ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.12.2009:54
sp. zn. 9 As 12/2009 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci
žalobců: a) M. Š., b) P. V., oba zastoupeni JUDr. Annou Bečvářovou, advokátkou se
sídlem Dobronická 1256, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje,
se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2007,
č. j. KULK 42991/2007, ve věci honebního společenstva a společenstevní honitby,
v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci ze dne 18. 12. 2008, č. j. 59 Ca 158/2007 - 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne
18. 12. 2008, č. j. 59 Ca 158/2007 - 25, se zrušuje a věc se vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) se včas podanou kasační stížností domáhali zrušení
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 12. 2008,
č. j. 59 Ca 158/2007 - 25, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 10. 2007, č. j. KULK 42991/2007. Žalovaný uvedeným
rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa
ze dne 16. 12. 2004, č. j. 25470/OŽP/04/Kl, o odmítnutí registrace Honebního
společenstva Provodín a odmítnutí uznání společenstevní honitby Provodín – Puchavec,
a toto prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelé napadají rozhodnutí krajského soudu z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
z obsahu kasační stížnosti vyplývají dále důvody dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle
názoru stěžovatelů se krajský soud v napadeném rozsudku nevypořádal s řádně
uplatněnými žalobními námitkami. Krajský soud se omezil na otázku platnosti přihlášky
obce Provodín, nevzal v potaz, že při registraci honebního společenstva a uznání
společenstevní honitby se vychází z projevu vůle účastníků. Ti podali své přihlášky před
ustavující valnou hromadou, která se konala dne 2. 9. 2004. Návrh na registraci a uznání
byl podán dne 6. 9. 2004, prvoinstanční správní rozhodnutí bylo vydáno dne 16. 12. 2004,
tj. v době, kdy obec Provodín byla řádným přihlášeným členem do honebního
společenstva, takto byla též přijata ustavující valnou hromadou. Stěžovatelé dále uvedli,
že nemohou souhlasit se závěrem soudu, dle něhož přihláška obce Provodín není
obsahem správního spisu. Krajský soud ani žalovaný se nevypořádali s námitkami
stěžovatelů proti evidenci a manipulaci se správním spisem. Krajský soud je zhodnotil
pouze jako výtky bezvýznamné a nekonkrétní. Stěžovatelé dále namítali, že věc není
posuzována podle stavu ke dni vydání rozhodnutí v roce 2004.
Skutečnost, že došlo ke změně rozhodnutí obce Provodín ve věci členství
v honebním společenstvu, byla žalobci oznámena až 23. 2. 2005, tedy až po ustavující
valné hromadě, dokonce i po vydání prvoinstančního správního rozhodnutí. Posouzení
neplatnosti přihlášky obce Provodín je porušením zákonnosti. V době rozhodování
o registraci honebního společenstva a uznání společenstevní honitby byla obec Provodín
se svojí přihláškou postavena na roveň všem ostatním zájemcům o členství, byla pozvána
na ustavující valnou hromadu a bylo o ní řádně a platně rozhodnuto. Jiný název
honebního společenstva a společenstevní honitby v přihlášce, oproti rozhodnutí o názvu
při ustavující valné hromadě, nemůže podle zákona o myslivosti způsobit neplatnost
přihlášky, jakož ani následná změna stanoviska o členství. Žalovaný ani krajský soud
nemůže tvrdit, že úmyslem obce Provodín nebylo stát se členem jakéhokoli honebního
společenstva, pokud vůle zastupitelstva svědčí o postoji opačném. Stěžovatelé
konstatovali, že nemohou souhlasit ani s tvrzením, že nedoložili souvislost a výměru
pozemků potřebných podle zákona o myslivosti, neboť doložili celkovou výměru
honebních pozemků 718 ha. Výměra těchto pozemků měla být s ohledem na platnost
přihlášky obce Provodín v době rozhodování započtena do výměry honitby. Stěžovatelé
uvedli, že pozemek č. 846/1 je honebním pozemkem, který zakládá souvislost pozemků
v navrhované honitbě, což vyplývá z předloženého nákresu společenstevní honitby a map,
spolu s vyznačením jednotlivých parcel v návrhu na uznání společenstevní honitby. Navíc
i bez tohoto pozemku došlo k prokázání souvislosti honebních pozemků. Krajský soud
se těmito argumenty stěžovatelů vůbec nezabýval. V závěru kasační stížnosti stěžovatelé
namítli, že nemohou souhlasit ani s tím, že by obdrželi oni nebo jejich zástupce výzvu
ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého
rozhodnutí a ztotožnil se se závěry krajského soudu. Ve vztahu k pozemku č. 846/1
uvedl, že povahou tohoto pozemku není v rozhodnutí žalovaného argumentováno.
Stěžovatelé v replice k vyjádření žalovaného setrvali na svých tvrzeních uvedených
v kasační stížnosti, zejména pokud jde o posouzení přihlášky obce Provodín, a dále
namítli, že ke všem svým tvrzením uváděným před správním orgánem i krajským soudem
nebyli osobně vyslechnuti, a tak byli kráceni na svých právech prokázat svá tvrzení.
Krajský soud výrokem napadeného rozsudku žalobu jako nedůvodnou podle §78
odst. 7 s. ř. s. zamítl. V závěru rozsudku uvedl, že o věci bylo rozhodnuto bez nařízení
jednání, neboť žalovaný s tímto postupem vyslovil souhlas a žalobce na zaslanou výzvu
ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. nereagoval. V odůvodnění rozsudku se krajský soud zabýval
rozborem jednotlivých žalobních námitek a posouzením jejich důvodnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní uplatněny důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b a d) s. ř. s. Stěžovatelé
namítají nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem [§103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; dále namítají vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, je v rozporu s faktickým stavem
a při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost vydaného rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.],
rozhodnutí krajského soudu považují pro svou vnitřní obsahovou rozpornost
za nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Po přezkoumání
napadeného rozsudku krajského soudu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud shledal důvodnou zejména námitku stěžovatelů o porušení
§51 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení soud může rozhodnout o věci samé bez
jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli, nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas
je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy
senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Povahou a povinností soudu respektovat ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s.
při rozhodování o věci samé bez jednání se zabýval Ústavní soud například v rozhodnutí
ze dne 22. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 819/07 (dostupný na http://nalus.usoud.cz). Ústavní
soud uvedl, že j iž dř ív e zaujal stanov isk o, od k te r ého se nem í ní od c hý l it, že k až dý , k do je úč astník em
ř ízení p řed soudy , má pr áv o se ve s v é v ě c i tak ov ého ř ízení ( j ednání p ř e d soudy) os ob n ě úč ast nit, z pr av idl a
b e z ohl ed u na to, zda by j eho p ř í t om n os t m ě l a v l iv na v y nes ení r o zhodn utí. J e s t l i ž e soud př ítom nost
úč astník ům ř íze ní neum ož ní, l ze v j eho postupu spat ř ov a t por uše ní ústav níh o pr áv a úč astník a ř íz en í,
dan éh o č l . 38 odst. 2 Listiny ( srov . n apř . s p . zn. I. ÚS 560/ 03, S b. n. u. , s v a z e k 37, nál ez č. 92) .
Z těc ht o h l e d i se k je z apo t ř ebí inte r pr etov a t r ov něž §51 odst. 1 s . ř. s . U stan ov ení §51 ods t. 1 s . ř. s .
tedy př edst av u je v ý j im k u ze z ák l ad n íh o pr av idl a, podl e něhož k p r oj ednání v ě c i s a m é má bý t z á sadn ě
nař ízeno j edn án í. Naří zen í j ed nání vy t vá ř í př edp ok l ady p ro to, aby úč astník ř íze ní m ohl r eal iz ov at
s v á pr áv a pl y nouc í z č l . 38 odst. 2 L isti ny , j a k ož i s a m oz ř e j m ě z č l . 6 ods t. 1 Ú m l uv y o oc h r aně
l idsk ý c h pr áv a z ák l adn íc h s v ob od , tj . p ř e d e v š í m pr áv o bý t př ít om en pr oj edn án í s v é v l astní v ě c i a v y j ádř it
se j ak ke v š e m důk az ům , tak i k j ak ý m k ol iv dal ším p r oc e s n ě r el ev an tním inf o r m ac ím [v i z pr in c ip
k ontr adik tor n osti; srov . n apř . r oz s u d e k v e l k é h o se nátu E v rop sk é h o soudu pr o l idsk á pr áv a ze dne
26. 7. 2002 ve v ě c i Me f t a h a dal ší pr o ti F r a n c ii: " Prá v o na k ont r adik tor ní ř í zení ve s m y s l u č l . 6 od st. 1
tak , j ak je inter pr etov án o j u dik at u rou S oud u, "v pr in c ipu im pl ik u je pr áv o p r oc e s n í c h str a n na to,
aby byly se z n á m e n y a m ohl y se v y j ádř it ke k až dém u dok um ent u či p ř ipom ín c e p ř e d l ož e n ý m soudci s c í l e m
ov l iv n it j eho r ozh odnu tí, i k dy by tak bylo uč ině no n e z á v i s l ý m č l e n e m sb oru soudc ů ( m ag is t r at)"
(v tr estníc h v ě c e c h v iz J. J. pr o ti N iz oz em í, 1998) . " ]. Koneč ně je z apot ř ebí po u k áz at r ov něž na č l . 96
odst. 2 Ú s tav y Č e s k é r epu bl ik y , podl e n ěhož je j edná ní soudu ús tní a v e ř ej né s tím , že v ý j im k y z toh oto
pr av idl a m ůže stanov it p ou ze zák on. Nejvyšší správní soud se se závěry Ústavního soudu
ztotožňuje. Vydání rozhodnutí o věci samé bez jednání, aniž by pro takový postup byl
splněny zákonem stanovené podmínky, je proto závažnou procesní vadou, která zásadně
může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Význam soudního jednání není dán pouze možností ústně přednést žalobu nebo
sdělit její obsah. Soudní jednání poskytuje možnost realizace celého souboru procesních
práv a povinností, jejímž smyslem je vzájemnou interakcí soudu a účastníků řízení
a v případě kontradiktorního řízení také interakcí účastníků řízení navzájem nalézt
spravedlivé řešení souzené věci. I v soudním řízení správním, ovládaném zásadou
koncentrace řízení (§71 odst. 2 s. ř. s.), neztrácí soudní jednání svůj smysl. Účastníci
v jeho průběhu mohou realizovat například právo klást v průběhu jednání otázky
účastníkům řízení, popřípadě svědkům a znalcům, anebo je vyzvat k vyjádření k věci (§49
odst. 5 s. ř. s.), právo označit či předložit důkazy k prokázání svých tvrzení, právo upřesnit
či podrobněji rozvést uplatněné žalobní body, aniž by tím byla žaloba rozšířena žaloba
o další žalobní body (§71 odst. 2 s. ř. s.), právo konečného návrhu (§49 odst. 8 s. ř. s.),
a to především v reakci na jednotlivé úkony soudu provedené v rámci přípravy jednání,
na případné rozhodnutí o tom, které z navržených důkazů soud neprovede (§52 odst. 1
s. ř. s.), či v reakci na jednotlivé úkony protistrany.
Z obsahu soudního spisu krajského soudu nelze dovodit splnění podmínek
stanovených §51 odst. 1 s. ř. s. vůči žádnému ze žalobců. Ve spisu krajského soudu
vedeného pod sp. zn. 59 Ca 158/2007 není založena výzva předsedy senátu podle §51
odst. 1 s. ř. s. adresovaná žalobcům ani doklad o jejím případném doručení. Z obsahu
soudního spisu vyplývá, že tato výzva nebyla soudem vyhotovena ani odeslána.
Ze souborného úvodního pokynu soudní kanceláři označeného „Referát pokynů
pro VSÚ – příprava řízení“ (č. l. 13 soudního spisu) vyplývá, že pokyn kanceláři k zaslání
kopie vyjádření žalovaného, výzvy podle §51 odst. 1 s. ř. s. a poučení o podjatosti, zůstal
nerealizován. Žádná z těchto listin není součástí spisu, na samotném pokynu dále není,
na rozdíl od předchozích částí pokynu, připojen podpis a datum dokládající jeho
vypravení. Z uvedených zjištění vyplývá, že soud rozhodl o věci samé bez jednání,
aniž by pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. Stěžovatelé nenavrhli
ani nesouhlasili s rozhodnutím o věci samé bez jednání, soud jim nedoručil výzvu
předsedy senátu s poučením podle §51 odst. 1 s. ř. s., a proto ani nemohla nastat
alternativa fikce jejich souhlasu s takovým postupem (§51 odst. 1, věta druhá, s. ř. s.).
Ve věci tedy nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o věci samé bez jednání
a krajský soud se tím, že o věci samé rozhodl bez jednání, dopustil závažného procesního
pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost jeho rozsudku.
Vzhledem k charakteru procesního pochybení krajského soudu nelze v této fázi
řízení dovozovat finální skutkový i právní stav projednávané věci, který bude znám
až po provedení ústního jednání, případně po kvalifikovaném ověření podmínek
pro vyřízení věci bez jednání. Z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud nemohl
prozatím zabývat věcnými námitkami stěžovatelů a předjímat dosud neučiněné závěry
a rozhodnutí krajského soudu.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, neboť v řízení před krajským soudem došlo k vadě řízení,
která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Napadený rozsudek krajského soudu byl proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušen a věc mu
byla vrácena k dalšímu řízení. Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud v dalším řízení
vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím
rozsudku.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu