ECLI:CZ:NSS:2009:8.AS.5.2008:93
sp. zn. 8 As 5/2008 - 93
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Občanské
sdružení Ochrana vod, se sídlem Ostrava – Radvanice, Hviezdoslavova 6, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, Praha 10, Vršovická 65, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
Povodí Odry, státní podnik, se sídlem Ostrava, Varenská 49, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 8. 2005, čj. 580/180/008/A-20/2005, o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007, čj. 8 Ca 296/2005 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci a osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí
ze dne 4. 2. 2005, čj. ŽPZ/10253/04/RY ve věci udělení výjimky z ochranných podmínek zvláště
chráněných druhů živočichů podle §56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny (dále též „zákon o ochraně přírody“) bylo vysloveno, že se právnické osobě Povodí
Odry, státní podnik povoluje výjimka ze zákazu škodlivě zasahovat do biotopu a do přirozeného
vývoje zvláště chráněných druhů živočichů zařazených dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., do kategorie
ohrožených druhů a to: vranka obecná, vranka pruhoploutvá a střevle potoční. Výjimka byla
požadována za účelem uvolnění průtočního profilu od štěrkových lavic a nánosu ve vodním toku
Ostravici v ř. km 23,5 – 26,9 na dále – v tomto rozhodnutí blíže uvedených lokalitách. Dále byly
pro výjimku stanoveny podmínky.
Z odůvodnění tohoto správního rozhodnutí vyplývá, že důvodem podání žádosti
o výjimku byla realizace protipovodňových opatření.
Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy IX ze dne
10. 8. 2005, čj. 580/180/008/A-20/2005 bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené
rozhodnutí krajského úřadu bylo potvrzeno.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007, čj. 8 Ca 296/2005 – 40 bylo
citované rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Jak
je zřejmé z odůvodnění tohoto rozsudku, městský soud přisvědčil tomu, že zajištění
protipovodňové ochrany lidských sídel je nepochybně veřejným zájmem. Tohoto obecného
zájmu má být v projednávané věci dosaženo těžbou štěrku ve vodním toku Ostravice. Mezi
účastníky je spor o to, zda právě tato těžba štěrků navrhovaná státním podnikem Povodí Ostravy
a požadovaná městem Frýdek – Místek je opatřením potřebným a nezbytným pro zajištění
protipovodňové ochrany, protože jenom v takovém případě bude dán veřejný zájem na těžbě
štěrků a jen tehdy lze hodnotit, zda tento konkrétní zájem výrazně převyšuje nad zájmem ochrany
přírody. Žalobce v průběhu správního řízení argumentoval tím, že štěrky usazené v korytě
řeky neovlivňují průtočnou kapacitu a nemají vliv na protipovodňovou ochranu. Pokud
by se toto tvrzení žalobce prokázalo, nebyl by na těžbě štěrků dán odůvodněný veřejný zájem
a nebyl by vůbec důvod posuzovat jeho váhu ve srovnání se zájmem na ochraně přísl. druhu
zvláště chráněných živočichů. Nebylo tedy, dle městského soudu, na místě odmítnout žalobcem
předložené odborné vyjádření ze dne 12. 1. 2005 s argumentací, že se nezabývalo vlivem těžby
štěrku na populaci těchto živočichů. Prvotně bylo nutno zodpovědět otázku, zda navrhovaná
těžba štěrků vůbec souvisí s protipovodňovou ochranou města, a zda tedy je taková těžba nutná.
Toho se odborné vyjádření týká, a žalovaný se měl s ním jako s důkazem vypořádat. Žalovaný
tedy postupoval v rozporu s §4 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád).
Včas podanou kasační stížností se žalovaný domáhá přezkoumání a zrušení tohoto
rozsudku. Namítá především, že městský soud stejně jako žalobce nerozlišoval správní řízení
vedené podle §4 odst. 2 zákona o ochraně přírody, tj. zda těžbou štěrku dojde k poškození nebo
zničení významného krajinného prvku, nebo k ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační
funkce, a podle §56 téhož zákona, tj. zda povolit výjimku z ochranných podmínek ohrožených
zvláště chráněných druhů, protože veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody.
V prvém případě vydal rozhodnutí Městský úřad ve Frýdku – Místku, a v řízení o odvolání se
věcí zabýval krajský úřad. V druhém případě rozhodoval krajský úřad a jako správní orgán
druhého stupně žalovaný. Odborné vyjádření ze dne 12. 1. 2005 se týkalo pouze těžby štěrku a
nikoliv vlivu této těžby na ohrožené druhy živočichů. Jedná se tedy o vyjádření pouze k řízení
dle §4 odst. 2 zákona o ochraně přírody. Žalovaný (stěžovatel) se s tím vypořádal i v napadeném
správním rozhodnutí, ve kterém poukázal na to, že navržený důkaz se k řízení dle §56 zákona
o ochraně přírody nevztahuje. Nemohlo tedy ani dojít k porušení ustanovení správního řádu
vytýkaných městským soudem.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Osoba zúčastněná na řízení vyslovila souhlas
s kasační stížností žalovaného s tím, že se podrobněji nebude vyjadřovat.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu stížních důvodů,
přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
V dané věci je nesporné, že předmětem žaloby bylo rozhodnutí dle §56 zákona o ochraně
přírody resp. rozhodnutí žalovaného o potvrzení takového rozhodnutí vydaného správním
orgánem prvého stupně. To nezpochybňoval ani Městský soud v Praze.
Podle §56 odst. 1 zákona o ochraně přírody výjimky ze zákazů u památných stromů
a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů podle §46 odst. 2, §49, §50 a §51
odst. 2 může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody,
povolit orgán ochrany přírody.
Ustanovení §56 odst. 3 téhož zákona, pokud se týká zvláště chráněných rostlin
a živočichů možnost udělení výjimky dále omezuje tak, že stanoví, ve kterých případech
(uvedených pod písm. a – i) je možno výjimku ze zákazu udělit, navíc s tím, že tak lze učinit
jen tehdy, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení a pokud populace daného druhu bude udržena
v příznivém stavu z hlediska ochrany. Společným prvkem pro takto vypočtené případy
je existence veřejného zájmu. I Nejvyšší správní soud má za to, že ochrana před povodněmi
takovýmto veřejným zájmem je.
V dané věci, za dosavadního stavu řízení, nebylo sporné, že zájem na ochraně
přírody - biotopu a přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů – byl dán,
a že navrhovaná těžba štěrků by mohla do tohoto zájmu zasáhnout. Na „druhou misku vah“
při posuzování, který ze zájmů převažuje ve smyslu §56 odst. 1 zákona o ochraně přírody, byl
kladen „jiný veřejný zájem“ – ochrana před povodněmi. Aby bylo možné dospět k závěru,
že tento jiný veřejný zájem je nejen dán, ale navíc výrazně převažuje, muselo by být doloženo,
že pro ochranu před povodněmi je těžba štěrků vůbec potřebná (a v kladném případě,
že neexistuje „jiné uspokojivé řešení“). Toho – konkrétně, že štěrk není překážkou v korytě
zmenšující průtočnou kapacitu koryta Ostravice - se právě odborné vyjádření zpracované Mgr. J.
H. týkalo.
Se zřetelem na uvedené nebyl dán důvod k odmítnutí návrhu na provedení důkazu
odborným vyjádřením ze dne 12. 1. 2005 tím méně s argumentací použitou v rozhodnutí
i kasační stížnosti žalovaného. Po provedení tohoto důkazu pak bylo na správním orgánu, aby
v souladu s §34 odst. 4 a 5 správního řádu důkaz řádně zhodnotil a posoudil, zda není nutné
provést další důkazy. Je tedy třeba přisvědčit městskému soudu, že ve správním řízení a v něm
vydaným rozhodnutím došlo k porušení příslušných ustanovení správního řádu a bylo nutno
rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Proto byla kasační stížnost jako
nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Neúspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřísluší. Úspěšný
žalobce náklady řízení neúčtoval, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by mu tyto náklady vznikly.
U osoby zúčastněné na řízení soud vycházel z ustanovení §120 ve spojení s §60 odst. 5 s. ř. s.,
přičemž nebyly zjištěny důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu tohoto ustanovení. Ostatně
ani tato osoba náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepožadovala.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu