ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.119.2010:106
sp. zn. 4 Ads 119/2010 - 106
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Z.
K., zast. JUDr. Milanem Růžičkou, advokátem, se sídlem Pernerova 443, Pardubice, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích ze dne 18. 3. 2010, č. j. 52 Cad 79/2008 – 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupci žalobkyně JUDr. Milanu Růžičkovi, advokátu, se sídlem Pernerova 443,
Pardubice se p ř i z n á v á v částce 1920 Kč, která mu bude proplacena Nejvyšším
správním soudem na jeho účet ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 17. 10. 2008, č. X, odňala Česká správa sociálního zabezpečení (dále
též „žalovaná“) žalobkyni od 16. 12. 2008 plný invalidní důchod podle §56 odst. 1 písm. a)
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s odůvodněním, že podle posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení Pardubice 1. 10. 2008 již není plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti
o 50 % a nedosáhla tak poklesu nejméně ve výši 66 %, jak to pře dpokládá §39 uvedeného
zákona pro uznání či další trvání plné invalidity. S poukazem na §44 téhož zákona sdělila
žalovaná žalobkyni, že je již pouze částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o nejméně 33 % (pokles
činil 50 %); o jejím nároku na částečný invalidní důchod bylo přislíbeno rozhodnout dodatečně.
Ve včas podané žalobě namítla žalobkyně, že posudkový orgán OSSZ v Pardubicích
nevycházel při svém rozhodování z objektivních zjištění a posouzení jejího zdravotního stavu,
ani z vyjádření lékařů kteří jí ošetřují a u nichž se léčí. Nevyžádal si například vyjádření MUDr. P.
H. z Krajské nemocnice v Pardubicích, ani vyjádření MUDr. R., u níž probíhají pravidelné
kontroly jejího zdravotního stavu. Žalobkyně připomíná, že v roce 2004 prodělala operaci
mozkového meningeomu, v jejímž důsledku trpí poruchami, pro které se léčí na neurologické
klinice Krajské nemocnice v Pardubicích. V případě, že by byla zvažována veškerá zdravotní
dokumentace a všechna omezení vyplývající z jejího zdravotního stavu, pak by bylo nepochybně
zjištěno, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je takový, že žalobkyně nadále
splňuje podmínky pro uznání plné invalidity, neboť činí nejm éně 66 %, případně že pro
zdravotní postižení je schopna soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných
podmínek. Vzhledem k tomu, že při rozhodování došlo ze strany posudkové komise OSSZ
v Pardubicích k pochybení, neboť tak podcenila nemoci, jimiž žalobkyně podle nálezu lékařů –
specialistů trpí, došlo k nesprávnému vyhodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti, dané vyhláškou č. 284/1995 Sb., konkrétně ustanovením §6 odst. 3. Žalobkyně
navrhovala, aby krajský soud zrušil pro nezákonn ost napadeného rozhodnutí žalované.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích neshledal žalobu důvodnou,
a proto ji rozsudkem ze dne 18. 3. 2010, č. j. 52 Cad 79/2008 – 49, zamítl. Vycházel přitom
především z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky,
pracoviště v Hradci Králové (dále jen posudková komise v Hradci Králové), z něhož vzal
za prokázané, že procentní míra poklesu soustavné výdělečné činnosti žalobkyně činila ku dni
vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované 50 %, když rozhodující zdravotní postižení bylo
podřazeno pod kapitolu VI. (v rozsudku je omylem uvedeno IV.) oddíl A položka 15 písm. b)
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Za rozhodující zdravotní postižení považovala posudková
komise v Hradci Králové stav po operaci nádoru mozkových plen v únoru 2004, s přetrvávající
trvalou poruchou čichu, lehčími závratěmi a sekundární epilepsií s nutností trvalé léčby.
Správnost závěru tohoto posudku byla potvrzena dvěma revizními posudky a to posudko vé
komise Ministerstva práce a sociálních věcí pracoviště v Brně (dále jen posudková komise v Brně)
ze dne 9. 7. 2009 a posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí pracoviště v Praze
(dále jen posudková komise v Praze) ze dne 26. 11. 2009. Na závěry obou těchto posudků krajský
soud rovněž odkázal a uvedl, že se shodovaly též se závěrem učiněným lékařem Okresní správy
sociálního zabezpečení v Pardubicích ze dne 1. 10. 2008, z něhož žalovaná při vydání
napadeného rozhodnutí vycházela, a to nejen ve stanovené míře poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti (50 %), ale též v závěru, že u žalobkyně se nejedná o zdravotní postižení
odpovídající příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. (tedy o zdravotním postižení umožňující
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a podmiňujících plnou
invaliditu), ani o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 citované vyhlášky (tedy o zdravotní
postižení značně stěžující obecné životní podmínky z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu – podmiňující invaliditu částečnou). Krajský soud uzavřel, že nárok žalobkyně
na plný invalidní důchod podle závěrů uvedených posudků nepochybně zanikl, a proto žalovaná
nepochybila, když podle §56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění žalobkyni důchod
odňala; v řízení nebylo prokázáno zkrácení veřejných subjektivních práv žalobkyně z důvodu
nezákonnosti žalovaného rozhodnutí, a proto soud žalobu podle §78 odstavec 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále „s. ř. s.“, zamítl.
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včas kasační
stížnost, kterou posléze prostřednictvím soudem ustanoveného advokáta doplnila. Nesouhlasila
se závěrem krajského soudu o zákonnosti rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu
a zdůraznila, že v letošním roce již znovu požádala o tento důchod. Vyslovila přesvědčení, že její
zdravotní stav, především následky operace mozku, kterou prodělala v roce 2004, nadále
odůvodňují nepřetržité ponechání plného invalidního důchodu. Komplikace, které byly
způsobeny jejím onemocněním – nádorem mozkových plen v roce 2004, jsou totiž takového
rázu, že trvale znemožňují výkon jakékoliv soustavné výdělečné činnosti. I když závěry posudku
posudkové komise v Hradci Králové a dalších dvou posudkových komisí z pracovištěm v Brně
a v Praze vyzněly shodně, žalobkyně a rovněž její manžel s nimi nesouhlasí a domáhá se změny
napadeného rozhodnutí. Jako nejzávažnější vadu vytýká stěžovatelka soudu skutečnost,
že si opatřil posudky, které neobsahovaly zhodnocení jejího aktuálního stavu před vydáním
rozhodnutí. Podle ní se ztráta smyslů, která ji postihla po operaci a zejména epileptické záchvaty
(objevující se častěji, než jsou uváděny ve zdravotní dokumentaci), j akož i jejich progrese, mají
za následek nemožnost nalezení vhodného pracovního uplatnění. Žalované stěžovatelka vytýká,
že před vydáním rozhodnutí neabsolvovala stěžovatelka žádné vyšetření a nebyla předvolána
k posouzení svého aktuálního zdravotního stavu. Dovolává se důvodu kasační stížnosti
uvedeného v ustavení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a navrhuje Nevyššímu správnímu soudu,
aby napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se podle obsahu spisu ke kas ační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatelka podává z důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo
ovlivnit zákonnost a pro tuto vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nutno v této souvislosti upozornit na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, nebo popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li
mít taková vada za následek nezákonn é rozhodnutí o věci samé.
Stížnostní námitku stěžovatelky je nutno podle jejího obsahu zahrnout mezi důvod
kasační stížnosti obsažený v právě citovaném ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatelka v podstatě nevytýkala žalované procesní pochybení, na něž především pamatuje
písm. b) ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. (ostatně nenamítala ani aplikaci nesprávného právního
názoru či jeho nesprávného vyložení krajským soudem – důvod uvedený pod písm. a) citovaného
ustanovení), ale všechny její stížnostní námitky - podle jejich obsahu – je možno zahrnout
pod důvod kasační stížnosti uvedený pod písm. d) citovaného ustanovení. Stěžovatelka namítala,
že krajský soud vyšel při svém rozhodování z posudků posudkových orgánů (OSSZ Pardubice
a celkem tří posudkových komisí MPSV ČR), které byly podány na základě neúplně zjištěného
zdravotního stavu, čímž došlo k podhodnocení míry její schopnosti soustavné výdělečné činnosti
a navíc nebylo přihlíženo k aktuálním lékařským nálezům o jejím zdravotním stavu k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí žalované. Nenavrhovala provedení důkazů, který by mohl tento
závěr zvrátit, nicméně vyslovila přesvědčení, že jsou tu důvody pro zrušení napadeného rozsudku
krajského soudu. Tímto způsobem tedy stěžovatelka zpoc hybňovala závěr o objektivním
a přesvědčivém posouzení zdravotního stavu a pracovních schopností, který učinil krajský soud.
V této souvislosti je nutno odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle
níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zd ravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním
stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení,
která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39
odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jako základního předpokladu pro posouze ní dalšího trvání nárok
na dávku důchodového pojištění, jíž se s těžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54,
publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS). Principiálně stěžovatelka tedy namítá nedostatečně zjištěný
skutkový stav, z něhož krajský soud vycházel při právním posouzení dané věci.
V projednávané věci jde o nárok na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání
je podmíněno nepříznivým zdravotním stavem a je tudíž závislé především na odborném
lékařském posouzení. K takovému posouzení pro přezkumné řízení soudní jsou povolány podle
§4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném
znění, posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, a to nejen k celkovému posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale též k zaujetí posudkových
závěrů o invaliditě (částečné invaliditě), jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Stěžejní význam
těchto posudků pro přezkumné řízení soudní klade důraz na úplnost a přesvědčivost jeho závěrů.
Posudek je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádá se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, s pojištěncem udávanými potížemi a obsahuje -li posudek náležité zdůvodnění
posudkových závěrů tak, aby byl přesvědčivý též pro soud, jenž nemaje dostatek odborných
medicínských znalostí, je na takové posouzení při svém rozhodnutí v podstatě odkázán.
Posudkové řízení je tedy specifická forma správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního
stavu pojištěnce a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde tedy o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí i znalosti z oboru
posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek, který splňuje požadavek úplnosti,
celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozho dujícími skutečnostmi, bývá
zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Předně musí být z posudku zřejmé, že zdravotní stav občana byl komplexně posouzen na základě
úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím k e všem tvrzeným obtížím, aby tak nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené klinické diagnózy. Dále v něm musí být uvedeno,
v jakém rozsahu je důsledku rozhodujícího zdravotního postižení (samozřejmě za předpokladu,
že zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav), pracovní schopnost pojištěnce omezena,
tj v jakém rozsahu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti. Procentní míru tohoto
poklesu vyhodnotí pak posudková komise podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. v platném
znění, postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku
zmíněné přílohy a současně objasní, proč v rámci zde stanoveného rozpětí určila míru poklesu
ve výši jí stanovené. Rovněž uvede, z jakého důvodu rozhodující zdravotní p ostižení nepodřadila
pod položku, u níž míra uvedeného poklesu je z hlediska nároku na dávku pro žadatele
příznivější. Konečně též uváží rozsah a závažnost případných dalších zdravotních postižení
(eventuelně jiných příčin) pro možné zvýšení základního bod ového ohodnocení, řídíc se hledisky
upravenými v ustanovení §4 zmíněné již vyhlášky. V případě, že napadeným rozhodnutím
žalované je odnímána dávka dříve již přiznaná musí posudková komise v posudku též vysvětlit,
zda a v jakém směru došlo v mezidobí od p řiznání dávky ke zlepšení zdravotního stavu
pojištěnce či k alespoň jeho posudkově významné stabilizaci, eve ntuelně co jinak vedlo komisi
k závěru, že již na něj nelze hledět jako na plně (či částečně) invalidního (např. v případě
předchozího posudkového omylu či nadhodnocení zdravotního stavu). I takový závěr musí být
však přesvědčivě zdůvodněn. V této souvislosti nutno zdůr aznit, že případné chybějící
či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost,
nemůže soud nahradit vlastní úvahou, právě proto, že nemá potřebné medicínské znalosti.
Krajský soud proto postupoval správně, když si pro posouzení zdravotního stavu
stěžovatelky ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí opatřil posudek posudkové komise
MPSV v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2009 a vzhledem k trvajícím námitkám stěžovatelky ještě
další dva revizní posudky, a to posudkové komise MPSV v Brně ze dne 9. 7. 2009 a posudkové
komise MPSV v Praze ze dne 26. 11. 2009.
Nejvyšší správní soud předesílá, že s ohledem na námitky stěžovatelky v kasační stížnosti
pokládá za potřebné na tomto místě zrekapitulovat obsah lékařské ho spisu stěžovatelky, vedené
u OSSZ v Pardubicích, jakož i spisu soudního, včetně obsahu a závěrů výše citovaných posudků.
Nutno dodat, že v tomto směru je odůvodnění rozsudku krajského soudu natolik kusé, že hraničí
s nepřezkoumatelností, nicméně po zhodnocení důkazů v řízení provedených nemohl Nejvyšší
správní soud dovodit jiný závěr, než že výrok rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta odpovídá
zákonu a zjištěnému skutkovému stavu věci.
Stěžovatelka požádala dne 20. 7. 2004 o plný invalidní důchod po n ěkolikaměsíční
pracovní neschopnosti, čemuž předcházel v říjnu 2003 stav bezvědomí, přičemž po vyšetření byl
u ní diagnostikován mozkový nádor (meningeom). Operace mozkového nádoru byla provedena
dne 19. 2. 2004, pooperačně vznikla (sekundární) epilepsie s nutností trvalého sledování
na neurologii i v protizáchvatové poradně a na neurochirurgii. Posudkem lékaře OSSZ
v Pardubicích ze dne 4. 8. 2 004 byla uznána plně invalidní podle §39 odst. 1 písm. a) zákona
o důchodovém pojištění pro stav po operaci benigního mozkového nádoru v únoru 2004
a vzhledem ke krátkému odstupu od operace s přetrvávajícími sekundárními epileptickými
záchvaty (bez křečí končetin, bez poruchy vědomí). Dominantní zdravotní postižení bylo
vyhodnoceno podle kapitoly VI. (nervový systém), oddíl A (postižení mozku) kapitola 6
(epileptické záchvaty a jiná záchvatovitá onemocnění), písm. d ) – forma nekompenzovaná,
u níž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je dána rozpětím 60 – 70 %.
Posudková lékařka volila spodní hranici rozpětí pro dominantní zdravotní postižení, kterou
pak ještě zvýšila o dalších 10 % vzhledem k dalším zdravotním postižením (§6 odst.4 citované
vyhlášky). Nadále plně invalidní byla stěžovatelka uznána při kontrolní lékařské prohlídce dne
9. 11. 2005 s tím, že sekundární epilepsie není dostatečně kompenzovaná, po zvýšení antiepileptik
je pacientka bez záchvatů. Nelze však vyloučit podezření na recidivu dle vyšetření MRI.
Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je podle závěru posudkové lékařky srovnatelný
s postižením uvedeným v kapitole VI. oddíl A položka 15 písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 60 % (kam jsou
zařazeny stavy po odstranění nádoru dutiny lební po dosažení stabilizace zdravotního stavu,
zpravidla po dvou letech od operace, s těžšími funkčními následky, u nichž míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je dána rozpětím 50 – 60 %). Vzhledem k dalším
zdravotním postižením byla tato hodnota zvýšena o dalších 10 % na celkových 70 %. Další
kontrolní lékařská prohlídka byla stanovena na srpen 2008.
Nutno poznamenat, že dne 25. 10. 2006 zdravotní stav s těžovatelky posouzen rovněž
v řízení o přiznání mimořádných výhod podle §86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., a to rovněž
posudkovým lékařem OSSZ v Pardubicích, se závěrem, že jde o občanku těžce zdravotně
postiženou ve smyslu uvedeného ustanovení; nejde o zdravotní postižení uvedené v odst. 2
přílohy č. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb. v platném znění ani s ním není z funkčního hlediska
srovnatelné, jde však o zdravotní postižení podstatně omezující pohybovou schopnost
posuzované [odst. 1 písm. h) citované přílohy].
Při plánované kontrolní lékařské prohlídce, konané dne 17. 9. 2008 a 1. 10. 2008 byl
vysloven závěr, že stěžovatelka již není plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.
v platném znění, ale je částečně invalidní podle §44 odst. 1 téhož zák ona. U stěžovatelky se jedná
nadále o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav na podkladě stavu po operaci benigního
mozkového tumoru v únoru 2004 – dle MRI mozku t. č. stacionární nález rezidua benigního
tumoru bez progrese, stacionární pooperační změny. V neurostatu bez ložiskového vyhranění.
Sekundární epilepsie je v současné době částečně kompenzovaná při nastavené antiepileptické
léčbě (mívá 4 – 8 malých záchvatů do měsíce). Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti byla vyhodnocena rovněž podle kapitoly VI., oddíl A, položka 15 písm. c) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb. s tím, že u stěžovatelky jde o dolní hranici v položce uvedeného
rozpětí, tj. 50 % a není zde již důvodu zvyšovat tuto hodnotu ve smyslu §6 odst. 4 či 5 citované
vyhlášky. Posudková lékařka uzavřela, že stěžovatelka není schopna práce na noční směny,
v nadměrném horku, u nekrytých rotačních strojů a otevřených e lektrických přístrojů, práce
ve výškách, práce na otevřené vodní hladině a u velkých zvířa t, práce se zvýšenými nároky
na psychiku a práce stresující. Tento posudek se stal podkladem pro vydání napadeného
rozhodnutí žalované, které je předmětem přezkumu v projednávané věci.
S ohledem na výše již připomenuté ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vyžádal si krajský soud k posouzení zdravotního
stavu stěžovatelky ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí posudek posudkové komise
MPSV v Hradci Králové a s ohledem na trvající námitky stěžovatelky i další dva pos udky
posudkových komisí působících mimo region, v němž žije stěžovatelka, tedy posudkových komisí
v Brně a v Praze.
Posudková komise MPSV v Hradci Králové v posudku ze dne 17. 4. 2009 (jednání
komise byla stěžovatelka přítomna) vycházela při vypracování posudku z nálezů doložených
ve spisové dokumentaci lékařské posudkové služby OSSZ Pardubice, z nálezu MUDr. P. H.
z neurochirurgického oddělení Pardubické krajské nemocnice ze dne 6. 11. 2008 a ze zdravotní
dokumentace praktické lékařky MUDr. R. z Pardubic. Měla tudíž k dispozici veškeré nálezy
z neurochirurgie Pardubické krajské nemocnice a nálezy z protizáchvatové poradny téže
nemocnice. Citovala zejména nález MUDr. H. ze dne 6. 11. 2008, jakož i nález MUDr. V .
z protizáchvatové poradny, a to ze dne 23. 1 . 2008, 23. 7. 2008 a 6. 8. 2008. Po zhodnocení
těchto nálezů označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky stav po operaci nádoru mozkových plen v únoru 2004 s trvalou poruchou čichu,
lehčími závratěmi a sekundární epilepsií s nutností trvalé léčby. Procentní míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila podle kapitoly VI., oddíl A, položka 15 písm.
b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí, a to na 40 %. Horní hranici procentního rozpětí v položce uvedeného volila
vzhledem k poruše čichu a závratím. Podle §6 odst. 4 téže vyhlášky navýšila tuto hodnotu o
dalších 10 % pro kolísavou sekundární epilepsii s nutností trvalé léčby. Vedle toho u stěžov atelky
zjistila z lékařské dokumentace vleklý zánět štítné žlázy od roku 1988 – nyní bez léčby, stav po
odstranění žlučníku s občasnými zažívacími potížemi při mírném zánětu žlučníku a dvanáctníku.
Uvedla, že od operace mozkového nádoru uběhlo pět let, stav se v mezidobí stabilizoval, nejsou
žádné známky zbytku nádoru nebo recidivy. Funkční následky – ztráta čichu a občasné závratě
při zavření očí, lze považovat za lehčí funkční poruchy. Epilepsie je kolísavá a je nutná trvalá
léčba antiepileptiky, přičemž s počtem průměrně 4 – 8 malých záchvatů měsíčně nedosahuje
hranice invalidity. Ostatní potíže (vleklý zánět štítné žlázy dle dokumentace již od roku 2000
neléčený), stav po odstranění žlučníku a zažívací potíže nejsou posudkové významné. Posudková
komise zdůraznila, že stěžovatelka pobírala plný invalidní důchod od roku 2004 a při kontrolní
lékařské prohlídce provedené dne 9. 11. 2005 se stupeň invalidity nezměnil, neboť zde bylo
podezření na recidivu onemocnění. V roce 2008 lékař pověřený vypracováním posudku pro
OSSZ Pardubice stupeň invalidity snížil na částečnou vzhledem ke stabilizaci zdravotního stavu –
bez recidiv a bez zbytků nádoru. S tímto posouzením posudková komise v Hradci Králové
souhlasila co do procentní výměry, ale stav hodnotila nikoliv pod le písm. c), ale podle písm. b)
zmíněné položky, neboť funkční následky hodnotila jako lehké a nikoliv těžší. Konečnou
procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila na 50 %.
Vzhledem k rozdílu v posudkovém hodnocení mezi posudkovou komisí MPSV v Hradci
Králové a lékařem pověřeným vypracováním posudku pro OSSZ v Pardubicích, nikoliv
do stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, ale pouze v hodnocení
(podřazení) pod příslušné písmeno položky 15 oddílu A kapitoly VI. přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., vyžádal si krajský soud další (revizní) posudek, tentokrát od p osudkové komise
MPSV v Brně. Ta ve svém posudku ze dne 9. 7. 2009 zaujala tentýž závěr jako posudková komise
v Hradci Králové. K dispozici pro posouzení svého závěru měla neurochirurgické nálezy
MUDr. Z. z Pardubické krajské nemocnice ze dne 19. 7. 2004, 1 5. 8. 2005, 19. 6. 2005,
9. 10. 2006 a nález MUDr. P . H. z téže nemocnice ze dne 6. 11. 2008. Měla též k dispozici
výsledky neurologického vyšetření MUDr. E. B. z 21. 6. 2006 a nálezy z protizáchvatové poradny
neurologie z téže nemocnice ze dne 8. 9. 2005 , 22. 6. 2006, 7. 9. 2006, 14. 12. 2006, 29. 3. 2007 a
14. 6. 2007 (vše MUDr. M .) a dále nález MUDr. V. ze dne 23. 1. 2008, 23. 7. 2008, 6. 8. 200 8 a 7.
1. 2009. Též vycházela z nálezu ošetřující praktické lékařky ze dne 27. 8. 2008. Po zhodnocení
takto soustředěných lékařských nálezů posudková komise v Brně uvedla, že k datu vydání
napadeného rozhodnutí se jednalo o padesátiletou ženu s nádorem mozkových plen. Šlo o
nezhoubný nádor, který nezakládá vzdálené metastázy. Potencionální nebezpečí nádoru spočívalo
v jeho možných recidivách nebo růstové expanzi s útlakem okolních nervových struktur. Nádor
byl chirurgicky odstraněn dne 19. 2. 2004, přičemž hystologické vyšetření benigní povahu nádoru
potvrdilo. Po operaci přetrvávala porucha čichu, lehčí závrativost a epilepsie, manifestující se
„malými záchvaty různé frekvence a četnosti, průměrně 4 – 8 krát měsíčně, bez generalizace, tj.
bez přechodu do velkého záchvatu s poruchou vědomí, pádem či celotělovými křečemi. Pro
epilepsii byla nutná trvalá protizáchvatová léčba, která byla vedena ve specializované poradně a
při kontrolní magnetické rezonanci mozku v roce 2005 bylo vysloveno podezření na recidivu
nádoru, ta se však podrobnějším vyšetřením nepotvrdila. V období pěti let po radikálním
chirurgickém odstranění nádoru bylo dosaženo stabilizace, bez známek recidivy a růstové aktivity
nádoru. Objektivní neurologický nález byl bez ložiskové symptomatologie a bez paretického
postižení končetin. Funkční pooperační následky, reprezentované částečně kompenzovanou
sekundární epilepsií s malými záchvaty při trvalé antiepileptické léčbě, občasnými závratěmi a
trvalou poruchou čichu s vjemem zápachu, odpovídaly lehčí funkční poruše. Ostatní onemocnění
– vleklý zánět štítné žlázy (od roku 2000 bez kontrol, protože posuzovaná přestala na
endokrinologii docházet), stav po odnětí žlučníku a chronický zánět sliznice zažívacího traktu bez
recidivy se klinicky nemanifestovala. Posudková komise v Brně dospěla k závěru, že k datu
vydání napadeného rozhodnutí žalované se u stěžovatelky jednalo o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl nezhoubný nádor mozkových plen odléčený
operací v únoru 2004, v následujících pěti letech posudkově stabilizovaný, bez prokázané recidivy
či růstové aktivity s lehkou funkční poruchou představovanou již výše zmíněnými příznaky.
Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila uvedená komise
shodně s posudkovou komisí v Hradci Králové podle kapitoly VI., oddílu A, položka 15, písm. b)
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. (kam jsou zařazeny nádory dutiny lební po dosažení
stabilizace zdravotního stavu zpravidla po dvou letech po ukončení léčby s lehkými funkčními
poruchami) a to na 40 %. S ohledem na předchozí výdělečné činnosti (stěžovatelka je vyučena
průmyslovou krmivářskou, v tomto oboru pracovala do roku 1991, od roku 1991 do roku 2003
pracovala jako pekařka) zvýšila posudková komise v Brně tuto hodnotu o dalších 10 % na
celkových 50 %. Vysvětlila rovněž, že zdravotní stav nemohl být hodnocen podle písm. a)
uvedené položky, protože sem patří stavy v perioperačním období či při onkologické léčbě, ani
podle písm. c) a d) téže položky, protože f unkčně následky postižení neodpovídají možnosti
takového zařazení. Zdravotní stav stěžovatelky neodpovídá ani postižením uvedeným v příloze č.
3 a 4 citované vyhlášky. Samotná sekundární epilepsie ve výše definované podobě by sama o sobě
nezpůsobila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti ani o nejméně 33 %. Ostatní potíže
jsou posudkově bezvýznamné. Posudková komise závěrem uvedla, že stěžovatelka se
k posouzení v Brně nedostavila. V den jednání byla telefonicky omluvena manželem, proto byl
posudek vypracován na základě podkladové zdravotní dokumentace, která byla naprosto
dostatečná pro vypracování posudkového závěru. Komise uvedla, že se zjištěným zdravotním
stavem byla posuzovaná schopna lehčí fyzické práce s vyloučením práce v nočních směnách,
v nepříznivých klimatických podmínkách zejména u zdroje sálavého tepla, na otevřené vodní
hladině, u nekrytých točivých strojů, ve výškách, při blikajícím zdroji světla, nebyla schopna řízení
motorových vozidel jako řidič profesionál (nutný souhlas neurologa).
Protože stěžovatelka ve svém přípisu soudu ze dne 5. 8. 2009 vyslovila názor, že posudky
posudkových komisí „bere jako podjatost vůči její osobě a stejně tak je vnímá i její právník“
a navrhla, aby byl vypracován další, v pořadí třetí (srovnávací) posudek u posudkové komise
MPSV v Praze, krajský soud tomuto jejímu návrhu vyhověl. Posudková komise MPSV
s pracovištěm v Praze v posudku ze dne 26. 11. 2009 zaujala tentýž posudkový závěr jako
posudkové komise v Hradci Králové a v Brně. K dispozici měla tutéž zdravotní dokumentaci
jako výše uvedené komise a po prostudování všech podkladů, které hodnotila jako velmi obsáhlé,
konstatovala stabilizaci zdravotního stavu, přičemž zdůraznila, že od operace nádoru uběhlo pět
let, nález na magnetické rezonanci i klinický nález jsou stacionární. Objektivní neurologický nález
byl bez ložiskové symptomatologie a bez paretického postižení končetin. Přetrvávaly funkční
operační následky – částečně kompenzovaná sekundární epilepsie s malými záchvaty při trvalé
antiepileptické léčbě, občasnými závratěmi a trvalou poruch ou čichu s vjemem zápachu.
Tato postižení odpovídala lehčí funkční poruše. Ostatní onemocnění – vleklý zánět štítné žlázy
a stav po odnětí žlučníku s chronickým zánětem sliznice zažívacího traktu bez recidivy vředové
choroby, se klinicky nemanifestovala a jsou tudíž posudkově nevýznamná. Procentní
míru schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotila komise v Praze rovněž podle
kapitoly VI. – nervový systém, oddíl A – postižení mozku, položka 15 – nádory dutiny lební,
písm. b) – po dosažení stabilizace zdravotního stavu (zpravidla po dvou letech ukončení léčby)
s lehčími funkčními poruchami, kde je uveden pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
30 – 40 %. S ohledem na rozsah k postižení komise stav hodnotila na horní hranici a s ohledem
na věk a vzdělání posuzované navýšila tuto hodnotu podle §6 odst. 4 citované vyhlášky o dalších
10 % na celkových 50 %. Zdůraznila, že tomuto hodnocení odpovídá nález doložený k žalobě
ze dne 6. 11. 2008 MUDr. P . H., i všechny ostatní odborné nálezy a záznamy praktické lékařky.
Všechny dokládají stabilizované benigní onemocnění t umorem mozku, po pěti letech od operace
s přetrvávajícími lehčími funkčními poruchami, bez postižení hybnosti, bez ochrnutí, bez těžkého
mentálního postižení. Ze stejných důvodů jako posudková komise v Brně nebylo podle názoru
Pražské posudkové komise možno podřadit dominantní zdravotní postižení pod písm. a) zvolené
položky, ani pod písm. c) či pod písm. d) téže položky, kam jsou zařazena onemocnění s těžšími
funkčními následky či dokonce v nepříznivé formě, progredující, neboť funkčně zdravotní stav
neodpovídal takovému podřazení. Komise uvedla, že kdyby teoreticky zvolila jako rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu epilepsii zavedené léčbě s počtem průměrně
4 – 8, dle posledního nálezu více než 10 malých záchvatů měsíčně, o kterých dopředu pacientka
věděla, nezranila se, velké záchvaty neměla, pak by postižení podle příslušné položky (kapitola VI.
oddíl A, položka 6) neodpovídalo ani částečné invaliditě. Pokud jde o pracovní rekomanda ci
ztotožnila se posudková komise v Praze se závěry posudkové komise v Brně. Stejně tak dospěla
k závěru, že zdravotní stav stěžovatelky neodpovídal k datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované postižením uvedeným v příloze č. 3 a 4 výše citované vyhlášky.
Jedním z předpokladů pro vznik či další trvání nároku na plný invalidní důchod
je existence plné invalidity pojištěnce ve smyslu §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění
platném ku dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované, tj. ku dni 17. 10. 2008. Podle §39
odst. 1 citovaného zákona je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu za a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti
nejméně o 66 %, nebo za b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti
jen za zcela mimořádných podmínek. Podle odst. 2 téhož ustanovení se při určování poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého
výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným
tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které
vykonával před tím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem
a znalostem; trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec
na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace na jiným druh výdělečné činnosti,
než dosud vykonával. Podle odst. 3 téhož ustanovení způsob posouzení a procentní míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou
výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek stanoví prováděcí předpis. Pro potřeby
odůvodnění je nutno citovat též ustanovení §44 odst. 1 a 2 téhož zákona, podle něhož
je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Ustanovení §39 od st. 2
zde platí obdobně. Pojištěnec je částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav značně stěžuje obecné životní podmínky. Způsob posouzení a procentní míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis, stejně jako okruh
zdravotních postižení značně stěžujících obecné životní podmínky.
Tímto prováděcím předpisem byla vyhláška č. 284/1995 Sb. spolu s jejími přílohami č. 1,
2 a 3. Procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle druhu zdravotního
postižení jsou uvedeny v příloze č. 2, zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek (podmiňujících plnou invaliditu) jsou uvedeny
v příloze č. 3 a zdravotní postižení značně ztěžujíc í obecné životní podmínky jsou uvedeny
v příloze č. 4, které jsou součástí této vyhlášky.
Bylo tudíž v projednávané věci třeba zjistit, zda stěžovatelka ku dni 17. 10. 2008 splňovala
nadále podmínky plné invalidity ve smyslu citovaného ustanovení, to je zda pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti u ní činil nejméně 66 %, nebo zda se u ní nejednalo o schopnost
pro zdravotní postižení vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných
podmínek. Zodpovězení těchto otázek závisí, jak již bylo výše zdůrazněno, na odborném
lékařském posouzení, k němuž je v soudním řízení ve věcech dů chodového pojištění povolána
ze zákona posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Krajský soud proto
nepochybil, když si pro posouzení věci vyžádal posudek Posudkové komise MPSV v Hradci
Králové a vzhledem k námitkám stěžovatelky ještě navíc pro větší přesvědčivost též posudky
posudkových komisí se sídlem v Brně a v Praze. Nejvyšší správní soud je shodně s krajským
soudem přesvědčen, že zejména posudky dvou naposledy uvedených posudkových komisí jsou
natolik úplné a přesvědčivé, že jimi bylo spolehlivě prokázáno, že k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované stěžovatelka podmínky plné invalidity již nesplňovala. Všechny
tři posudkové komise zasedaly v řádném složení, za přítomnosti odborného posudkového lékaře
a odborného neurologa, tedy lékaře z oboru medicíny, kam spadá léčba dominantního
zdravotního postižení stěžovatelky, přičemž jednání první komis e byla stěžovatelka přítomna
(k jednání posudkové komise v Brně a Praze se omluvila). Především však byly posudky
zpracovány na základě úplné lékařské dokumentace, přičemž nelze souhlasit se stě žovatelkou,
že by komise neměla k dispozici aktuální lékařské nálezy vztahující se k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí, neboť byly k dispozici neurologické nálezy z protizáchvatové
poradny neurologie z 23. 1. 2008, 23. 7. 2008 a 6. 8. 2008. Především však se k datu
přezkoumávaného rozhodnutí vztahuje nález neurologa MUDr. H. ze dne 6. 11. 2008, který
vyhodnotily všechny tři komise shodně a který především byl podkladem pro učinění
posudkových závěrů. Pokud tedy stěžovatelka vytýkala žalované, že neměla k dispozici potřebné
lékařské nálezy před vydáním svého rozhodnutí, pak tato její námitka ohledně neobjektiv nosti
zjištění jejího zdravotního stavu byla v přezkumném řízení soudním odstraněna. Všechny
tři posudkové komise se po vyhodnocení výsledků lékařských v yšetření shodly na závěru,
že v mezidobí od přiznání plného invalidního důchodu stěžovatelce a jejího o pětovného
ponechání, došlo ke stabilizaci zdravotního stavu od radikálního chirurgického zákroku, neboť
u stěžovatelky nejsou patrny známky recidivy onemocnění a růstové aktivity nádoru. Přetrvává
jen lehčí funkční porucha představovaná zejména sekundární epilepsií s nutností protizáchvatové
léčby a s trvalou poruchou čichu a občasnou závrativostí. Shodly se i v tom, že dominantní
zdravotní postižení stěžovatelky s ohledem na rozsah a tíži postižení, klinického stadia, typu
nádoru, průběhu a výsledku a léčby, jakož i prognostických kritérií je možno hodnotit jen podle
písm. b), kapitoly VI, oddíl A, položka 15 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., neboť funkční
následky, čili přetrvávající rozsah obtíží jinému zařazení pod – z hlediska nároku na plný invalidní
důchod – příznivější položku neodpovídají. K tomu ještě pro úplnost nutno uvést,
že ani stěžovatelka neuvádí, že by její dominantní zdravotní postižení bylo charakterizováno
projevy opravňujícími podřazení pod písm. c) výše již zmíněné položky, neboť těžší funkční
následky než lehké epileptické záchvaty neuvádí.Posudkové komis e přitom výslovně uvádějí,
že u stěžovatelky nejsou podle neurologických nálezů popisovány pro tuto položku
[tedy písm. c)] charakteristické projevy, tj. především velké epileptické záchvaty. Nejde u ní ani
o možnost podřazení dominantního zdravotního postižení pod položku d), neboť u stěžovatelky
se nejedná o nepříznivou formu onemocnění, progredující, recidivující či rezistentní na léčbu.
V tomto směru se zejména Posudková komise v Brně a v Praze přesvědčivě vypořádala
s původním podřazením dominantního postižení stěžovatelky lékařem OSSZ pod písm. c),
položky 15, kapitoly VI, oddílu A přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. Nejvyšší správní soud tudíž
nemá důvodu pochybovat o správnosti vyhodnocení.
Stejně tak se komise shodly v závěru, že u stěžovatelky se nejedná o zdravotní postižení
umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ve smyslu
přílohy č. 3 k vyhl. č. 284/1995 Sb., k čemuž Nejvyšší správní soud dodává, že tato zdravotní
postižení jsou uvedena pod bodem 1 až 10 uvedené přílohy, jde přitom o velmi těžká postižení,
především úplnou či praktickou nevidomost, amputační ztráty či ochrnutí končetin a těžké formy
duševních onemocnění.
Shodně posudkové komise rovněž uvedly, že míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatelky ve výši 40 % je nutno zvýšit o dalších 10 % s ohledem
na předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, nabyté zkušeno sti a znalosti stěžovatelky,
na celkových 50 %. Shodly se rovněž v závěru o pracovní rekomandaci, totiž že se zjištěným
zdravotním stavem je stěžovatelka schopna vykonávat lehčí fyzick é práce za v posudcích výše
již popsaných omezeních.
Nejvyšší správní soud tudíž uzavírá, že krajský soud nepochybil, když z takto
odůvodněných posudkových závěrů zejména Posudkové komise v Brně a v Praze vycházel.
O správnosti zjišťované klinické diagnózy navrhovatelčina onemocnění není totiž žádných
pochyb a posudkové komise z ní také důsledně vycházely. J ejich závěry nejsou v rozporu
s obsahem lékařských nálezů, včetně těch, jejichž obsahu se stěžovatelka dovolávala. Ani krajský
soud nemá tudíž důvodu pochybovat o takto spolehlivě odůvodněných závěrech komisí.
Neshledal proto kasační námitku stěžovatelky zpochybňující odbornost a přesvědčivost posudků
za důvodnou.
Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky podle
ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
Protože stěžovatelka nebyla v řízení úspěšná a žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo
ze zákona (§60 odst. 2 s. ř. s.), bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odměna zástupce stěžovatelky JUDr. Milana Růžičky, advokáta, byla stanovena v souladu
s §9 odst. 2 a §11 písm. b) a d) vyhlášky č, 177/1996 Sb., o odměná ch a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby á 500 Kč (převzetí
zastoupení a studium spisu – jeden úkon, sepis kasační stížnosti druhý úkon), dále byla přiznána
náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč podle §13 odst. 3 citované vyhlášky,
celkem tedy 1600 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje
se nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna
z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně z přidané hodnoty činí 320 Kč.
Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 1920 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese tedy stát (§60 odst. 4 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu