ECLI:CZ:NSS:2010:5.AO.6.2010:65
sp. zn. 5 Ao 6/2010 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky
Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní
věci navrhovatelky: M. K., zast. JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem Nad Šutkou
1811/12, Praha 8, proti odpůrci: obec Dolní Břežany, se sídlem 5. května 78, Dolní Břežany,
zast. JUDr. Miroslavem Novotným, advokátem se sídlem Husinecká 3, Praha 3, o návrhu na
zrušení opatření obecné povahy č. 2/2010 - změny č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany,
schválené usnesením zastupitelstva obce Dolní Břežany dne 4. 10. 2010, v části, která se týká
vymezení koridoru pro občasnou vodoteč, včetně vymezení veřejně prospěšné stavby,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se u Nejvyššího správního soudu domáhala zrušení v záhlaví označeného
opatření obecné povahy č. 2/2010 - změny č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany,
a to v části vztahující se k vymezení koridoru (označeno jako lokalita Z2-2) pro občasnou
vodoteč, včetně vymezení veřejně prospěšné stavby.
Navrhovatelka uvádí, že je vlastníkem pozemku parc. č. 97/3 v k. ú. Dolní Břežany, přes
nějž je vymezen zmíněný koridor, včetně veřejně prospěšné stavby. Vlastníky zbývajících dvou
pozemků v lokalitě Z2-2 jsou podle navrhovatelky Česká republika (pozemek parc. č. 97/1)
a Arcibiskupství pražské (pozemek parc. č. 97/2).
Navrhovatelka namítá nezákonnost napadené části změny č. 2A územního plánu obce
Dolní Břežany, jež se týká vymezení koridoru pro občasnou vodoteč, včetně vymezení veřejně
prospěšné stavby. Podle navrhovatelky předmětná změna územního plánu, resp. míra omezení
jejích vlastnických práv z této změny vyplývající, neodpovídá zásadě proporcionality, neboť není
přiměřená intenzitě sledovaného veřejného zájmu a je v rozporu se zásadou subsidiarity
a minimalizace zásahu.
Napadená část předmětné změny územního plánu se navíc podle navrhovatelky opírá
o řadu nepravdivých tvrzení, a to, že se jedná o stávající vodoteč, že jde o úpravu koryta občasné
vodoteče a že je zde předpoklad rehabilitace vodních toků a ploch včetně doprovodné zeleně
a navrácení zatrubněných toků do jejich původní, tj. přirozené podoby.
Otázka existence vodního toku na předmětném území, tedy i na pozemku ve vlastnictví
navrhovatelky, je ostatně mezi ní a odpůrcem spornou již delší dobu, přičemž vzájemné vztahy
navrhovatelky a odpůrce byly konfliktní již před vydáním předmětné změny územního plánu,
a to právě s ohledem na požadavky odpůrce týkající se odvádění dešťových vod přes zmiňovaný
pozemek ve vlastnictví navrhovatelky. O tom dle názoru navrhovatelky svědčí i skutečnost,
že dne 29. 7. 2009 podal odpůrce proti navrhovatelce žalobu k Okresnímu soudu Praha-západ,
kterou se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud navrhovatelce nařídil obnovit pokojný stav,
tedy odstranit terénní zábrany znemožňující odvod dešťových přívalových vod z pozemků
v k. ú. Dolní Břežany přes předmětný pozemek parc. č. 97/3 na pozemek navazující (tj. pozemek
parc. č. 97/2), v důsledku čehož by byl v plné míře obnoven pozemek parc. č. 97/3 jako vodní
plocha s využitím jako koryto vodního toku přirozené nebo upravené.
K otázce existence vodního toku na pozemku parc. č. 97/3 pak navrhovatelka odkazuje
na znalecký posudek vypracovaný Ing. arch. V. S. v roce 1992, ze kterého podle navrhovatelky
vyplývá, že na předmětných pozemcích není vodní tok a že tento vodní tok byl již v minulosti
zatrubněn. Dále pak navrhovatelka uvádí, že neexistenci vodního toku na předmětném pozemku
dokládá i stavební povolení ze dne 8. 6. 1994, č. j. 332/2-162/94/P, vydané stavebním úřadem
v Jílovém, pracoviště Dolní Břežany, jímž byla navrhovatelce povolena na předmětném pozemku
stavba provizorního „naftového hospodářství“. Dále navrhovatelka k této otázce uvádí, že
rozhodnutím Okresního úřadu Praha-západ ze dne 31. 3. 2000, č. j. Vod. 235-2371/R99-Kh, bylo
rozhodnuto, že předmětný pozemek není vodní plochou (přírodním tokem), přičemž
z odůvodnění tohoto rozhodnutí podle navrhovatelky vyplývá, že v rámci provedeného místního
šetření bylo zjištěno, že morfologie terénu nenaznačuje přítomnost ani občasné vodoteče.
Rozhodnutím Obecního úřadu Dolní Břežany, odboru výstavby, ze dne 9. 4. 2001, č. j. DB 435-
1238/00/Š, pak bylo rozhodnuto o využití předmětného pozemku navrhovatelky, a to tak, že
tento pozemek bude nadále využíván jako zahrada.
Vzhledem k uvedenému se navrhovatelka domnívá, že odpůrce využil institutu
veřejnoprávní povahy, tj. změny územního plánu, k vyřešení soukromoprávního sporu. Podle
jejího názoru se změnou územního plánu odpůrce snažil docílit prosazení svého záměru, kterým
je vznik koryta (koridoru) vodoteče v předmětném území, a to v situaci, kdy v souvislosti s týmž
záměrem je vedeno jednak zmíněné občanské soudní řízení a dále i správní řízení, zahájené
na žádost navrhovatelky, o vydání rozhodnutí v pochybnostech o existenci vodního toku
na pozemcích parc. č. 97, 97/1 a 97/2. Již sama tato skutečnost představuje dle názoru
navrhovatelky důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy v příslušném rozsahu.
Navrhovatelka připomíná, že v daném případě se nejedná o obnovení stávající vodoteče, jak tvrdí
odpůrce, neboť tato vodoteč zanikla před desítkami let v důsledku změn provedených lidskou
činností. O tom svědčí i znalecký posudek, který byl vypracován v roce 1992, kdy navrhovatelka
předmětný pozemek od odpůrce zakoupila. Z již zmiňovaných správních rozhodnutí pak
je zřejmé, že tento pozemek není vodní plochou. Jediným cílem napadené změny územního
plánu je tedy odvodnění pozemků ve vlastnictví jiných osob na úkor navrhovatelky.
Ke stávající neutěšené situaci odtokových poměrů v dotčené lokalitě navrhovatelka uvádí,
že tyto změnil, resp. zhoršil sám odpůrce, a to výstavbou valu nacházejícího se jižně od pozemku
parc. č. 97/1 a zdi zámeckého parku, čímž znemožnil odtok dešťové vody do zámeckého parku.
Navrhovatelka dále namítá, že míra, v jaké bude v důsledku vymezení koridoru
pro předmětnou vodoteč zasaženo do jejích práv, je významná. Především poukazuje na to,
že změna funkčního využití pozemku parc. č. 97/3 představuje vážné riziko ohrožení jejího
majetku, tj. staveb umístěných na tomto pozemku a dále na pozemcích parc. č. 99/1, 291 a 292,
a to v důsledku svedení veškerých povrchových vod širokého povodí do jediného koridoru
vzdáleného jen několik metrů od provozní budovy společností ve vlastnictví navrhovatelky
a jejího vlastního bytu. Vymezený koridor pak je dle tvrzení navrhovatelky v přímém rozporu
se stavbou „naftového hospodářství“, jež se na pozemku parc. č. 97/3 nachází, a zasahuje
do stávajících zpevněných ploch a hospodářského zázemí. Navíc je na předmětném pozemku
umístěno kanalizační potrubí, které odvádí splaškové vody z budov ve vlastnictví navrhovatelky,
přičemž toto potrubí bylo v minulých letech zrekonstruováno. Zřízení koryta vodoteče by tak
mimo jiné znamenalo zničení tohoto kanalizačního potrubí a v důsledku toho nutnost
vybudování nového kanalizačního potrubí na vlastní náklady navrhovatelky. Takový zásah
do práv navrhovatelky pak dle jejího názoru rozhodně není přiměřený. Konečně pak
navrhovatelka namítá, že plánovaný koridor vodoteče se nachází v ochranném pásmu studny,
umístěné v těsné blízkosti daného pozemku a zásobující budovy ve vlastnictví navrhovatelky
pitnou vodou.
Navíc se navrhovatelka domnívá, že plánované vytvoření koryta vodoteče neumožní
bezproblémové odvedení dešťových vod z jižního obvodu sídla Dolní Břežany, neboť pozemek
parc. č. 97/3 ve vlastnictví navrhovatelky se nachází výškově nad pozemky, které by měl
odvodňovat. Zvolené řešení, tj. vybudování koryta vodoteče v plánované podobě a v dotčené
lokalitě, dle názoru navrhovatelky rozhodně není schopno naplnit sledovaný účel. I proto
navrhovatelka připomíná, že sama navrhla jinou možnost řešení odvodnění této lokality, podle
něhož by byl koridor vodoteče zřízen pouze na pozemku parc. č. 97/1, jenž je v vlastnictví České
republiky, a dešťové vody by následně byly sváděny přes pozemky Arcibiskupství pražského
do stávajícího potoka protékajícího přes zámecký park. Alternativními řešeními, která
navrhovatelka uvedla ve svých námitkách proti návrhu změny územního plánu, se ovšem
odpůrce podle navrhovatelky nijak nezabýval.
Konečně navrhovatelka rovněž brojí proti tomu, že obnovení občasné vodoteče bylo
napadenou částí změny územního plánu vymezeno jako veřejně prospěšná stavba. Podle §2
odst. 1 písm. l) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) se veřejně prospěšnou stavbou rozumí
stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu,
vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. Navrhovatelka má za to, že předmětnou
občasnou vodoteč nelze považovat za veřejnou infrastrukturu ve smyslu §2 odst. 1 písm. k)
stavebního zákona. Nemůže tedy jít o veřejně prospěšnou stavbu. I v tomto směru je tedy dle
navrhovatelky napadená část změny č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany v rozporu
se zákonem. Navíc, jak vyplývá z řešení nastíněného navrhovatelkou, bylo možné danou stavbu
provést na pozemcích ve vlastnictví státu a Arcibiskupství pražského, které výstavbu vodoteče
podporuje, neboť tato vodoteč vyřeší otázku svodu dešťových vod z pozemků v jeho vlastnictví.
Vzhledem ke všem těmto argumentům je navrhovatelka přesvědčena o tom, že omezení
jejích vlastnických práv vyplývající z napadené části změny č. 2A územního plánu obce Dolní
Břežany přesahují spravedlivou míru.
Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu označil veškeré námitky navrhovatelky
za nedůvodné, a proto se vyslovil pro zamítnutí návrhu.
Odpůrce nejprve konstatuje, že námitky navrhovatelky ve vztahu k napadené části změny
č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany směřují toliko do nesouladu předmětného opatření
obecné povahy s hmotným právem. Navrhovatelka totiž namítá nepřípustné omezení svého
vlastnického práva, resp. namítá, že intenzita, s jakou bylo do jejích oprávněných zájmů zasaženo,
přesahuje spravedlivou míru. K tomu ovšem odpůrce podotýká, že zmíněné námitky
navrhovatelka opírá o částečně zcela nepravdivou a částečně „pouze“ zkreslenou argumentaci,
když její tvrzení se zásadně rozcházejí se skutečností.
Konkrétně pak odpůrce nesouhlasí s tím, že by zneužil institutu veřejného práva
k vyřešení vlastního soukromoprávního sporu vedeného s navrhovatelkou. Potřeba úpravy
poměrů v dotčeném území existuje již řadu let, a to s ohledem na opakované záplavy pozemků
přiléhajících k pozemku parc. č. 97/3. Zmíněné pozemky jsou zčásti určeny k zástavbě rodinnými
domy, která zde již byla provedena, dále se jedná o zámecký park Arcibiskupství pražského
a o pozemek pronajatý odpůrci, na němž bylo vybudováno rozsáhlé dětské hřiště. Příčinou
zmíněných záplav jsou podle odpůrce nepovolené terénní úpravy, které navrhovatelka provedla
na pozemku parc. č. 97/3. Tento pozemek, stejně jako související pozemky parc. č. 97/1 a 97/2,
byl původně tvořen úzkým příkopem – vodotečí. V katastru nemovitostí pak byly původně
všechny označené pozemky, včetně pozemku parc. č. 97/3 ve vlastnictví navrhovatelky, vedeny
jako pozemky s využitím „koryto vodního toku přirozené nebo upravené“. Navrhovatelka však na svém
pozemku parc. č. 97/3 nejprve provedla již zmíněné terénní úpravy spočívající v zasypání
existujícího příkopu, v důsledku čehož došlo k přerušení staleté soustavy vodotečí
(odvodňovacích zařízení ve formě sběrných příkopů pro povrchové odvodnění), jež byla tvořena
označenými pozemky. Posléze navrhovatelka dosáhla změny využití pozemku parc. č. 97/3
na zahradu. Vzhledem k uvedenému bylo rozhodnuto o pořízení změny územního plánu, a to již
v dubnu roku 2009. Navrhovatelkou zmíněná žaloba byla naopak podána až v červenci roku
2009 po rozsáhlejších záplavách, kdy se situace v dané lokalitě stala zcela neúnosnou a došlo
poprvé i k poškození majetku odpůrce. Tento spor se však týká ochrany vlastnického práva
odpůrce, zatímco změna územního plánu byla vyvolána potřebou úprav poměrů v území
na základě opakujících se záplav, podnětů občanů i Arcibiskupství pražského. V případě změny
č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany, resp. její napadené části, tedy dle názoru odpůrce
nelze hovořit o podstatném omezení vlastnického práva navrhovatelky k předmětnému
pozemku. Ve skutečnosti se jedná o obnovení původního stavu, který zde existoval v řádu staletí
a který navrhovatelka narušila nepovolenou úpravou, tj. výstavbou betonového soklu
pro plechový plot.
Z uvedeného je dle odpůrce zřejmé, že poměry v dané lokalitě si vyžadují obnovu funkční
vodoteče. Odvod povrchových vod v podobě, v jaké je předvídán změnou č. 2A územního plánu
obce Dolní Břežany, nelze považovat za diskriminační zásah do vlastnických práv navrhovatelky
k předmětnému pozemku. Odpůrce má za to, že se jedná o řešení, které představuje nejšetrnější
z možných variant vedoucích k zamýšlenému cíli. Toto řešení pak konkrétně spočívá v obnovení
mělkého zatravněného koryta v šířce cca 3,0 m. V období bez vydatných srážek tato část
pozemku s travním porostem zůstává suchá a plní funkci zeleně. V případě přívalového deště
budou vody přes tento pozemek korytem odvedeny během několika hodin na navazující
pozemek parc. č. 97/2, kde vodní koryto dosud existuje a odtud bude voda vpuštěna
do zatrubnění, jímž bude odvedena do rybníka „U Plháčků“ a odtud svedena do Břežanského
potoka. K tomu odpůrce podotýká, že vlastníci sousedících pozemků parc. č. 97/1 a 97/2 pak
existenci takové vodoteče (takového koryta) jako újmu, resp. zásah do jejich vlastnických práv
nepociťují, naopak potřebu historicky osvědčené funkční vodoteče chápou. Dále pak nelze dle
odpůrce opomenout, že je to právě navrhovatelka, jež provedenými terénními úpravami, v jejichž
důsledku v dotčené lokalitě dochází k opakovaným záplavám, zasáhla do vlastnických práv jiných
osob. V této souvislosti jsou tedy zcela absurdní její tvrzení, že odpůrce se napadenou změnou
územního plánu snaží dosáhnout odvodnění pozemků ve vlastnictví jiných osob, zejména
Arcibiskupství pražského, na úkor navrhovatelky. Nebýt navrhovatelkou provedených terénních
úprav, nedocházelo by k zátopám těchto pozemků a nebylo by třeba danou lokalitu odvodňovat.
Nelogická jsou pak dle odpůrce i tvrzení navrhovatelky o zhoršení odtokových poměrů
v dotčené lokalitě v důsledku výstavby valu před dětským hřištěm odpůrcem. Souběžně
s pozemkem parc. č. 97 byla totiž dříve vybudována zděná zeď zámeckého parku, která stojí
dodnes. Vody z polí by se tedy zarazily o tuto zeď a pokračovaly tak jako nyní vodotečí
situovanou na pozemcích parc. č. 97/1, 97/2 a 97/3.
Námitky vážného rizika ohrožení majetku navrhovatelky pak dle názoru odpůrce
postrádají opodstatnění i potud, pokud navrhovatelka namítá, že plánovaný koridor je v přímém
rozporu se stavbou „naftového hospodářství“, jež se nachází na dotčeném pozemku v jejím
vlastnictví. K tomu odpůrce podotýká, že „naftové hospodářství“ bylo na předmětném pozemku
vybudováno ještě v době, kdy byl tento pozemek v katastru nemovitostí veden jako pozemek
s využitím „koryto vodního toku přirozené nebo upravené“. Existence vodoteče tedy musela být
při povolování stavby zohledněna.
K námitce vztahující se k existujícímu kanalizačnímu potrubí vybudovanému na daném
pozemku ve vlastnictví navrhovatelky odpůrce uvádí, že kanalizační potrubí je ukládáno
do nezámrzné hloubky, takže obnovením mělkého koryta, kterým bude příležitostně odváděna
povrchová voda, by tedy žádným způsobem nemělo být takové kanalizační potrubí poškozeno.
Obdobně k námitce vztahující se k ochrannému pásmu studny pak odpůrce podotýká,
že i tato studna zde musela být vybudována při existenci vodoteče, takže k jejímu ohrožení
evidentně nedocházelo. Nadto odpůrce podotýká, že existenci této studny ani povolení k odběru
navrhovatelka neprokázala. Navrhovatelka je navíc v současné době napojena na obecní
vodovod. Odběr vody z jí uváděné studny tedy neprovádí. K tomu odpůrce dále uvádí,
že prameniště s pitnou vodou naopak prokazatelně existuje v zámeckém parku Arcibiskupství
pražského, odkud vodu čerpali mimo jiné i právní předchůdci navrhovatelky a navrhovatelka
ji zde patrně čerpá doposud.
Řešení, které navrhuje jako možnou alternativu navrhovatelka, odpůrce považuje za zcela
nepřijatelné. Okolní pozemky jsou totiž zastavěny rodinnými domy, přičemž na druhé straně
předmětné lokality se nalézá zámecký park Arcibiskupství pražského se vzrostlou vzácnou zelení
a prameništěm pitné vody. Vodoteč pak v zámeckém parku neexistuje. Evidován je zde pouze
„bezejmenný přítok“, což je potůček odvádějící přebytečnou vodu ze zmíněného prameniště
pitné vody. Takový potůček by jistě kapacitně nepojal občasné přívalové vody. Svodem
povrchové a znečištěné vody z okolních polí do zámeckého parku Arcibiskupství pražského
a do zmíněného potůčku by pak byl dle názoru odpůrce znehodnocen zdroj pitné vody.
Dle odpůrce dále neobstojí ani námitka navrhovatelky, podle které obnovení předmětné
vodoteče není veřejně prospěšnou stavbou. K tomu odpůrce odkazuje na §2 odst. 1 písm. l)
stavebního zákona, který za veřejně prospěšnou stavbu označuje stavbu vymezenou ve vydané
územně plánovací dokumentaci. Pojem veřejné infrastruktury, jak odpůrce dále poukazuje,
je vymezen v §2 odst. 1 písm. k) stavebního zákona, a to demonstrativním výčtem. Podle názoru
odpůrce pak není pochyb o tom, že právě předmětná vodoteč, jež je stavbou určenou
k vodohospodářským melioracím pozemků, spadá do definice veřejné infrastruktury.
V závěru svého vyjádření odpůrce zdůrazňuje, že koryto, byť po léta neudržované, již
jako stavba existuje, a to jak na pozemcích státu, tak na pozemcích Arcibiskupství pražského.
Souhlas s takovým řešením svodu přívalových vod vyslovil i pan V. C., majitel dalšího
navazujícího pozemku parc. č. 499, v k. ú. Dolní Břežany, jenž na stávající vodoteč navázal
vybudováním vpusti a opravil zatrubnění odváděné vody do jeho rybníka. Všichni zmínění
dotčení vlastníci si pak uvědomují potřebu a nutnost svodu přívalových vod, a existenci koridoru
proto podporují. Pouze navrhovatelka s takovým řešením nesouhlasí. K tomu musí odpůrce
podotknout, že předmětná změna územního plánu obce Dolní Břežany se negativně projeví
nejen v právní sféře navrhovatelky, ale i v právní sféře vlastníků sousedních pozemků. Zásah
do vlastnického práva pana C. pak je daleko citelnější než zásah do vlastnického práva
navrhovatelky. Omezení navrhovatelky provedenou změnou územního plánu tedy nemůže
přesáhnout spravedlivou míru a v porovnání s ostatními dotčenými vlastníky nemůže být ani
diskriminační.
K vyjádření odpůrce podala navrhovatelka repliku, v níž uváděla, že tvrzení odpůrce,
podle něhož byly příčinnou záplav nedovolené terénní úpravy na pozemku parc. č. 97/3
ve vlastnictví navrhovatelky, kterými byl příkop zasypán, je vědomě nepravdivé. Tento pozemek
navrhovatelka zakoupila od odpůrce v roce 1992 a po celých 18 let na tomto pozemku nikdy
neprováděla žádné terénní úpravy. Betonový sokl s plechovým plotem se nacházely na daném
pozemku již předtím, než k němu navrhovatelka nabyla vlastnické právo. To může dosvědčit
i výpověď tehdejšího starosty obce Dolní Břežany Ing. Miloše Frankla, který za odpůrce
zmíněnou smlouvu podepisoval a který vypovídal dne 29. 11. 2010 jako svědek ve zmiňovaném
řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 238/2009 u Okresního soudu Praha-západ. Shodným způsobem
vypovídala uvedený den také svědkyně E. K., která rovněž nepotvrdila, že by byly
navrhovatelkou prováděny jakékoli terénní úpravy a podrobně popsala, proč vydal Okresní úřad
Praha-západ dne 31. 3. 2000 rozhodnutí, kterým bylo v pochybnostech určeno, že se na pozemku
parc. č. 97/3 nenachází žádný vodní tok a že morfologie terénu nenaznačuje přítomnost ani
občasné vodoteče. Protokol z tohoto jednání, při němž Okresní soud Praha-západ vyhlásil
rozsudek, jímž žalobu odpůrce proti navrhovatelce jako nedůvodnou zamítl, navrhovatelka
přiložila společně s dalšími důkazními návrhy k replice.
Podle navrhovatelky ze žádných map nevyplývá, že by se na pozemcích parc. č. 97/1,
97/2 a 97/3 nacházely nějaké vodoteče. Jednalo se pouze o cesty na pole, jak je patrno
i z historických map z roku 1886 a 1953 předložených odpůrcem. Navrhovatelka tedy odmítá
tvrzení odpůrce, že by na pozemku parc. č. 97/3 existovalo po staletí koryto vodoteče. Podle
navrhovatelky je dětské hřiště, o němž se zmiňuje odpůrce, zaplavováno v důsledku změny
odtokových poměrů nad tímto hřištěm, které provedl odpůrce výstavbou terénního valu. Situaci
v dané lokalitě zhoršila také výstavba asi 20 rodinných domů, s níž odpůrce vyslovil souhlas.
Při výstavbě rodinných domů došlo k poškození existujících meliorací a v důsledku celkové
plochy střech rodinných domů a zpevněných míst byly změněny vsakovací podmínky, přičemž
nebyla vybudována dešťová kanalizace. Naopak pozemek parc. č. 97/3 vzdálený zhruba 150 m
od dětského hřiště nemůže mít na jeho zaplavování žádný vliv, neboť je položen asi o 3 až 4 m
níže, než je zmíněné hřiště. Voda z tohoto hřiště nemůže být podle navrhovatelky odváděna tím,
co odpůrce nazývá vodotečí, protože tento rigol na pozemcích parc. č. 97/1, 97/2 a 97/3
je výškově položen výše než zaplavované hřiště. Navrhovatelka předložila vodohospodářskou
mapu, z níž má být patrno, že zde předmětná vodoteč není vůbec znázorněna, a je zde i podle
vrstevnic zřejmé, odkud a kam se hřiště svažuje. Zeď zámeckého parku tvoří jakousi umělou
hráz, v níž jsou zabudovány 2 odtokové otvory, jimiž vytéká voda z dětského hřiště
do zámeckého parku. Navrhovatelka v tomto ohledu odkazuje na přiloženou fotodokumentaci.
Podle názoru navrhovatelky je nejšetrnějším a nejrozumnějším řešením vybudování dešťové
kanalizace v dané lokalitě, přičemž v takovém případě by nebylo nutné zasahovat do pozemků
žádného vlastníka způsobem, jímž by byl omezován na svém vlastnickém právu.
Při jednání dne 9. 12. 2010 navrhovatelka i odpůrce setrvali na svých dosavadních
stanoviscích, přičemž znovu zdůraznili své stěžejní argumenty uvedené již v písemných podáních.
Soud při jednání v prvé řadě stručně konstatoval obsah spisové dokumentace, jež
se vztahuje k řízení o změně č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany, resp. těch vybraných
listin z této dokumentace, které mají přímý vztah k předmětu sporu, tj. obsah samotné změny
č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany, dále obsah námitek navrhovatelky k návrhu této
změny a rozhodnutí odpůrce o těchto námitkách.
Opatření obecné povahy č. 2/2010 - změna č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany,
schválená usnesením zastupitelstva obce Dolní Břežany dne 4. 10. 2010, obsahuje několik dílčích
změn územního plánu obce Dolní Břežany, jenž byl vydán dne 16. 3. 2009, přičemž jednou
z těchto změn je i vymezení koridoru v lokalitě Z2-2 pro občasnou vodoteč, vč. vymezení veřejně
prospěšné stavby, proti které brojí navrhovatelka. Pro tento koridor změna územního plánu
stanoví regulativ VV - plochy přírodní a vodohospodářské, tedy základní funkční využití – vodní
plochy a toky. Změna územního plánu konstatuje, že samotný územní plán předpokládá v rámci
tohoto využití rehabilitaci vodních toků a ploch včetně doprovodné (břehové) zeleně a navrácení
zatrubněných toků do jejich původní, tj. přirozené podoby. Návrh úprav koryta předmětné
občasné vodoteče má podle změny č. 2A územního plánu umožnit bezproblémové odvedení
dešťových vod z jižního obvodu sídla Dolní Břežany. Tato změna územního plánu zároveň
vymezuje úpravu občasné vodoteče jako veřejně prospěšnou stavbu označenou jako WR4.
Z grafické části předmětné změny územního plánu, která obsahuje zejména výkres
základního členění území, hlavní výkres, výkres vodního hospodářství a výkres veřejně
prospěšných staveb, vyplývá, že vymezení koridoru občasné vodoteče a vymezení veřejně
prospěšné stavby zahrnuje mj. i pozemek parc. č. 97/3, v k. ú. Dolní Břežany, ve vlastnictví
navrhovatelky.
V odůvodnění předmětné změny územního plánu se uvádí, že změna č. 2A vymezuje
veřejně prospěšnou stavbu pro úpravu koryta stávající občasné vodoteče, která slouží
pro odvádění dešťových vod z ploch jižně od sídla Dolní Břežany. Tato změna vytváří
předpoklady pro rekonstrukci zmíněné vodoteče a pro její následnou bezproblémovou funkci,
včetně možnosti její trvalé údržby. Za tímto účelem tedy předmětná změna územního plánu
vymezuje koridor v šířce 4 m. Kromě vlastní vodoteče tento koridor zahrnuje pouze louky. Šířka
koridoru odpovídá potřebám pro přístup techniky.
Navrhovatelka brojila již proti návrhu zadání předmětné změny územního plánu
a následně proti návrhu této změny. Tyto námitky jsou rovněž součástí předložené spisové
dokumentace. Navrhovatelka uváděla, že se změnou funkčního využití ani s vymezením veřejně
prospěšné stavby nesouhlasí, neboť má za to, že představuje vážné ohrožení jejího majetku,
tj. nemovitostí umístěných na pozemku parc. č. 97/3 a na sousedních pozemcích. Ohrožení
spatřovala zejména ve snaze o svedení veškerých povrchových vod z širokého povodí
do jediného koridoru vzdáleného jen několik metrů od provozní budovy sloužící k jejímu
podnikání i od jejího vlastního bytu. Plánovaný koridor koliduje se stavbou „naftového
hospodářství“ na zmiňovaném pozemku a zasahuje též do ochranného pásma studny umístěné
v těsné blízkosti tohoto pozemku. Jako alternativní řešení navrhovatelka uváděla likvidaci vod
v místě jejich dopadu, tj. umístěním vodních nádrží či suchých poldrů ve volné krajině, které
by měly zadržovat přebytečnou vodu. Některé části území je podle navrhovatelky možné
odvodnit také dešťovou kanalizací a svedením vod z polních pozemků do vodoteče v zámeckém
parku. Navrhovatelka též rozporovala skutečnost, že změna územního plánu hovoří o stávající
vodoteči, přičemž upozorňovala na rozhodnutí příslušných správních orgánů, podle nichž
se v dané lokalitě vodní tok nevyskytuje. Podle navrhovatelky se nejedná o přírodní vodoteč,
ale o uměle postavený příkop, který přirozeným vývojem opět zanikl.
Odpůrce rozhodnutím, jež je součástí opatření obecné povahy ze dne 4. 10. 2010,
námitkám navrhovatelky nevyhověl. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí je předmětem změny
územního plánu vymezení trasy občasné vodoteče v historicky dané trase pro zachycení
přívalových vod a jejich poklidné odvedení do rybníka „U Plháčků“. Doklady o existenci této
vodoteče vyplývají již z map z roku 1876 a 1953. Tato vodoteč vznikla na pozemcích
parc. č. 97/1, 97/2 a 97/3 skutečně uměle pro odvodnění polí jižně od intravilánu Dolních
Břežan. Tyto pozemky byly v katastru nemovitostí zapsány takto - využití: koryto vodního toku
přírodní nebo upravené, druh pozemku: vodní plocha. Všechny tři uvedené pozemky
a zmiňovaný rybník tvořily ucelenou soustavu pro odvádění dešťových vod. V současné době
je koryto přerušeno, protože navrhovatelka docílila v roce 2001 změny využití pozemku
parc. č. 97/3 na zahradu. Odpůrce usiluje o obnovení původního stavu, aby voda mohla odtékat
přirozenou cestou přes pozemek parc. č. 97/3, který je momentálně přehrazen betonovým
zátarasem, takže se voda rozlévá do okolních pozemků. Tento záměr nemůže být podle odpůrce
v kolizi se stavbou „naftového hospodářství“, neboť v době, kdy se „naftové hospodářství“
budovalo, měl pozemek parc. č. 97/3 již zmiňované využití jakožto koryto vodního toku, a tudíž
muselo být toto zařízení budováno tak, aby naopak nebylo v kolizi s tímto využitím pozemku.
Odpůrce zde sleduje veřejný zájem, aby byly obnoveny původní stoky pro odvod dešťové vody
a aby se tak předcházelo škodám na majetku na přilehlých nemovitostech. Alternativní řešení
navrhovatelky je podle odpůrce nesmyslné, neodborné a věcně nesprávné, navíc z finančních
důvodů nerealizovatelné. Podle odpůrce není možné likvidovat veškeré srážky v místě jejich
dopadu.
Soud dále provedl k důkazu následující listiny, které předložila navrhovatelka:
Ze znaleckého posudku č. 880-62-92, o ceně nemovitosti označené jako „Učebnové
pavilony č. 7 a 8 v bývalém areálu FMV u zámku v Dolních Břežanech, okres Praha – západ“,
vypracované Ing. arch. V. S. ke dni 17. 10. 1992, je v posuzované věci relevantní ta část, v níž se
znalec vyjadřuje k pozemkům, které jsou v současné době ve vlastnictví navrhovatelky, tedy k
pozemku parc. č. 99, dále k pozemku parc. č. st. 291 a 292 a konečně k pozemku parc. č. 97/3,
v té době vedeném v katastru nemovitostí jako vodní tok. K tomu se v posudku uvádí, že celý
pozemek tvořený uvedenými parcelami je přibližně obdélníkového tvaru, mírně svažitý, přístupný
ze zpevněné komunikace průjezdem zámeckého parku s napojením přípojek inženýrských sítí.
Pozemek je částečně zastavěn, zbývající část slouží jako nádvoří, vodní tok se na pozemku
neprojevuje, neboť byl v rámci výstavby učeben zatrubněn.
Rozhodnutím Stavebního úřadu v Jílovém, pracoviště Dolní Břežany, ze dne 8. 6. 1994,
č. j. 332/2-162/94/P, byla povolena stavba provizorního „naftového hospodářství“ pro kotelnu
č. 7 v Dolních Břežanech, umístěnou vedle areálu zámeckého parku na pozemcích parc. č. 97/3,
99 a 291, v k. ú. Dolní Břežany. Z povolení mimo jiné vyplývá, že předmětná stavba bude sloužit
k vytápění administrativní a skladové budovy č. p. 334 nalézající se na zmíněném pozemku
parc. č. 291. Stavební úřad stanovil podmínku, podle níž manipulační plocha musí být odolná
proti průsaku a zabezpečena před přítokem srážkové a podzemní vody. Podle další podmínky
obsažené ve výroku tohoto rozhodnutí měla být předmětná stavba užívána dočasně do doby
zavedení plynu do obce (cca 3 roky).
Rozhodnutím Okresního úřadu Praha-západ, referátu životního prostředí, ze dne
31. 3. 2000, č. j. Vod. 235-2371/R99-Kh, určil uvedený vodohospodářský orgán, že pozemek
parc. č. 97/3, v k. ú. Dolní Břežany, není vodní plocha – tok přírodní ve smyslu §31 odst. 1
tehdy účinného zákona č. 138/1973 Sb., o vodách. V odůvodnění rozhodnutí vodohospodářský
orgán konstatuje, že na vodohospodářských mapách v měřítku 1:10 000 nejsou pozemek
parc. č. 97/3 ani sousední pozemky vyznačeny jako vodní plocha – tok přírodní a že v průběhu
místního šetření konaného dne 31. 3. 2000 bylo zjištěno, že morfologie terénu nenaznačuje
přítomnost ani občasné vodoteče.
Rozhodnutím Obecního úřadu Dolní Břežany, odboru výstavby, ze dne 9. 4. 2001, č. j.
DB 435-1238/00/Š, o využití území, vydaným podle tehdy účinného zákona č. 50/1976 Sb.,
o územním plánování a stavební řádu (stavební zákon), stavební úřad stanovil, že pozemek
parc. č. 97/3, dosud vedený v katastru nemovitostí jako vodní plocha – tok přírodní, bude
využíván jako zahrada. V odůvodnění rozhodnutí stavební úřad konstatuje, že v rámci místního
šetření konaného dne 31. 10. 2000 zjistil, že se vodní tok na tomto pozemku nenachází. Pozemek
je zatravněn, výškově navazuje na sousední pozemek parc. č. 99/1, který je v katastru nemovitostí
veden jako ostatní plocha – jiná plocha, přičemž hranice mezi těmito pozemky není nikterak
patrná.
Usnesením Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí
a zemědělství, ze dne 28. 4. 2009, č. j. 003613/2009/KUSK/OŽP/V/Vam, příslušný vodoprávní
úřad zastavil řízení o vydání rozhodnutí v pochybnostech o tom, zda se na pozemcích parc. č. 97,
97/1 a 97/2, všechny v k. ú. Dolní Břežany, nalézá vodní tok, neboť odpůrce, který toto řízení
inicioval, vzal svou žádost zpět. Z odůvodnění usnesení ovšem zároveň vyplývá, že při místním
šetření konaném dne 6. 2. 2009 bylo zjištěno, že na označených pozemcích se vodní tok
ve smyslu §43 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní
zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) nenalézá, tzn. že nejde
o povrchovou vodu tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku. Podle
zjištění se voda totiž na označených parcelách vyskytuje pouze při vydatných srážkách,
a to zhruba třikrát ročně. Po převážnou část roku je naopak předmětné území bez vody.
Podáním ze dne 4. 5. 2009, adresovaným Obecnímu úřadu Dolní Břežany, stavebnímu
úřadu, navrhovatelka oznámila záměr spočívající ve sloučení pozemkové parcely č. 97/3
s pozemkovou parcelou č. 99/1 a žádala o vydání územního souhlasu s tímto záměrem.
Proti tomuto záměru podal odpůrce dne 3. 8. 2009 námitky, v nichž uváděl, že při jarním
tání a při přívalových deštích představuje pozemek parc. č. 97/3 přirozenou cestu pro odtok.
V námitkách ze dne 18. 6. 2010 pak odpůrce dále poukazoval na to, že sloučením
zmíněných pozemků zanikne v katastru nemovitostí vyznačená historická hranice vodoteče -
svodného příkopu hlavního odvodňovacího zařízení, který lze definovat jako stavbu
k vodohospodářským melioracím pozemků ve smyslu §55 odst. 1 písm. e) vodního zákona
a jehož funkcí je odvádět vodu z polí a ochraňovat sousední nemovitosti před povrchovými
záplavami. Dle názoru odpůrce by úřední sloučení zmíněných pozemků fakticky legalizovalo
bez povolení provedené terénní úpravy, jimiž bylo poškozeno existující meliorační zařízení.
Zároveň by tímto aktem bylo velmi ztíženo budoucí obnovení původního stavu, tj. umožnění
přirozeného odtoku vody přes pozemek parc. č. 97/3.
Žalobou ze dne 27. 7. 2009 na obnovení pokojného stavu a na zdržení se zásahu do práv
vlastníků nemovitostí se odpůrce domáhal podle §5 občanského zákoníku obnovení pokojného
stavu, který dle tvrzení odpůrce navrhovatelka narušila neodborným a svévolným zásahem
spočívajícím v terénních úpravách pozemku parc. č. 97/3. Přes tento pozemek byla vodotečí již
řadu desetiletí odváděna přívalová voda. V důsledku uvedených terénních úprav ovšem
navrhovatelka dle odpůrce tuto vodoteč v podstatě zlikvidovala, což se následně projevilo
v opakovaných záplavách okolních pozemků. Především v roce 2009 pak byly záplavy v důsledku
extrémních srážek velmi rozsáhlé. V jejich důsledku došlo k zásahu do vlastnických práv odpůrce
i jiných osob, ale také ke zhoršení hygienických podmínek v zasažené oblasti.
Žádostí ze dne 6. 8. 2009 adresovanou Krajskému úřadu Středočeského kraje, odboru
životního prostředí a zemědělství, se navrhovatelka domáhá vydání rozhodnutí v pochybnostech
o tom, zda se na pozemcích parc. č. 97, 97/1 a 97/2 nalézá vodní tok ve smyslu §43 odst. 1
vodního zákona.
Podáním ze dne 27. 8. 2009 adresovaným témuž správnímu orgánu odpůrce předkládá
žádost o přerušení řízení o vydání rozhodnutí v pochybnostech o tom, zda se na pozemcích
parc. č. 97, 97/1 a 97/2 nalézá vodní tok. Odpůrce argumentuje nedostatkem aktivní legitimace
navrhovatelky jako žadatelky v daném řízení, neboť navrhovatelka není vlastníkem uvedených
pozemků. K tomuto podání odpůrce přiložil fotodokumentaci, ze které je dle jeho názoru zřejmé
nejen zřetelné koryto vodoteče, ale zároveň i pás porostů typických pro vodní toky. Odpůrce
tímto podáním dále činí návrh, aby příslušný vodoprávní úřad prověřil, zda provedením terénních
úprav na pozemku parc. č. 97/3 navrhovatelka neporušila ustanovení §28a a §56 odst. 4
vodního zákona.
Navrhovatelka předložila také kopii mapy znázorňující dané území Dolní Břežan, která
není datována, má však být podle navrhovatelky vodohospodářskou mapou. Na této mapě není
předmětná vodoteč zakreslena.
Navrhovatelka předložila rovněž celkem 7 fotografií, které zobrazují území u zámecké
zdi, které je při přívalových deštích zaplavováno a kde odpůrce provozuje dětské hřiště.
Na některých z těchto fotografií je zobrazen terénní val, který podle navrhovatelky zhoršil místní
odtokové poměry. Na jedné z fotografií jsou patrné rovněž otvory v zámecké zdi, k nimž
se vztahuje výše uvedená argumentace navrhovatelky.
Soud dále provedl k důkazu následující listiny, které předložil odpůrce:
Na fotokopii nedatované historické mapy daného území, o níž odpůrce uváděl,
že pochází z r. 1886, jsou rovnoběžné čáry zhruba odpovídající předmětnému koridoru občasné
vodoteče. Na kopii nedatovaného leteckého snímku, k němuž odpůrce uváděl, že pochází z roku
1953, je mj. v místech vymezeného koridoru rozeznatelná bílá čára. Podle odpůrce má být
z těchto map patrný pozemek parc. č. 97 a z něj oddělené pozemky.
Odpůrce dále předložil informace z katastru nemovitostí o pozemcích parc. č. 97/1
a 97/2, které jsou vedeny v katastru nemovitostí jako druh pozemku: vodní plocha, využití:
koryto vodního toku přirozené nebo upravené. Vlastníkem pozemku parc. č. 97/2
je Arcibiskupství pražské. Pozemek parc. č. 97/1 není zapsán na listu vlastnictví, nicméně mezi
stranami není sporné, že vlastníkem je ČR.
Odpůrce konečně předložil celkem 8 fotografií dokumentujících záplavy v daném území,
a to podle údajů odpůrce záplavy z července 2009 (6 fotografií) a záplavy ze dne 16. 8. 2010
(2 fotografie). Na horní z těchto posledních dvou fotografií je zobrazeno přehrazení vodoteče
betonovým soklem a plechovým plotem a na dolní fotografii je znázorněna vodoteč, podle
odpůrce se má jednat o stav vodoteče se zadrženou vodou cca 200 m nad přehrazením.
Navrhovatelka ve vyjádření k provedeným důkazům opětovně zdůraznila, že dle jejího
názoru situaci v dané lokalitě negativně ovlivnila především výstavba rodinných domů, k níž
nebyla vyprojektována ani postavena dešťová kanalizace. Odpůrce se snaží ušetřit finanční
prostředky tím, že namísto výstavby dešťové kanalizace hodlá odvádět veškerou dešťovou vodu
přes pozemek navrhovatelky. K předloženým mapám navrhovatelka uváděla, že podle sklonu
terénu je zřejmé, že v místě koridoru vodoteč nebyla buď vůbec anebo možná v 19. století
a následně se tyto údaje pouze opisovaly z katastrálních map, ačkoliv již tato vodoteč
neexistovala. Z historické mapy a leteckého snímku předloženého odpůrcem podle navrhovatelky
nevyplývá, že by tam byla znázorněna jakákoli vodoteč. Podle navrhovatelky se jednalo o pouhé
polní cesty. Odpůrce i Arcibiskupství pražské mají shodné zájmy, proto se odvodnění jejich
pozemků řeší na úkor majetku navrhovatelky. Terénní val vybudovaný odpůrcem vytvořil
přehradu, kterou, jak vyplývá z jedné z fotografií, obtéká při přívalových deštích potok
a nedostává se do žádné vodoteče, naopak zaplavuje dětské hřiště. Fotografie předložené
odpůrcem, jež mají zobrazovat občasnou vodoteč, podle navrhovatelky nic nedokumentují, ani
voda na nich v podstatě není patrná a není zřejmé, kam případně odtéká.
Odpůrce ve svém vyjádření k provedenému dokazování odmítl tvrzení navrhovatelky
o opomenutí výstavby dešťové kanalizace jako nepravdivé a konstatoval, že lokalita rodinných
domů má podle požadavků správních orgánů standardně vyřešeno odvodnění dešťových vod,
jinak by nemohla být tato výstavba ani povolena. Navíc odpůrce vybudoval na své náklady
nad touto lokalitou odvodňovací příkop. Na historických mapách a leteckých snímcích existuje
podle odpůrce zřetelný systém odvodnění území nad obcí a tato voda někam jednoduše svedena
být musí. Již v tereziánském katastru byly pozemky, které navrhovatelka označuje jako polní
cesty, vedeny jako vodní plocha. Odpůrce netvrdí, že je v daných místech vodní tok ve smyslu
vodního zákona, tedy že tam voda proudí po celý rok, pouze konstatuje, že tudy při přívalových
srážkách, které se možná v minulosti v takové míře nevyskytovaly, voda odtéká. Voda se hromadí
již vysoko nad zastavitelným územím obce a terénní val jí v odtoku nebrání. Není však možné,
aby se tato voda odváděla přes barokně upravený zámecký park. K povolení stavby „naftového
hospodářství“ odpůrce uvedl, že se s touto stavbou počítalo jako s provizorní do doby zavedení
plynu v obci, a to vzhledem k charakteru pozemku, na němž se tato stavba umisťovala. Plyn již
byl podle odpůrce v obci Dolní Břežany dávno zaveden.
Z navrhovaných důkazů soud naopak neprovedl protokol o jednání Okresního soudu
Praha-západ ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 5 C 238/2009. Navrhovatelka předkládala tento důkaz
z toho důvodu, že obsahuje záznam výpovědi dvou svědků v daném řízení, a sice bývalého
starosty Dolních Břežan Ing. Frankla a dále pracovnice někdejšího Okresního úřadu Praha-západ
E. K. Soud má za to, že takto zprostředkované výpovědi svědků, kteří vypovídali v jiném řízení
s odlišným předmětem, mimo jiné se vyjadřovali k fotografiím, které jim byly během jednání před
okresním soudem překládány, a reagovali na další podněty v průběhu daného jednání, nejsou
v nyní probíhajícím řízení před Nejvyšším správním soudem bez dalšího použitelné, zároveň
soud nepovažuje provedení těchto důkazů pro své rozhodnutí v této věci za nezbytné, neboť
předmětem tohoto řízení primárně není posuzování jednání navrhovatelky, odpůrce či jiných
osob v minulosti, ale posuzování zákonnosti záměru, který vyjádřil odpůrce ve změně územního
plánu a který tedy směřuje do budoucna. Z obdobných důvodů odlišného předmětu řízení a
odlišného rozsahu relevantních skutečností soud zamítl i návrh, který navrhovatelka uplatnila při
jednání, na provedení důkazu celým soudním spisem ve věci sp. zn. 5 C 238/2009. Soud též
neprováděl důkaz listinami předloženými navrhovatelkou nebo odpůrcem, které již byly součástí
spisové dokumentace k přezkoumávanému opatření obecné povahy.
Nejvyšší správní soud se před meritorním posouzením věci nejprve musel zabývat
splněním podmínek řízení:
Mezi účastníky není sporu o tom, že usnesením zastupitelstva obce Dolní Břežany ze dne
4. 10. 2010, č. 2/2010, bylo skutečně schváleno opatření obecné povahy. V tomto směru
je možné odkázat na §43 odst. 4 stavebního zákona, podle něhož se územní plán vydává formou
opatření obecné povahy podle správního řádu, přičemž podle §55 odst. 2 stavebního zákona
se při pořizování a vydávání změn územního plánu postupuje obdobně mj. podle §43 stavebního
zákona. Z obsahu předloženého spisového materiálu pak vyplývá, že výše označený akt splňuje
veškeré formální náležitosti vyžadované v §172 odst. 5 a §173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a byl též zákonným způsobem
publikován. Zcela v souladu s požadavky zákona [§101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“)], je též návrh, kterým
se navrhovatelka domáhá zrušení konkrétně vymezené části změny územního plánu.
Nejvyšší správní soud dále ověřoval, zda je navrhovatelka v řízení o návrhu na zrušení
opatření obecné povahy aktivně legitimována. Tato podmínka je splněna, pokud navrhovatel
tvrdí, že opatřením obecné povahy jsou dotčena jemu náležející subjektivní práva. Nestačí tedy
námitka nezákonnosti opatření obecné povahy či procedury vedoucí k jeho vydání, která
by nebyla spojena s konkrétním dotčením právní sféry navrhovatele (shodně viz např. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120,
publikované pod č. 1910/2009 Sb. NSS). K této otázce Nejvyšší správní soud ověřil,
že navrhovatelka je zcela prokazatelně vlastníkem pozemku parc. č. 97/3 v k. ú. Dolní Břežany,
který je napadenou změnou územním plánu dotčen. Dále soud konstatoval, že navrhovatelka
je vlastníkem pozemků parc. č. st. 291 a 292 a staveb č. p. 334 a 435 na těchto pozemcích
umístěných a dále pozemku parc. č. 99/1, vše v k. ú. Dolní Břežany. Navrhovatelka současně
namítá, že v důsledku vydání napadeného opatření obecné povahy došlo ve vztahu k těmto
nemovitostem k zásahu do jejího vlastnického práva. Podmínky aktivní legitimace na straně
navrhovatelky v rozsahu, v jakém formulovala svůj návrh, jsou splněny, otázka důvodnosti jejích
tvrzení bude předmětem meritorního posouzení věci.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného konstatoval splnění všech podmínek
řízení a mohl přistoupit k meritornímu posouzení návrhu. Pro soudní přezkum souladu opatření
obecné povahy se zákonem vymezil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2005,
č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, publikovaném pod č. 740/2006 Sb. NSS, tzv. algoritmus (test) soudního
přezkumu. Jednotlivé na sebe navazující kroky takového algoritmu vyplývají zejména z §101d
odst. 1 a 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud jej ustáleně užívá v rámci dalších rozhodnutí týkajících
se přezkoumání opatření obecné povahy.
Především není pochyb o pravomoci zastupitelstva obce Dolní Břežany vydat změnu
územního plánu obce v souladu s §54 odst. 2 ve spojení s §55 odst. 2 stavebního zákona ani
o pravomoci Obecního úřadu Dolní Břežany jakožto pořizovatele návrhu této změny územního
plánu (§6 odst. 2 ve spojení s §24 stavebního zákona).
Další krok v algoritmu přezkumu pak spočívá v posouzení otázky, zda správní orgán
při vydávání napadeného opatření obecné povahy (tedy při realizaci své pravomoci) nepřekročil
svou zákonem vymezenou působnost. Rozlišovat je přitom třeba zejména působnost věcnou
(okruh věcných oblastí, v rámci kterých vykonává správní orgán svoji pravomoc), působnost
osobní (okruh osob, vůči kterým správní orgán působí), působnost prostorovou (na jakém území
vykonává správní orgán svoji pravomoc) a za určitých okolností též působnost časovou
(ta přichází do úvahy pouze v situaci, kdy má správní orgán stanovené období, ve kterém může
svoji pravomoc vykonávat). Ani v tomto směru Nejvyšší správní soud nezjistil žádné pochybení.
Navrhovatelka sice namítala, že odpůrce využil k vyřešení svého soukromoprávního sporu
s navrhovatelkou veřejnoprávní institut opatření obecné povahy, tuto námitku ovšem zdejší soud
neshledal důvodnou. Je pravdou, že se odpůrce domáhal žalobou v občanském soudním řízení,
aby navrhovatelka odstranila přehrazení předmětné vodoteče, neboť v důsledku tohoto
přehrazení vznikají dle odpůrce škody na jeho majetku. To ovšem neznamená, že posuzovanou
změnu územního plánu přijal odpůrce výlučně za účelem ochrany vlastního majetku. Naopak,
v řízení bylo prokázáno, že účelem dané změny územního plánu, tedy obnovení předmětné
vodoteče je zajistit bezproblémové odvádění vody při přívalových deštích a tedy zabránit
rozlévaní této vody na okolních pozemcích, tedy zabránit poškozování nikoliv pouze majetku
odpůrce, ale i majetku dalších osob. Posuzovaná změna územního plánu tak byla jednoznačně
přijata ve veřejném zájmu.
Nejvyšší správní soud tak následně mohl přistoupit k posouzení otázky, zda bylo
napadené opatření obecné povahy vydáno zákonem stanoveným postupem. Ovšem ani splnění
tohoto kritéria nebylo navrhovatelkou zpochybňováno - s výjimkou námitky, že se odpůrce nijak
nezabýval alternativními řešeními odvodnění zemědělských pozemků, která předložila
navrhovatelka. Ani v tomto ohledu však nemohl Nejvyšší správní soud navrhovatelce přisvědčit.
Jak vyplynulo z rekapitulace spisového materiálu, odpůrce se alternativními řešeními vyplývajícími
z tehdejších námitek navrhovatelky zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí o námitkách
navrhovatelky, neshledal je však reálně proveditelnými, a Nejvyšší správní soud se s těmito
závěry, pokud jde o návrh na likvidaci veškerých dešťových vod v místě jejich dopadu,
ztotožňuje. Ani žádné další procesní pochybení ve smyslu §101d odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní
soud neshledal.
Argumentace navrhovatelky se naopak soustředila na čtvrtý a pátý krok algoritmu, tedy
na posouzení otázky, zda je předmětná změna územního plánu v souladu s hmotným právem
a se zásadou proporcionality, která vyplývá z ústavního pořádku.
Navrhovatelka především uváděla, že vymezený koridor občasné vodoteče není možné
považovat za veřejnou infrastrukturu ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) stavebního zákona, nemůže
se tudíž podle navrhovatelky jednat ani o obecně prospěšnou stavbu dle §2 odst. 1 písm. l)
stavebního zákona. S tím ovšem Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit. Podle §2 odst. 1
písm. k) stavebního zákona se za veřejnou infrastrukturu považuje mj. technická infrastruktura,
kterou jsou vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, dále
následuje pouze demonstrativní výčet takových staveb a zařízení (např. vodovody, vodojemy,
kanalizace atd.). Z toho je zřejmé, že mezi technickou infrastrukturu lze řadit i stavbu
k odvodnění pozemků, v daném případě stavbu občasné vodoteče, která má k tomuto účelu
sloužit. Tato plánovaná stavba tedy může být podle §2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona
považována za stavbu pro veřejnou infrastrukturu určenou k ochraně území obce, tedy za veřejně
prospěšnou stavbu. Bude-li mít tato stavba příslušné parametry podle §56 odst. 2 a 3 vodního
zákona a vyhlášky č. 225/2002 Sb., bude se jednat též o stavbu k vodohospodářským melioracím
pozemků, tedy o vodní dílo ve smyslu §55 odst. 1 písm. e) vodního zákona.
Navrhovatelka dále namítala, že tuto stavbu lze zřídit primárně na pozemcích státu,
resp. Arcibiskupství pražského, které výstavbu vodoteče podporuje. Zdejší soud však musí dát
naopak za pravdu odpůrci, že toto navrhovatelkou prosazované řešení se nejeví jako reálná
alternativa, neboť by mělo odvést vodu do zámeckého parku, kde se nachází mj. prameniště
pitné vody a z něho vytékající bezejmenný potůček, který by byl jistě jen stěží schopen pojmout
veškerou přívalovou vodu z okolních polí. Toto řešení by tedy s sebou nutně neslo riziko
poškození či dokonce znehodnocení významných přírodních i kulturní hodnot daného
zámeckého parku. Další alternativu, tedy návrh řešit tento problém v celém rozsahu
vybudováním dešťové kanalizace, navrhovatelka takto formulovala až v replice, odpůrce tedy
na něj mohl jen stěží reagovat jinak než stručným vyjádřením v rámci jednání, přičemž odmítl
argumentaci navrhovatelky o opomenutí výstavby dešťové kanalizace v rámci výstavby rodinných
domů. Soud souhlasí s odpůrcem v tom ohledu, že pokud jde o odvedení přívalových srážek
nikoliv z území zastavěného rodinnými domy, ale především ze zemědělských pozemků
nad sídlem Dolní Břežany, jeví se jako reálné řešení právě obnovení a následná údržba občasné
vodoteče, a to v takových parametrech, aby byla tato vodoteč schopna veškerou přívalovou vodu
pojmout.
Navrhovatelka dále argumentuje tím, že změna funkčního využití pozemku parc. č. 97/3
představuje vážné ohrožení jejího majetku. Tento závěr navrhovatelky shledal soud pouze
spekulativním. Mezi stranami je sporné, odkdy daná vodoteč existovala a kdy a kým byla
přerušena, nicméně její samotnou existenci po určité období, jakož i skutečnost, že sloužila
k odvodňování určitého přilehlého území, lze zpochybnit jen stěží. Svědčí o ní samotný tvar
pozemků parc. č. 97/1 až 97/3, jakož i to, že tyto pozemky byly vedeny a dva z nich stále jsou
vedeny v katastru nemovitostí jako vodní plocha. Navrhovatelka nepředložila žádné důkazy
o tom, že by tato vodoteč, dříve než byla na pozemku parc. č. 97/3 přerušena, kapacitně
nestačila, že by tudíž docházelo k rozlévání této vody na pozemky, jež jsou nyní ve vlastnictví
navrhovatelky, a že by tak hrozilo po obnově vodoteče poškozování jejího majetku. Zejména
je však třeba zdůraznit, že odpůrce bude moci svůj záměr veřejně prospěšné stavby realizovat
až na základě příslušných správních rozhodnutí, tedy v prvé řadě rozhodnutí o umístění stavby,
o němž bude rozhodovat obecný stavební úřad [§6 odst. 3 písm. a) stavebního zákona], a dále
na základě stavebního povolení, o němž bude rozhodovat, bude-li navrhovaná stavba vodním
dílem ve smyslu §55 odst. 1 písm. e) vodního zákona, jakožto speciální stavební úřad vodoprávní
úřad [§15 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, §15 vodního zákona]. Účastníkem těchto
správních řízení bude i navrhovatelka, a to nejen z titulu vlastnictví k pozemku parc č. 97/3,
na němž má být stavba umístěna, ale i v případě jeho vyvlastnění, z titulu vlastnictví sousedních
nemovitostí přímo dotčených plánovanou stavbou [§85 odst. 2 písm. a) a b) a §109 odst. 1
písm. c) a e) stavebního zákona]. Navrhovatelka tedy bude mít možnost hájit v těchto řízeních
své zájmy a zcela legitimně požadovat, aby bylo koryto vodoteče stavebně provedeno tak,
aby nedocházelo k rozlévání přívalové vody na okolní pozemky navrhovatelky.
Pokud jde o stavbu „naftového hospodářství“ na pozemku parc. č. 97/3, je třeba opět
přisvědčit odpůrci, že tato stavba musela být projektována a povolena se zřetelem na to, že má
být situována mj. na pozemku, který byl v tu dobu veden v katastru nemovitostí jako vodní
plocha – tok přírodní. Proto také příslušné stavební povolení z roku 1994 obsahuje podmínku,
aby tato stavba byla zabezpečena před přítokem srážkové vody. Nejvyšší správní soud též
připomíná, že tato stavba měla být podle zmiňovaného stavebního povolení užívána pouze
dočasně, do zavedení plynu v obci.
Pokud jde o studnu, jež má být podle navrhovatelky umístěna v blízkosti plánované
vodoteče, Nejvyšší správní soud konstatuje, že navrhovatelka neprokázala její existenci ani to,
že byla zřízena a že je užívána v souladu s právním předpisy. Pokud by tomu tak bylo, muselo
by samotné umístění této studny naopak brát ohled na podmínky existující na daném pozemku.
Pokud jde o kanalizační potrubí odvádějící splaškové vody z budov ve vlastnictví
navrhovatelky, nelze v tuto chvíli předjímat, jaké budou přesně parametry budoucí stavby koryta
občasné vodoteče, nelze tedy vycházet ani z toho, že bude nutně třeba tuto kanalizaci přeložit
na jiné místo. Pokud bylo toto kanalizační potrubí zřízeno v souladu s právními předpisy, bude
opět legitimním právem navrhovatelky v příslušných správních řízeních požadovat, aby byla
veřejně prospěšná stavba navržena tak, aby bylo možné toto kanalizační potrubí zachovat. Pokud
to nebude technicky možné a zároveň nebude pozemek parc č. 97/3 vyvlastněn, bude mít
navrhovatelka možnost podmínit svůj souhlas s povolením dané stavby na jejím pozemku
dohodou s odpůrcem o uhrazení nákladů spojených s přeložením daného potrubí na jiné místo.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí
nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) (dále jen
„zákon o vyvlastnění“), jímž by se proces vyvlastnění řídil, jednoznačně chápe vyvlastnění až jako
poslední možnost, které musí obligatorně předcházet jednání s tím, kdo má být v pozici
vyvlastňovaného. Práva k pozemku či stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění musí
být získána pokud možno dohodou (viz §3 odst. 1 zákona o vyvlastnění). I když k dohodě
nakonec nedojde, je na vyvlastniteli (v daném případě obci Dolní Břežany), aby vyvlastňovanému
nahradil veškerou majetkovou újmu vzniklou vyvlastněním, tedy nejen obvyklou cenu
vyvlastňovaného pozemku nebo stavby, ale i veškeré náklady, které vyvlastňovaný účelně
vynaloží následkem a v souvislosti s vyvlastněním (viz §10 odst. 2 a 3 zákona o vyvlastnění).
Je tedy zřejmé, že v daném případě náhrada případných nákladů navrhovatelky spojených
s obnovením koryta občasné vodoteče na pozemku parc. č. 97/3 by měla být buďto součástí
dohody mezi navrhovatelkou a odpůrcem o odkupu (příp. výměně) tohoto pozemku, nebo
v případě, že by k této dohodě nedošlo, bude tato částka součástí náhrady za vyvlastnění.
Pokud jde o dosavadní správní rozhodnutí týkající se pozemku parc. č. 97/3, na která
se navrhovatelka odvolávala a která byla předmětem dokazování, konstatuje Nejvyšší správní
soud, že skutkové závěry správních orgánů v těchto věcech nejsou nutně v rozporu se stavem,
z něhož vycházel odpůrce. Rovněž odpůrce uznává, že vodoteč, která se nacházela
mj. na pozemku parc. č. 97/3, byla pouze občasnou vodotečí, v níž se voda vyskytovala pouze
několikrát do roka při přívalových deštích. Taková vodoteč, právě proto, že v ní neproudí voda
po celý rok nebo po jeho převážnou část, pak samozřejmě nemůže odpovídat definici vodního
toku podle §43 odst. 1 stávajícího vodního zákona, ani neodpovídala definici podle §31 odst. 1
předcházejícího vodního zákona č. 138/1973 Sb. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že tato
občasná vodoteč je potřebná právě pro odvádění přebytečné vody při přívalových deštích tak,
aby nedocházelo k zátopám části území obce Dolní Břežany. Pokud se v některých těchto
rozhodnutích konstatuje na pozemku parc. č. 97/3 nepřítomnost jakékoli vodoteče, vycházejí
tato rozhodnutí zjevně již ze stavu po přehrazení a zasypání této vodoteče, ať již tyto zásahy
provedl kdokoli. K tomu lze vztáhnout i tvrzení navrhovatelky o zvýšené úrovni pozemku
parc. č. 97/3. Tím opět nemůže být zpochybněna nezbytnost obnovení této vodoteče. Obdobné
konstatování platí rovněž o tvrzeních navrhovatelky, podle nichž odtokové poměry v daném
místě zhoršila výstavba terénního valu. Je třeba samozřejmě stanovit parametry stavby vodoteče
a případně i provést nezbytné terénní úpravy odvodňovaných pozemků tak, aby tato vodoteč
do budoucna představovala funkční řešení, tedy byla způsobilá bezpečně odvádět přívalovou
vodu z okolních pozemků do rybníka „U Plháčků“ a dále do Břežanského potoka. To bude
ovšem předmětem až navazujících správních řízení.
Veškerá rozhodnutí správních orgánů, jež nabyla právní moci a nebyla posléze k tomu
příslušným orgánem zrušena, požívají presumpce své zákonnosti a správnosti a jsou podle §73
odst. 2 správního řádu závazná pro všechny správní orgány. To ovšem neznamená, že by nový
územní plán či změna stávajícího územního plánu nemohly pro futuro vymezit plochy či koridory
a stanovit podmínky pro jejich využití odlišným způsobem, než jak dosud stanoví územní
rozhodnutí pro některé z pozemků, jež se mají stát součástí takového koridoru či plochy.
Samotné vymezení plochy či koridoru a stanovení podmínek pro jejich využití v územním plánu
či jeho změně dle §43 odst. 1 stavebního zákona nemůže přímo zakládat, měnit či rušit práva
a povinnosti fyzickým či právnickým osobám, takový územní plán či jeho změna však představují
závazný podklad pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí (§43
odst. 5 stavebního zákona). To znamená, že v daném případě samotné vymezení koridoru
občasné vodoteče a jejího základního využití pro vodní plochy a toky ve změně č. 2A územního
plánu Dolních Břežan nemůže prozatím nic změnit na právních účincích pravomocného
rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Břežany, odboru výstavby, ze dne 9. 4. 2001, č. j.
DB 435-1238/00/Š, o změně využití území, konkrétně pozemku parc. č. 97/3. Pokud tedy
navrhovatelka započala v souladu s tímto rozhodnutím pozemek parc. č. 97/3 užívat a rovněž
v současné době ho užívá jakožto zahradu, bude oprávněna tak i nadále činit, a to až do doby,
než bude na základě platného územního plánu, ve znění změny č. 2A, v souladu s §94 odst. 3
stavebního zákona toto rozhodnutí zrušeno a vydáno nové územní rozhodnutí, jímž bude
na daném pozemku umístěna veřejně prospěšná stavba občasné vodoteče.
V již zmiňovaném usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, publikovaném pod č. 1910/2009 Sb. NSS, jehož závěrů
se dovolávala i navrhovatelka, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu konstatoval,
že veškerá omezení vlastnických práv vyplývající z územního plánu musí mít ústavně legitimní
a o zákonné cíle opřené důvody a musí být činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším
ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem
a s vyloučením libovůle (zásada subsidiarity a minimalizace zásahu). Jak již vyplývá z toho,
co bylo řečeno, Nejvyšší správní soud shledal v této věci všechny tyto podmínky splněnými.
Zásah do vlastnického práva navrhovatelky k dotčenému pozemku se opírá o ústavně legitimní
a zákonný důvod vymezení koridoru a veřejně prospěšné stavby pro obnovení občasné vodoteče,
která má opětovně sloužit k odvodňování pozemků a která je pro zvládnutí situace
při přívalových deštích a předcházení materiálním škodám na dotčeném území obce Dolní
Břežany nezbytná. Zároveň jsou tento koridor a plánovaná veřejně prospěná stavba vymezeny
tak, aby zasahovaly do vlastnických práv navrhovatelky jen v nezbytně nutné míře, která ještě
vede rozumně k zamýšlenému cíli, tedy k umožnění obnovy a údržby koryta vodoteče za účelem
ochrany daného území před záplavami. Nejvyšší správní soud má rovněž za to, že popisovaný
zásah do vlastnických práv navrhovatelky, vzhledem k tvaru a možnostem využití okrajového
pozemku parc. č. 97/3 v porovnání s ostatními nemovitostmi navrhovatelky na straně jedné
a ochranou veřejného zájmu, k níž mají posuzovaná opatření sloužit, na straně druhé,
je přiměřený. Zároveň soud neshledal nic, co by nasvědčovalo tomu, že by vymezení koridoru
a veřejně prospěšné stavby bylo výsledkem libovůle správního orgánu či diskriminace
navrhovatelky.
Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že napadená část změny územního plánu obce Dolní
Břežany není v rozporu s hmotně-právními předpisy a že neshledal ani porušení zásady
proporcionality.
Ze všech těchto důvodů soud návrh na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 2A
územního plánu obce Dolní Břežany, schválené usnesením zastupitelstva obce Dolní Břežany
dne 4. 10. 2010, v části, která se týká vymezení koridoru pro občasnou vodoteč, včetně vymezení
veřejně prospěšné stavby, zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §101d odst. 5 s. ř. s., dle něhož nemá žádný
z účastníků řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2010
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu