ECLI:CZ:NSS:2009:KONF.24.2008:21
sp. zn. Konf 24/2008 - 21
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla
Pavlíka, JUDr. Karla Podolky, JUDr. Petra Příhody a JUDr. Marie Ž iškové, rozhodl o návrhu
Okresního soudu v Trutnově na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Nejvyšším
správním soudem, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Trutnově
pod sp. zn. 5 C 34/2008, o nové rozhodnutí věci, o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem:
1) města Dvůr Králové nad Labem, zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem
v Hradci Králové, Dukelská 15, 2) EVORADO IMPORT a. s., se sídlem nám. 14. října 1307/2,
Praha 5, 3) Krajského úřadu Královehradeckého kraje, se sídlem Wonkov a 1142, Hradec
Králové,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově
pod sp. zn. 5 C 34/2008 je soud v občanském soudním řízení.
II. Usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 2. 2008, čj. 5 C 34/2008 - 71,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 24. 6. 2008 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Okresní soud v Trutnově
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. b)
zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Nejvyšším správním soudem ve věci žaloby vedené
u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 34/2008.
Z přiložených spisů vyšly najevo následující skutečnosti:
Město Dvůr Králové nad Labem je vlastníkem veřejné kanalizace; společnost
EVORADO IMPORT a. s. je vlastníkem Společné čistírny odpadních vod. Jako vlastníci
provozně souvisejících vodovodů a kanalizací měli dle §8 od st. 3 zákona č. 274/2001 Sb.,
o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen zákon
o vodovodech a kanalizacích), uzavřít písemnou dohodu, ve které by upravili vzájem ná práva
a povinnosti, aby zajistili kvalitní a plynulé provozování vodovodu nebo kanalizace.
Město Dvůr Králové nad Labem a společnost EVORADO IMPORT a. s. se nedohodli
a písemnou dohodu dle §8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích neuzavřeli. Městský úřad
ve Dvoře Králové nad Labem, odbor životního prostředí, jako vodoprávní úřad vydal proto dne
22. 9. 2006 rozhodnutí upravující jejich vzájemná práva a povinnosti. Uložil společnosti
EVORADO IMPORT a. s. povinnost čistit odpadní vody přiváděné veřejnou kanalizací na vodní
dílo Společná čistírna odpadních vod, a městu Dvůr Králové nad Labem uložil povinnost uhradit
společnosti část ceny za čištění odpadních vod za období 29. 6. 2005 až 31. 12. 2005 ve výši
18 675 000 Kč. Pro období roku 2006 stanovil městu Dvůr Králové nad Labem povinnost hradit
společnosti měsíční zálohy ve výši 3 038 000 Kč.
Proti rozhodnutí vodoprávního úřadu se město Dvůr Králové nad Labem odvolalo.
Krajský úřad Královehradeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, rozhodnutím
dne 28. 12. 2006, sp. zn. 26425/ZP/2006 odvolání zamítl a rozhodnutí vodoprávního úřadu
potvrdil.
Proti rozhodnutí o odvolání brojilo město Dvůr Králové nad Labem správní žalobou.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 1. 2007, čj. 30 Ca 8/2007 - 26, vyslovil
nicotnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V odůvodnění uvedl, že §8 odst. 3 zákona
o vodovodech a kanalizacích umožňuje vodoprávnímu úřadu upravit pouze ta vzájemná práva
a povinnosti vlastníků vodovodů a kanalizací, která souvisejí se zajištěním kvalitního a plynulého
provozování vodovodu nebo kanalizace. K nim však dle jeho názoru nepatří oprávnění
vodoprávního úřadu rozhodovat o cenách za poskytované služby nebo o povinnostech k jejich
zaplacení.
S rozsudkem krajského soudu nesouhlasila společnost EVORADO IMPORT a. s.,
a podala proti němu kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 1. 2008, čj. 9 As 52/2007 - 76, rozsudek
krajského soudu zrušil a žalobu města Dvůr Králové nad Labem odmítl. Nejvyšší správní soud
uvedl: „Nejvyšší správní soud v daném případě považuje postup správních orgá nů, které v rámci úpravy
vzájemných práv a povinností stanovily i výši platby žalobce stěžovateli za provoz čistírny odpadních vod, zcela
v souladu se zákonem.
Rozhodnutí žalovaného a vodoprávního úřadu nelze označit za nicotná z důvodu, že jejich součástí je též
úprava finančních vztahů mezi účastníky. Je -li však napadána správnost takto provedené úpravy, pak je nutno
konstatovat, že přezkoumání takového návrhu není v pravomoci správního soudu, rozhodujícího o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy (§4 s. ř. s.). Jak je uvedeno výše, správní orgán v tomto případě
rozhodl podle zvláštního zákona o věci, která vyplývá z občanskoprávních či obchodních vztahů, a je zde dána
pravomoc soudu v občanském soudním řízení (§244 odst. 1 o. s. ř. ). Charakter a instituty občanského soudního
řízení poskytují dostatečný prostor k přezkumu sporných tvrzení účastníků soukromoprávní povahy“.
V souladu s poučením v rozsudku Nejvyššího správního soudu podalo město Dvůr
Králové nad Labem u Okresního soudu v Trutnově žalobu podle §244 o. s. ř.
Okresní soud v Trutnově před rozhodnutím Ústavního soudu (viz dále) vydal usnesení
ze dne 5. 2. 2008, čj. 5 C 34/2008 - 71, kterým věci týkající se pov innosti zaplatit 18 675 000 Kč
a zálohy ve výši 3 038 000 Kč vyloučil k samostatnému řízení. Podle zjištění zvláštního senátu
ale ve vyloučené věci okresní soud dosud nijak nerozhodl.
Dne 14. 2. 2008 podalo město Dvůr Králové nad Labem ústavní stížnost proti
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2008, čj. 9 As 52/2007 - 76, k Ústavnímu
soudu. Ten ji usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 416/08, odmítl.
Okresní soud v Trutnově před rozhodnutím Ústavního soudu dne 24. 6. 2008 podal
návrh na řešení kompetenčního sporu dle zákona č. 131/2002 Sb. Okresní soud souhlasí
se závěrem Nejvyššího správního soudu, že se v řešené věci jedná o rozhodnutí správního orgánu
v soukromoprávní věci. Dále namítá, že se neztotožňuje se závěrem Nejvyššího správního soudu,
že rozhodnutí o úpravě vzájemných práv a povinností mezi vlastníky provozně souvisejících
kanalizací dle §8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích může obsahovat i rozhodnutí
o výši úplaty za čištění odpadních vod, resp. o ceně za takové čištění.
Dle okresního soudu §8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích zakládá pravomoc
vodoprávního úřadu rozhodovat jen o těch právech a povinnostech, které souvisejí se zajištěním
kvalitního a plynulého provozování kanalizace, tedy v zásadě s technickými předpoklady
takového provozování.
Okresní soud tvrdí, že je nutné rozlišovat pravomoc rozhodovat o povinnosti zaplatit
za poskytované služby a pravomoc k rozhodování o výši ceny. Ani při extenzivním výkladu §8
odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích nelze dovodit pravomoc správního orgánu
rozhodnout o povinnosti jednoho provozovatele zaplatit druhému provozovateli konkrétní
peněžní částku. K řízení o zaplacení peněžité částky mezi účastníky mají pravomoc soudy
v občanském soudním řízení dle části třetí o. s. ř. K nahrazování dohody účastníků o výši úplaty
za čištění odpadních vod nemá pravomoc žádný správní orgán. Pokud správní orgán vydal
rozhodnutí nahrazující dohodu o ceně, jednal nad rámec své působnosti. Dle §65 ve spojení
s §68 písm. b) s. ř. s. mají pravomoc rozhodovat o žalobě proti takovému rozhodnutí soudy
ve správním soudnictví.
Zvláštní senát o věci uvážil
takto:
Vztahy mezi vlastníky souvisejících kanalizací a působnost orgánů územních
samosprávných celků a správních úřadů na tomto úseku upravuje zákon o vodovodech
a kanalizacích. Otázky veřejných vodovodů a kanalizací byly původně upraveny v zákoně
č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) , a v zákoně č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním
hospodářství. Účelem nového zákona bylo zajistit dostatečnou ochranu odběratelů služeb
zásobování pitnou vodou a dále zajistit plynulé odvádění a čištění odpadních vod. Zákon
o vodovodech a kanalizacích byl reakcí na privatizaci vodovodů a kanalizací, kdy se vlastníky
nebo provozovateli jednotlivých částí vodovodů a kanalizací stalo více osob. Vlastníkem
vodovodu nebo kanalizace mohou být v současné době jak obce, tak soukromé obchodní
společnosti.
Podle §8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích ve znění účinném do 14. 3. 2006
„upraví vlastníci vodovodů nebo kanalizací provozně souvisejících, popřípadě jejich čá stí provozně souvisejících,
svá vzájemná práva a povinnosti písemnou dohodou tak, aby bylo zajištěno kvalitní a plynulé provozování
vodovodu nebo kanalizace. Nedojde-li k písemné dohodě, rozhodne o úpravě vzájemných práv a povinností mezi
nimi vodoprávní úřad“. Od 15. 3. 2006 rozhoduje o úpravě vzájemných práv a povinností
ministerstvo.
Účelem zákona o vodovodech a kanalizacích bylo zachovat co největší smluvní volnost
vlastníků provozně souvisejících vodovodů a kanalizací. Dle §8 odst. 3 věta první zákona
o vodovodech a kanalizacích: „Vlastníci vodovodů nebo kanalizací provozně souvisejících, popřípadě jejich
částí provozně souvisejících, upraví svá vzájemná práva a povinnosti písemnou dohodou tak, aby bylo zajištěno
kvalitní a plynulé provozování vodovodu nebo kanalizace“. Konkrétní úprava vzájemných vztahů závisí
zcela na vůli subjektů, není nijak obsahově omezena, subjekty mají plnou smluvní volnost
k úpravě jak vzájemných práv, tak povinností. Zákon subjektům pouze ukládá, aby výsledkem
dohody bylo kvalitní a plynulé provozování vodovodu a kanalizace. Jak již ve zmíněném
rozsudku uvedl 9. senát Nejvyššího správního soudu: „Smluvní volnost soukromoprávních subjektů není
omezena obsahově, ale je podmíněna dosažením určitého kvalitativně určeného výsledku“. Vlastníci v dohodě
upraví způsob čištění vod, způsob a výši úhrady za čištění, násled ky porušení povinností, atd.
Dle §2 odst. 2 a 3 zákona o vodovodech a kanalizacích (ve znění účinném ke dni zaháje ní
správního řízení, tj. do 14. 3. 2006) je „kanalizace provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující
kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a srážkových vod (dále jen "odpadní vody"), kanalizační objekty
včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace“.
Pokud se vlastníci provozně souvisejících vodovodů a kanalizací nedohodnou
a neuzavřou písemnou dohodu, pak je nutné použít §8 odst. 3 věta druhá zákona o vodovodech
a kanalizacích ve znění do 14. 3. 2006: „Nedojde-li k písemné dohodě, rozhodne o úpravě vzájemných práv
a povinností mezi nimi příslušný vodoprávní úřad“ . Jak dále uvedl 9. senát Nejvyššího správního soudu
v citovaném rozsudku: „Až v případě, kdy vlastníci vodovodů a kanalizací provozně souvisejících nejsou
schopni uzavřít písemnou dohodu, jejíž obsah by byl zárukou kvalitního a plynulého provozování vodov odu nebo
kanalizace, a je zde nebezpečí ohrožení zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod, je správní
orgán povinen uplatnit svou pravomoc a upravit soukromoprávní vztahy mezi vlastníky tak, aby byl zajištěn
řádný chod vodovodů a kanalizací“.
Důvodem, proč se vlastníci nedohodli, mohou být mimo jiné, ba především, finanční
otázky. Mezi vlastníky bude sporná výše úhrady, způsob plateb za provedené služby, nedoplatky
za minulá období. Všechny tyto oblasti by měly být upraveny v písemné dohodě. Rozhodnutí
vodoprávního úřadu (od 15. 3. 2006 ministerstva) v celém rozsahu nahrazuje písemnou dohodu
vlastníků souvisejících vodovodů a kanalizací. Z toho vyplývá, že rozhodnutí vodoprávního
úřadu musí upravit všechny otázky, kterých by se tato dohod a týkala, tedy i ekonomickou
stránku.
Účelem zákona o vodovodech a kanalizacích je chránit veřejný zájem a zajistit zásobování
spotřebitelů pitnou vodou, odvádění a čištění odpadních vod. Řešení sporů mezi vlastníky
souvisejících kanalizací musí být rychlé, což by zcela popíralo, kdyby o právech a povinnostech
rozhodoval vodoprávní úřad a o úhradách za poskytnuté služby soud. Rozhodnutí vodoprávního
úřadu by pak bylo pouze formální, spory týkající se úhrad mezi vlastníky by nevyřešilo.
Vodoprávní úřad musí svým rozhodnutím komplexně upravit veškeré vztahy mezi vlastníky,
rozhodnutí musí být závazným podkladem pro to, aby bylo zajištěno kvalitní a plynulé
provozování vodovodu nebo kanalizace.
Písemná dohoda vlastníků souvisejících kanalizací je soukromopráv ním aktem. Nejedná
se o veřejnoprávní smlouvu dle §159 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Pokud
rozhodnutí vodoprávního úřadu tuto dohodu zcela nahrazuje, rozhodl správní orgán o sporu
nebo o jiné právní věci, která vyplývá obchodních vztahů. Soud tudíž bude rozhodovat podle
části páté o. s. ř.
Ekonomické otázky jsou tedy součástí rozhodnutí vodoprávního úřadu, soud o nich
proto nebude rozhodovat samostatně podle části třetí o. s. ř., ale jako o součásti rozhodnutí
vodoprávního úřadu dle části páté o. s. ř.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Trutnově pokračovat
v původním řízení o podané žalobě včetně té části, kterou vyloučil usnesením ze dne 5. 2. 2008,
čj. 5 C 34/2008 - 71, k samostatnému řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. června 2009
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu