ECLI:CZ:NSS:2009:NA.172.2009:14
sp. zn. Na 172/2009 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci navrhovatele S. S.,
bytem Popůvky č. 20, Kojetín, proti odpůrci JUDr. Tomáši Vránovi, soudnímu exekutorovi
Exekutorského úřadu Přerov, se sídlem Přerov, Komenského 38, o návrhu na vyslovení
neplatnosti exekučního příkazu odpůrce č. Ex 0225/03 ze dne 24. 6. 2003,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud obdržel dne 1. 7. 2009 návrh, kterým se navrhovatel
dovolával vyslovení neplatnosti exekučního příkazu vydaného odpůrcem dne 24. 6. 2003
pod sp. zn. Ex 0225/03; současně požádal zdejší soud o „navrácení vlastnictví“ domu č. p. 381
v Kojetíně, který je předmětem nařízené exekuce.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky za nichž může
o popsaném návrhu meritorně rozhodnout (podmínky řízení). Základní podmínkou každého
soudního řízení je jeho předmět. Předmět řízení je ve správním soudnictví vymezen v ustanovení
§4 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.). S výjimkou specifických řízení svěřených správním
soudům (§4 odst. 2 s. ř. s.) lze v nejobecnější rovině konstatovat, že pojmovým znakem sporu
ve správním soudnictví je právě relevantní individuální správní akt či jiné jednání orgánu veřejné
správy, jehož adresátem je fyzická či právnická osoba a kterým je autoritativně vstupováno
do sféry jejích subjektivních práv. V projednávané věci se navrhovatel v rámci správního
soudnictví domáhá vyslovení neplatnosti exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem
ve smyslu ustanovení §47 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorem a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád).
Navrhovatelem vymezený předmět řízení je sice rozhodnutím, nikoli však rozhodnutím vydaným
orgánem veřejné správy. Z ustanovení §28, věty druhé exekučního řádu vyplývá, že úkony exekutora
se považují za úkony soudu; exekuční příkaz má stejné účinky jako nařízení výkonu rozhodnutí
dle občanského soudního řádu (§47 odst. 2 exekučního řádu). Z uvedeného je zcela evidentní,
že napadený exekuční příkaz je eo ipso nutno považovat za úkon soudu vydaný v rámci
občanského soudního řízení. Jakýkoli přezkum takového aktu leží tedy mimo rámec správního
soudnictví vymezeného již výše zmiňovaným §4 s. ř. s. Totéž lze uvést i pokud jde o návrh
na „vrácení vlastnictví“ k předmětu exekuce; i zde jde o věc soukromého práva a takový návrh může
být projednán toliko v rámci občanského soudního řízení.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak,
soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u
soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný
nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat.
Podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li
se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení, a nebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí,
jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení
o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci
usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.
Pokud jde o tu část návrhu, kterou se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti výše
uvedeného exekučního příkazu, zde Nejvyšší správní soud shledal, že jde o návrh, který nemůže
být projednán jak v rámci správního soudnictví (viz výše), tak ani v řízení před civilními soudy
(§47 odst. 3 exekučního řádu expressis verbis stanoví, že proti exekučnímu příkazu není přípustný
opravný prostředek). Z tohoto důvodu proto návrh v této části odmítl podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který vylučuje, aby řízení ve věci mohlo
proběhnout.
Pokud se týká návrhu na „navrácení vlastnictví“ domu č. p. 381 v Kojetíně, zde jde zcela
evidentně o návrh občanskoprávní povahy, který může být uplatněn pouze v občanském
soudním řízení (před civilními soudy). Vzhledem k tomu, že podaný návrh jako celek zcela
evidentně směřuje k odvrácení realizace nařízené exekuce, považuje zdejší soud za korektní
navrhovatele upozornit na možnost využití institutů zakotvených v části šesté občanského
soudního řádu [návrh na odklad výkonu rozhodnutí (srov. též §54 odst. 1 exekučního řádu)
či návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. též §51 písm. b) exekučního řádu)]. Návrh
je nutno podat u okresního soudu, jehož místní příslušnost je v daném případě dána ustanovením
§252 odst. 4 písm. b) občanského soudního řádu. Z tohoto důvodu proto Nejvyšší správní soud
odmítl i tuto část návrhu, a to postupem dle §46 odst. 2 s. ř. s.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení §60 odst. 3, věty
první s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu