ECLI:CZ:NSS:2010:6.AS.59.2009:59
sp. zn. 6 As 59/2009 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: L. S.,
zastoupené JUDr. Zdenkou Turičíkovou, advokátkou, se sídlem Na Florenci 1020/19, Praha 1 -
Nové Město, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2008,
č. j. 6 Ca 89/2008 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost, směřující do výroku v bodě II., III. a IV. napadeného usnesení,
se za m ítá .
II. Žalovanému se nep řizná vá náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce JUDr. Zdence Turičíkové, se p ř izn á vá
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 5760 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 21. 1. 2008, č. j. MV -
745/VS - 2008, byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2007, č. j. OAM -
271 - 10/TP - 2007, kterým podle ustanovení §75 odst. 1 písm. g) zákona č . 326/1999 Sb., o
pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“), nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o povolení k trvalému pobytu.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu
v Praze, v níž uvedla, že rozhodnutí považuje za nezákonné a nesouhlasí s ním. Na Ukrajině
již nemá žádné vazby a domnívá se, že splnila podmínky pro udělení trvalého pobytu.
Dále uvedla, že nebyla advokátkou, jež ji zastupovala ve správním řízení na základě plné moci,
informována o skončení řízení. Současně žalobkyně požádala o ustanovení zástupce,
který by jí pomohl žalobu sepsat a zastupoval ji v soudním řízení, a zároveň požádala
o osvobození od soudních poplatků a doložila vyplněné potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Podání
ve věci žaloby ze dne 6. 3. 2008 bylo téhož dne předáno k poštovní přepravě a doručeno
Městskému soudu v Praze dne 7. 3. 2008.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2008, č. j. 6 Ca 89/2008 - 20, rozhodl tak,
že se žalobkyni přiznává osvobození od soudního poplatku (bod I. výroku), žádost žalobkyně
o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě se zamítá (bod II. výroku), žaloba se odmítá
(bod III. výroku), a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).
Ve smyslu daného poučení podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost výslovně proti výroku uvedenému pod bodem II., III. a IV. usnesení městského
soudu. Současně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti
a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne
4. 12. 2008, kasační stížnost byla podána osobně u Městského soudu v Praze dne 9. 12. 2008.
Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena
advokátkou, která jí byla ustanovena k její žádosti usnesením ze dne 1. 10. 2009,
č. j. 6 Ca 89/2008 - 31.
V kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Toliko uvádí, že kasační stížnost podává z tohoto důvodu s tím, že konkrétní
skutečnosti, v nichž spatřuje důvodnost kasační stížnosti, doplní prostřednictvím advokáta,
o jehož ustanovení stěžovatelka požádala. Navrhuje, aby soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti ze dne 20. 1. 2010,
jež bylo soudu doručeno 26. 1. 2010, ustanovená zástupkyně stěžovatelky k výzvě Nejvyššího
správního soudu uvedla, že Městský soud v Praze v kasační stížnosti napadeném usnesení převzal
pouze striktně názor žalovaného správního orgánu. Stěžovatelce nebylo umožněno se osobně
vyjádřit v řádném řízení k důvodům, které uvedla již v žádosti o povolení k trvalému pobytu.
Podle názoru stěžovatelky žaloba je důvodná, neboť podle §72 odst. 1 s. ř. s. lz e opravný
prostředek podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci doručeno. V daném případě
podle mínění stěžovatelky soud nesprávně aplikoval zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců,
na soudní řád správní ve věci doručování a lhůt pro opravné prostředky, a stěžovatelka byla
krácena na svých právech. Dále uvedla, že v rodném L . byla pronásledována, obávala se o život,
země původu - Ukrajina není demokratická ani z pohledu a statistik nevládních organizací,
nedodržují se zde žádná lidská práva a po kud by byla nucena odjet, bude ohrožen život její i
jejího malého syna. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhuje, aby soud napadené usnesení
zrušil.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti se ztotožňuje s rozhodnutím soudu,
námitky uplatněné v kasační stížnosti považuje za nedůvodné a navrhuje zamítnutí kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109 odst. 2
a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti .
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Vzhledem k tomu, že v daném případě se jednalo o odmítnutí návrhu, Nejvyšší správní
soud se v dalším koncentroval na otázku, zda se městský soud napadeným usnesením nedopustil
nezákonnosti v uvedeném směru.
Podle ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté,
kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem
stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Jedním z případů, kdy zvláštní
zákon stanoví jinou lhůtu, je ustanovení §172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky, které zkracuje lhůtu k podání žaloby na 30 dnů.
Podle tohoto citovaného ustanovení žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána
do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení
jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze
prominout.
V daném případě bylo rozhodnutí žalovaného doručeno zástupkyni žalobkyně,
která ji zastupovala v řízení před správní orgánem na základě udělené plné moci, dne 4. 2. 2008.
Žaloba datovaná dne 6. 3. 2008 byla téhož dne předána k poštovní přepravě a městskému soudu
doručena 7. 3. 2008. Lhůta p ro podání žaloby v zákonné 30-ti denní lhůtě v souladu s ust. §172
odst. 1 zákona o pobytu cizinců marně uplynula dnem 5. 3. 2008, a proto Městský soud v Praze
podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobu pro opožděnost odmítl.
Městský soud v Praze za této situace, kdy žaloba byla podána opožděně, dospěl k závěru,
že nebyly splněny podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, neboť toho není třeba
k ochraně práv účastníka řízení ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s., a proto správně rozhodl o zamítnutí
žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou jedinou
konkrétní námitku stěžovatelky uvedenou v kasační stížnosti, že byla zkrácena na svých právech,
když městský soud nesprávně aplikoval na její případ zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců,
a její žalobu jako opožděně podanou odmítl, neboť podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat
ve lhůtě do dvou měsíců, a stěžovatelka má proto za to, že žaloba byla podána včas. Nejvyšší
správní soud uzavírá, že stěžovatelka nikterak neodůvodňuje svůj názor, že by se v daném
případě neměla aplikovat lhůta podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.
Tvrzení stěžovatelky uvedené v kasační stížnosti, že v rodném Lvovu byla
pronásledována, obávala se o život, země původu není demokratická ani z pohledu a statistik
nevládních organizací, nedodržují se zde žádná lidská práva a pokud by byla nucena odjet, bude
ohrožen život její i jejího malého syna, nesměřuje z povahy věci proti rozhodnutí soudu
o odmítnutí žaloby pro opožděnost, a proto se touto námitkou Nejvyšší správní soud nezabýval.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský
soud v Praze napadeným usnesením nedopustil nezákonnosti, kasační stížnost není důvodná,
a proto byla zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s.). O odkladném účinku kasační stížnosti za situace,
kdy Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl, nebylo rozhodováno.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud p odle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která nebyla v řízení úspěšná, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti
nevznikly, Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
Stěžovatelce byla usnesením Městského soudu v Praze č. j. 6 Ca 89/2008 - 31 ze dne
1. 10. 2009 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka JUDr. Zdenka
Turičíková; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8
s. ř. s.). Ustanovená advokátka odměnu spolu s náhradou hotových výdajů a částkou, kterou je
povinna zaplatit na dani z přidané hodnoty, vyčíslila k výzvě Nejvyššího správního soudu tak,
že požaduje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny
za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů
v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, odměnu za dva úkony právní služby (převzetí
a příprava zastoupení, včetně 1. porady a nastudování spisu a doplnění kasační stížnosti
po 5000 Kč, za další poradu s klientem delší jedné hodiny, vyjádření k obsazení šestého senátu
Nejvyššího správního soudu za 5000 Kč, 4 x režijní paušál po 300 Kč - celkem 1200 Kč,
3 x MHD tramvaj tam a zpět po 26 Kč - celkem 156 Kč, poštovné 2 x 38 Kč - celkem 72 Kč.
Nejvyšší správní soud k této kalkulaci uvádí následující:
Pokud jde o odměnu za úkony právní služby ustanovené zástupkyni náleží v souladu
s ustanovením §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právní ch služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů (nikoliv podle advokátkou uváděné vyhlášky č. 484/2000 Sb.), odměna za dva úkony
právní služby po 2100 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení ze dne 13. 10. 2009 a v písemném podání soudu ve věci doplnění kasační stížnosti
ze dne 20. 1. 2010, a dále dva režijní paušály po 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Nejvyšší správní soud nepřiznal požadovanou odměnu za vyjádření k obsazení šestého
senátu NSS, neboť se nejedná o úkon právní služby podle advokátního tarifu.
Rovněž nebyla přiznána odměna za další poradu s klientem delší jedné hodiny ve smyslu
§11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. Advokátka uvádí, že předmětem porady konané dne
12. 1. 2010 bylo toliko složení 6. a 4. senátu NSS a upozornění na probíhající řízení
před Nejvyšším správním soudem. Z uvedeného nelze dovodit, že bylo jednáno déle než jednu
hodinu o posouzení včasnosti podání žaloby, protože v doplnění kasační stížnosti se ustanovená
advokátka nevyjadřuje k tomu, proč žaloba měla být podle názoru stěžovatelky podána
v jiné lhůtě než ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem, kterým je zákon o pobytu cizinců.
Dále soud nepřiznal požadovanou částku za jízdné a poštovné, neboť tyto jsou součástí
režijního paušálu podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Celkem tedy na odměně za zastupování a na náhradě hotových výdajů Nejvyšší správní
soud přiznal 4800 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty,
podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. jí náleží i částka daně, kterou je z přiznané odměny povinna
odvést. Tato částka činí 960 Kč. Celkem tedy ustanovené advokátce náleží 5760 Kč.
Pro vyplacení odměny stanovil Nejvyšší správní soud přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu