ECLI:CZ:NSS:2009:8.AS.38.2009:50
sp. zn. 8 As 38/2009 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. H., zastoupeného
JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti žalovanému: Krajský
úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 4. 2008, čj. JMK 32343/2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2009, čj. 57 Ca 47/2008 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Žalobce se domáhal žalobou podanou u Krajského soudu v Brně zrušení rozhodnutí
Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 24. 4. 2008, čj. JMK 32343/2008, kterým bylo
zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Komise k projednávání přestupků města
Vyškova (dále jen „Komise“) ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. MV 48227/2007 OSVV. Tímto
usnesením Komise rozhodla podle §28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, o vyloučení
žalobce z účastenství v řízení ve věci přestupku M. I. proti občanskému soužití podle §49 odst. 1
písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), čj. KPP
427,428,429,435,438/2007.
II.
Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 11. 2. 2009, čj. 57 Ca 47/2008 - 24, zamítl. Uvedl,
že v posuzované věci by žalobce mohl být účastníkem řízení o přestupku M. I. pouze podle §72
písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, tedy pokud by byl poškozeným a uplatňoval by
náhradu majetkové škody způsobené přestupkem. Podle krajského soudu „bylo prokázáno, že A.
H. jednáním M. I. přelepováním lepící páskou světelného čidla a kamery ve dnech 19. 9. 2007 až 27. 9. 2007
žádná škoda nevznikla, neboť v tomto období přelepování kamery a čidla nedošlo k poškození ani rozbití
kamery, a to, co A. H. označuje za škodu v souvislosti s přelepováním světelného čidla a kamery v uvedených
dnech, tedy zaplacení částky 3.570,- Kč za hlídání domu č. 44 na M. n., ve V. bezpečnostní agenturou z důvodu
toho, zda není kamera v domě přelepována, není majetkovou škodou. Žalobce si platí z důvodu preventivních
bezpečností agenturu. Toto preventivní opatření A. H. zvolil k ochraně svého majetku“. Soud uzavřel, že
žalobci nebyla přestupkem způsobena majetková škoda přestupkem, kterého by se dopustil M. I.
a správní orgány rozhodly správně, když dovodily, že žalobce není účastníkem daného řízení
o přestupku.
III.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Namítl,
že se krajský soud nevypořádal s námitkami, které žalobce uplatnil při veřejném jednání dne
14. 1. a 4. 2. 2009 ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 57 Ca 50/2009, kdy byla
projednávána stejná žaloba, ale ve vztahu k jinému časovému rozpětí.
Stěžovatel dále uvedl, že v důsledku nezákonností M. I. a úřadů (které podle stěžovatele
nedokázaly M. I. zakázat přelepování kamery) jsou peníze vynaložené na bezpečnostní agenturu
škodou ve smyslu přestupkového a trestního zákona. Jsou to peníze vynaložené na ochranu
veřejného práva a občanů, neboť odpovědné úřady selhaly a stěžovatel byl nucen využít služeb
bezpečností agentury k ochraně především zdraví občanů, ve spojení s článkem 23 Listiny
základních práv a svobod.
Dále stěžovatel namítal nicotnost tvrzení soudu „Žalobce si platí z důvodů preventivních
bezpečnostní agenturu. Toto preventivní opatření A. H. zvolil k ochraně majetku.“, neboť soud
nespecifikoval, kterého jeho majetku se to má týkat. V tomto směru stěžovatel zdůraznil,
že si zvlášť platí i zabezpečení provozovny ve stejném objektu.
K části odůvodnění rozsudku krajského soudu, kde soud na základě rekapitulace sporů
mezi žalobcem a M. I. dokumentuje, že „mezi žalobcem a M. I. jsou velmi špatné osobní vztahy, a to již
velmi dlouhou dobu“, stěžovatel uvedl, „že tento obsáhlý text nemá k projednávané žalobě důkazní hodnotu,
proto namítá jeho nedůvodnost k projednávané věci a nicotnost tohoto tvrzení“.
Stěžovatel dále uvedl, že nebyl poučen ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s., a tím byl zkrácen
na svých základních právech zaručených podle Úmluvy o lidských právech v článku 6 (právo
na spravedlivý proces). Krajský soud podle něj porušil také článek 17 Úmluvy o lidských právech.
IV.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Podstatou sporu je posouzení otázky, zda stěžovatelem uplatněné náklady
na bezpečnostní agenturu lze považovat za „majetkovou škodu způsobenou přestupkem“
ve smyslu §70 odst. 1 zákona o přestupcích. Od ní se potom podle §72 zákona o přestupcích
odvíjí postavení stěžovatele v řízení o přestupku.
Náhrada škody je obecně nárokem, o kterém rozhodují civilní soudy. Ustanovení
§70 zákona o přestupcích umožňuje projednání náhrady škody již v rámci řízení o přestupku,
jímž byla škoda způsobena. Škodou ve smyslu zákona o přestupcích je na rozdíl od trestního
řízení (srov. §43 odst. 1 trestního řádu) pouze škodu majetková. Majetkovou škodou se rozumí
újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích
(srov. Červený, Z., Šlauf, V., Tauber, M. Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně
souvisejících předpisů. 16. vyd., Praha : Linde, 2009, s. 153 a násl.). Obecnými předpoklady vzniku
odpovědnosti za škodu jsou protiprávní úkon, škoda, a příčinná souvislost mezi protiprávním
úkonem a škodou (k tomu blíže viz Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Brno : Doplněk,
2002, s. 346 násl.). Mají-li být náklady uplatněné stěžovatelem považovány za škodu, musí být
naplněny všechny výše uvedené předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu a navíc musí být
škoda způsobena přestupkem.
V posuzované věci protiprávní jednání M. I. obviněného z přestupku spočívalo v
přelepování kamery a čidla osvětlení chodby, aby zamezil jejich fungování. Tyto předměty však,
jak uvedl i krajský soud, nebyly jednáním obviněného z přestupku poškozeny. Stěžovatel si na
základě svého rozhodnutí zajistil kontrolu bezpečnostní kamery bezpečnostní agenturou. Toto
opatření je ovšem způsobem ochrany majetku stěžovatele zaměřeným do budoucna, které si
hradí z preventivních důvodů, aby zajistil ostrahu svého objektu. Náklady na kontrolu
bezpečnostní kamery (důkaz č. 9 přiložený k žalobě stěžovatele ze dne 5. 7. 2008, č. listu 10),
ovšem nelze považovat za škodu, která vznikla v bezprostřední souvislosti s jednáním
obviněného z přestupku. Nejvyšší správní soud v souladu s krajským soudem uzavřel, že náklady
uplatněné stěžovatelem nelze považovat za „majetkovou škodu způsobenou přestupkem“ ve
smyslu §70 odst. 1 a §72 písm. b) zákona o přestupcích.
Námitku stěžovatele, že krajský soud v tvrzení „Žalobce si platí z důvodů preventivních
bezpečnostní agenturu. Toto preventivní opatření A. H. zvolil k ochraně svého majetku.“ nespecifikoval,
jakého majetku se ochrana týká, Nejvyšší správní soud považuje za nedůvodnou. Krajský soud
majetek stěžovatele „specifikuje“ v jedné z předchozích vět daného odstavce odůvodnění
rozsudku. Zde uvádí, že stěžovatel požaduje „zaplacení částky 3 570,- Kč ze hlídání domu č. 44 na M.
n. ve V. bezpečnostní agenturou z důvodu toho, zda není kamera v domě přelepována“. Tím je dostatečně
určen majetek, kterého se dané tvrzení krajského soudu týká.
Dále se krajský soud podle stěžovatele nevypořádal s námitkami uplatněnými u jednání
ve dnech 14. 1. a 4. 2. 2009 ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 57 Ca 50/2009. Krajský
soud se však v odůvodnění svého rozhodnutí nemohl vypořádat s námitkami, které stěžovatel
uplatnil v jiném řízení. Nejvyšší správní soud se nemohl námitkami věcně zabývat,
neboť se jedná o nové skutečnosti, které stěžovatel uplatnil až v řízení o kasační stížnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.).
K námitce stěžovatele, že nebyl poučen ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní
soud uvádí, že poučení žalobce je založeno ve spise na čl. 19, včetně dodejky prokazující
doručení. Námitka proto není důvodná.
Konečně stěžovatel namítl, že krajský soud svými závěry o vztahu stěžovatele
a obviněného z přestupku překročil předmět řízení. Tomu lze přisvědčit. Předmětem řízení byl
přezkum rozhodnutí žalovaného o vyloučení stěžovatele z řízení o přestupku. Namítané závěry
krajského soudu nemají k předmětu řízení před krajským soudem bezprostřední vztah.
Tato skutečnost však nemohla mít vliv na zákonnost rozsudku krajského soudu.
Kasační stížnost není důvodná, proto ji Nejvyšší správní soud zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu žádné náklady
nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly (§60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. září 2009
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu