ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.60.2009:277
sp. zn. Nao 60/2009 - 277
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: Teléfonica O2
Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, zastoupeného Mgr. Radkem
Pokorným, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 301/8, Praha 1, proti žalovanému: Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 1. 2004, čj. R 20/2003, o námitce podjatosti soudce vznesené žalobcem,
takto:
Soudce Krajského soudu v Brně JUDr. David Raus, Ph.D., je v y l o u č e n
z projednání a rozhodování věci, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Ca 61/2008.
Odůvodnění:
I.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 1. 2004, čj. R 20/2003, kterým
žalovaný změnil výrok v bodu 1 a potvrdil výroky v bodech 2, 3. 4 a 5 výrokové části rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 6. 2003, čj. S 1/03-3250/03-ORP.
II.
Dne 29. 9. 2008 bylo žalobci doručeno poučení krajského soudu ze dne 25. 9. 2008,
čj. 62 Ca 61/2008 - 249, kterým mu bylo sděleno, že v dané věci bude rozhodovat senát
62 Ca krajského soudu, jehož členem je mj. JUDr. David Raus, Ph.D. Žalobce byl poučen
o možnosti uplatnit vůči jednotlivým členům senátu námitku podjatosti dle §8 odst. 5 s. ř. s.
Žalobce podáním ze dne 6. 10. 2008, adresovaným Nejvyššímu správnímu soudu
prostřednictvím krajského soudu, namítl podjatost soudce JUDr. Davida Rause, Ph.D. Důvod
jeho podjatosti spatřuje v tom, že se „podílel nebo mohl podílet na předchozím projednávání a rozhodování
v řízení na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže…“. JUDr. David Raus, Ph.D., byl podle žalobce
z titulu působení ve funkci ředitele legislativně právního odboru a ředitele rozkladové komise
v době, kdy před žalovaným probíhalo správní řízení v této věci, „velmi pravděpodobně seznámen
s danou věcí a velmi pravděpodobně se na jejím projednávání a rozhodování i přímo podílel“.
S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce uzavřel, že „by mohl být
porušen princip neovlivnění předchozím poznáním o věci“, a je tak dán důvod uvedený v §8 odst. 1 s. ř. s.
pro vyloučení JUDr. Davida Rause, Ph.D. z projednávání a rozhodování ve věci.
III.
Soudce JUDr. David Raus, Ph.D. dne 27. 4. 2009 ve vyjádření k námitce podjatosti
uvedl, že se z důvodů tvrzených v námitce podjatosti považuje v posuzované věci za podjatého.
Konstatoval, že v době, kdy u žalovaného probíhalo správní řízení, v němž bylo vydáno
napadené rozhodnutí, pracoval u žalovaného „v pozici ředitele legislativně právního odboru a předsedy
rozkladové komise předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pro oblast antitrustu“, jejímž byl „zároveň
i hlasujícím členem“. Dále uvedl, že byť v době vydání napadeného rozhodnutí na Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže nepracoval, „v době vedení správního řízení v prvním stupni již od jeho
samotného zahájení…se z pozice ředitele legislativně právního odboru metodicky podílel na jeho vedení“
a s projednávanou věcí byl částečně obeznámen.
IV.
Dne 28. 4. 2009 předseda krajského soudu JUDr. Jaromír Pořízek rozhodl: „na základě
sdělení JUDr. Davida Rause, Ph.D., člena senátu 62 Ca Krajského soudu v Brně, že je důvod pochybovat o jeho
nepodjatosti a je tak vyloučen z projednání a rozhodnutí ve věci spis. zn. 62 Ca 61/2008“, a určil dle §8
odst. 3 s. ř. s. „na jeho místo člena senátu podle Rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2009,
Spr 3321/2008, JUDr. Zuzanu Bystřickou“.
Dne 9. 9. 2009, podáním ze dne 7. 9. 2009, čj. 62 Ca 61/2008 - 275, krajský soud
předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.
V.
Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda má pravomoc rozhodnout o námitce
podjatosti soudce vznesené žalobcem v případě, kdy již předseda krajského soudu pojal vyjádření
soudce JUDr. Davida Rause, Ph.D. jako oznámení ve smyslu §8 odst. 3 s. ř. s., že zjistil důvod
své podjatosti ve věci vedené pod sp. zn. 62 Ca 61/2008, a určil na jeho místo jiného soudce.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může „účastník nebo osoba zúčastněná na řízení…namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud….“
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. „soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho
místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod
podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.“
Soudní řád správní tak, podobně jako jiné procesní předpisy, vychází ze dvou možných
způsobů rozhodování o podjatosti soudce. První způsob je vázán na oznamovací povinnost
soudce sdělit předsedovi soudu, že zjistil důvody své podjatosti, druhá varianta vychází z práva
účastníka řízení učinit kvalifikovaným způsobem námitku podjatosti.
V prvním případě předseda soudu posoudí, zda je podle něj důvod podjatosti dán. Jedině
v situaci, kdy má předseda soudu za to, že důvod podjatosti dán není (nejde-li o předsedu soudu
samotného), rozhoduje o vyloučení soudce dle §8 odst. 3 věty třetí s. ř. s. Nejvyšší správní soud.
V druhém případě však podle výslovného znění §8 odst. 5 s. ř. s. zakládá procesní úkon
účastníka řízení, jímž kvalifikovaně vznese námitku podjatosti, jeho právo, aby o namítané
podjatosti soudce bylo (po vyjádření dotyčného soudce) rozhodováno Nejvyšším správním
soudem. Podobně je tomu přitom i v jiných procesních předpisech, kdy je námitka podjatosti
vznesená účastníkem řízení spojena s rozhodováním instančně vyšších orgánů.
V posuzované věci žalobce nepochybně řádně a včas po poučení krajským soudem využil
svého práva uplatnit námitku podjatosti dle §8 odst. 5 s. ř. s. Soudce, u něhož žalobce vyslovil
důvodnou obavu o jeho nepodjatosti, poté v souladu s §8 odst. 5 poslední věta s. ř. s. splnil svou
povinnost vyjádřit se k vznesené námitce podjatosti.
Rozhodl-li následně předseda krajského soudu dle §8 odst. 3 s. ř. s. tak, že na místo
tohoto soudce určil soudce jiného, nebylo respektováno právo žalobce, aby o jím vznesené
námitce podjatosti rozhodl Nejvyšší správní soud.
Ochrana práv účastníků soudního řízení správního na nezávislé a nestranné posouzení
věci byla v tomto případě zajištěna tím, že byl na místo soudce, který se dle svého vyjádření
a v souladu se vznesenou námitkou cítil být v dané věci podjatý, určen předsedou krajského
soudu soudce jiný. Zároveň však předseda krajského soudu pochybil, pokud bez dalšího pojal
vyjádření dotyčného soudce ze dne 27. 4. 2009, učiněné v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s., jako
oznámení dle §8 odst. 3 s. ř. s. a obratem podle posledně citovaného ustanovení postupoval.
Takové rozhodnutí předsedy krajského soudu vybočilo z jeho pravomoci, nebylo způsobilé
vyvolat v něm předvídané účinky.
Nejvyšší správní soud proto shledal, že je nutno o námitce podjatosti vznesené žalobcem
rozhodnout v souladu s §8 odst. 5 poslední věty s. ř. s. Obiter dictum lze poznamenat, že přestože
bylo žalobci rozhodnutím předsedy krajského soudu de facto vyhověno, nerozhodl-li by Nejvyšší
správní soud o námitce žalobce, zůstal by jeho procesní úkon bez odezvy výslovně předvídané
v §8 odst. 5 s. ř. s. Takový stav přitom nelze připustit. Pouze na okraj je možno konstatovat,
že žalobce by nebyl v případě včasného předložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu krajským
soudem nijak krácen na svém právu na projednání věci bez zbytečných průtahů dle článku 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V posuzované věci tomu bylo jinak, neboť Nejvyšší
správní soud o námitce podjatosti vznesené žalobcem rozhodoval v důsledku opožděného
předložení spisu krajským soudem téměř 12 měsíců po jejím vznesení.
Nejvyšší správní soud dále posoudil námitku podjatosti soudce JUDr. Davida
Rause, Ph.D., vznesenou žalobcem. Námitka je důvodná.
Dle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“.
V daném případě žalobce shledal důvod podjatosti v tom, že soudce JUDr. David
Raus, Ph.D. působil v rámci žalovaného v době, kdy u něj probíhalo správní řízení, v němž bylo
vydáno napadené rozhodnutí, a to na pozici, kde byl „velmi pravděpodobně seznámen s danou věcí
a velmi pravděpodobně se na jejím projednávání a rozhodování i přímo podílel“. To ostatně svým vyjádřením
ze dne 27. 4. 2009 do značné míry potvrdil i dotyčný soudce.
Přestože v posuzované věci nebylo prokázáno, že by se JUDr. David Raus, Ph.D. přímo
podílel na rozhodování dané věci v rámci správního řízení, byl dle svého vyjádření s věcí
seznámen a mohl svým postojem a metodickým vedením ovlivnit názor osob, které se přímo
na rozhodování věci žalovaným podílely.
Ze smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. věty druhé je dále zřejmé, že zákonodárce zamýšlel zabránit
tomu, aby soudci, jež mohou být ovlivněni znalostí věci na základě předchozích poznání
ze správního řízení, o ní následně v soudním řízení rozhodovali. S ohledem na skutečnost,
že i JUDr. David Raus, Ph.D. sám potvrdil, že s věcí seznámen byl, a připojil, že se ve věci
považuje za podjatého, považuje Nejvyšší správní soud důvody stanovené v §8 odst. 1 s. ř. s.
pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování dané věci za naplněné.
Na okraj lze doplnit, že k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci mohou
vždy vést pouze zcela zásadní důvody, které podstatným způsobem zpochybňují možnou
nestrannost soudního rozhodování (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 9. 2004, sp. zn. Nao 13/2004, č. 433/2005 Sb. NSS). Proto bude i v každé jednotlivé věci
nutno bedlivě zkoumat naplnění těchto důvodů. Z usnesení Nejvyššího správního soudu v nyní
projednávané věci tak nelze v žádném případě dovodit, že by měl být JUDr. David Raus, PhD.,
paušálně vyloučen ze soudního rozhodování ve věcech, které mohly být projednávány Úřadem
pro ochranu hospodářské soutěže v době, kdy byl jeho zaměstnancem. Naopak v každé
jednotlivé věci musí být zkoumán podíl, který tento soudce na rozhodování ve správním řízení
mohl mít. V návaznosti na předchozí odůvodnění lze přitom zdůraznit, že v případě námitky
podjatosti vznesené účastníkem řízení pravomoc k rozhodnutí o ní náleží Nejvyššímu správnímu
soudu a rozhodnutí předsedy krajského soudu představuje překročení jeho pravomoci.
Jelikož Nejvyšší správní soud shledal námitku podjatosti soudce JUDr. Davida
Rause, Ph.D. vznesenou žalobcem s ohledem na výše uvedené důvodnou, rozhodl usnesením
o jeho vyloučení z projednání a rozhodování posuzované věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. září 2009
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu