ECLI:CZ:NSS:2010:PST.11.2009:41
sp. zn. Pst 11/2009 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem nábřeží
Edvarda Beneše 4, Praha 1 – Malá Strana, za kterou jedná na základě pověření JUDr. Václav
Henych, vrchní ředitel Sekce archivnictví a všeobecné správy Ministerstva vnitra, Náměstí
Hrdinů 3, Praha 4, proti odpůrkyni: politická strana Strana Svobody, se sídlem Habrmanova 39,
Plzeň 2, v řízení o návrhu na rozpuštění politické strany,
takto:
I. Politická strana Strana Svobody se r o z p o u š t í .
II. Navrhovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Likvidátorem se u r č u je Mgr. Radslav Janeček, advokát se sídlem
Bubeníčkova 44, Brno.
Odůvodnění:
Vláda České republiky (dále jen „navrhovatelka“) podala dne 18. 12. 2009 u Nejvyššího
správního soudu návrh na rozpuštění politické strany Strana Svobody (dále jen „odpůrce“)
podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických
hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“).
Návrh odůvodnila tím, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007,
č. j. Pst 42/2007 - 25, byla odpůrci pozastavena činnost, neboť nesplnil povinnost vyplývající
z ustanovení §10 zákona o politických stranách když neoznámil Ministerstvu vnitra údaje
uvedené v §9 odst. 3 písm. b) téhož zákona. Po pozastavení činnosti odpůrce neučinil kroky
k odstranění závadného stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu. Ministerstvu vnitra
dosud neoznámil údaje týkající se jména, příjmení, data narození a trvalého pobytu osob,
které jsou jeho statutárním orgánem.
Navrhovatelka dále uvedla, že o nečinnosti odpůrce svědčí i ta skutečnost, že Poslanecké
sněmovně nebyly předloženy ani výroční finanční zprávy za roky 2007 a 2008, což vyplývá
ve vztahu k roku 2007 z usnesení Poslanecké sněmovny č. 777 ze 30. schůze konané dne
30. 4. 2008, a ve vztahu k roku 2008 z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1221 z 56. schůze
konané dne 15. 5. 2009. Navrhovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud
odpůrkyni rozpustil a jmenoval jejího likvidátora.
Odpůrkyně se k návrhu nevyjádřila.
Z ustanovení §15 odst. 2 zákona o politických stranách vyplývá, že pozastavit činnost
strany a hnutí nebo je rozpustit „nelze v době ode dne vyhlášení celostátních voleb
do Poslanecké sněmovny, Senátu, zastupitelstev měst a obcí a zastupitelstev vyšších územních
samosprávných celků do desátého dne po posledním dni těchto voleb. To neplatí,
jestliže je činnost strany a hnutí v rozporu s §4 zákona o politických stranách.“
Prezident republiky rozhodnutím ze dne 5. 2. 2010 vyhlásil volby do Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR a stanovil jejich konání na dny 28. a 29. 5. 2010. Citované rozhodnutí
bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod číslem 37/2010 Sb. a příslušná částka Sbírky zákonů byla
rozeslána dne 8. 2. 2010.
Nejvyšší správní soud proto v souladu se svojí prejudikaturou (viz např. usnesení ze dne
11. 4. 2004, č. j. Pst 12/2003 - 31, publ. pod č. 217/2004 Sb. NSS) řízení o návrhu na rozpuštění
odpůrkyně usnesením ze dne 9. 3. 2010, č. j. Pst 11/2009 - 16, přerušil s tím, že v tomto řízení
bude pokračovat po desátém dni od konce voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Krátce po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR však byly vyhlášeny volby do
zastupitelstev obcí a do 1/3 Senátu Parlamentu ČR na dny 15. a 16.10.2010, a Nejvyšší správní
soud proto v předmětné věci setrval u přerušení řízení.
Poté, co volby do zastupitelstev obcí a do 1/3 Senátu Parlamentu ČR ve dnech
15. a 16. 10. 2010 proběhly, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 11. 11. 2010,
č. j. Pst 11/2009 - 27, rozhodl o pokračování v řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že pravomoc a příslušnost tohoto soudu
rozhodovat o rozpuštění politických stran a hnutí je založena §15 odst. 1 zákona o politických
stranách a současně i §4 odst. 2 písm. b) ve spojení s §95 s. ř. s. Návrh na rozpuštění politické
strany nebo hnutí je oprávněna podat vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu,
může návrh podat prezident republiky (§15 odst. 1 zákona o politických stranách).
Soud rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu (§96 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud předesílá, že z §6 odst. 5 zákona o politických stranách vyplývá
povinnost politických stran a hnutí ustavit orgány strany či hnutí (včetně statutárního orgánu)
nejpozději do 6 měsíců od vzniku strany či hnutí. Nejsou-li v této lhůtě orgány ustaveny,
dá Ministerstvo vnitra podnět k návrhu na pozastavení činnosti strany či hnutí. Do rejstříku stran
a hnutí se zapisuje mj. jméno, příjmení, datum narození a adresa místa pobytu osob,
které jsou statutárním orgánem strany či hnutí nebo jeho členy, s uvedením způsobu,
jakým jednají jménem strany či hnutí [§9 odst. 3 písm. b) zákona o politických stranách].
Tyto údaje je politická strana povinna písemně oznámit Ministerstvu vnitra do 15 dnů ode dne,
kdy bylo příslušným orgánem strany či hnutí ve věci rozhodnuto. Oznámení musí být doloženo
usnesením těchto orgánů (§10 zákona o politických stranách).
Dle §18 odst. 1 zákona o politických stranách je politická strana povinna předložit
každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění
konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení.
Podle §14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu
pozastavena, jestliže je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami.
Při pozastavení činnosti může politická strana či hnutí činit pouze úkony zaměřené na odstranění
stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení její činnosti, a to nejdéle po dobu
jednoho roku. Pokud i po pozastavení činnosti politické straně nadále trvají skutečnosti,
pro které byla činnost strany pozastavena, podají příslušné orgány žalobu ve správním soudnictví
na rozpuštění strany (§14 odst. 2 zákona o politických stranách). Podle §13 odst. 6 zákona
o politických stranách platí, že strana a hnutí mohou být zrušeny rozhodnutím soudu
o jejich rozpuštění, jestliže je jejich činnost v rozporu s §1 až §5 zákona o politických stranách
nebo jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany
nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena. V rozhodnutí
o rozpuštění strany a hnutí určí soud současně likvidátora, kterým nesmí být osoba, jež byla
členem této strany a hnutí.
Z obsahu spisu soud konstatuje zejména následující skutečnosti:
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2007, č. j. Pst 42/2007 - 25, plyne,
že bylo prokázáno, že odpůrkyně nesplnila svoji povinnost oznámit Ministerstvu vnitra údaje
uvedené v §9 odst. 3 písm. b) zákona o politických stranách, tzn. údaje týkající se osob, které
jsou statutárním orgánem odpůrkyně. Odpůrkyně tak neučinila ani na výzvu Ministerstva vnitra,
ani v návaznosti na doručení návrhu na pozastavení její činnosti ze strany Nejvyššího správního
soudu. Proto soud pozastavil činnost odpůrkyně, přičemž výslovně uvedl, že pokud nedojde
k nápravě vadného stavu ve stanovené lhůtě, bude následně podán návrh na její rozpuštění.
Z výpisu z rejstříku stran a hnutí, který přiložila navrhovatelka k návrhu na rozpuštění odpůrkyně,
vyplývá, že odpůrkyně neoznámila Ministerstvu vnitra údaje týkající se osob, které jsou jejím
statutárním orgánem či členy statutárního orgánu. Protože Nejvyšší správní soud rozhoduje
podle skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí, vyžádal si před vydáním tohoto
rozhodnutí od Ministerstva vnitra aktuální výpis z rejstříku stran a hnutí a sdělení,
zda mu odpůrkyně v mezidobí oznámila chybějící údaje. Rovněž z aktuálního výpisu
z rejstříku stran a hnutí, který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen dne 14. 12. 2010,
vyplývá, že odpůrkyně neoznámila ministerstvu údaje o osobách, které jsou jejím
statutárním orgánem či členy tohoto orgánu. Ministerstvo dále sdělilo přípisem ze dne
14. 12. 2010, č. j. MV-7296-9/VS-2008, že odpůrkyně vůči němu neučinila v mezidobí žádný
úkon.
Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 777 (30. schůze, 30. 4. 2008, 5. volební období)
a usnesení č. 1221 (56. schůze, 15. 5. 2009, 5. volební období) dále plyne, že odpůrkyně
nepředložila výroční finanční zprávu za roky 2007 a 2008. V návaznosti na to požádala
Poslanecká sněmovna vládu o podání návrhu na zrušení odpůrkyně. Z usnesení Poslanecké
sněmovny č. 1222 (56. schůze, 15. 5. 2009, 5. volební období) plyne, že odpůrkyně nedoplnila
chybějící výroční finanční zprávy ani dodatečně. Nejvyšší správní soud si za účelem zjištění
aktuálního skutkového stavu vyžádal vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR,
zda v mezidobí od podání návrhu splnila odpůrkyně svou zákonnou povinnost a předložila
alespoň dodatečně Poslanecké sněmovně výroční zprávy v podobě vyžadované zákonem
o politických stranách. Podle vyjádření tajemnice kontrolního výboru Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR ze dne 24. 11. 2010, č. j. KV/19.11.10/10257/00313/124H, nepředložila
odpůrkyně výroční finanční zprávy za roky 2006 – 2009 ani do 24. 11. 2010.
Nejvyšší správní soud při hodnocení projednávané věci vycházel zejména z následujících
úvah:
Z ústavně právního hlediska je především nutno konstatovat – a v tomto směru
Nejvyšší správní soud plynule navazuje na judikaturu Ústavního soudu [viz zejména nález
sp. zn. Pl. ÚS 26/94 ze dne 18. 10. 1995 (N 62/4 SbNU 113; 296/1995 Sb.)] –, že politické
strany představují státem privilegované korporace soukromého práva, nezbytné v reprezentativní
formě vlády, jejichž základní funkcí je vytvářet svorník mezi státem a společností tím, že aktivizují
a zapojují občany do správy veřejných záležitostí. Toto jejich vymezení bezprostředně vyplývá
především z čl. 5 Ústavy a z čl. 20 a 22 Listiny základních práv a svobod.
Rovněž politické strany, stejně jako ostatní korporace soukromého práva, které jsou
právnickými osobami, musí ustavit své statutární orgány. Zákon o politických stranách stanoví
pro ustavení statutárních orgánů přiměřeně dlouhou lhůtu (6 měsíců). Bezprostředně poté
(nejpozději do 15 dnů) musí politická strana oznámit Ministerstvu vnitra údaje týkající se osob,
které jsou statutárním orgánem či jeho členy, v rozsahu, v jakém se tyto údaje zapisují do rejstříku
stran a hnutí. Jedná se o významnou povinnost politické strany, neboť právě prostřednictvím
statutárního orgánu jedná politická strana navenek, tj. činí právní úkony svým jménem
a na vlastní účet (§20 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). Politická strana,
která ve stanovené lhůtě svůj statutární orgán neustaví, nejen že paralyzuje svoji „akceschopnost“
tím, že zde není žádná osoba oprávněná ze zákona jednat jménem společnosti, ale rovněž to činí
její počínání značně netransparentní. Právě transparentnost činnosti politické strany či hnutí
je jednou ze základních hodnot a současně předpokladem svobodné soutěže politických stran
a férového politického boje.
Zákon o politických stranách obsahuje záruky proti nepřiměřené aplikaci institutu
rozpuštění politické strany či hnutí z důvodu neustavení statutárního orgánu. Samotné rozpuštění
politické strany či hnutí podle §13 odst. 6 zákona o politických stranách z důvodu neustavení
statutárního orgánu totiž probíhá ve dvou fázích. Nezbytným prvním krokem k rozpuštění
politické strany je pozastavení její činnosti. Podle §14 odst. 3 zákona o politických stranách,
pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti
strany či hnutí, považuje se činnost strany či hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla
stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (k tomu blíže viz usnesení
NSS ze dne 29. 8. 2007, č. j. Obn 1/2006 - 11, publ. pod č. 1386/2007 Sb. NSS). Jinými slovy,
ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností rozhodne o pozastavení činnosti
politické strany či hnutí, nic jim nebrání v tom, aby bezprostředně po splnění zákonných
povinností pokračovaly v plném rozsahu ve své činnosti.
Pozastavení činnosti politické strany či politického hnutí tak nepředstavuje nevratný,
či dokonce likvidační krok ve vztahu k dotčené politické straně či hnutí, ale je třeba jej vnímat
jako poslední výzvu ze strany státu k odstranění zjištěných nedostatků, po které teprve může
následovat rozpuštění dané politické strany či hnutí. Touto poslední výzvou byl pro odpůrkyni
rozsudek NSS č. j. Pst 43/2007 - 26, který nabyl právní moci dne 20. 2. 2008 a jímž byla
odpůrkyni pozastavena činnost. Teprve v případě, že dotčená politická strana či hnutí
na tuto poslední výzvu ve stanovené lhůtě nereaguje, připadá v úvahu druhý krok, tj. rozpuštění
politické strany či hnutí. To je právě případ odpůrkyně, která závadný stav, pro nějž jí byla
pozastavena činnost, dosud neodstranila, ačkoliv od té doby uplynuly již téměř 3 roky. Nejvyšší
správní soud dal odpůrkyni dostatečně dlouhou lhůtu, aby se mohla k tvrzením obsaženým
v návrhu vyjádřit (zejména tedy doložit, že v mezidobí došlo k ustavení statutárního orgánu),
nicméně odpůrkyně svého práva nevyužila, tvrzení navrhovatelky nikterak nezpochybnila.
Podle názoru zdejšího soudu odpovídá smyslu §14 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 6
zákona o politických stranách, že za situace, kdy politická strana neustavila svůj statutární orgán
a kdy tento protiprávní stav nadále udržuje, ačkoliv ji z tohoto důvodu byla soudem pozastavena
činnost, je dán důvod pro rozpuštění politické strany. Nejvyšší správní soud při svém
rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (cit. v bodě 0 shora),
podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli jednorázově porušily,
ale toto porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona o politických
stranách) nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají
způsobem ohrožujícím demokratické základy státu.
Rozpuštění politické strany z důvodu, že neustavila svůj statutární orgán a neoznámila
Ministerstvu vnitra údaje týkající se osob, které jsou tímto orgánem či jeho členy, není nikterak
nepřiměřeným zásahem ze strany státu do svobodné soutěže politických stran. Pro srovnání
lze totiž poukázat na §68 odst. 6 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
dle něhož soud může rozhodnout o zrušení obchodní společnosti, jestliže v uplynulém roce
nebyly zvoleny orgány společnosti, kterým skončilo nebo jejichž všem členům skončilo funkční
období před více než jedním rokem. Jak vidno, rovněž v případě zrušení (rozpuštění) právnické
osoby zaručuje zákonodárce politickým stranám privilegované postavení oproti např. obchodním
společnostem, neboť jim poskytuje mnohem širší prostor pro nápravu závadného stavu
(dvoufázovost procesu rozpuštění politické strany).
Znak opakovaného porušování zákonů ze strany odpůrkyně je naplněn i tím, že dosud
nepředložila Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR výroční finanční zprávy za roky 2006 – 2009,
čímž opakovaně a trvale porušuje svoji povinnost dle §18 odst. 1 zákona o politických stranách,
což může být rovněž důvodem pro pozastavení činnosti politické straně, potažmo její rozpuštění.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podaný návrh je důvodný, neboť z nich vyplývá, že odpůrkyně skutečně nesplnila zákonem
uložené povinnosti, když dosud neustavila svůj statutární orgán, a tudíž ani neoznámila
Ministerstvu vnitra údaje týkající se osob, které jsou statutárním orgánem či jeho členy.
Odpůrkyně tedy neodstranila stav, pro který byla její činnost pozastavena. Neučinila
tak ani v době rozhodování Nejvyššího správního soudu. Odpůrkyně proto nesplnila povinnost
uloženou v §6 odst. 5 ve spojení s §10 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění
této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může být rozhodnuto
o pozastavení činnosti politické strany a následně v souladu s §13 odst. 6 uvedeného zákona
i o jejím rozpuštění.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že návrh
je důvodný, a proto rozhodl o rozpuštění odpůrkyně.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Odpůrkyně, která nebyla
v tomto řízení úspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatelce, která v řízení
úspěšná byla, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším správním soudem náklady
převyšující rámec její běžné činnosti, a proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Podle §13 odst. 6 zákona o politických stranách určil Nejvyšší správní soud likvidátorem
odpůrkyně Mgr. Radslava Janečka, advokáta se sídlem Bubeníčkova 44, Brno,
který s tímto určením souhlasí. Likvidátor bude postupovat přiměřeně podle předpisů o likvidaci
majetku a závazků obchodních společností (§12 odst. 4 zákona o politických stranách).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění není ve shodě
s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní
moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek
(§73 odst. 1, 2; §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 20. prosince 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu