong, Seocho-Gu, Soul, Korejská republika, zastoupený
JUDr. Janem Matějkou, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, proti žalovanému: Úřad
průmyslového vlastnictví, Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
H. G. M., zastoupený JUDr. Milenou Fischerovou, advokátkou se sídlem Na Hrobci 5, Praha 2,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, č. j. 7 Ca 174/2006 - 63,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, č. j. 7 Ca 174/2006 - 63,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 3. 2008, č. j. 7 Ca 174/2006 - 63 zrušil
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „stěžovatel a)“) ze dne
21. 4. 2006, č. j. O - 178643 a rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“)
ze dne 7. 2. 2005, č. j. O - 178643. Rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví
byl zamítnut rozklad podaný žalobcem (dále jen „účastník řízení“) proti rozhodnutí Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 7. 2. 2005, č. j. O - 178643 o zamítnutí slovní ochranné známky
ve znění „HYUNDAI MATRIX“ pro vozidla, dopravní prostředky pozemní, zejména osobní
automobily, nákladní auta, autobusy, přívěsy, traktory, kola automobilů, pneumatiky, části
a součástky shora uvedeného zboží ve třídě 12 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Městský
soud dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že u přihlašované ochranné známky „HYUNDAI
MATRIX“ je zcela nepravděpodobná záměna s ochrannou známkou „MATRIX“. Stěžovatel
v napadeném rozhodnutí pouze obecně konstatoval pravděpodobnost záměny porovnávaných
označení, neboť spotřebitel by se mohl domnívat, že zboží opatřené přihlašovaným označením
pochází od hospodářky propojených podnikatelských subjektů výrobce vozidel Hyundai
a vlastníka namítané ochranné známky. Přitom nepřihlédl k charakteru porovnávaných výrobků
a od něj odvislého stupně pozornosti průměrného spotřebitele při výběru tohoto zboží. Stupeň
pozornosti relevantní veřejnosti, která se rozhoduje o koupi automobilu, je zvlášť vysoký. Další
skutečností rozhodnou pro závěr o nebezpečí záměny je samotná podstata automobilové výroby,
její historický vývoj, jakož i existující praxe v označení modelů produkovaných jednotlivými
výrobci. Při výběru automobilu se podle městského soudu spotřebitel orientuje podle označení
výrobce automobilu nebo podle značky, pod kterou se automobil prodává, není-li obchodní firma
výrobce vozidla totožná s označením jí vyráběných vozidel. Zásadně tedy vybírá vůz v daném
případě značky Hyundai a porovnává jej s vozy ostatních výrobců. To, podle čeho se rozhoduje
spotřebitel při koupi vozu, není označení modelové řady, nýbrž právě obchodní firma výrobce,
popř. označení jím vyráběných vozidel. Právě jeho prostřednictvím vnímá tradici výrobce a jeho
dobrou pověst, které hrají při rozhodování o koupi vozu zásadní roli. Ochranná známka
je spotřebiteli vnímána jako Hyundai Matrix, nikoli pouze jako Matrix. Spotřebitel identifikuje
model vždy v souvislosti s jemu známou ochrannou známkou Hyundai. Další neméně zásadní
okolností, v jejímž světle je nutné nebezpečí záměny výrobků posuzovat, je podle městského
soudu fakt, že namítatel jako osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel b“), automobily
pod značkou „MATRIX“ v minulosti nevyráběl, ani nevyrábí a na trh neuvádí a zahájení výroby
automobilů se s ohledem na povahu této výroby jeví jako zcela nepravděpodobné. Stěžovatel
a) výše uvedené okolnosti nebral v potaz při hodnocení rozlišovací způsobilosti přihlašované
ochranné známky. Použil právní větu z rozsudku Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“)
ve věci C-120/04, Medion AG v. Thompson multimedia Sales Germany & Austria GmbH, kde se jedná
o jiný skutkový základ, aniž by ji konfrontoval se skutkovým základem dané věci. Městský soud
zdůraznil, že uvedené rozhodnutí Evropského soudního dvora se týká známkoprávního sporu
mezi skutečnými výrobci zboží.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podali kasační stížnosti stěžovatel a) a stěžovatel
b) z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Stěžovatel a) v kasační stížnosti uvedl, že při svém rozhodování správně vyložil a aplikoval
ustanovení §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále
jen „zákon o ochranných známkách“). V dané věci je podstatné zjištění, zda přihlašovaná
ochranná známka je shodná nebo podobná s namítanou ochrannou známkou a zda existuje
na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny, popř. pravděpodobnost asociace přihlašované
ochranné známky s namítanou ochrannou známkou. Označení je pokládáno za schopné vyvolat
pravděpodobnost záměny, je-li natolik podobné ochranné známce s dřívějším právem přednosti
užívané pro označování shodných či podobných výrobků nebo služeb, že spotřebitel může být
uváděn v omyl, pokud jde o jejich původ. Stěžovatel a) vycházel mimo jiné z toho,
že přihlašovatel jako významný výrobce vozidel je českému spotřebiteli znám. Právě to je však
důvodem, že by se spotřebitel mohl domnívat, že zboží opatřené přihlašovanou ochrannou
známkou obsahující vedle slovního prvku „HYUNDAI“ druhý slovní prvek „MATRIX“,
který je shodný s namítanou ochrannou známkou, pochází od hospodářky propojených subjektů
účastníka řízení a stěžovatele b). Tomu ostatně nepřímo přisvědčil i účastník řízení, podle kterého
je zřejmé, že průměrný spotřebitel přihlašované označení zařadí mezi ostatní ochranné známky
jeho známkové řady. Tyto okolnosti vedly stěžovatele a) k závěru, že pravděpodobnost záměny
porovnávaných ochranných známek není vyloučena. Dále má za to, že důvody,
na kterých je založen závěr městského soudu, jsou nedostatečné a v důsledku toho je rozhodnutí
soudu nepřezkoumatelné. Žádný argument uvedený krajským soudem nemůže vést
k jednoznačnému závěru o nepravděpodobnosti záměny kolidujících označení, a to i při vyšším
stupni pozornosti veřejnosti. Úvaha krajského soudu ohledně průměrného spotřebitele je logicky
nekonzistentní. Pravděpodobnost záměny se zkoumá nikoliv ve vztahu k průměrnému
spotřebiteli, ale šířeji ve vztahu k veřejnosti, u které nelze dost dobře předpokládat onen vysoký
stupeň pozornosti. Ohledně vnímání ochranné známky spotřebitelem jako Hyundai Matrix,
nikoliv pouze Matrix, lze podle stěžovatele a) vést i přesně opačnou úvahu. Veřejnost vnímá
v běžném životě často pouze označení modelové řady a hovoří o Octavii, Fabii atd., a právě
v těchto případech nelze pravděpodobnost kolidujících označení vyloučit. Okolnost, že stěžovatel
b) automobily pod značnou Matrix nevyráběl, a ani nevyrábí, a na trh neuvádí, nemá žádnou
relevanci. Ohledně tvrzení krajského soudu o zahájení výroby automobilů stěžovatel a) uvedl,
že jde o tvrzení ryze hypotetické a že jako takové nemůže být zohledněno. S ohledem
na okolnost, že záměna je vlastnost potenciální, je úvaha týkající se existence výrobků vlastníka
starší ochranné známky na trhu právně bezvýznamná. Stěžovatel a) vyjádřil přesvědčení,
že při posouzení pravděpodobnosti záměny postupoval plně v souladu s rozsudkem ESD ve věci
C-120/04, Medion AG v. Thompson multimedia Sales Germany & Austria GmbH, v němž je podán
výklad čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice Rady č. 89/104/EHS ze dne 21. 12. 1988, kterou se sbližují
právní předpisy členských států o ochranných známkách (dále jen „směrnice Rady
89/104/EHS“). Rozdílná skutková okolnost spočívající v tom, že v případě posuzovaném ESD
se jednalo o spor mezi skutečnými výrobci zboží, nemá ve vztahu k předmětné věci význam.
Vlastník namítané ochranné známky Matrix sice tuto známku v době vydání rozhodnutí neužíval,
avšak platná právní úprava neumožnila stěžovateli a) tuto skutečnost v řízení o námitkách
zohlednit. V této souvislosti je třeba mít na paměti, že známkové právo je právem formálním,
tj. právem v zásadě svědčícím tomu, kdo má příslušné označení zapsáno v rejstříku pro daný
okruh výrobku nebo služeb. Stěžovatel a) zkoumá výrobky a služby tak, jak jsou uvedeny
v seznamu výrobků a služeb, nikoliv jak jsou reálně poskytovány. Z neužívání ochranné známky
vyvozuje známkové právo důsledky až po pěti letech faktického neužívání. V dané věci byl zcela
na místě výklad čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 89/104/EHS provedený ESD ve věci
C - 120/04 ohledně nebezpečí záměny u veřejnosti. Pokud by stěžovatel a) připustil zápis
přihlašované ochranné známky Hyundai Matrix do rejstříku, existovala by v důsledku shody
ve slovním prvku Matrix pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti s namítanou ochrannou
známkou Matrix pro část výrobků zařazených ve třídě 12 mezinárodního třídění výrobků služeb.
Stěžovatel a) odkázal na judikaturu k správnímu uvážení a zdůraznil, že soud při přezkumu
zákonnosti správních rozhodnutí respektuje meze a volnost „správního uvážení“. Je nadán
pravomocí hodnotit, zda při úvaze správní orgán nevybočil ze zákonných mezí, zda jsou jeho
úvahy logické, vyplývají z podkladů rozhodnutí a jsou konkrétně řádně zdůvodněné. Při splnění
uvedených podmínek pak soud do takového rozhodovacího procesu již zasahovat nemůže,
neboť by tím o věci zákonem svěřené správnímu úřadu de facto rozhodoval sám. S ohledem
na výše uvedené stěžovatel a) navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatel b) v kasační stížnosti namítal, že městský soud nejprve konstatoval, že obsah
jím uplatněných námitek citovanému zákonnému ustanovení odpovídá, tento závěr však
ve zbytku odůvodnění popřel úvahami o neexistenci pravděpodobnosti záměny přihlašovaného
označení a namítané ochranné známky. V tomto ohledu je napadený rozsudek vnitřně
nesrozumitelný a rozporný. Správní orgány ve svých rozhodnutích dospěly
k nezpochybnitelnému závěru, že k záměně srovnávaných označení může skutečně docházet,
neboť obsahují stejný slovní prvek Matrix a městský soud tento závěr krkolomnými úvahami
o chování spotřebitele při nákupu automobilů popřel, aniž by však k chování spotřebitele vedl
jakékoliv dokazování. Jde tak pouze o subjektivní úvahy, které se neopírají o žádný důkaz a nelze
ani říci, že by šlo o notorietu, kterou by nebylo třeba dokazovat. Městský soud vyslovil,
že se spotřebitel orientuje podle označení výrobce automobilu nebo podle značky, pod kterou
se automobil prodává a dodal, že výrobce, aby rozlišil jednotlivé modely, využívá k tomu slovní
či číselné označení charakterizující jednotlivé modely. V rozporu s tímto tvrzením dále uvedl,
že označení modelové řady není rozhodujícím faktorem determinujícím rozhodování
spotřebitele; tím je právě obchodní firma výrobce, popř. označení jím vyráběných vozidel.
Stěžovateli b) není zřejmé, proč účastník řízení o přihlášku ochranné známky Hyundai Matrix
vlastně usiluje, pokud podstatným rozlišovacím znakem je jeho firma. Městský soud se dopustil
pochybení, že do úvah o existenci pravděpodobnosti záměny zapojil zcela irelevantní skutečnosti,
a to, zda stěžovatel b) vyrábí, či v minulosti vyráběl, výrobky pod svou ochrannou známkou
a zda je se jeví pravděpodobné, že by výrobu automobilů pod touto ochrannou známkou zahájil.
Dokud je ochranná známka registrována, požívá její vlastník ochrany vůči každému, kdo by
ji chtěl neoprávněně užívat. Městský soud vytvořil nebezpečnou konstrukci podkopávající
samotné právní základy ochrany registrovaných ochranných známek. Nelze posuzovat
pravděpodobnost záměny podle situace vzniklé neoprávněným užíváním starší ochranné známky,
nýbrž pouze podle ustálených kritérií pro posuzování znění porovnávaných známek ve vztahu
k přihlášeným kategoriím výrobků a služeb. Skutečnost, zda jsou výrobky skutečně vyráběny, není
relevantní. Z ochranné známky plynou stěžovateli práva ji užívat, např. tím, že poskytne licenci
k užívání ochranné známky jiné osobě. Stěžovatel b) poskytl licenci k užívání namítané ochranné
známky ve prospěch společnosti NACCO MATERIALS HANDLING GROUP, která vyrábí
a do České republiky dováží „motorové dopravní a vysokozdvižné vozíky,“ které podle
rozhodovací praxe spadají pod kategorii výrobků „vozidla“. Městský soud rovněž pochybil,
když odmítl vzít v úvahu rozsudek ESD ve věci Medion AG v. Thompson multimedia Sales
Germany & Austria GmbH s poukazem na jeho neaplikovatelnost pro odlišené skutkové okolnosti.
Skutkové okolnosti sporu řešeného před národním soudem nehrají roli v řízení o předběžné
otázce. ESD se vůbec nezabýval tím, že se jednalo o spor mezi skutečnými výrobci zboží a právní
závěry na tuto skutkovou okolnost nijak nevázal. Odlišení, které provedl městský soud, je liché.
Stěžovatel b) poukázal zejména na body 31 a 37 citovaného rozsudku ESD. V uvedené věci šlo
o označení THOMSON LIFE, které se skládá z firmy společnosti Thomson multimedia Sales
Germany & Austria GmbH, a z označení LIFE, které je shodné se starší ochrannou známkou
LIFE ve vlastnictví společnosti Medion AG. ESD uvedl, že k závěru o existenci
pravděpodobnosti záměny lze dospět i v situaci, kdy ve složeném označení část představovaná
starší ochrannou známkou nedominuje a dominantní prvek je naopak část reprezentující
obchodní firmu výrobce zboží či poskytovatele služeb pod složeným označením. V dané věci
tedy, v rozporu s názorem městského soudu, může pravděpodobnost záměny nastat i v případě,
že za dominantní prvek složeného označení HYUNDAI MATRIX budeme považovat slovo
HYUNDAI a nikoli MATRIX, které je chráněné starší ochranou známkou stěžovatele b). Dále
stěžovatel b) poukázal na to, že městský soud byl povinen výklad komunitárního práva zohlednit
a přizpůsobit výkladu zastávanému ESD. Pokud dospěl k závěru, že rozhodnutí ve věci Medion
AG nelze použít, měl řízení přerušit a položit ESD předběžnou otázku, zda je v dané věci
relevantní skutkovou okolností, že strany sporu výrobky označené přihlášenou ochrannou
známkou skutečně vyrábějí a zda se na základě této skutkové okolnosti mění právní kvalifikace.
Podle názoru stěžovatele b) se jednoznačně o relevantní skutkovou okolnost,
která by determinovala rozsah právní ochrany, nejedná (acte clair). Městský soud nebyl oprávněn
si tuto zásadní otázku posoudit sám a chtěl-li tento jasný závěr zvrátit, měl požádat o odpověď
ESD. Pokud by Nejvyšší správní soud hodlal výklad městského soudu aprobovat, bude povinen
sám položit předběžnou otázku. S ohledem na výše uvedené stěžovatel b) navrhl, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Účastník řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele uvedl, že stěžovatel a)
při svém rozhodování postupoval zcela mechanicky, neboť vzal v úvahu pouze to,
že porovnávané ochranné známky obsahují shodný slovní prvek MATRIX a nevzal v úvahu další
okolnosti případu. Účastník řízení prokázal, že jeho ochranné známky obsahující slovní prvek
HYUNDAI jsou, s ohledem na jejich dlouhodobé a intenzivní užívání jejich vlastníkem,
známkami, které mají v České republice dobré jméno. Dále prokázal, že mu svědčí priorita užití
označení MATRIX (ve slovním spojení HYUNDAI MATRIX shodném s přihlašovaným
označením), neboť toto označení užíval na území České republiky v souvislosti s přihlašovanými
výrobky nejméně tři měsíce před datem podání přihlášky mezinárodní ochranné známky
č. 765352 MATRIX. Okolnost, že nevyužil svého práva předchozího uživatele staršího
nezapsaného označení a nepodal proti přihlášce této známky námitky, nemůže způsobit ztrátu
práv přihlašovatele k označení HYUNDAI MATRIX a není důvodem k zamítnutí přihlášky
tohoto označení jako ochranné známky. V situaci, kdy přihlašovateli svědčí práva ke staršímu
nezapsanému označení, nelze zamítnout přihlášku ochranné známky znění shodného se starším
nezapsaným označením, a to ani na základě námitek podaných třetí osobou, která je vlastníkem
ochranné známky se starším nezapsaným označení zaměnitelné, pokud namítaná známka požívá
pozdější priority než starší nezapsané označení. To platí zejména tehdy, kdy je zřejmé, že osoba,
které svědčí formální právo, podala přihlášku své ochranné známky v reakci na užití
tohoto označení subjektem, jemuž svědčí starší nezapsané právo, se záměrem spekulovat
s tímto označením a s cílem neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti ochranných známek
svého soutěžitele a z jeho dobré pověsti u spotřebitelské veřejnosti, neboť tato osoba sama není
výrobcem zboží, které je chráněno její ochrannou známkou. Zamítnutí přihlášky předmětné
ochranné známky tedy představuje popření práv majitele staršího nezapsaného označení
a jako takové je v rozporu se zákonem o ochranných známkách, jakož i s mezinárodními
a evropskými předpisy upravujícími oblast práv k nehmotným statkům. Dominantním prvkem
přihlašovaného označení je slovo HYUNDAI a slovo MATRIX označuje pouze model vozu.
Účastník řízení tradičně tvoří své ochranné známky tímto způsobem. Jeho známka obvykle
obsahuje dominantní prvek HYUNDAI a další slovní prvek vztahující se k modelu nebo typu
vozu. Průměrný spotřebitel tak přihlašované označení zařadí mezi ochranné známky známkové
řady účastníka řízení, protože je mu známo, že účastník řízení pod uvedeným označením
své automobily prodává a inzeruje již od počátku roku 2001. Stěžovatel b) není výrobcem
automobilů a spotřebitelské veřejnosti není známo, že by byl vlastníkem ochranné známky
MATRIX pro automobily. K záměně přihlašovaného označení s namítanou ochrannou známkou
nemůže v praxi dojít. Všechny výše uvedené skutečnosti vzal v úvahu až městský soud
při rozhodování o žalobě. Jeho závěr o neexistenci pravděpodobnosti záměny mezi označením
a namítanou ochrannou známkou je logický, vychází ze skutkových okolností případu a je zcela
v souladu se zákonem o ochranných známkách. Tvrzení stěžovatele a), že pravděpodobnost
záměny má být posuzována nikoli ve vztahu k průměrnému spotřebiteli, ale ve vztahu
k veřejnosti, je v rozporu s právní teorií i rozhodovací praxí samotného stěžovatele a). Obecně
je uznáváno, že existenci pravděpodobnosti záměny je třeba zkoumat právě ve vztahu
k tzv. relevantní spotřebitelské veřejnosti, tedy ke skupině osob, které jsou skutečnými
nebo alespoň potenciálními kupci zboží chráněného porovnávanými ochrannými známkami.
Účastník řízení se ztotožňuje se závěrem městského soudu ohledně výkladu rozsudku ve věci
Medion AG v. Thomson multimedia Sales Germany & Austria GmbH. Skutkový stav, na jehož základě
byl tento rozsudek vydán, je však naprosto odlišný od skutkového stavu, který existuje
v projednávané věci. Proto účastník řízení navrhl, aby kasační stížnost stěžovatele a) byla
zamítnuta.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele b) účastník řízení uvedl, že tvrzení
o nesrozumitelnosti a rozpornosti rozsudku městského soudu jsou nepřesná a zkreslují obsah
rozsudku. Městský soud sice konstatoval, že obsah námitek stěžovatele b) z formálního hlediska
odpovídá ustanovení §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, ale doplnil,
že spotřebitelskou veřejnost je vždy nutno definovat jako veřejnost relevantní s ohledem
k výrobkům, které by měla chránit přihlašovaná ochranná známka. Dále konstatoval,
že stěžovatel a) nepřihlédl k charakteru porovnávaných výrobků a od něj odvislého stupně
pozornosti průměrného spotřebitele při výběr tohoto zboží. K tomu stěžovatel b) v kasační
stížnosti tvrdí, že úvahy městského soudu o chování spotřebitele při nákupu automobilů jsou
vnitřně rozporné. Městský soud vyslovil, že se spotřebitel orientuje podle označení výrobce
automobilu nebo podle značky, pod kterou se automobil prodává. Stěžovatel b) dále tvrdí,
že v rozporu s tímto tvrzením městský soud dále uvedl, že označení modelové řady je faktorem
determinujícím rozhodování spotřebitele. Podle účastníka řízení je toto tvrzení stěžovatele
b) nepravdivé a svědčí o nepochopení odůvodnění rozsudku městského soudu, nikoli o jeho
vnitřní rozpornosti. Účastník řízení zdůraznil, že důvody, pro které se rozhodl usilovat
o registraci předmětné známky, jsou z hlediska tohoto řízení bez významu, neboť nemohou mít
žádný vliv na posouzení otázky pravděpodobnosti záměny se starší ochrannou známkou
stěžovatele b). Současně však poukázal na to, že jeho rozhodnutí podat přihlášku ochranné
známky HYUNDAI MATRIX mohlo být vyvoláno tím, že si stěžovatel b) nechal zapsat
ochrannou známku MATRIX za situace, kdy mu muselo být známo, že účastník řízení užívá
toto označení pro jeden ze svých automobilů. Podle účastníka řízení není bezvýznamné,
zda je stěžovatel b) výrobcem automobilů či nikoliv. Stěžovatel b) se soustřeďuje na jeden aspekt
skutkového stavu a vytrhuje jej z kontextu ostatních relevantních skutečností. V souladu
s ustálenou judikaturou ESD musí být pravděpodobnost záměny posuzována celkově a musí být
vzaty v úvahu všechny faktory významné s ohledem na okolnosti případu. Tuto zásadu ctil
při svém rozhodování městský soud, když se odmítl ztotožnit s formalistickým postupem
stěžovatele a). Naopak je zcela bez významu uzavření licenční smlouvy. Městský soud
se v odůvodnění svého rozsudku nezabývá tím, zda stěžovatel b) svou ochrannou známku užívá,
ale zabývá pravděpodobností záměny. Stěžovatel proto opakovaně navrhl, aby kasační stížnost
stěžovatele b) byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasačních stížností napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnili
stěžovatelé v podaných kasačních stížnostech, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud pse nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí
soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl
nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy
nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím
zavázán (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75,
www.nssoud.cz). Stěžovatel b) namítal nedostatek srozumitelnosti odůvodnění rozsudku
městského soudu, neboť nejprve konstatoval, že obsah jím uplatněných námitek zákonnému
ustanovení odpovídá, ale tento závěr ve zbytku odůvodnění popřel úvahami o neexistenci
pravděpodobnosti záměny přihlašovaného označení a namítané ochranné známky. Nejvyšší
správní soud nespatřuje v daných tvrzeních vnitřní rozpornost, neboť městský soud pouze
konstatoval, že obsah námitek stěžovatele b) odpovídá ust. §7 odst. 1 písm. a) zákona
o ochranných známkách. Tato věta však nic nevypovídá o důvodnosti těchto námitek. Stěžovatel
b) dále namítal, že městský soud zároveň uvedl, že označení modelové řady vozidla není
rozhodující; rozhodující je obchodní firma výrobce, popřípadě označení modelové řady. Tato věta
však v napadeném rozsudku obsažena není. Městský soud uvedl, že „při výběru automobilu
se spotřebitel orientuje zásadně podle označení výrobce automobilu nebo podle značky,
pod kterou se automobil prodává, není-li obchodní firma výrobce vozidla totožná s označením
jí vyráběných vozidel (např. Fuji Heavy Industrie Ltd. vyrábí vozidla zn. Subaru). (…)
To, podle čeho se rozhoduje spotřebitel při koupi vozu, není označení modelové řady, nýbrž právě
obchodní firma výrobce, popř. označení jím vyráběných vozidel.“ Tato úvaha je zcela
srozumitelná a neobsahuje žádný vnitřní rozpor.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je pak podle konstantní judikatury založena
na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního
rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodnutí.
Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel své rozhodnutí o skutečnosti v řízení
nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké
důkazy byly v řízení provedeny (srov. týž rozsudek Nejvyššího správního soudu). Stěžovatel a)
v kasační stížnosti namítal, že důvody, na kterých je založen závěr městského soudu,
jsou nedostatečné a v důsledku toho je napadený rozsudek nepřezkoumatelný a že žádný argument
uvedený městským soudem nemůže vést k jednoznačnému závěru o nepravděpodobnosti záměny
kolidujících označení, a to i při vyšším stupni pozornosti veřejnosti. Stěžovatel a)
však nekonkretizoval žádné chybné skutkové zjištění, o něž městský soud opřel své rozhodnutí.
Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, proč městský soud považoval za důvodnou právní
argumentaci obsaženou v žalobě (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS). Rozsudek městského soudu
tak podle názoru Nejvyššího správního soudu netrpí nepřezkoumatelností pro nesrozumitelnost
ani pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle ustanovení §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách se přihlašované
označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky podaných
vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou
známkou, a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení
a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti;
za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou
známkou.
Stěžovatelé v kasačních stížnostech namítali, že městský soud do úvah o existenci
pravděpodobnosti záměny zapojil zcela irelevantní skutečnosti, například to, zda stěžovatel b)
vyrábí, či v minulosti vyráběl, výrobky pod ochrannou známkou Matrix a zda se z povahy
automobilové výroby jeví pravděpodobné, že by stěžovatel b) výrobu automobilů pod touto
ochrannou známkou zahájil. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem stěžovatelů,
že úvaha týkající se existence výrobků vlastníka starší ochranné známky na trhu je právně
bezvýznamná. Pro určení, zda existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, je nutné
porovnat znění kolidujících známek ve vztahu k přihlášeným kategoriím výrobků a služeb.
Je třeba nepochybně zjišťovat i další relevantní okolnosti, mezi něž ale nepatří to, zda vlastník
ochranné známky tuto známku užívá či zda ji bude schopen užívat.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona o ochranných známkách je základním právem
vlastníka výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky a službami,
pro něž je chráněna. Účelem zápisu ochranné známky je individualizace výrobků či služeb
vlastníka ochranné známky. Takto označené výrobky jsou lépe odlišitelné od ostatních výrobků
či služeb. Zároveň má vlastník ochranné známky výlučné právo zabránit všem třetím osobám,
které nemají jeho souhlas, aby při obchodní činnosti užívaly shodná nebo podobná označení
pro zboží nebo služby, které jsou stejné nebo podobné těm, pro které byla ochranná známka
zapsána, jestliže by takové užívání mělo za následek pravděpodobnost záměny. Z výše uvedeného
účelu zápisu ochranné známky vyplývá, že ochranná známka jako rozlišovací označení
má význam pouze pokud je řádně užívána. Podle zákona o ochranných známkách (§13 odst. 1)
má vlastník ochranné známky povinnost ochrannou známku užívat. Ochranná známka,
která není reálně užívána, postrádá svůj smysl, neboť se stává pouhou překážkou pro zápis jiných
zaměnitelných označení, která by mohla být svými vlastníky skutečně užívána. Na druhou stranu
je zřejmé, že nelze požadovat po vlastníku ochranné známky, aby ji řádně využíval bezprostředně
po jejím zápisu. Zápis ochranné známky je výsledkem podnikatelské či ekonomické úvahy
majitele ochranné známky, který může, např. z opatrnosti, usilovat o její zapsání s předstihem
(dříve než plánuje uskutečnit svůj podnikatelský záměr), anebo se mohou změnit podmínky
pro uskutečnění tohoto záměru a je třeba jej posunout. Zákonná úprava požadavek určité
flexibility respektuje, neboť stanoví právní následky pro neužívání ochranné známky až po pěti
letech od zápisu.
Vycházeje z těchto obecných úvah Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci
není právně relevantní okolnost, zda stěžovatel b) skutečně užíval ochrannou známku,
tedy zda uváděl na trh výrobky označené ochrannou známkou Matrix. Dokud je totiž ochranná
známka registrována, požívá její vlastník ochrany vůči každému, kdo by ji chtěl neoprávněně
užívat. Ani další úvaha městského soudu nebyla opřena o relevantní důvody. Městský soud
vyslovil, že zahájení výroby automobilů stěžovatelem b) se s ohledem na povahu automobilové
výroby jeví jako zcela nepravděpodobné. Podle Nejvyššího správního soudu však nelze
opomenout právo vlastníka disponovat ochrannou známkou, např. převést ji na jinou osobu
nebo převést licenční smlouvou právo užívat ochrannou známku na jinou osobu. Vzhledem
k těmto skutečnostem nelze s názorem městského soudu souhlasit, neboť při své úvaze s těmito
možnostmi zjevně nepočítal, pokud považoval skutečné užívání ochranné známky
za nepravděpodobné. Tvrzení městského soudu, že je vyloučeno, aby se vůbec spotřebitel
s výrobky stěžovatele b) setkal a mohl je porovnávat s výrobky účastníka řízení tudíž neobstojí.
Řízení není vedeno o zrušení ochranné známky pro její neužívání, a proto nelze úvahy v tomto
směru zohlednit, jak to učinil městský soud. Nad rámec výše uvedeného lze pouze konstatovat,
že při udělení licence jiné osobě, která tuto známku aktivně v obchodním styku užívá, se nemůže
jednat o porušení povinnosti užívat ochrannou známku vlastníkem, který ochrannou známku
reálně nevyužívá. V daném případě stěžovatel b) sdělil, že poskytl licenci k užívání namítané
ochranné známky společnosti NACCO MATERIALS HANDLING GROUP, která má vyrábět
a do České republiky dovážet motorové dopravní a vysokozdvižné vozíky spadající pod kategorii
výrobků „vozidla“.
K tomu, aby existovala pravděpodobnost záměny ve smyslu ust. §7 odst. 1 písm. a)
zákona ochranných známkách, nepostačí, že existuje již jen možnost záměny. Nutné je,
aby taková možnost byla dostatečně pravděpodobná. Úvahu o tom, zda je pravděpodobnost
dostatečná, lze opírat i o nejrůznější empirická zjištění, zejména ta, která se vztahují k tomu,
jak určitou ochrannou známku vnímá relevantní část veřejnosti. Z hlediska řízení o námitkách
by však faktické užívání bylo relevantní pouze v tom smyslu, zda lze hovořit o známosti ochranné
známky, protože ta by pak měla širší ochranu než méně známá ochranná známka. Při hodnocení
pravděpodobnosti záměny sice lze přihlédnout ke skutečnostem, jak dlouho a jak intenzivně
je ochranná známka na trhu užívána či jaký je její teritoriální rozsah. Tyto okolnosti však mohou
vypovídat pouze o rozsahu ochrany známky. Z neužívání ochranné známky, pokud se nejedná
o neužívání po dobu delší pěti let, nelze vyvozovat jiné důsledky, než že ochranná známka
není z hlediska průměrného spotřebitele známá, a tudíž jí nelze přiznat širší stupeň ochrany.
Lze proto shrnout, že práva z ochranné známky působí pro futuro a náleží vlastníkovi ochranné
známky bez ohledu na to, zda ji aktuálně využívá či nikoli.
Stěžovatel b) v kasační stížnosti dále namítal, že městský soud měl řízení přerušit a položit
ESD předběžnou otázku, zda je v dané věci relevantní skutkovou okolností, že strany sporu
výrobky po přihlášenou ochrannou známkou skutečně vyrábějí, případně nevyrábějí,
a zda se na základě této skutkové okolnosti mění právní kvalifikace, a pokud by Nejvyšší správní
soud hodlal závěry městského soudu aprobovat, bude povinen sám předběžnou otázku položit.
K námitce povinnosti obrátit se na ESD s předběžnou otázkou lze uvést, že s ohledem
na rozsudek ESD ze dne 10. 1. 2006 ve věci Ynos kft v. János Varga, C - 302/04, Sb. rozh.
s. I - 371, představuje otázka pravomoci tohoto soudu acte eclaireé. V bodech 35 - 38 uvedeného
rozsudku totiž ESD odmítl svou pravomoc k výkladu sekundárního práva Společenství, pokud
skutkové okolnosti původního sporu předcházely přistoupení dotčeného státu k Evropské unii.
Za takových okolností by předložení předběžné otázky bylo porušením zásady rychlosti
a hospodárnosti řízení. V projednávané věci ke skutečnostem, které jsou předmětem sporu, došlo
v roce 2002, neboť stěžovatel b) námitky proti zápisu slovního označení HYUNDAI MATRIX
do rejstříku ochranných známek, přihlášeného dne 8. 4. 2002, podal dne 19. 12. 2002, tedy ještě
před přístoupením České republiky k Evropské unii. Návrh stěžovatele b) na položení předběžné
otázky ESD nelze tedy akceptovat (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 11. 2007, č. j. 4 As 36/2006 – 151, www.nssoud.cz).
Nelze ovšem přehlédnout, že v projednávané věci správní orgán I. stupně rozhodoval dne
7. 2. 2005 a stěžovatel a) dne 21. 4. 2006, tedy již po přistoupení České republiky do Evropské
unie. Česká republika byla přitom povinna učinit nezbytná opatření k tomu, aby ode dne
přistoupení k Evropské unii dosáhla souladu se směrnicemi a rozhodnutími ve smyslu čl. 249
Smlouvy o založení Evropského společenství, tedy i se směrnicí Rady č. 89/104/EHS. Při použití
vnitrostátního práva byl proto městský soud, který měl toto právo vyložit, povinen učinit
tak co možná nejvíce podle smyslu a účelu směrnice, aby bylo dosaženo směrnicí předvídaného
výsledku a byl splněn čl. 249, třetí pododstavec Smlouvy o založení Evropského společenství.
Vzhledem k tomu, že implementační lhůta této směrnice uplynula již před přistoupením České
republiky, která si nevyjednala žádné výjimky, nelze než dovodit, že v době vydání správních
rozhodnutí bylo nutno směrnici při rozhodování zohlednit. Je proto nasnadě, že výklad ust. §7
odst. 1 písm. a) zákona musí být konformní s příslušnými ustanoveními směrnice Rady
č. 89/104/EHS, zejména pak (v případě §7 odst. 1 zákona) s jejím čl. 4 odst. 1 písm. b)
a v konečném důsledku i s judikaturou ESD, která se k výkladu tohoto článku vztahuje (obdobně
viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006 - 97,
publikovaný pod č. 1064/2007 Sb. NSS a rovněž rozsudek ze dne 29. 8. 2008,
č. j. 7 As 41/2007 - 114, www.nssoud.cz).
Oba stěžovatelé v kasačních stížnostech uváděli, že rozdílná skutková okolnost ve věci
Medion AG záležející v tom, že v případě posuzovaném ESD se jednalo o spor mezi skutečnými
výrobci zboží, nemá ve vztahu k předmětné věci význam. Jak již Nejvyšší správní soud výše
uvedl, z neužívání ochranné známky, pokud se nejedná o neužívání po dobu delší pěti let, nelze
vyvozovat jiné důsledky, než že ochranná známka není z hlediska průměrného spotřebitele
známá, a tudíž jí nelze přiznat širší stupeň ochrany. Skutečnost, že stěžovatel b) nevyráběl
výrobky pod ochrannou známkou Matrix, znamená, že této ochranné známce nelze přiznat větší
stupeň ochrany, nevylučuje však aplikovatelnost rozsudku ESD ve věci Medion AG. ESD však
pojem „pravděpodobnost záměny“ interpretoval nejen ve věci Medion AG v Thomson multimedia
Sales Germany & Austria GmbH, ale rovněž v dalších na daný případ dopadajících rozsudcích.
Lze uvést např. rozsudek ze dne 22. 6. 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, Recueil, s. I-3819,
podle kterého za účelem celkového posouzení nebezpečí záměny je na místě přihlédnout zejména
ke skutečnosti, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti
na kategorii dotčených výrobků nebo služeb (bod 26). V rozsudku ESD ze dne 12. 1. 2006, Ruiz-
Picasso a další v. OHIM, C-361/04, Sb. rozh. s. I – 00643, bylo vysloveno, že za účelem posouzení
existence případného nebezpečí záměny mezi ochrannými známkami vztahujícími
se k automobilům je třeba vzít v úvahu skutečnost, že vzhledem k povaze těchto výrobků,
a zejména jejich ceně a vysoce technologické povaze, vykazuje průměrný spotřebitel při jejich
koupi zvlášť vysokou úroveň pozornosti. Jestliže je totiž z hlediska skutkového prokázáno,
že objektivní vlastnosti daného výrobku znamenají, že průměrný spotřebitel si je zakoupí pouze
po zvláště pozorném zkoumání, je z hlediska práva důležité přihlédnout k tomu, že taková
okolnost může snížit nebezpečí záměny ochranných známek vztahujících se k takovým
výrobkům v klíčovém okamžiku, kdy dochází k výběru mezi těmito výrobky a mezi těmito
ochrannými známkami. Co se týče skutečnosti, že relevantní veřejnost může rovněž vnímat
takové výrobky a ochranné známky, které se k nim vztahují, za jiných okolností, než je koupě,
a vykázat případně nižší úroveň pozornosti při takových příležitostech, lze uvést, že existence
takové možnosti nebrání tomu, aby bylo přihlédnuto ke zvláště vysokému stupni pozornosti
průměrného spotřebitele v okamžiku, kdy si připravuje a provádí svůj výběr mezi různými
výrobky a službami dotyčné kategorie. Je jednak zjevné, že bez ohledu na povahu dotčených
výrobků a ochranných známek vždy nastanou situace, kdy veřejnost věnuje těmto výrobkům
nebo známkám při setkání s nimi pouze nízký stupeň pozornosti. Požadavek zohlednění
nejnižšího stupně pozornosti, jež může veřejnost vykázat při setkání s výrobkem nebo ochrannou
známkou, by popřel veškerou relevanci, pro účely posouzení nebezpečí záměny, kritéria
vycházejícího ze stupně pozornosti, který se mění v závislosti na kategorii výrobků. Kromě toho
není přiměřené vyžadovat od orgánu povolaného k posouzení existence nebezpečí záměny,
aby určil pro každou kategorii výrobků průměrnou hodnotu pozornosti spotřebitele podle stupně
pozornosti, který je tento spotřebitel schopen vykázat v různých situacích (body 39 až 43).
Námitka stěžovatele a), že se pravděpodobnost záměny zkoumá nikoliv ve vztahu
k průměrnému spotřebiteli, ale ve vztahu k veřejnosti, u které nelze dost dobře předpokládat
onen vysoký stupeň pozornosti, není proto důvodná. Podle ustálené judikatury soudů v České
republice je rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti ochranných známek hledisko průměrného
spotřebitele. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 10. 2008, č. j. 4 As 31/2008 – 153,
publ. pod č. 873/2006 Sb. NSS, vyslovil, že při posuzování zaměnitelnosti je dále rozhodující
okruh subjektů, u nichž ochranné známky dojem záměny mohou vyvolat. K závěru
o zaměnitelnosti není třeba, aby tento dojem byl všeobecný; rozhodující je hledisko „běžného
spotřebitele“, tedy toho, komu je značený výrobek (služba) určen. Za zaměnitelné lze považovat
jen takové označení, které může vést při svém působení na trhu k omylu spotřebitele o shodě
ochranné známy s jinou (shodně např. Boh. A 10.915/33-II.: Při posuzování podobnosti známek
jest přihlížeti k možnosti omylu průměrného konsumenta – při obyčejné pozornosti – o původu
zboží označeného ochrannými známkami vykazujícími určité charakteristické znaky; popř. Boh.
A 12.403/36, vykládající podobnost známek ve vztahu k obyčejné pozornosti průměrného
konsumenta a dovozující, že při této míře pozornosti utkví v paměti pouze všeobecné znaky
známek, jejich celkový dojem, vytvářející tzv. pamětní obraz). K této otázce viz i výklad hledisek
posuzování zaměnitelnosti ochranných známek ve Slovníku veřejného práva československého,
svazek V., Brno 1948, s. 760, reprint Eurolex Bohemia, Praha 2000: „Zaměnitelně podobna jsou
dvě označení tenkrát, jestliže by jejich rozdíly obyčejný kupec bez vynaložení zvláštní pozornosti,
tedy při vynaložení obyčejné pozornosti nemohl postřehnouti. Pro zjištění této
podobnosti nejsou tedy rozhodná nějaká objektivní, všeobecně platná měřítka, nýbrž vždy je
nutno ji zkoumati z hlediska odběratelů čili konsumentů právě toho zboží, pro něž je dotčené
označení určeno. Podle hodnoty, důležitosti a speciálního určení zboží a jemu odpovídajícího
okruhu konsumentstva bude tedy třeba usuzovati na větší či menší míru obvyklé pozornosti při
nákupu jeho, neboť je notoricky známo, že větší míru pozornosti při zkoumání značkovaného
zboží vynakládá kupec drahých strojů nebo speciálních chemických či farmaceutických výrobků,
než prostá žena z lidu při nákupu laciných náhražek mýdlových nebo dokonce dítě, kupující
si šumivé bonbony. Dlužno také vycházeti z toho, že kupující nemá zpravidla před očima oboje
označení, o jehož srovnání jde, že proto, kupuje-li podle značky, činí tak jen po paměti,
jak mu utkvěly v mysli výrazné, charakteristické znaky z označení toho zboží, jež si koupil jednou
již dříve, třebas i před delší dobou, a s nímž byl spokojen. Zaměnitelnou podobnost mohou však
zakládati jen takové prvky ve starší známce resp. značce obsažené, které samy o sobě
jsou způsobilé založiti známkovou ochranu. Proto obsahují-li obě srovnávaná označení prvek
na př. nedistinktivní nebo deskriptivní, není tu z tohoto důvodu zaměnitelné podobnosti.“
(srov. rovněž rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. 9 Ca 8/2004 - 11,
č. 1333/2007 Sb. NSS).
Městský soud tak nepochybil, pokud stěžovateli a) vytkl, že nepřihlédl k charakteru
porovnávaných výrobků a od něj odvislého stupně pozornosti průměrného spotřebitele
při výběru tohoto zboží. Městský soud správně uvedl, že stupeň pozornosti relevantní veřejnosti,
která se rozhoduje o koupi automobilu, je zvlášť vysoký, tudíž se průměrný spotřebitel stává
spotřebitelem kvalifikovaným. Nejvyšší správní soud nesouhlasí ani s námitkou stěžovatele b),
že městský soud nevedl k chování spotřebitele jakékoliv dokazování a že jde tak pouze
o jeho subjektivní úvahy, které se neopírají o žádný důkaz, a nelze ani říci, že by šlo o notorietu,
kterou by nebylo třeba dokazovat. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že pojem průměrného
spotřebitele není statistickým pojmem, nelze proto provádět dokazování ohledně tohoto pojmu.
Nejedná se ovšem ani o pouhé subjektivní úvahy soudu, ale naopak právě konstrukce dojmu
průměrného spotřebitele neumožňuje subjektivními úvahami legitimizovat rozhodovací proces.
„Princip průměrného spotřebitele vymezuje, jakými subjektivními úvahami závěr
o zaměnitelnosti nelze korektně odůvodnit: je nepřípustné tento závěr odůvodnit zjištěním
úmyslů nebo znalostí konkrétního soutěžitele stejně jako je nepřípustné jej odůvodnit pouze
zjištěním vnímání konkrétního spotřebitele a je také nepřípustné odvolávat se na subjektivní
charakteristiky soudce provádějícího toto hodnocení, na jeho vlastní znalosti, vzdělání,
spotřebitelské návyky a preference aj.“ (viz Spory v oblasti ochranných známek.
Od zaměnitelnosti k pravděpodobnosti záměny, Karel Čermák, Právní rádce 3/2006, str. 4).
Městský soud rovněž nepochybil, pokud stěžovateli a) vytkl, že nepřihlédl ke skutečnosti,
že při výběru automobilu se spotřebitel orientuje podle označení výrobce automobilu.
Jak správně uvedl městský soud, spotřebitel zásadně vybírá vůz, v daném případě značky
Hyundai, a porovnává jej s vozy ostatních výrobců. To, podle čeho se rozhoduje spotřebitel
při koupi vozu, není označení modelové řady, nýbrž právě výrobce, jehož tradice a dobrá pověst
hraje při rozhodování o koupi vozu zásadní roli. Ochranná známka je spotřebiteli vnímána
jako Hyundai Matrix, nikoli pouze jako Matrix. Spotřebitel identifikuje model vždy v souvislosti
s jemu známou ochrannou známkou Hyundai. Stěžovatel a) v kasační stížnosti proti tomuto
názoru namítal, že ohledně vnímání ochranné známky spotřebitelem jako Hyundai Matrix, nikoliv
pouze Matrix, lze vést i přesně opačnou úvahu.. Nejvyšší správní soud s názorem stěžovatele a)
nesouhlasí, neboť je sice pravda, že u některých výrobců automobilů a jejich dlouhodoběji
na určitém trhu (tj. u určité skupiny spotřebitelů) všeobecně známých označení modelových
řad je jméno výrobce často pominuto a uvádí se pouze „Octavia“ či „Fabia“, ale to neznamená,
že toto označení modelové řady automobilu má v takovém případě nezávislé postavení
na označení výrobce. Podle názoru Nejvyššího správního soudu se naopak v tomto případě
označení modelové řady vždy váže ke konkrétnímu výrobci, byť jméno výrobce není spolu
s označením modelové řady často vyslovováno, neboť na daném trhu je notorietou. Např.
„Octavii“ či „Fabii“ vyrábí všeobecně známý výrobce Škoda auto, a. s. Označení modelové
řady užívané čas bez spojení s označením jejího výrobce, je tudíž za této specifické situace
i tak používáno k rozlišení jednotlivých modelů konkrétního výrobce.
Lze proto shrnout, že městský soud zcela správně vytkl stěžovateli a), že nepřihlédl
ke všem relevantním skutečnostem. Pokud stěžovatel a) namítal, že městský soud nemůže místo
hodnocení správního orgánu postavit hodnocení vlastní a rozhodnout tak o věci samé,
a to i kdyby měl za to, že by sám rozhodné skutečnosti hodnotil odchylně, lze v této souvislosti
poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004, č. j. 5 A 106/2001 - 62,
www.nssoud.cz, v němž tento soud mimo jiné vyslovil, že „posouzení zaměnitelnosti ochranných
známek je věcí úvahy správního orgánu. Soud není proto oprávněn na místě správního orgánu
nahrazovat jeho hodnocení důkazů vlastní úvahou a na místo zjištěného skutkového stavu
postavit vlastní skutková zjištění. Své kognici pouze může – a k žalobní námitce musí – podrobit
hodnocení důkazů potud, zda bylo úplné a z hlediska aplikované právní normy také logické (§78
odst. 1 s. ř. s.)“. Shodně se vyjádřil Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 26. 10. 2006,
č. j. 1 As 28/2006 – 97, publ. pod č. 1064/2007 Sb. NSS, v němž uvedl, že „V napadeném
rozhodnutí se městský soud zcela správně zaměřil na hodnocení, zdali úsudek správního orgánu
je logicky možným závěrem vycházejícím z premis, které byly nastoleny.“ Z citovaných rozsudků
tedy vyplývá, že soud nemůže místo hodnocení správního orgánu postavit hodnocení vlastní
a rozhodnout tak o věci samé, a to i kdyby měl za to, že by sám rozhodné skutečnosti hodnotil
odchylně. Takovým postupem by došlo k překročení pravomoci soudu při přezkumu rozhodnutí
správních orgánů.
V dané věci je uvedená stížní námitka stěžovatele a) důvodná, neboť městský soud
proti hodnocení stěžovatele b) postavil zčásti hodnocení vlastní a de facto rozhodoval o věci
samé. Pokud správně dovodil, že stěžovatel a) nepřihlédl v napadeném rozhodnutí ke všem
relevantním skutečnostem, např. k hledisku kvalifikovaného spotřebitele, výběru automobilu
spotřebitelem podle výrobce, měl takové rozhodnutí zrušit, neboť hodnocení důkazů správním
orgánem nebylo úplné a logické. Městský soud tak však neučinil
Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost
důvodnou a rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1, věta
první před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s.,
podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu