ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.88.2010:194
sp. zn. 6 Ads 88/2010 - 194
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: T. R.,
zastoupené Mgr. Janem Hrudkou, advokátem, se sídlem Vodičkova 30, Praha 1, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2009, č. j. 19 Cad
176/2007 - 79,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2009, č. j. 19 Cad 176/2007 - 79,
se v rozsahu výroku I. a III. z r ušuje .
II. Žaloba se od m ít á .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení u krajského soudu
a u Nejvyššího správního soudu.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu JUDr. Karlu Sochorovi, se přiznáv á
na odměně za zastupování žalobkyně a náhradě hotových výdajů částka ve výši 800 Kč,
která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního
soudu.
V. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu Mgr. Janu Hrudkovi, se odměna
za zastupování žalobkyně nepřizn áv á .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se u Krajského soudu v Ostravě domáhala obnovy
řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 19 Cad 75/2004. Její návrh krajský soud napadeným
usnesením zamítl, a to zejména z toho důvodu, že ze spisu vyplývá, že stěžovatelce bylo
poskytnuto řádné poučení o možnosti namítat podjatost soudce a o možnosti požádat
o ustanovení zástupce. Stěžovatelka dále ani neuvedla, v čem spatřuje zmatečnost rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud při přezkumu konečného rozhodnutí č. j. 19 Cad 75/2004 - 34 ze dne
1. 3. 2005 zmatečnost neshledal. Z uvedených důvodů krajský soud po citaci §62 odst. 1 písm. a)
správního řádu návrh usnesením zamítl.
Stěžovatelka usnesení krajského soudu napadla kasační stížností, ve které zejména
namítala, že ze soudem zmiňovaného usnesení nevyplývá, že byla expresis verbis poučena o tom,
že její finanční poměry umožňují, aby jí byl ustanoven advokát. Obecné poučení o možnosti
požádat o ustanovení advokáta nevyčerpává v celém rozsahu poučení, které byl soud stěžovatelce
povinen poskytnout dle §30 odst. 1 věta první, odst. 2 o. s. ř. Měla být také poučena,
že s ohledem na její finanční poměry objektivně má naději na toto ustanovení. V tomto směru
se stěžovatelka dovolává porušení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §229 odst. 1 písm. c)
téhož předpisu. Stěžovatelka pro nedostatek vědomostí nebyla způsobilá před soudem
samostatně vystupovat s vědomím důsledku svých procesních úkonů. Stěžovatelka v závěru
navrhla, aby Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti vydal rozsudek, kterým by bylo
usnesení Krajského soudu v Ostravě v jeho bodě I. výroku zrušeno a věc byla vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými
spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost splňuje zákonné náležitosti
a shledal, že kasační stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského
soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti
je zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatelka jí označené rozhodnutí krajského
soudu napadá (§106 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelka je rovněž zastoupena advokátem (§105 odst. 2
s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti. Shledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve musí konstatovat následující: Podle ustanovení §114
odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení a) o ochraně
před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a hnutí. V posuzované věci
se stěžovatelka dovolává obnovy řízení v následující věci: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě
č. j. 19 Cad 75/2004 - 34 ze dne 1. 3. 2005 byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 22. 4. 2004, č. X, jímž žalovaná zamítla žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod.
Žaloba tedy měla být - s ohledem na výše citované ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s. -
jako nepřípustná odmítnuta.
Rozšířený senát k procesní otázce, kdy soud žalobu věcně přezkoumával, ačkoli ji měl
odmítnout, již dříve zaujal následující stanovisko: „Krajský soud se v řízení o žalobě dopustil zmatečnosti
ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., když stěžovatelem podanou žalobu projednal a věcně o ní rozhodl
rozsudkem, ačkoli byla dána osobou k tomu zjevně neoprávněnou a měla být odmítnuta. K této vadě Nejvyšší
správní soud přihlédl z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.) a rozsudek krajského soudu zrušil“
V otázce věcného rozhodnutí pak postupoval Nejvyšší správní soud následujícím
způsobem: Podle §110 odst. 1 věta první část za středníkem s. ř. s., pokud byly již v řízení
před krajským soudem důvody pro odmítnutí žaloby, Nejvyšší správní soud rozsudek krajského
soudu zruší a zároveň žalobu odmítne. Podle §110 odst. 2 s. ř. s. musí Nejvyšší správní soud
rozhodnout i o nákladech řízení, včetně nákladů toho řízení, které předcházelo zrušenému
rozhodnutí krajského soudu.
V daném případě není pochyb, že se stěžovatelka domáhala obnovy řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované o plný invalidní důchod (tj. řízení sp. zn. 19 Cad 75/2004). Obnova
řízení o žalobě proti rozhodnutí však není ve správním soudnictví přípustná, a krajský soud měl
žalobu usnesením odmítnout, aniž ji věcně přezkoumával (jak v daném případě chybně činil).
Jsou tedy splněny podmínky ust. §110 odst. 1 věta první část za středníkem s. ř. s. a Nejvyšší
správní soud musel výrokově rozhodnout tak, jak je uvedeno výše.
Nejvyšší správní soud na tomto místě ještě pro úplnost upozorňuje na dvě zmatečné
okolnosti v postupu krajského soudu: jednak soud ve věci rozhodoval usnesením,
ačkoli o případném zamítnutí návrhu mohl rozhodovat pouze rozsudkem, a jednak v rozhodnutí
z neznámého důvodu obšírně cituje a svůj postup tak opírá o §62 odst. 1 písm. a) správního řádu
(patrně z roku 1967), který však upravoval obnovu správního řízení před správním orgánem
(nikoli tedy soudního řízení).
Je třeba dále poznamenat, že stěžovatelka žádala jednání. Podle §109 odst. 1 s. ř. s.
rozhoduje o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-
li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti jednání. Vzhledem k velmi markantním, jasným a ze
spisu (bezesporně a nepochybně) zjistitelným zásadním okolnostem naprosto nepovažuje
Nejvyšší správní soud nařízení jednání za vhodné.
Nejvyšší správní soud současně s odmítnutím návrhu musel rozhodnout i o nákladech
řízení, včetně nákladů toho řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu.
V případě odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení (§60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Soudní poplatek za podání návrhu u krajského soudu
v daném případě nebyl hrazen. Výrok o odměně za zastupování stěžovatelky v řízení
před krajským soudem Nejvyšší správní soud tímto rozhodnutím ponechal v platnosti.
Kasační stížnost podal (ještě před svým pozdějším zproštěním) dřívější ustanovený
zástupce JUDr. Karel Sochor, advokát, se sídlem Na Hradbách 2632/18, Ostrava;
podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových
výdajů stát. Nejvyšší správní soud tak uvedenému zástupci přiznal odměnu za jeden úkon právní
služby 500 Kč podle §11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky a náhradu hotových výdajů za jeden
úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem tedy 800 Kč. Uvedená
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Stěžovatelce byl po zproštění předchozího zástupce pro řízení o kasační stížnosti
usnesením Krajského soudu v Ostravě ustanoven zástupcem Mgr. Jan Hrudka. Uvedený advokát
však v řízení neučinil žádný úkon, za který by náležela náhrada, ani na výzvu soudu nepředložil
vyúčtování pro účely určení odměny. Pokud se jedná o případné zohlednění úkonu nahlédnutí
do spisu, k tomu Nejvyšší správní soud upozorňuje, že studium spisu není takovým úkonem,
za který náleží odměna podle §11 odst. 1 advokátního tarifu, proto soud odměnu advokátu
nepřiznal (mimosmluvní odměna dle §11 odst. 1 písm. f/ advokátovi náleží za prostudování
spisu při skončení vyšetřování, v daném případě se však jedná o nahlížení do soudního spisu
v průběhu zastupování klienta, což nenaplňuje situaci předvídanou citovaným ustanovením.
Nejvyšší správní soud nadto neshledal ani jinou skutečnost, ba ani účelnost pro zastupování,
či zvláštní důvodnost tohoto úkonu, jež by odůvodňovala přiznání odměny za úkon spočívající
ve studiu spisu.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu