ECLI:CZ:NSS:2009:8.AZS.14.2009:74
sp. zn. 8 Azs 14/2009 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: B. G., zastoupeného Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem
se sídlem Na Pankráci 1685/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2007,
čj. OAM-1-346/VL-10-04-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2008, čj. 63 Az 49/2007 – 54,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2008, čj. 63 Az 49/2007 - 54,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který usnesením ze dne 19. 11. 2008, čj. 63 Az 49/2007 - 54, řízení o žalobě zastavil [§33
písm. b) a e) zákona o azylu a §47 písm. c) s. ř. s.]. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení
krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel uvedl, že rozhodnutí krajského soudu trpí nezákonností pro nesprávné
posouzení právní otázky, skutková podstata nemá oporu ve spisech a dále namítl nezákonnost
rozhodnutí o zastavení řízení [§103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s.]. Stěžovatel poukázal
na skutečnost, že krajský soud zastavil řízení o žalobě z důvodu jeho údajného svévolného
opuštění pobytového střediska, a dále proto, že se nezdržoval v místě hlášeného pobytu, jeho
změnu neoznámil a místo jeho pobytu nelze zjistit. Uvedené tvrzení se však podle stěžovatele
nezakládá na pravdě, neboť stěžovatel opouštěl pobytové středisko vždy poté, co mu bylo
povoleno opustit toto zařízení a vždy s předchozím souhlasem oprávněné osoby. Pokud se
stěžovatel nezdržoval přímo v pobytovém středisku, nacházel se na adrese Z. 51, Ú. Poté, co mu
lhůta pro opuštění pobytového střediska skončila, vždy se vrátil do pobytového střediska zpět.
Stěžovatel doplnil, že má eminentní zájem na udělení mezinárodní ochrany s ohledem na
současnou situaci v Republice Srbsko, zejména v oblasti lidských a sociálních práv, a nikdy
neodmítal součinnost se státními orgány při řešení jeho situace. Z těchto důvodů stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný uvedl, že z jeho evidence vyplývá, že stěžovatel měl propustku z pobytového
střediska s uvedením adresy Z. 51, Ú., pouze od 12. 8. 2008 do 15. 9. 2008. Od následujícího dne,
tj. od 16. 9. 2008 měl stěžovatel evidován svévolný odchod z pobytového střediska, a to až do
jeho opětovného příchodu do střediska dne 15. 12. 2008. V době rozhodování krajského soudu o
žalobě (dne 19. 11. 2008) tak nebyl pobyt stěžovatele znám.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná.
Především je nutné poznamenat, že v případě zastavení řízení o žalobě přichází pojmově
v úvahu pouze kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, jako zvláštní kasační důvod ve vztahu k ostatním důvodům podle §103
odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
čj. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS).
Podle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Podle písm. e) téhož ustanovení soud řízení zastaví
také v případě, že se žadatel o udělení mezinárodní ochrany nezdržuje v místě hlášeného pobytu
a jeho změnu soudu neoznámil.
Ze soudního a správního spisu vyplývá, že krajský soud přípisem ze dne 2. 4. 2008
požádal Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, o sdělení pobytu
stěžovatele. Policie České republiky sdělila krajskému soudu přípisem ze dne 17. 4. 2008,
že stěžovatel má uděleno vízum platné do 12. 6. 2008, a že poslední adresa podle dostupných
informací je od 11. 4. 2008 pobytové středisko. Správa uprchlických zařízení, přípisem ze dne
13. 6. 2008 krajskému soudu sdělila, že stěžovatel pobytové středisko svévolně opustil dne
15. 5. 2008, přičemž poslední adresa, kterou stěžovatel nahlásil je Z. 51, Ú. Krajský soud dále
přípisem ze dne 30. 6. 2008 požádal Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, evidenční
odbor a Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava o prověření pobytu
stěžovatele, přičemž uvedl, že současný pobyt stěžovatele není znám. Přípisem ze dne 1. 7. 2008
Policie České republiky krajskému soudu sdělila, že současné místo pobytu stěžovatele není
známé a stěžovatel neprovedl změnu svého pobytu na území ČR. Policie ČR dále přípisem ze dne
7. 11. 2008 krajskému soudu sdělila, že stěžovatel měl vydané vízum za účelem řízení o udělení
mezinárodní ochrany platné od 13. 8. 2008 do 10. 10. 2008, přičemž poslední adresa stěžovatele
byla do doby svévolného odchodu z pobytového střediska dne 16. 9. 2008 evidována v
pobytovém středisku a současné místo pobytu není známé.
Krajský soud se dopustil při zjišťování místa pobytu stěžovatele pochybení, které mohlo
mít vliv na zákonnost následně vydaného rozhodnutí. Ze sdělení Pobytového střediska ze dne
13. 6. 2008 je zřejmé, že poslední adresa, kterou stěžovatel uvedl, je Z. 51, Ú. Krajský soud nevzal
tuto skutečnost na vědomí a nepokusil se stěžovateli na uvedenou adresu doručit. Požádal-li
krajský soud Policii České republiky o prošetření pobytu stěžovatele, učinil tak bez uvedení
zmíněné adresy, kterou bylo možné prověřit. Nejvyšší správní soud proto shledal důvodnou
stížní námitku směřující proti nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení v důsledku vady řízení,
jež mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Samotnou hmotněprávní podstatou věci
se Nejvyšší správní soud nezabýval a ani zabývat nemohl.
V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu