ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.96.2008:44
sp. zn. 9 As 96/2008 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobkyně: Mgr. I. Ch., Ph.D., zastoupená JUDr. Petrem Kučerou, advokátem se sídlem
Masarykovo nám. 7, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se
sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2008, č. j.
KUOK 53911/2008, o potvrzení záznamu bodů v registru řidičů, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2008, č. j. 58
Ca 38/2008 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její
žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje (dále jen „žalovaný“),
ze dne 6. 6. 2008, č. j. KUOK 53911/2008. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání
stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Šumperk, odboru dopravy (dále jen
„městský úřad“), ze dne 4. 4. 2008, č. j. MUSP 28887/2008/DOP/IVJA, jímž byly
shledány jako neodůvodněné námitky stěžovatelky a byly potvrzeny provedené záznamy
12 bodů v registru řidičů ke dni 25. 2. 2008.
Stěžovatelka označuje za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) . Uvádí, že při spáchání jednoho
z přestupků, za které jí byly zaznamenány body v registru řidičů, jednala v krajní nouzi.
Krajský soud přitom nevzal v úvahu, že tento její stav znemožňoval, resp. vylučoval
racionální jednání a nezabýval se ani její způsobilostí k právním úkonům v době spáchání
předmětného dopravního přestupku. Soud rovněž podle názoru stěžovatelky nesprávně
posoudil postup žalovaného, který účelově rozdělil celou věc na řízení o správnosti součtu
dosažených bodů a řízení o podnětu pro zahájení přezkumného řízení. Jak tímto
rozdělením, tak závažným pochybením při posuzování podnětu, byla vyloučena možnost
řádného úplného soudního přezkumného řízení. Závěry krajského soudu, že stěžovatelka
byla způsobilá sama vystupovat jako účastnice blokového řízení, přesahují možnosti
soudu a nemají oporu ve zjištěném skutkovém stavu a provedených důkazech. Napadený
rozsudek dle stěžovatelky též vykazuje znaky přepjatého právního formalismu.
Žalovaný vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatelky nepodal.
Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Městský úřad sdělil stěžovatelce oznámením ze dne 3. 3. 2008, že ke dni
25. 2. 2008 dosáhla v registru řidičů celkového počtu 12 bodů. Současně ji vyzval
k odevzdání řidičského průkazu a sdělil jí, že uplynutím 5 pracovních dnů ode dne,
v němž jí bylo toto oznámení doručeno, pozbývá řidičské oprávnění. Stěžovatelka na toto
oznámení reagovala podáním námitek proti provedení záznamu bodů za přestupek
spáchaný dne 11. 2. 2008. Blíže uvedla, že toho dne v odpoledních hodinách jela pro svoji
dceru, která se nacházela v těžkém duševním stavu, byla ohrožena na životě, a ona tak
jednala v krajní nouzi. Proto požádala o provedení opravy předmětného záznamu.
Městský úřad její námitky rozhodnutím ze dne 4. 4. 2008 bez jakéhokoliv bližšího
odůvodnění zamítl jako neodůvodněné.
V odvolání proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka zopakovala, že k přestupku
dne 11. 2. 2008 došlo, když jednala v krajní nouzi. Městský úřad dále dle jejího názoru
nepřihlédl k námitce, že oznámení je datováno dnem 3. 3. 3007. Nelze připustit, aby úkon
správního orgánu, kterým je významně zasahováno do práv občana, trpěl takovou vadou.
Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí, jímž zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil
prvostupňové rozhodnutí městského úřadu, konstatoval, že stěžovatelka měla sv é námitky
ve věci přestupku ze dne 11. 2. 2008 uplatnit u Městské policie Šumperk při blokovém
řízení. Tím, že převzala a podepsala blok na místě nezaplacený v hodnotě 1000 Kč,
souhlasila s citovaným přestupkem v plné výši. Nesprávně uvedené datum na oznámení
je podle žalovaného nepřesností, která nemá vliv na vydání rozhodnutí ve věci. Toto
pochybení bylo navíc napraveno sdělením městského úřadu s opravou data vydání, které
stěžovatelka převzala dne 6. 5. 2008.
Stěžovatelka se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou podanou
ke krajskému soudu. Uvedla v ní shodné námitky jako v předchozích podáních. Žalovaný
podle ní nesprávně posoudil skutkový stav a dospěl k nesprávnému právnímu názoru,
dle něhož stěžovatelka nejednala v krajní nouzi. Dále namítala i vady řízení spočívající
v porušení ustanovení §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný byl podle jejího názoru povinen i bez návrhu
provést veškeré důkazy nezbytné pro řádné zjištění stavu věci, především svědeckou
výpovědí lékařky MUDr. H. K. k posouzení případu krajní nouze. Krajský soud žalobu
zamítl jako nedůvodnou, a to již proto, že námitky neshledal podstatnými pro posouzení
zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného. Výslovně uvedl, že v nyní
posuzovaném řízení správní orgány obou stupňů ani nebyly oprávněny blíže hodnotit
skutkové okolnosti týkající se přestupku ze dne 11. 2. 2008. Žalovaný tak podle krajského
soudu ve svém rozhodnutí správně uvedl, že své námitky k tomuto skutku měla
stěžovatelka uplatnit při jeho projednávání v blokovém řízení. Z téhož důvodu soud
ve věci ani nepřistoupil k provedení žalobkyní navrhovaných důkazů.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel ka opírá kasační
stížnost o důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a ) a b) s. ř. s., tj. namítá
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení [§103 odst. 1 písm. a ) s. ř. s.] a upozorňuje na vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech, resp. je s nimi v rozporu [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Rozsahem a důvody
kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů
uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
Podle ustanovení §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění
účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.), příslušný obecní úřad obce
s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů,
neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu
a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení.
Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení
doručeno.
Podle §123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem
bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce
s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Podle odst. 3 téhož ustanovení shledá-li
příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky
zamítne a provedený záznam potvrdí.
Stěžejním bodem kasační stížnosti je námitka stěžovatelky, že při spáchání
přestupku jednala v krajní nouzi. Krajský soud podle jejího tvrzení tento stav nevzal
v úvahu, nezabýval se její způsobilostí k právním úkonům v době spáchání dopravního
přestupku. Krajský soud tuto námitku neposoudil jako relevantní, a proto ani důvodnou.
Dle jím vysloveného názoru je třeba striktně rozlišovat mezi řízeními o jednotlivých
přestupcích a řízením o námitkách proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo
celkového počtu 12 bodů, protože tato řízení mají zcela rozdílný předmět. Krajský soud
na základě těchto úvah dále výslovně uvedl, že v nyní posuzované věci správní orgány
obou stupňů ani nebyly oprávněny hodnotit skutkové okolnosti týkající se přestupku
ze dne 11. 2. 2008, tj. např. zda k němu nedošlo za okolností vylučujících jeho
protiprávnost. Žalovaný proto dle krajského soudu v žalobou napadeném rozhodnutí
správně uvedl, že své námitky k tomuto skutku mohla stěžovatelka uplatnit pouze při jeho
projednávání v blokovém řízení.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry žalovaného i krajského soudu, dle
nichž je nutno rozlišovat výše zmíněná správní řízení dle jejich předmětu. V řízení o
jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal
skutek definovaný zákonem o přestupcíc h (zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve
znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o přestupcích“) , či v jiném právním předpisu,
jako přestupek a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další
okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku (zavinění atd.). V řízení
o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení
posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem,
tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných
bodů odpovídá spáchanému přestupku, atd. Předmětu řízení pak logicky odpovídá i výrok
rozhodnutí a jeho odůvodnění. Z těchto skutečností je třeba vycházet při podání
opravných prostředků proti těmto rozhodnutím, jsou–li zákonem připuštěny.
V námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů tak bude typicky
možno uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal,
přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku z jeho
strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Oproti
tomu v řízení o přestupku, resp. v eventuálně podaných opravných prostředcích proti
rozhodnutí o přestupku lze např. namítat, že přestupek nespáchal obviněný z přestupku,
že v řízení o přestupku byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, nebo že jednání
obviněného vůbec není přestupkem. Námitky stěžovatelky, které uplatňovala ve všech
fázích řízení o záznamu bodů v registru řidičů, přitom z hlediska svého obsahu
odpovídaly námitkám, které se týkaly předmětu řízení o přestupku a mohly být úspěšné
pouze ve fázi projednávání předmětného přestupku. Nemožnost posuzovat v řízení
o provedení záznamu do registru řidičů okolnosti týkající se samotného spáchání
přestupku je zřejmá též z ustanovení §123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. („... záznam
v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty
za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek
...“). Záznam v registru řidičů lze tedy provést pouze na základě pravomocného
rozhodnutí o přestupku (po souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení se na toto
rozhodnutí nahlíží jako na pravomocné), přičemž právní moc rozhodnutí zn amená jeho
nezměnitelnost, nemožnost zasahovat do jeho obsahu na základě opravného prostředku.
Příslušný obecní úřad jako správní orgán má tedy k dispozici jako podklad pro rozhodnutí
o provedení záznamu do registru řidičů pravomocné rozhodnutí o přestupku , do něhož
již nelze žádným způsobem zasáhnout.
V tomto směru lze odkázat i na současnou existující judikaturu správních soudů.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice ve svém rozsudku ze dne
24. 6. 2009, č. j. 52 Ca 10/2009 - 78, vyjádřil právní názor, podle kterého „Správní orgán
rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§123f
zák. č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje
způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu
ve smyslu §123b odst. 1, 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden
zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu
o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení však zásadně
nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam
proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než
je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada
presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právním
názorem krajského soudu, že stěžovatelkou vznesené námitky proti správním
rozhodnutím vydaným v této věci nejsou relevantní a stěžovatelka je mohla úspěšně
uplatnit pouze v řízení o přestupku.
Na podkladě těchto závěrů nelze přesvědčit ani stížní námitce stěžovatelky,
že krajský soud nesprávně posoudil postup žalovaného, který projednávanou věc rozdělil
na řízení o správnosti součtu dosažených bodů a řízení o podnětu pro zahájení
přezkumného řízení. Jak vyplývá z výše uvedeného, obě řízení bylo nutno vést odděleně,
rozhodnout v nich odpovídajícím způsobem (uložit pokutu, resp. rozhodnout
o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů), a samostatně proto
rovněž rozhodnout o případných opravných prostředcích a vypořádat námitky v nich
obsažené.
Stěžovatelka dále zpochybňuje právní závěry krajského soudu, podle nichž byla
způsobilá sama vystupovat a jednat jako účastnice v předmětném blokovém řízení.
Takové závěry podle stěžovatelky přesahují možnosti soudu a nemají oporu ve zjištěném
skutkovém stavu a provedených důkazech. Nejvyšší správní soud k této námitce odkazuje
na předchozí odstavce, z nichž je zřejmé, že jednání stěžovatelky v průběhu řízení
o přestupku nemohlo být v projednávané věci posuzováno, proto není rozhodný závěr
krajského soudu vztahující se přímo k přestupku a k blokovému řízení, jímž byl tento
přestupek vyřešen. Ani tato námitka tak není důvodem pro zrušení kasační stížností
napadeného rozsudku krajského soudu.
Závěrem stěžovatelka stručně a pouze v obecné rovině namítá, že napadený
rozsudek vykazuje znaky přepjatého právního formalismu. Bez bližšího upřesnění, v čem
stěžovatelka formalismus spatřuje, Nejvyšší správní soud též jen obecně uvádí,
že přezkoumal všechny stížní body uplatněné stěžovatelkou, přičemž neshledal, že by
výklad provedený krajským soudem vykazoval znaky přepjatého formalismu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatelkou uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému rozsudku
krajského soudu důvodnými. Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky,
ke kterým Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti,
kasační stížnost byla v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nem á právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s. , ve spojení
s §120 s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly.
Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu