ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.53.2008:158
sp. zn. 7 As 53/2008 - 158
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: J. S. Ltd.,
zastoupený JUDr. Michalem Havlíkem, advokátem se sídlem Hálkova 2, Praha 2,
proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č.
j. 10 Ca 197/2006 – 90,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č. j. 10 Ca 197/2006 – 90,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č. j. 10 Ca 197/2006 – 90, zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 11. 5. 2006, zn. PZV 1999-32013, kterým bylo
změněno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 4. 2005 č. j. 25060/2004,
zn. PVz 1999-32013 tak, že: „Průmyslový vzor č. 29399 se v rozs ahu vnější úpravy výrobku
podle varianty č. 1 „Základní provedení osvěžovače“ vymazává z rejstříku průmyslových vzorů.
Výmaz působí od počátku platnosti průmyslového vzoru. Průmyslový vzor č. 29399 zůstává
v platnosti v rozsahu vnější úpravy výrobku podle varianty č. 2 “Osvěžovač skřítek“.
V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že k datu podání přihlášky napadeného
průmyslového vzoru tj. 25. 10. 1999, a k datu jeho zápisu 17. 2. 2000 byla právní úprava
průmyslových vzorů zakotvena v ust. §36 až §62 zákona č. 527/1990 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, (dále jen „zákon č. 527/1990 Sb.“). K datu 1. 10. 2000 nabyl účinnosti zákon
č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb.,
o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon č. 207/2000 Sb.), který v ust. §46 odst. 1 stanovil, že přihlášky průmyslových vzorů,
o nichž nebylo před nabytím účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, se projednají podle tohoto
zákona. Splnění podmínek zápisu průmyslového vzoru do rejstříku se hodnotí podle zákona
platného v době podání přihlášky. Podle §46 odst. 2 zákona č. 207/ 2005 Sb. se vztahy
z průmyslových vzorů zapsaných do rejstříku před nabytím účinnosti tohoto zákona se řídí
ustanoveními tohoto zákona. Vznik těchto vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé, se však posuzují
podle předpisů platných v době jejich vzniku. Podle ust. §27 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb.
zapsaný průmyslový vzor Úřad vymaže z rejstříku, pokud průmyslový vzor nesplňuje požadavky
kladené na něj podle §3 až 8 tohoto zákona [(písm. b)], nebo je-li v průmyslovém vzoru použito
rozlišovací označení, které před vznikem práva přednosti průmyslového vzoru poskytuje
vlastníku označení právo takové užití zakázat [písm. e)]. Má-li být zapsaný průmyslový vzor
vymazán podle odst. 1 písm. b) nebo písm. e) až g), může být vymazán i částečně. V dané věci
o návrhu na výmaz průmyslového vzoru podaném dne 13. 4. 2004 rozhodoval Úřad podle
zákona č. 207/2000 Sb., ale podmínky zápisné způsobilosti průmyslového vzoru, který byl
přihlášen 25. 10. 1999 a zapsán 17. 2. 2000, musely být posuzovány ve vztahu k ustanovením
zákona č. 527/1990 Sb. K žalobní námitce stěžovatele, že v době podání přihlášky napadeného
průmyslového vzoru zde byla dána překážka zápisné způsobilosti přihlášené vnější úpravy
výrobku i ve variantě č. 2, neboť nebyla splněna hmotněprávní podmínka zápisu, aby šlo o vzor
nový, městský soud uvedl, že institut průmyslového vzoru podle právní úpravy rozhodné v době
podání přihlášky průmyslového vzoru poskytoval ochranu vnější úpravě výrobku, která je nová
a průmyslově využitelná, tedy plošné nebo prostorov é úpravě spočívající ve tvaru, obrysu, kresbě
nebo uspořádání barev či v kombinaci těchto znaků. Požadavek novosti byl a je chápán jako
absolutní objektivní kritérium, které neumožňuje chránit průmyslové vzory, pokud shodné vzory
byly před nabytím práva přednosti zpřístupněny veřejnosti, tedy byly-li již shodné vzory
zobrazeny či popsány v tisku či veřejně využívány, předvedeny apod. Za shodné vzory byly
i podle této původní úpravy považovány ty, jejichž znaky se liší po uze nepodstatně, jak lze
a contrario dovodit z ust. §36 odst. 2 písm. e) zákona č. 527/1990 Sb., podle něhož
průmyslovým vzorem není vnější úprava výrobku zjistitelná jen př i zvláštní pozornosti.
Byť tato zákonná úprava explicitně nestanovila požadavek individuální povahy, bylo možno
z negativního vymezení v §36 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb. d ovodit, že přihlašovaný vzor
se musel odlišovat od známých, zveřejněných a zapsaných vzo rů, neboť i v tomto zákoně
byla zakotvena premisa vzniku nového průmyslového vzoru vlastní tvůrčí prací, tedy
nikoliv plagiátorstvím, kopírováním, přenesením apod. Průmyslový vzor, aby mu byla přiznána
novost a zápisná způsobilost, proto musel vykazovat znaky, jimiž se podstatně odlišoval
od starších vzorů. Vzhledem k legální definici v §1 zákona č. 137/1995 Sb., ve znění p ozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 137/1995 Sb.“), souběžně plat ného, mohlo dojít ke střetu
i s označením zapsaným jako ochranná známka, neboť ochrannou známkou mohl být i tvar
výrobku, pokud jako označení byl způsobilý odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobku
nebo služeb jiné osoby, a to přesto, že ochrana poskytovaná průmyslovým vzorům a ochrana
poskytovaná označení jako ochranné známce se v zásadě liší především ve funkci, kterou má tato
ochrana plnit, neboť ochranná známka jako označení má nesporně plnit funkci rozlišovací,
tj. odlišit výrobky různých výrobců na trhu, a tedy identifikovat výrobce bez ohledu na druh
výrobku který vyrábí či na jeho vnější vzhled, zatímco ochrana průmyslovým vzorem
je ochranou poskytovanou výsledku vlastní tvůrčí činnosti původce nového zpracování,
resp. nového vzhledu výrobku. Stěžovatel se dovolával právě střetu průmyslově-právní ochrany
a známkoprávní ochrany, neboť průmyslový vzor nesplňoval požadavek novosti, jehož absenci
opíral stěžovatel o vlastnictví kombinovaných či obrazových mezinárodních ochranných známek
s účinky pro Českou republiku, které představují ucelenou známkovou řadu, přičemž nejstarší
z nich požívá prioritu od roku 1954 a jsou zapsány pro tentýž druh výrobků, a to osvěžovače
vzduchu, tedy výrobky totožné s těmi, pro které byl přihlášen napadený průmyslový vzor.
Městský soud se ztotožnil s Úřadem, který porovnal, zda namítané označení ochranných známek
vykazuje shodné charakteristické znaky napadené varianty č. 2 průmyslového vzoru , a učinil
závěr, že této variantě nelze přisoudit vzhled jehličnatého stromu, nýbrž podobu skřítka
s dokreslenými markanty do základní plochy, tedy že se od sebe liš í výtvarným pojetím natolik,
že zobrazení vnější úpravy výrobku v této variantě již nepředstavuje jehličnatý strom, ale postavu
s obličejem, rukama a nohama s botami, z čehož plyne nutnost určitého barevného odlišení.
Tyto konkrétní rozdíly shledal natolik zřetelné, že vykazují novost vnější úpravy výrobku.
Podle městského soudu rozhodné znaky vnější úpravy výrobku ve variantě č. 2 zásadně mění
výraz původní siluety výrobku, v níž mohla být ještě spatřována podobnost se siluetou stromu.
Silueta ve spojení s obličejem, rukama a nohama s botami výrobku připisuje odlišný, osobitý
vzhled postavy – skřítka (trpaslíka či obdobné pohádkové bytosti). Ani v přihlášeném
bílo-šedo-černém provedení nelze mít vnější vzhled výrobku jednoznačně za personifikovaný
strom, jak tvrdí stěžovatel. Podle městského soudu přidané grafické znaky spolu s obrysem
a siluetou již vytvářejí nový vnější vzhled výrobku a nekolidují s označením zapsaných
ochranných známek stěžovatele ani s vnějším vzhledem jeho výrobků, protože vykazují zcela
odlišný celkový vjem a rozdíl je patrný bez vynaložení zvláštní pozornosti . Proto byla splněna
podmínka novosti. Označení chráněné ochrannými známkami stěžovatele tak není shodné ani
podobné vnějšímu vzhledu zobrazení průmyslového vzoru ve variantě č. 2, a nemohlo tak založit
překážku zápisné způsobilosti proto, že by tento vnější vzhled výrobku byl před podáním
přihlášky znám z rejstříku ochranných známek nebo proto, že by na trhu byl prezentován
a obchodován výrobek odpovídající tvarem označení.
Městský soud dále uvedl, že důvodem pro zrušení napade ného rozhodnutí neshledal
ani skutečnost, že Úřad pro srovnání navíc použil konkrétní provedení obou výrobků v barevném
provedení, neboť jak vyplývá napadeného rozhodnutí (ze str. 7 a násl.), předmětem posouzení
bylo primárně nebarevné zobrazení varianty č. 2 průmyslového vzoru s označením chráněným
ochrannými známkami stěžovatele. Pokud se závěr opírá rovněž o konkrétní barevná provedení
výrobků, akcentuje se tím rozdílnost vnějšího vzhledu daných výrobků přímo. Podle městského
soudu zde však správní orgán neopírá svůj závěr o slovní prvek LUKANA, nýbrž v této
souvislosti srovnává jen barevné a grafické odlišnosti. I v případě aplikace žluté barvy u výrobku
stěžovatele, tedy žlutého stromu, se provedení výrobku ve variantě č. 2 průmyslového vzoru
v téže barvě liší dostatečně výrazně, a to právě markanty , které v zobrazení vzoru akcentují,
že nejde o strom, ale o pohádkovou postavu skřítka (obličej, ruce, nohy a boty). Poukaz
stěžovatele na rozhodnutí ve věci zamítnutí přihlášky ochranné známky podané vlastníkem
napadeného průmyslového vzoru a hodnocení účelovosti grafických prvků v přihlašovaném
označení, rovněž tak poukazy na jiná rozhodnutí Úřadu v jiných řízeních nemohou být relevantní
v dané věci, neboť předmětem soudního přezkumu je konkrétní rozhodnutí správního úřadu
a právě a jen jeho soulad se zákonem. Pro rozhodování soudu v konkrétní právní věci proto není
rozhodný závěr Úřadu vyslovený v jiném řízení. Soud není zákonem nadán pravomocí posuzovat
rozhodovací činnost Úřadu obecně, ani jinak zasahovat do sféry jeho pravomoci. Obecný závěr,
že řízení ve věci přihlášky ochranné známky a řízení ve věci přihlášky průmyslového vzoru
či jejich výmazů jsou odlišnými řízeními a posuzují se v nich průmyslová práva odlišného
charakteru, odpovídá rozhodné právní úpravě.
Pokud se stěžovatel odvolával na rozhodnutí Soudu prvního stupně ohledně částečného
zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství č. 252288, k tomu městský soud uvedl,
že citovaný rozsudek řeší kolizi mezi podanou přihláškou ochranné známky a ochrannými
známkami stěžovatele s dřívějším právem přednosti a posuzoval pravděpodobnost záměny mezi
označeními, a to předně z pohledu funkce ochranné známky. Ohledně zaměnitelnosti pak dospěl
k závěru, že celkový dojem – tvar připomínající jehličnatý stromek – nebyl dalšími prvky
(obličejem, rukou a botami) vkreslenými do siluety stromku změněn natolik, aby dominantním
prvkem nezůstal obrys jehličnanu, který bude primárně vnímán, a z vizuálního a i významového
hlediska shledal zaměnitelnost kolidujících označení, když přihlašované označení by mohlo vést
u běžného spotřebitele k závěru o zábavné a oživené variantě starší ochranné známky stěžovatele.
V této právní věci nešlo o spor z práv k ochranné známce, především však grafickými prvky
ve variantě č. 2 průmyslového vzoru došlo k popření podobnosti siluety (obrysu) s podobou
jehličnatého stromu vůbec. Pokud tedy obrys sám mohl bez grafiky navozovat dojem stromu,
byla tato možnost významu siluety popřena (upozaděna) vloženou grafikou a celkovým novým
výrazem byl posunut i význam zobrazení. Městský soud proto nemá za to, že v této právní věci
došlo k vybočení z výkladových pravidel zastávaných Evropským soudním dvorem.
Pouze pro úplnost poukázal na u něho projednávanou věc sp. zn. 10 Ca 196/2006, kde právě
s ohledem na jiné zobrazení variant průmyslového vzoru a jiné grafické doplnění siluety stromu
naopak shledal, že výrazová (ani významová) podoba vnějšího vzhledu průmyslového vzoru
nepopřela základní tvar jehličnanu známý z ochranných známek a výrobku stěžovatele, a proto
nebyly splněny podmínky zápisné způsobilosti.
Městský soud dále uvedl, že osvěžovače lze zajisté vyrábět ve všech možných tvarech ,
ale podstatné je, zda se dosáhne tvůrčím způsobem nového vnějšího výrazu, designu výrobku.
Technická potřebnost či výhodnost tvaru v případě osvěžovačů vzduchu rozhodně není
limitujícím faktorem, který by omezoval tvůrčí volnost původce v tom smyslu, že v jiném tvaru
by výrobek nebyl funkční. Rovněž tak výhrada týkající se užívaného obalu není v daném případě
pro závěr ve věci v zásadě rozhodnou a městský soud vyslovil souhlas v tomto směru
s argumentem Úřadu. Je věcí výrobce, aby ochrannou známku, jíž opatřuje své výrobky , uvedl
přímo na obalu, popř. je-li výrobek sám vnějším vzhledem identickým s ochrannou známkou
a takto má i sloužit k identifikaci konkrétního výrobce, byl přebalen tak, aby identitu výrobce
neznemožnil.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. V kasační stížnosti především poukázal
na to, že předmětem daného řízení je otázka, zda vnější úpravu výrobku ztělesněnou ve variantě
č. 2 průmyslového vzoru lze považovat za novou ve vztahu ke starším ochranným známkám
stěžovatele v souladu s §36 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. Závěry městského soudu,
který se ztotožnil se závěrem Úřadu orgánu, že připojení grafických prvků k variantě č. 2
napadeného průmyslového vzoru jí připisuje odlišný osobitý vzhled postavy, považuje stěžovatel
za nesprávné právní posouzení otázky novosti ve smyslu §36 odst. 1 a §38 zákona
č. 527/1990 Sb. a nesprávné posouzení otázky celkového odlišného dojmu vn ější úpravy výrobku
ve smyslu §36 odst. 2 písm. e) výše citovaného zákona. Stěžovatel je toho názoru, že pouhé
přidání několika grafických prvků k vnějšímu vzhledu výrobku ztělesněnému v pravomocně
vymazané variantě č. 1 napadeného průmyslového vzoru není nové řešení vnějšího vzhledu
výrobku. Dominantní znak vnější úpravy a celkový dojem, jenž vyvolává, musí být posuzován
s ohledem na specifický druh zboží, o něž se jedná. V daném případě se jedná o osvěžovače
vzduchu vyrobené zpravidla z kartonu (tedy v podstatě plošné výrobky), které představují zboží
každodenní potřeby, často nakupované formou samoobslužného prodeje. Výrobek je pak užíván
zpravidla zavěšením do volného prostoru, např. v interiéru automobilu. Z tohoto důvodu hraje
silueta zásadní roli při rozlišování výrobků a posuzování odlišností, resp. novosti jednoho
výrobku ve vztahu k druhému z pohledu informovaného uživatele. Zejména při zavěšení
osvěžovače vzduchu v interiéru automobilu a pohledu zvenku dovnitř, tedy ze světla do tmavšího
prostředí, nebudou grafické prvky ztvárněné na plošném výrobku z hlediska informovaného
uživatele snadno rozpoznatelné a rozhodujícím znakem pro identifikaci výrobku bude jeho obrys.
Stěžovatel se ztotožnil se závěrem městského soudu, že pro tvar osvěžovače je typická v podstatě
neomezená tvůrčí volnost původce, neboť není předem vyloučen žádný tvar, který by nebyl
funkční, a naopak není předem určen žádný tvar, který by představoval technicky výhodné
provedení. Z tohoto důvodu zvolil před více než 50 lety jako charakteristický tvar pro své
osvěžovače tvar jehličnanu. Z velké volnosti původce designu osvěžovače vzduchu pak vyplývá
nutnost relativně přísnějšího posuzování novosti a celkového odlišného tvaru u osvěžovačů
vzduchu než u jiných výrobků. Opačně by tomu bylo např. u stolu, který musí, aby plnil svou
funkci, mít vodorovnou plochu zhruba 80-100 cm nad povrchem a nohy či podobnou oporu.
Těmito funkčními předpoklady je volnost designéra stolu při volbě tvaru podstatně omezena.
Stěžovatel v kasační stížnosti vyslovil nesouhlas se závěrem městského soudu, že celkový
dojem vyvolávaný 2. variantou je vzhled postavy skřítka (trpaslíka či obdobné pohádkové
bytosti). Podle názoru stěžovatele byly nevýrazné grafické prvky do vnější úpravy výrobku podle
2. varianty jen dodatečně a účelově vloženy. Tento závěr vyplývá i z toho, že kresbě obličeje není
překvapivě přizpůsobena celková silueta výrobku, zejména nos směřující nalevo, a ani prsty
na rukou či dvě samostatné nohy s botami. Při pohledu na siluetu výrobku z hlediska
informovaného uživatele nutno konstatovat, že se jedná o siluetu jehličnatého stromu
s přimalovaným obličejem, rukama a nohama s botami. Pokud by záměrem původce bylo
skutečně vytvořit osvěžovač vzduchu ve tvaru skřítka, jistě by charakteristické rysy
přimalovaného obličeje, rukou a nohou promítl do siluety, aby se jednalo opravdu o siluetu
skřítka. Pokud by stěžovatel přijal argumentaci, že stejná nebo vysoce podobná vnější úprava
výrobku se po opatření grafickými prvky stává novou a vyvolává celkový odlišný dojem, vedlo
by to k výsledkům ad absurdum. Průmyslové vzory mají chránit originální tvůrčí design
průmyslově vyráběných výrobků. Podle shora uvedené logiky by pak bylo způsobilé k ochraně
průmyslovým vzorem např. již jen takové grafické provedení židle, jejíž vnější vzhled či velmi
podobná úprava již byly dříve zveřejněny, které by bylo oproti dřívějšímu modelu modifikováno,
např. přimalováním nějakých motivů na opěradlo. Jeden soutěžitel by si tedy mohl chránit
a osobovat výlučná práva k okopírovanému tvaru výrobku, k němuž by přidal pouze libovolné
grafické provedení. Tento důsledek rozhodně nelze považovat za legislativní záměr a účel
existence ochrany průmyslových vzorů. Tím je ochrana garantovaná pro jedinečnou tvůrčí
činnost designéra, nikoliv pro kopírování designu výrobků jiných soutěžitelů. Stěžovatel
již v návrhu na výmaz a poté i v žalobě opakovaně poukazoval na skutečnost, že přihláška
ochranné známky č. 166449 obsahující totožný tvar výrobku přihlášená mimo jiné
pro osvěžovače vzduchu a obdobné zboží stejným přihlašovatelem, byla pravomocně Úřadem
zamítnuta z důvodu nebezpečí záměny se staršími ochrannými známkami stěžovatele.
Dále stěžovatel upozornil na rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2006, v případě
č. T-168/04, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (dále
jen „OHIM“), kterým byla pravomocně zamítnuta přihláška ochranné známky společenství
č. 252288. Stěžovatel považuje za krajně nežádoucí stav, kdy tvar výrobku, který je Úřadem
pravomocně shledán jako nezpůsobilý k zápisu jako ochranná známka z důvodu zásahu
do starších práv třetích osob, je poté Úřadem a soudem shled án jako způsobilý k zápisu
jako průmyslový vzor. Ačkoliv je nepochybné, že se jedná o samostatná řízení podle jiných
právních předpisů, má stěžovatel za to, že se s touto otázkou správní orgán ani soud řádně
nevypořádaly, když věcně nezkoumaly podobnost zamítnutého označení a zapsaného
průmyslového vzoru a spokojily se se závěrem, že nebezpečí záměny u ochranných známek
a novost a celkový odlišný dojem u průmyslových vzor ů jsou zcela odlišné otázky.
Je nepochybné, že důvod a účel ochrany průmyslových vzorů (ochrana původního tvůrčího
designu výrobku) a ochranné známky (označení způsobilé rozlišovat zboží jednotlivých
podnikatelů) jsou různé. Nicméně je rovněž nepochybné, že v konečném důsledku poskytují
průmyslový vzor i ochranná známka chránící tvar výrobku, což výslovně připouští jak §1 zákona
č. 137/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak §1 zákona č. 441/2003 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a o něž se v případě starších ochranných známek stěžovatele jedná, svému
vlastníkovi v podstatě téměř stejné právo, totiž výlučné právo výrobek s chráněnou vnější
úpravou (průmyslový vzor) či tvarem výrobku (ochranná známka) uvádět na trhu. Umožnění
zápisu průmyslového vzoru v daném případě tak vede k obcházení známkoprávní ochrany
a k rozmělňování rozlišovací schopnosti zapsaných ochranných známek, neboť legalizuje
koexistenci zaměnitelných výrobků.
Stěžovatel dále namítal, že již v žalobě upozorňoval na závažnou vadu napadeného
správního rozhodnutí, kterou spatřuje v tom, že ačkoliv obdélníková plocha není v 2. variantě
průmyslového vzoru nijak znázorněna, srovnává Úřad na str. 12 napadeného rozhodnutí barevné
provedení konkrétního výrobku stěžovatele s vůní Moschus v zeleném provedení a konkrétního
výrobku, který má žlutou barvu a slovní označení LUKANA. Takové srovnání konkrétníh o
barevného provedení reálných výrobků považuje stěžovatel za nepřípustné, neboť předmětem
řízení o výmazu průmyslového vzoru, tak jak jej vymezil v souladu s dispoziční zásadou svým
návrhem na výmaz, je výlučně posouzení zápisné způsobilosti napadeného průmyslového vzoru
tak, jak je zapsán, vůči starším ochranným známkám tak, jak jsou zapsány. Kromě toho není
zřejmé, jakou cestou si Úřad znázorněné vzorky opatřil. K celkové zmatečnosti tohoto důkazu
pak ještě přispívá skutečnost, že zobrazené slovní ozna čení LUKANA je ochrannou známkou
třetí osoby. Zcela jasný není také důvod, proč porovnával Úřad právě zelené provedení výrobku
se žlutým, když stěžovatel uvádí na trh více než 30 barevných provedení výrobku včetně žluté.
Postup Úřadu je tak v rozporu s dispoziční zásadou a městský soud se s touto procesní vadou
přesvědčivě nevypořádal. Dále stěžovatel poukázal na to, že napadené správní rozhodnutí
vybočuje z řady rozhodnutí, a tím i obvyklé rozhodovací praxe Úřadu. Tento nesoulad
je v rozporu se zásadou rovnosti a právní jistoty účastníků, a zejména pak s právní zásadou,
že v obdobných případech je třeba rozhodovat obdobně, tedy aby při rozhodování skutkově
shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Stěžovatel k námitce vybočení
z obvyklé rozhodovací praxe navrhl jako důkaz rozsudek Městského soudu v Praze
10 Ca 196/2006 ze dne 13. 3. 2008. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby napadený
rozsudek byl zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti Úřad uvedl, že jak vyplývá z odůvodnění napadeného
rozhodnutí i rozsudku soudu, právě přidané grafické prvky natolik ovlivnily vnější vzhled
předmětné varianty průmyslového vzoru, že jí již nelze připisovat možný vzhled jehličnatého
stromu. Tyto prvky dodávají variantě č. 2. průmyslového vzoru vzhled postavy, konkrétně skřítka
s čepicí a nohama v botách, který v rukou svírá obdélníkovou plochu. Jestliže vymazanou
variantu č. 1 průmyslového vzoru ještě bylo možné považovat za podobnou siluetě jehličnatého
stromu, u varianty č. 2 vzhledem k přidaným grafickým prvkům nelze o podobnosti hovořit.
Podmínka novosti tak byla splněna. Úřad sice připustil, že při užití výrobku v interiéru
automobilu je pro pozorovatele rozlišitelnější obrys výrobku než grafické prvky na jeho povrchu ,
ale zároveň podotkl, že silueta napadené varianty č. 2 průmyslového vzoru sice může připomínat
jehličnatý strom, ovšem vzhledem k jejímu značně nepravidelnému tvaru nelze na první pohled
s určitostí říci, že by to strom skutečně byl, na rozdíl od namítané ochranné známky stěžovatele,
jejíž silueta je naprosto jednoznačná. Obrys i grafické prvky předmětné varianty průmyslového
vzoru dostatečně dodávají jeho vnějšímu vzhledu novost, a Úřad proto souhlasí s názorem
městského soudu, že lze osvěžovače vyrábět ve všech možných tvarech včetně kónického,
ale podstatné je, zda se dosáhne tvůrčím způsobem nového vnějšího výrazu, designu výrobku.
Názor stěžovatele, že se jedná o siluetu stromu s přimalovaným obličejem, rukama atd., Úřad
považuje za ničím nepodloženou a zcela irelevantní spekulaci. St ejně tak by bylo možno říci,
že vymazaná varianta č. 1 průmyslového vzoru byla siluetou skřítka, ze které b yly odstraněny
grafické prvky. Ve prospěch této verze navíc svědčí i samotný obrys, který je na jehličnatý strom
velmi nepravidelný, což je způsobeno zejména obdélníkovou plochou, kterou skřítek drží
v rukou. Rovněž je třeba podotknout, že jelikož se jedná o skřítka s širokým kloboukem
přesahujícím jeho obličej, je zřejmé, že ze siluety nemůže být jeho obličej patrný. K námitce
stěžovatele ohledně právní ochrany, kterou poskytuje zapsaný průmyslový vzor a na druhé straně
ochranná známka, Úřad uvedl, že ochranné známky a průmyslové vzory jsou dva odlišné právní
instituty určené k ochraně různých práv, z čehož vyplývá, že k jejich zápisu je třeba splnit různé
podmínky. Ochrannou známkou je označení způsobilé k odlišení výrobků a služeb různých
poskytovatelů, zatímco průmyslovým vzorem je vnější úprava výrobku, která je nová
a průmyslově využitelná. Způsobilost k zápisu je tedy nutno posuzovat z rozdílných hledisek
podle toho, zda se určitý předmět přihlašuje jako ochranná známka či průmyslový vzor. Nelze
tedy mít bez dalšího za to, že zamítne-li Úřad zapsat určitý předmět jako ochrannou známku,
je z tohoto důvodu vyloučen zápis průmyslového vzoru obdobného vzhledu. Povinností Úřadu
je posuzovat každý případ v jeho konkrétních souvislostech a podmínkách, proto nelze obecně
dovozovat, že v případech, které se na první pohled jeví jako podobné, bude Úřad bez dalšího
rozhodovat stejně. Námitku stěžovatele, že Úřad srovnával zelenou variantu výrobku stěžovatele
se žlutou variantou napadeného vzoru s nápisem LUKANA, Úřad označil za zcela
bezpředmětnou, neboť jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, předmětem posouzení bylo
nebarevné zobrazení varianty č. 2 průmyslového vzoru s označením chráněným ochrannými
známkami stěžovatele. Skutečnost, že Úřad v odůvodnění na str. 12 pro srovnání navíc použil
konkrétní barevné provedení výrobků, nelze považovat za vadu řízení. Šlo jen o přímé srovnání
barevných a grafických odlišností zdůrazňujících rozdílnost vnějšího vzhledu předmětů
posuzování. K vybočení z předmětu správního řízení tedy nedošlo, neboť Úřad je povinen
posuzovat jednotlivé případy s přihlédnutím k jejich konkrétním okolnostem a specifikům.
Na základě domnělé podobnosti tedy nelze rozhodnutí Úřadu bez dalšího předjímat. Na základě
uvedených skutečností Úřad navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen a kasační stížnost
zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3, k nimž
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle obsahu spisu podal dne 25. 10. 1999 Mgr. M. P. (dále jen “původce“) přihlášku
průmyslového vzoru s názvem „Osvěžovač vzduchu“ ve dvou variantách : varianta č. 1 „základní
provedení osvěžovače“ a varianta č. 2 “Osvěžovač skřítek“, přičemž varianta č. 1 představuje
obrys, druhá varianta má v témže obrysu graficky ztvárněný obličej, ruce a boty. Obě varianty
byly dne 17. 2. 2000 zapsány do rejstříku pod č. 29399. Dne 13. 4. 2004 podal stěžovatel návrh na
výmaz uvedeného průmyslového vzoru, a to v obou variantách. Argumentoval pouze nepatrnou
odlišností průmyslových vzorů se svými ochrannými známkami. Rozhodnutím Úřadu ze dn e
20. 4. 2005 č. j. 25060/2004 byl návrh na výmaz prů myslového vzoru zamítnut. Proti tomuto
rozhodnutí podal stěžovatel rozklad, o němž předseda Úřadu rozhodl tak, že průmyslový vzor
v rozsahu varianty č. 1 vymazal a v rozsahu varianty č. 2 ponechal v platnosti.
Podle ustanovení §36 odst. 1 z ákona č. 527/1990 Sb. se za průmyslový vzor
podle tohoto zákona považuje vnější úprava výrobku, která je nová a průmyslově využitelná.
Podle odst. 2 písm. b) citovaného ustanovení není průmyslovým vzorem přenesení známé vnější
úpravy výrobku na výrobek jiného druhu, nebo vnější úprava vytvořená zvětšením či zmenšením
známé vnější úpravy výrobku a podle písm. e) vnější úprava výrobku zjistitelná jen při zvláštní
pozornosti.
Podle ustanovení §37 zákona č. 527/1990 Sb. je vnější úpravou výrobku plošná
nebo prostorová úprava spočívající zejména ve tvaru, v obrysu, v kresbě nebo v uspořádání barev
či v kombinaci těchto znaků.
Podle ustanovení §55 zákona č. 527/1990 Sb. majitel průmyslového vzoru má výlučné
právo využívat průmyslový vzor, poskytnout souhlas k využívání průmyslového vzoru jiným
osobám nebo na ně průmyslový vzor převést.
Podle ustanovení §56 zákona č. 527/1990 Sb. průmyslový vzor využívá, kdo při své
hospodářské činnosti podle něho zhotoví výrobek nebo takový výrobek dováží či uvádí
do oběhu.
Podle ustanovení §1 zákona č. 137/1995 Sb. je ochrannou známkou označení tvořené
slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu, popřípadě jejich
kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů
a zapsané do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil námitky zpochybňující jednak konkrétní úvahy
při hodnocení vyobrazení průmyslového vzoru Úřadem a městským soudem (popis vyobrazení
jako postavičky s kloboukem držící v ruce obdélníkový předmět atd.) a dále vznesl zásadní
námitku nezákonnosti napadeného rozsudku z důvodu nesprávného posouzení právní otázky,
zda při hodnocení aspektu novosti průmyslového vzoru je stávající správní praxe Úřadu, OHIM
a judikatura Soudu první instance týkající se aspektu zaměnitelnosti pro dané řízení irelevantní,
neboť se jedná o řízení ve věci zápisu průmyslových vzorů , a nikoliv o známkoprávní řízení,
jak opakovaně zdůraznil Úřad i městský soud.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem městského soudu, že došlo ke střetu práv
z ochranné známky a průmyslového vzoru, zejména s ohledem na skutečnost, že ochrannou
známku stěžovatele tvoří tvar – silueta stromu. Shodně také jako městský soud konstatuje,
že z ust. §36 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb. lze dovodit , že přihlašovaný vzor se musel odlišit
i od známé vnější úpravy výrobku, a to bez vynaložení zvláštní pozornosti. Vzhledem k tomu,
že ochrannou známku stěžovatele tvoří tvar a z definice §37 citovaného zákona vyplývá,
že vnější úpravou výrobku může být i tvar, mohl být známý tvar tvořící ochrannou známku
stěžovatele překážkou zápisné způsobilosti průmyslového vzoru.
S dalšími závěry městského soudu, v nichž převzal argumentaci Úřadu, se však
již Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Nejvyšší správní soud je naopak toho názoru, že v dané
věci jde o spor z existujících práv k ochranné známce a z práv k průmyslovému vzoru, respektive
o spor, zda práva k dříve chráněné a známé ochranné známce stěžovatele , jak po celé řízení
opakovaně stěžovatel namítá, mohou být narušena výkonem práv k zapsanému průmyslového
vzoru (černobílá varianta č. 2). Také v rozsudku ze dne 13. 3. 2008, sp. zn 10 Ca 196/2006,
na nějž se stěžovatel odvolával, městský soud uvedl, že v obou případech může být ochrana
poskytnuta novému, individuálnímu označení, resp. zobrazení výrobku, jenž vykazuje
nezaměnitelný vnější vzhled, čímž může plnit jako označení funkci rozlišovací pro výrobce,
avšak může také splňovat kritéria pro ochranu institutem průmyslového vzoru, neboť současně
znamená nové, individuální řešení vnějšího vzhledu výrobku, popř. obalu. Ke střetu dochází
právě proto, že ochrannou známkou může být rovněž trojrozměrný tvar výrobku, obdobně
jako tomu je u ochrany vnějšího vzhledu takového trojrozměrného výrobku, přičemž podle
zákona č. 527/1990 Sb. je rozsah ochrany dán právě vyobrazením průmyslového vzoru,
jak je zapsán v rejstříku.
Nejvyšší správní soud se proto nejprve zaměřil na po souzení otázky, zda charakter
a reálný výkon práva vyplývajícího ze zapsané ochranné známky může být omezen , či dokonce
popřen, zapsáním určitého vyobrazení výrobku jako průmyslového vzoru s právními účinky
ve smyslu §§19 až 25 zákona č. 527/1990 Sb. V dané věci totiž došlo k situaci, kdy konkurent
stěžovatele v nezměněné podobě uplatnil grafickou podobu výrobku jednak jako označení
v řízení o zápisu ochranné známky (neúspěšně) a dále jako vyobrazení v řízení o zápisu
průmyslového vzoru (úspěšně). Je tedy nutné nejprve posoudit, zda tato průmyslová práva mají
i shodné aspekty právních následků, které pro majitele z těchto práv vyplývaj í a zda může dojít
k tomu, že tyto budou kolidovat či naopak, zda je jejich charakter natolik odlišný, že ke kolizi
nemůže dojít, jak dovodil Úřadem v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Jednou z obsahových charakteristik práva k zapsané ochranné známce je možnost
výrobky takto označené uvádět do oběhu a naopak domáhat se zákazu užívání označení
shodného či obdobného na jiných výrobcích, které by byly z pohledu spotřebitele zaměnitelné
s výrobky nesoucími ochrannou známku či by svým označením asociovaly výrobek vlastníka
ochranné známky a de facto by tak těžily ze známosti, oblíbenosti nebo např. dobré pověsti
výrobků vlastníka ochranné známky. Bez naplnění tohoto obsahového aspektu práva
vyplývajícího z ochranné známky by byl zápis ochranné známky pouze formálním aktem.
Pokud se jedná o charakter práv k průmyslovému vzoru, slouží k ochraně tvůrčí práce
designéra při vytvoření zcela nového originálního vzhledu výrobku. Jedním z jeho obsahových
charakteristik je ochrana před kopírováním tak to chráněného vzhledu výrobku,
neboť by konkurent bez vynaložení potřebné tvůrčí činnosti těžil z úsilí majitele průmyslového
vzoru. Práva vyplývající z chráněného průmyslového vzoru spočívají mimo jiné v tom, že jeho
vlastník má výlučné právo tento vzor užívat, přičemž užíváním průmyslového vzoru je nutno
rozumět především výrobu a uvádění výrobku, na základě průmyslového vzoru vy robeného,
do oběhu.
V tomto kontextu tedy nelze hovořit o tom, že charakter práv je v dané věci, kdy součástí
ochrany oběma instituty je tvar (konkrétně silueta) výrobku, zcela odlišného charakteru.
Z posuzovaných průmyslových práv totiž vyplývá pro jejich vlastník y shodné právo – uvádět
výrobek s chráněným tvarem (siluetou) do oběhu. Spory z práv k ochranné známce
a průmyslovému vzoru tedy nezahrnují pouze nejčastější variantu střetu staršího a novějšího
práva svědčícího zapsaným ochranným známkám různých majitelů či střet staršího a novějšího
průmyslového vzoru. Vzhledem k výše vymezenému obsahu práv vyplývajících ze zapsané
ochranné známky a zapsaného průmyslového vzoru může dojít k prolínání těchto způsobů
ochrany průmyslového vlastnictví a v případě střetu starší známkoprávní ochrany a novějšího
průmyslového vzoru je proto nutno takový případ řešit i s přihlédnutím ke stávající správní praxi
a judikatuře týkající se zaměnitelnosti. Posuzování aspektu zápisné způsobilosti ve smyslu zákona
č. 527/1990 Sb. nemůže proto být v daném případě vyčerpáno formálním porovnáním odlišností
a shodností jednotlivých grafických prvků obou vyobrazení.
V případě, kdy došlo k zápisu varianty č. 2 jako průmyslového vzoru, může proto
v důsledku postupu Úřadu nastat situace, že bude uváděn do oběhu výrobek, jehož vyobrazení
bylo v podobě shodné jako napadnutá varianta průmyslového vzoru č. 2 Úřadem zároveň
zamítnuto ve známkoprávním řízení s tím, že by uvedení výrobku s tímto označením vyvolalo
u spotřebitelů nebezpeční záměny s výrobkem stěžovatele. Úřad v rozhodnutí ze dne 2. 12. 2003,
zn. Sp. O – 166449 zhodnotil označení shodné jako vzhled výrobku ve variantě č. 2
průmyslového vzoru následujícím způsobem: „Ze srovnání zveřejněného označení a namítaných
mezinárodních ochranných známek je zřejmé, že zveřejněné označení i namítané mezinárodní
ochranné známky jsou obdobného tvaru, a to tvaru jehličnatého stromu. Další prvky,
které obsahuje zveřejněné označení, nejsou pro celkový dojem, který toto označení vyvolává,
natolik výrazné, aby byly schopné změnit celkový ráz označení. Tvar postavičky dokonce sám
o sobě natolik připomíná obrys jehličnatého stromu, že je pravděpodobné, že průměrný
spotřebitel nebude označení vnímat jednoznačně jako postavičku, ale spíše jako personif ikovaný
strom s obličejem a trupem umístěným v koruně stromu a nohami v botách umístěnými v kmeni
a kořenech stromu.“ V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ze dne 28. 3. 2003 ve věci
O - 166449 je také uvedeno, že při hodnocení zaměnitelnosti kolizních oz načení přihlížel Úřad
i k tomu, že stěžovatel má vytvořenu známkovou řadu ; z tohoto důvodu je pravděpodobnost,
že se spotřebitel bude domnívat, že se jedná o další známku v této řadě a že výrobky
takto označené vyrábí stěžovatel, značně vyšší.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že zápisem průmyslového vzoru ve variantě č. 2 může
dojít k tomu, že výrobek bude nabízen spotřebiteli osvěžovačů vzduchu, který by měl být
v daném případě chápán jako informovaný spotřebitel výrobků – osvěžovačů vzduchu, tedy jako
spotřebitel, který osvěžovače běžně nakupuje a používá (Pojem spotřebitele není v tomto ohledu
důvodu interpretovat jinak než ve smyslu rozhodnutí Soudu prvního Stupně). Lze o něm tudíž
předpokládat, že je dobře obeznámen i s osvěžovači stěžovatele a že jako informovaný spotřebitel
výrobkům nevěnuje při výběru zvláštní pozornost, jakou by bylo možno očekávat
od neinformovaného spotřebitele, neznalého kategorie a značek těchto výrobků. Proto silueta
výrobků stěžovatele a silueta výrobku vyrobeného podle průmyslového vzoru ve variantě č. 2
by mohla být jedním z dominantních prvků, které upoutají běžnou pozornost a mohou případně
ovlivnit výběr spotřebitele znalého ochranné známky stě žovatele. Vzhledem k úvahám
při porovnávání jednotlivých grafických prvků obou vyobrazení, jak je uvedl Úřad v odůvodnění
napadeného rozhodnutí, je zřejmé, že se zaměřil na podrobnou analýzu jednotlivých prvků
a na základě ní dospěl k závěru, že vyobrazení již vyvolává zcela odlišný dojem,
a to bez vynaložení zvláštní pozornosti. Z rozhodnutí však není zcela zřejmé, zda měl Úřad
na mysli pozornost informovaného spotřebitele ve výše specifikovaném smyslu. Hodnocení
Úřadu, že rozdíly jsou natolik markantní, že nejsou zjistitelné jen při zvláštní pozornosti
ve smyslu §36 odst. 2 písm. e) zákona 527 /1990 Sb., vycházejí totiž z podrobného popisu
a porovnávání jednotlivých prvků vyobrazení, dokonce hodnocení takových detailů, jako je tvar
případného klobouku či jaký tvar drží skřítek v rukou. Z těchto úvah není zřejmé, zda celkový
dojem z postavičky skřítka, jak jej popisuje Úřad, je výsledkem, ke kterému by dospěl
informovaný spotřebitel při vynaložení běžné úrovně pozornosti, či by k takovému dojmu dospěl
teprve podrobnou analýzou vyobrazení, jak ji provedl Úřad.
V této souvislosti lez poukázat i na správní praxi OHIM a judikaturu Soudu první
instance, a to s ohledem na závazek členských států poskytovat na území E U za obdobných
okolností průmyslovým právům obdobnou právní ochranu a (ve vztahu k České republice
pro období před jejím vstupem do EU) s ohledem na to, že uvedená judikatura v daném případě
zrcadlí rozumný a odborně přesvědčivý náhled na rozhodnou právní otázku. Střet práv
k ochranné známce a průmyslovému vzoru byl několikrát předmětem posuzování OHIM,
přičemž jeho rozhodnutí mohou býti výk ladovým vodítkem s ohledem na nutnost zajišťování
srovnatelné úrovně ochrany průmyslových práv v členských zemích EU. Nejvyšší správní soud
k tomu dodává, že ačkoliv skutkové okolnosti případů mohou být zcela odlišné, právní otázka
posuzování aspektů novosti a zaměnitelnosti při řešení střetu známkoprávní a průmyslověprávní
ochrany by v jednom z členských států EU neměla být nahlížena bez řádného zdůvodnění zcela
opačně. V případu č. R 1214/2006-3 ze dne 9. 11. 2007 se OHIM zabýval aspekty výrobku,
na které se zaměří informovaný spotřebitel nakupující dané výrobky (hamburgery) a shledal,
že jimi nebudou již konkrétní detaily, v nichž se lišil průmyslový vzor od zapsané ochranné
známky. Dále v případě č. R 609/2006-3 ze dne 26. 10. 2007 OHIM konstatoval, že námitka
odvolatele, že o zapsaném průmyslovém vzoru nelze předpokládat, že jeho účelem je rozlišování
zboží, není případná. OHIM uvedl, že základním účelem sice není odlišit takový výrobek
od výrobků jiných podniků. To ovšem neznamená, s ohledem na komerční kontext této ochrany,
že pokud je průmyslový vzor aplikován na výrobek, pak jeho balení, celkový vzhled a reklama
nemůže být veřejností vnímána jako označení. Z tohoto důvodu je při posuzování ochranné
známky a průmyslového vzoru nutné vzít v úvahu také možnost nebezpečí asociace relevantní
veřejnosti, že dané výrobky pocházejí od výrobce, kterému svědčí ochranná známka.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje také na svou judikaturu, podle
níž ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (viz čl. 1 věta první Listiny
základních práv a svobod) vyplývá princip zásadní vázanosti správního orgánu vlastní správní
praxí v případě, že mu zákon dává prostor pro uvážení, pokud se taková praxe vytvořila (viz
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Ans 1/2005 – 57, dostupný
na www.nssoud.cz, publikovaný pod č. 605/2005 Sb. Sbírky rozhodnutí NSS). S tímto principem
koresponduje i právní úprava v §2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
který stanoví, že správní orgán dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných
případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. I před účinností tohoto zákona byl ovšem tento princip
součástí českého práva, a to právě s ohledem na výše zmíněné ustanovení Listiny základních práv
a svobod. Nejvyšší správní soud ovšem také již dříve uvedl (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 4. 2006, č. j. 2 As 7/2005 – 86, dostupný na www.nssoud.cz), že „ne každé
rozdílné posuzování obdobných situací musí nutně být libovůlí a neodůvodněně nerovným
zacházením. Odchýlit se od určité správní praxe, jež se případně vytvořila, totiž správní orgán
může, avšak zásadně pouze pro futuro, z racionálních důvodů a pro všechny případy,
kterých se praxí zavedený postup správního orgánu dotýká.“ Pokud by tedy Úřad na základě
určitých konkrétních skutkových okolností dospěl k závěru, že je potřeba, aby se v hodnocení
vyobrazení odchýlil od své stávající praxe, je povinen přesvědčivým a vyčerpávajícím způsobem
popsat odlišné okolnosti, pro které jinak obdobný případ hodnotil v rozporu s obvyklou praxí.
Stěžovatel dále v kasační stížnosti namítal, že podkladem pro rozhodnutí Úřadu bylo
v rozporu s dispoziční zásadou vyobrazení výrobku s obdélníkovým grafickým prvkem s nápisem
LUKANA. Nejvyšší správní soud po prostudování správního spisu shledal tuto námitku
stěžovatele důvodnou. Z úvah o hodnocení vzhledu uvedených v odůvodnění napadeného
rozhodnutí, není zřejmé, zda Úřad posuzoval pouze zapsaný průmyslový vzor v podobě
vyobrazení siluety s grafickými prvky bot, rukou a obličeje (zapsaná varianta č. 2),
neboť v hodnocení tohoto vyobrazení mimo jiné zmínil „podobu skřítka s dokresleným
obličejem do základní plochy, který v rukou svírá obdélníkovou plochu“, přičemž
z vyobrazeného průmyslovém vzoru, jak byl zapsán, a jak je i zpochybňován,
není i při vynaložení zvláštní pozornosti patrné, že skřítek svírá v rukou obdélníkovou plochu.
Obdélníkovou plochu s nápisem LUKANA svírá v konkrétním vyobrazení výrobku,
které bylo podle vyjádření Úřadu jen jakousi pomůckou, navíc při srovnávání rozdílnosti
výrobků, přičemž však uvádí, že porovnával pouze podobu ochranné známky stěžovatele
s vyobrazením ve variantě č. 2, což však z úvah, jimiž se řídil Úřad při posuzování odlišností
vyobrazení, není zřejmé. Není tedy zřejmé, zda celkový dojem vyobrazení posuzoval prizmatem
informovaného spotřebitele, kterému bude nabízen výrobek ve vzhledu varianty č. 2 ,
anebo naopak výrobek s obdélníkovou plochou s ochrannou známkou LUKANA, která sama
o sobě je natolik známou a výraznou značkou, že může i vzhledem k dominanci ve vyobrazení
přitáhnout pozornost spotřebitele k této známé značce, a tím že bude jeho vnímání výrobku
odlišné od vnímaní výrobku ve vzhledu napadené varianty č. 2 průmyslového vzoru. Tímto svým
postupem zatížil správní orgán řízení natolik podstatnou vadou, že mohla mít vliv na zákonnost
jeho rozhodnutí, a městský soud měl i z tohoto důvodu napadené rozhodnutí zrušit.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozsudek
městského soudu je nezákonný, a proto jej v souladu s §110 odst. 1 věta prvá před středníkem
s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl bez jednání,
protože mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu