ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.108.2010:161
sp. zn. 1 As 108/2010 - 161
Spis 1 As 108/2010 byl spojen se spisem 1 As 107/2010 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 1 As 107/2010 - 154
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně A. H., proti žalovanému
Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec
Králové, proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2010, č. j. 30 Ca 96/2008 - 141, vedené
pod sp. zn. 1 As 107/2010, a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2008, č. j. 5155/RR/2008-3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 26. 10. 2010, č. j. 30 Ca 95/2008 - 150, vedené pod sp. zn. 1 As 108/2010,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod spisovými značkami 1 As 107/2010
a 1 As 108/2010 se s p o j u j í ke společnému projednání a nadále budou vedeny
pod sp. zn. 1 As 107/2010.
II. Kasační stížnosti se zamítají .
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 8. 4. 2008, č. j. 5155/RR/2008-3, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně
proti rozhodnutí Městského úřadu Jičín, oddělení státní památkové péče, ze dne 1. 2. 2008,
č. j. MuJc/2008/2594/SPP/Mez/1, jímž byla žalobkyni uložena pořádková pokuta ve výši 16 500 Kč
a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč za nevytvoření základních podmínek k provedení
kontroly a porušení povinnosti poskytnout součinnost ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona
č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobkyně brojila proti citovanému rozhodnutí podáním míněným jednak jako žaloba proti
rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), ale rovněž jako žaloba proti nečinnosti správního
orgánu ve smyslu ustanovení §79 s. ř. s. Nečinnost správního orgánu podle žalobkyně spočívala v tom,
že se žalovaný řádně nevypořádal s jejími návrhy uplatněnými v odvolání, dříve než o odvolání rozhodl.
Usnesením ze dne 12. 1. 2010, č. j. 30 Ca 96/2008 - 100, krajský soud odmítl podanou žalobu
na ochranu proti nečinnosti. Proti citovanému usnesení brojila žalobkyně dne 11. 3. 2010 kasační
stížností, v níž namítla neúčinnost doručení předmětného usnesení podle §50d odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“).
Usnesením ze dne 17. 3. 2010, č. j. 30 Ca 96/2008 - 106, krajský soud vyzval žalobkyni k doplnění
důvodů kasační stížnosti a k doložení plné moci zástupce. Následným přípisem ze dne 29. 4. 2010
žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce z řad advokátů
a o prodloužení lhůty pro doplnění náležitostí kasační stížnosti. Současně navrhla, aby soud rozhodl
o neúčinnosti doručení usnesení č. j. 30 Ca 96/2008 - 106. Usnesením ze dne 6. 5. 2010,
č. j. 30 Ca 96/2008 - 112, krajský soud oba návrhy žalobkyně na vyslovení neúčinnosti doručení zamítl;
proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 4. 6. 2010 další kasační stížnost. Krajský soud proto
usnesením ze dne 11. 8. 2010, č. j. 30 Ca 96/2008 - 123, žalobkyni vyzval k zaplacení soudního
poplatku a k doložení plné moci zástupce, načež žalobkyně opět požádala o osvobození od soudních
poplatků pro řízení o této kasační stížnosti, o ustanovení zástupce z řad advokátů a o prodloužení lhůty
k doplnění náležitostí kasační stížnosti. S ohledem na podanou žádost krajský soud usnesením
ze dne 9. 9. 2010, č. j. 30 Ca 96/2008 - 127, uložil žalobkyni, aby ve lhůtě dvou týdnů zaslala soudu
vyplněný formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalobkyně předmětný formulář
zaslala krajskému soudu dne 18. 10. 2010. Poté krajský soud usnesením ze dne 26. 10. 2010,
č. j. 30 Ca 96/2008 - 141, zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a rovněž žádost
o ustanovení zástupce. Vycházel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 - 95, a porovnal na jedné straně příjmy žalobkyně (čistý měsíční
příjem 13 718 Kč) a její majetkové poměry včetně uvedených výdajů, na druhé straně výši soudního
poplatku. Dospěl přitom k závěru, že výše soudního poplatku se zřetelem na uvedené příjmy
a majetkové poměry žalobkyni nebrání v uplatnění práva na soudní ochranu.
Proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních
poplatků a ustanovení advokáta podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost namítajíc,
že jsou dány důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Stěžovatelka tvrdí,
že rozhodnutí krajského soudu prokazatelně plně neodpovídá rozhodnému skutkovému i právnímu
stavu věci, čímž soud opět neposkytl ochranu veřejným subjektivním právům stěžovatelky, neboť zcela
přešel a řádně se nevypořádal s jí navrženými důkazy. Dále konstatovala, že předmětné usnesení
krajského soudu jí dosud nebylo řádně a účinně doručeno pro vady na straně doručujícího orgánu.
Navrhla proto, aby odesílající soud neprodleně rozhodl, že doručení předmětného usnesení je neúčinné.
Pro případ, že by krajský soud nerevokoval předmětné rozhodnutí, stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení zrušil. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno,
neboť se jedná o věc týkající se výlučně a osobně stěžovatelky.
Krajský soud rozhodoval rovněž o podané žalobě proti v záhlaví označenému rozhodnutí
žalovaného. Rozsudkem ze dne 12. 1. 2010, č. j. 30 Ca 95/2008 - 101, napadené rozhodnutí žalovaného
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti citovanému rozsudku podala žalobkyně dne 11. 3. 2010
kasační stížnost, v níž uváděla, že byly dány důvody pro zrušení také rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně a namítla neúčinnost doručení předmětného rozsudku podle §50d odst. 1 o. s. ř.
Usnesením ze dne 17. 3. 2010, č. j. 30 Ca 95/2008 - 114, krajský soud vyzval žalobkyni k doplnění
důvodů kasační stížnosti a k doložení plné moci zástupce. Následným přípisem ze dne 29. 4. 2010
žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce z řad advokátů
a o prodloužení lhůty pro doplnění náležitostí kasační stížnosti. Současně navrhla, aby soud rozhodl
o neúčinnosti doručení usnesení č. j. 30 Ca 95/2008 - 114. Usnesením ze dne 6. 5. 2010,
č. j. 30 Ca 95/2008 - 120, krajský soud oba návrhy žalobkyně na vyslovení neúčinnosti doručení zamítl;
proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 4. 6. 2010 další kasační stížnost. Krajský soud
proto usnesením ze dne 11. 8. 2010, č. j. 30 Ca 95/2008 - 132, žalobkyni vyzval k zaplacení soudního
poplatku a k doložení plné moci zástupce, načež žalobkyně opět požádala o osvobození od soudních
poplatků pro řízení o této kasační stížnosti, o ustanovení zástupce z řad advokátů a o prodloužení lhůty
k doplnění náležitostí kasační stížnosti. S ohledem na podanou žádost krajský soud usnesením
ze dne 9. 9. 2010, č. j. 30 Ca 95/2008 - 135, uložil žalobkyni, aby ve lhůtě dvou týdnů zaslala soudu
vyplněný formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalobkyně předmětný formulář
zaslala krajskému soudu dne 18. 10. 2010. Krajský soud po obdržení potvrzení o osobních majetkových
a výdělkových poměrech přistoupil k posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků,
přičemž postupoval shodně jako ve výše zmíněném případu. Na základě zjištěného skutkového stavu
pak krajský soud usnesením ze dne 26. 10. 2010, č. j. 30 Ca 95/2008 - 150, zamítl žádost žalobkyně
o osvobození od soudních poplatků a rovněž žádost o ustanovení zástupce. Konstatoval, že výše
soudního poplatku se zřetelem na uvedené příjmy žalobkyně a její majetkové poměry jí nebrání
v uplatnění práva na soudní ochranu. Proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na přiznání
osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta podala žalobkyně naprosto identickou kasační
stížnost jako ve výše zmíněném případu lišící se toliko označením napadeného usnesení krajského
soudu. Ani v tomto případě nebylo vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti vyžádáno, neboť se jedná
o věc týkající se výlučně a osobně stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud postupem podle ustanovení §39 odst. 1 s. ř. s. spojil věci
pod sp. zn. 1 As 107/2010 a 1 As 108/2010 ke společnému projednání, jelikož v obou případech jde
o totožné účastníky a věci spolu skutkově souvisejí.
Vzhledem ke specifické povaze napadených usnesení Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatelky advokátem v řízení
o předmětných kasačních stížnostech. „Osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné zastoupení se váže
k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje
i právo na bezplatné zastoupení (§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí,
jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku
za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, a vedlo
by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti,
v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv“
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37; všechna
citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasačních stížností v mezích jejich rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadená rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Kasační stížnosti nejsou důvodné.
Ačkoliv stěžovatelka formulovala důvody kasační stížnosti obecně jako §103 odst. 1 písm. a),
b), c), d) a e) s. ř. s., z textu podání je patrné, že namítá nezákonnost rozhodnutí, kterým byla zamítnuta
její žádost o osvobození od soudních poplatků [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a nepřezkoumatelnost
usnesení krajského soudu spočívající v nedostatku důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Vzhledem k charakteru kasačních stížností stěžovatelky podaných dne 4. 6. 2010
proti usnesením krajského soudu o zamítnutí návrhů na vyslovení neúčinnosti doručení, nebylo v řízení
o následných kasačních stížnostech podaných proti usnesením o zamítnutí návrhu na osvobození
od soudních poplatků na místě, aby se krajský soud jakkoli dále vyjadřoval k návrhům stěžovatelky
na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení č. j. 30 Ca 96/2008 - 141 a č. j. 30 Ca 95/2008 - 150.
Z dosavadního obstrukčního chování stěžovatelky namítající neúčinnost doručení téměř všech
písemností, jež jsou jí krajským soudem doručovány, bylo možné usuzovat, že další rozhodování
o těchto návrzích krajským soudem by mohlo vést k popření cíle řízení o kasační stížnosti,
v němž má být zkoumán závěr krajského soudu o tom, že u stěžovatelky nejsou dány důvody
pro osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud se nicméně níže podrobně zabýval
posouzením včasnosti podaných kasačních stížností.
K otázce neúčinnosti doručení rozhodnutí lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 5. 2010, č. j. 1 As 24/2010 - 193 (nebo obdobně rozsudek ze dne 10. 11. 2010,
č. j. 1 As 76/2010 - 58), v němž zdejší soud konstatoval, že „[p]ro doručování písemností v soudním řízením
před správními soudy obecně platí, že soud doručuje písemnosti primárně do datové schránky; není-li možné doručit
písemnost tímto způsobem, doručuje ji soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní
poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Ukáže-li se toho potřeba, může soud požádat o doručení i jiný
státní orgán (§42 odst. 1 s. ř. s.). Pro způsob doručování se obdobně užijí předpisy platné pro doručování v občanském
soudním řízení, nestanoví-li soudní řád správní jinak (§42 odst. 5 s. ř. s.).“ Podle §49 odst. 1 o. s. ř.
se do vlastních rukou doručují zásilky, u nichž tak stanoví zákon (např. rozsudek) nebo nařídí-li
tak soud. „Při doručování písemností určených do vlastních rukou se postupuje podle §49 o. s. ř. Nezastihne-li
doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu,
aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí,
považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán
po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud
i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Z uvedené právní úpravy doručování písemností určených
do vlastních rukou plyne, že není-li adresát písemnosti zastižen, je písemnost uložena a adresátu písemnosti je zanechána
výzva k jejímu vyzvednutí. Pokud si v zákonem stanovené desetidenní lhůtě uvedenou písemnost nevyzvedne, nastává fikce
doručení posledním dnem této lhůty.“
V posuzovaném případě nebyla datová schránka stěžovatelky nalezena (srov. úřední záznamy
ze dne 26. 10. 2010 na č. l. 146 soudního spisu sp. zn. 30 Ca 96/2008 a na č. l. 155 soudního spisu
sp. zn. 30 Ca 95/2008), proto byla napadená usnesení stěžovatelce doručována do vlastních rukou
prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Z doručenek založených na č. l. 145 soudního spisu
sp. zn. 30 Ca 96/2008 a na č. l. 154 soudního spisu sp. zn. 30 Ca 95/2008 je zřejmé, že stěžovatelka
nebyla v době doručování zastižena na adrese svého trvalého bydliště, proto byly písemnosti uloženy
v provozovně provozovatele poštovních služeb a připraveny k vyzvednutí dne 4. 11. 2010
a stěžovatelce byly zanechány výzvy k vyzvednutí zásilky. Stěžovatelka si předmětné písemnosti
v úložní době nevyzvedla, proto byly vloženy do domovní schránky dne 16. 11. 2010. Je nesporné,
že zásilky byly uloženy dne 4. 11. 2010. Desetidenní lhůta pro vyzvednutí písemností uběhla v pondělí
15. 11. 2010. Následujícího dne byly písemnosti stěžovatelce vhozeny do domovní schránky.
Z výše popsaného skutkového stavu vyplývá, že napadená usnesení byla stěžovatelce doručená fikcí
v pondělí 15. 11. 2010. Námitka nesprávného, resp. neúčinného doručení proto není důvodná,
neboť stěžovatelka neuvedla žádnou konkrétní skutečnost předpokládanou v §50d o. s. ř.,
jež by účinnost doručení napadených usnesení zpochybnila.
Obě kasační stížnosti podala stěžovatelka faxem dne 29. 11. 2010 a v zákonem stanovené lhůtě
je doplnila písemným podáním (krajskému soudu doručeno dne 1. 12. 2010). Stěžovatelka tedy podala
kasační stížnosti v poslední den dvoutýdenní lhůty podle §106 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnosti byly
podány včas, tj. nejsou ani předčasné, ani opožděné; důvod pro odmítnutí kasačních stížností
podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s. není naplněn.
Z textu kasačních stížností vyplývá, že stěžovatelka písemnosti fakticky obdržela, zná dokonce
podací čísla a data podání zásilek, která nelze běžně zjistit jinak než právě z obálky. Stěžovatelka
se seznámila s obsahem zásilek (napadenými usneseními krajského soudu) a podala včasné kasační
stížnosti. Nejvyššímu správnímu soudu tedy není zřejmé, v čem by mělo spočívat stěžovatelkou tvrzené
zkrácení na jejích právech.
Stěžovatelka v kasačních stížnostech dále uplatnila povšechnou námitku, že řádně prokázala
splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, uvedl, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry
určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji
k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel
další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným
rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Tyto závěry se vztahují i na důvody kasační
stížnosti (kasační námitky) a míru podrobnosti přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšším správním
soudem.
Námitka nesprávného posouzení naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
je zcela obecná. Není z ní zřejmé, které konkrétní úvahy krajského soudu jsou podle názoru
stěžovatelky v rozporu se zákonem či předloženými listinnými důkazy, proto se uvedenou námitkou
Nejvyšší správní soud zabýval taktéž pouze ve zcela obecné rovině.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození
kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Smyslem osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění žádat o ustanovení zástupce
na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně zaručených práv,
v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným v článku 36 Listiny
základních práv a svobod.
Je ovšem na účastníku samém, aby svoji materiální stránku dostatečně konkrétně popsal
(břemeno tvrzení), a současně aby vyvinul patřičnou aktivitu a předložil soudu (pokud možno současně
se žádostí o osvobození) doklady dosvědčující jeho nemajetnost, resp. nízké příjmy (břemeno důkazní).
Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti
nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
publikovaný pod č. 537/2005 Sb. NSS). Pro osvobození od soudních poplatků tak účastník jednak
musí doložit, že nemá dostatečné prostředky, jeho návrh nesmí být zjevně neúspěšný a současně
účastník o osvobození od soudních poplatků musí požádat. Soud je povinen v každém jednotlivém
případě vážit konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuální
poměry žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2009,
č. j. 8 As 20/2009 - 50). Proto je na účastníkovi, aby v žádosti o osvobození od soudních poplatků
uvedl, v čem nedostatek prostředků na úhradu soudního poplatku spatřuje, a toto tvrzení řádně doložil.
Soud totiž přistoupí k osvobození účastníka řízení od soudních poplatků pouze tehdy, bude-li řádně
osvědčeno, že pro celkové poměry účastníka nelze setrvávat na povinnosti soudní poplatek uhradit.
Nejvyšší správní soud se v daném případě ztotožňuje s právním hodnocením provedeným
krajským soudem. Rovněž postup krajského soudu, který stěžovatelku opětovně vyzval k doložení
aktuálního potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, byť o osvobození stěžovatelky
od soudních poplatků rozhodoval již 7. 4. 2009 na základě potvrzení ze dne 6. 2. 2009, lze hodnotit
kladně. Z aktuálního potvrzení doloženého 18. 10. 2010 pak krajský soud zjistil, že stěžovatelka
podniká a její měsíční čistý příjem v roce 2009 činil 13 718 Kč; na nemocenských dávkách
jí v roce 2009 navíc bylo vyplaceno 4884 Kč. Tuto částku krajský soud porovnal s životním minimem
jednotlivce, které podle ustanovení §2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu,
ve znění pozdějších předpisů, činí 3126 Kč. Životním minimem se rozumí minimální hranice peněžních
příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních potřeb (§1 odst. 1 tohoto zákona).
Částku životního minima krajský soud využil jako referenční kritérium pro posouzení, zda je splnění
poplatkové povinnosti v reálných možnostech stěžovatelky. Poněvadž její příjmy částku životního
minima výrazně převyšují, uzavřel krajský soud, že v posuzovaném případě výše soudního poplatku
s ohledem na příjmy a ostatní majetkové poměry nebrání stěžovatelce v uplatnění práva na soudní
ochranu. Navíc krajský soud poukázal na skutečnost, že stěžovatelka je vlastnicí rozsáhlého nemovitého
majetku, který však v potvrzení nezmínila. V potvrzení pouze uvedla, že nemá žádný majetek,
který by mohl být zpeněžen, neboť veškerý její majetek je obstaven neoprávněně nařízenými
exekucemi. Podle krajského soudu však omezení dispozičního oprávnění k majetku stěžovatelky nemá
bez dalšího pro posouzení jejích celkových majetkových poměrů význam. Rovněž k tvrzením
stěžovatelky o existenci půjček na úhradu svých daňových povinností, nemohl krajský soud přihlížet,
neboť tato tvrzení nebyla doložena žádnými důkazy. Pokud jde o zdravotní potíže zmiňované
žalobkyní, krajský soud konstatoval, že tyto nebyly blíže specifikovány; nicméně z údajů o obdobích
čerpání nemocenských dávek vyplněných stěžovatelkou v potvrzení krajský soud dovodil,
že tento aspekt neměl na osobní poměry stěžovatelky významnější vliv. Jako právně irelevantní
posoudil krajský soud případné výdaje stěžovatelky vynaložené v souvislosti s jinými soudními řízeními.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v daném případě krajský soud správně posoudil a řádně
odůvodnil zamítnutí obou žádostí stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků. Porovnáním výše
jejího průměrného měsíčního příjmu s částkou životního minima, lze dospět k závěru, že náklady,
jež by stěžovatelka vynaložila na zaplacení soudního poplatku, by ji nezatížily takovým způsobem,
že by ve svém důsledku znamenaly odepření možnosti dovolat se svého práva u soudu. Splnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků je podmínkou ustanovení zástupce z řad advokátů,
proto krajský soud zcela v souladu se zákonem zamítl i tento návrh (obdobně rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77).
Na tomto místě lze rovněž poznamenat, že z nedávné judikatury Nejvyššího správního soudu
vyplývá, že kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí návrhu na vyslovení
neúčinnosti doručení je nepřípustná (srov. usnesení ze dne 25. 8. 2010, č. j. 3 Ans 13/2010 - 109).
V posuzovaném případě byl tedy dán důvod pro zamítnutí žádostí stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků krajským soudem rovněž podle §36 odst. 3, věta druhá, s. ř. s., jelikož návrhy
zjevně nemohou být úspěšné.
Konečně k obecně vznesené námitce nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí Nejvyšší
správní soud rovněž v obecné rovině uvádí, že krajský soud se v napadených usneseních dostatečně
vypořádal s uplatněnými námitkami a důkazy předloženými stěžovatelkou. Krajský soud zohlednil
příjmy stěžovatelky, přitom vycházel z jí uvedených údajů doložených daňovým přiznáním, do úvahy
vzal i její výdaje spojené s bydlením, to vše poměřil výší životního minima a výší soudního poplatku.
Přihlédl rovněž ke zdravotním potížím stěžovatelky a řádně odůvodnil, proč tyto obtíže nemají
významný vliv na poměry stěžovatelky. Napadená usnesení krajského soudu tedy nepřezkoumatelností
pro nedostatek důvodů netrpí.
Žalobkyně tedy se svými námitkami neuspěla; Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační
stížnosti jako nedůvodné. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci
úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu