ECLI:CZ:NSS:2009:8.AFS.4.2009:78
sp. zn. 8 Afs 4/2009 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: greiner packaging
slušovice s. r. o., se sídlem Greinerova 54, Slušovice, zastoupeného JUDr. Ivo Bubrjakem,
advokátem se sídlem Soudní 1293/14, Kroměříž, proti žalovanému: Finanční úřad ve Zlíně,
tř. T. Bati 21, Zlín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2004,
čj. 68937/04/303961/7072, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 12. 9. 2008, čj. 29 Ca 123/2008 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2004, čj. 68937/04/303961/7072
byla vydána výzva k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem – žalobcem.
Rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 10. 9. 2004, čj. 3644/04/FŘ/150 bylo
zamítnuto odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí finančního úřadu.
Žalobou ze dne 14. 1. 2008, doručenou Krajskému soudu v Brně dne 16. 1. 2008
se žalobce (mimo jiné) domáhal přezkoumání a zrušení uvedeného rozhodnutí Finančního úřadu
ve Zlíně. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2008, čj. 29 Ca 13/2008 – 95 byla tato
žaloba vyloučena k samostatnému řízení.
Usnesením téhož krajského soudu ze dne 12. 9. 2008, čj. 29 Ca 123/2008 – 16 bylo
vysloveno, že se žaloba odmítá, neboť tento soud dospěl k závěru, že v téže věci již rozhodl
rozsudkem ze dne 12. 9. 2006, čj. 29 Ca 269/2004 – 37, a je zde tedy dána překážka věci
rozhodnuté.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včas kasační stížnost. V ní především namítá,
že se nejedná o tutéž věc jako v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Ca 269/2004 – 37, neboť
v původní věci účastníkem řízení vedle žalobce a žalovaného byla „nepřímo“ i MOVA a. s.
Ta však již „v novém řízení“ neexistuje, neboť zanikla bez právního nástupce a zanikl
i akcesorický závazek stěžovatele. Tím, že krajský soud odmítl žalobu, nezabýval se námitkou
stěžovatele o zániku ručitelského závazku. V dalších částech kasační stížnosti stěžovatel opakuje
(zřejmě z původního řízení) námitky týkající se nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí,
zejména s poukazem na porušení řady ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti se především ztotožnil s napadeným usnesením
krajského soudu a dále se zabýval jednotlivými stížními body. Navrhl, aby kasační stížnost jako
nedůvodná byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně, přičemž
vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Překážka věci rozhodnuté je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který
je nutno žalobu dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout. Tato překážka je dána tehdy, pokud
v téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto. O tutéž věc se jedná v případě shodného předmětu
řízení a shodného okruhu účastníků řízení. Tak je tomu i v daném případě, kdy překážku tvoří
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2006, čj. 29 Ca 269/2004 – 37, v právní věci
žalobce greiner packaging slušovice s. r. o., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně,
o zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 10. 9. 2004, čj. 3644/04/150. Tímto
rozsudkem bylo rozhodnuto o věci samé – žaloba byla zamítnuta.
Samotná skutečnost, že v nyní projednávané věci v návrhu rozsudečného výroku bylo
v žalobě požadováno zrušení rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně (tedy správního orgánu
prvého stupně), nemůže nic změnit na tom, že byla dána tato překážka. Jak vyplývá především
z §68 písm. a) a §69 s. ř. s. žaloba v případě, že zvláštní zákon připouští opravný
prostředek, musí směřovat proti rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, přičemž
účastníkem řízení – žalovaným je tento správní orgán. Krajský soud měl žalobce o této vadě
žaloby poučit a vyzvat jej k jejímu odstranění (§37 odst. 5 s. ř. s.). Tato výzva a následná
odpovídající změna žaloby by však nemohla vést k jinému rozhodnutí, než k odmítnutí žaloby.
Proto i se zřetelem na princip hospodárnosti řízení Nejvyšší správní soud pro tento nedostatek
napadené usnesení nezrušil.
Pro úplnost – s přihlédnutím ke kasačním námitkám – je třeba dále uvést: I se zřetelem
na to, že soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.),
nemohou být dodatečně vzniklé skutečnosti, kterých se stěžovatel dovolává, zejména zánik
daňového dlužníka, pro přezkum podstatné. Proto ani takovéto skutečnosti nemohou nic měnit
na existenci překážky věci rozhodnuté.
Nebyla-li tedy shledána podmínka pro rozhodnutí o věci samé, Nejvyšší správní soud
v tomto rozsudku se nezabýval dalšími námitkami stěžovatele.
Nejvyšší správní soud ze všech těchto důvodu neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60
odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Žalobce, který nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá
právo na náhradu nákladů, žalovanému, kterému by právo na tuto náhradu příslušelo, tak jak
vyplývá ze spisu, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu