ECLI:CZ:NSS:2009:8.AFS.7.2009:136
sp. zn. 8 Afs 7/2009 - 136
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: greiner packaging
slušovice s. r. o., se sídlem Greinerova 54, Slušovice, zastoupeného JUDr. Ivo Bubrjakem,
advokátem se sídlem Soudní 1293/14, Kroměříž, proti žalovanému: Finanční ředitelství
v Brně, nám. Svobody 4, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2004,
čj. 3645/04/FŘ/150, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
30. 7. 2008, čj. 29 Ca 153/2008 – 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2004, čj. 68945/04/303961/7072
byla vydána výzva k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem – žalobcem.
Rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 10. 9. 2004, čj. 3645/04/FŘ/150 bylo
zamítnuto odvolání žalobce.
Žalobou ze dne 23. 6. 2008, doručenou Krajskému soudu v Brně dne 25. 6. 2008
se žalobce (mimo jiné) domáhal přezkoumání a zrušení shora uvedeného rozhodnutí finančního
úřadu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2007, (správně zřejmě 11. 7. 2008),
čj. 29 Ca 129/2008 – 96 byla žaloba proti tomuto rozhodnutí vyloučena k samostatnému řízení.
Usnesením téhož soudu ze dne 30. 7. 2008, čj. 29 Ca 153/2008 – 10, ve znění opravného
usnesení ze dne 2. 2. 2009, čj. 29 Ca 153/2008 – 129 bylo vysloveno, že žaloba proti rozhodnutí
žalovaného (Finančního ředitelství v Brně) se odmítá. Krajský soud především poukázal
na §69 s. ř. s. s tím, že z obsahu spisu vyplývá, že ve věci v posledním stupni rozhodlo Finanční
ředitelství v Brně, a to má tedy postavení žalovaného. Dále uvedl, že ze spisu tohoto soudu
sp. zn. 29 Ca 270/2009 bylo zjištěno, že žaloba proti předmětnému rozhodnutí Finančního
ředitelství byla rozsudkem ze dne 12. 9. 2006, čj. 29 Ca 270/2004 – 35 zamítnuta a tento
rozsudek nabyl právní moci dne 10. 10. 2006. Je zde tedy pro nové projednání a rozhodnutí dána
překážka věci rozhodnuté.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včas kasační stížnost. V ní namítá, že napadené
usnesení je v podstatě nepřezkoumatelné, protože neodpovídá označení rozhodnutí správního
orgánu. Dále uvádí, že se nejedná o věc již rozsouzenou, neboť v původní věci účastníkem řízení
vedle žalobce a žalovaného byla „nepřímo“ i MOVA a. s. Ta však již „v novém řízení“ neexistuje,
jelikož zanikla bez právního nástupce. Tím zanikl i akcesorický závazek stěžovatele.
Tím, že krajský soud odmítl žalobu, nezabýval se námitkou stěžovatele o zániku ručitelského
závazku. V dalších částech kasační stížnosti stěžovatel opakuje (zřejmě z původního řízení)
námitky týkající se nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí, zejména poukazem
na porušení řady ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti se především ztotožnil s napadeným usnesením
krajského soudu a dále se zabýval jednotlivými stížními body. Navrhl, aby kasační stížnost jako
nedůvodná byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně,
přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Překážka věci rozhodnuté je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který
je nutno žalobu dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout. Tato překážka je dána tehdy, pokud
v téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto. O tutéž věc se jedná v případě shodného předmětu
řízení a shodného okruhu účastníků řízení. Tak je tomu i v daném případě, kdy překážku tvoří
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2006, čj. 29 Ca 270/2004 – 35, v právní věci
žalobce greiner packaging slušovice s. r. o., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně,
o zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2004, čj. 3645/04/FŘ/150. Tímto rozsudkem byla
žaloba zamítnuta. Tato překážka brání novému rozhodnutí ve věci samé, tedy i zrušení
napadeného správního rozhodnutí či vyslovení jeho nicotnosti. I se zřetelem na to, že soud
v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu při přezkoumávání správního rozhodnutí
vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75
odst. 1 s. ř. s.), nemohou být dodatečně vzniklé skutečnosti, kterých se stěžovatel dovolává,
zejména zánik daňového dlužníka, pro přezkum podstatné. Proto ani takové skutečnosti
nemohou nic měnit na existenci překážky věci rozhodnuté.
Zjevná chyba v označení žalobou napadeného správního rozhodnutí byla vyřešena
zmíněným opravným usnesením.
Nebyla-li tedy shledána podmínka pro rozhodnutí o věci samé, soud se v tomto rozsudku
nezabýval dalšími námitkami stěžovatele.
Nejvyšší správní soud ze všech těchto důvodů neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60
odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Žalobce, který nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný nemá
nárok na náhradu nákladů, žalovanému, kterému by právo na tuto náhradu příslušelo, jak vyplývá
ze spisu, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu