ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.149.2011:64
sp. zn. 6 Ads 149/2011 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: I. K. Z.,
zastoupené Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, se sídlem Ječná 548/7, Praha 2, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 24. 11. 2010, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 28. 7. 2011, č. j. 4 Ad 43/2011 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu Mgr. Pavlu Čižinskému, se přizná v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 800 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalované o námitkách podaných proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2010,
č. X, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o invalidní důchod. O nákladech řízení bylo
rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ze žaloby podané k městskému soudu vyplývalo, že žalobkyně nesouhlasí s napadeným
rozhodnutím o námitkách, protože se domnívá, že její zdravotní stav nebyl správně posouzen
a odkázala na lékařské zprávy přiložené k žalobě. Žalovaná navrhla, aby soud vyžádal vyhotovení
nového posudku u příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Městský
soud provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze
dne 30. 6. 2011, č. j. 2011/1934 - PH, z něhož zjistil, že žalobkyně k datu vydaného rozhodnutí
nebyla invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb.
Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nejméně o 35 %.
K datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl bolestivý syndrom zejména bederní páteře
při lehkých degenerativních změnách páteře bez funkčně významné neurologické
symptomatologie, dlouhodobě stejný a neměnný, stabilizovaný bez verifikované progrese.
Procentní míra poklesu pracovní schopnosti činila 20 % již se zohledněním ostatních nemocí
uvedených v diagnostickém souhrnu, které samy o sobě však neměly vliv na snížení pracovního
potenciálu. Žalobkyně podle posudku byla schopna využití zachované pracovní schopnosti
s využitím dosaženého vzdělání, zkušeností a znalostí, byla schopna pokračovat v předchozí
výdělečné činnosti, nebyla vyloučena ani možnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti,
např. administrativního charakteru. Nevhodné byly práce s trvalým přetěžováním páteře a trvale
velkou fyzickou námahou, trvalým nošením a zvedáním těžkých břemen, trvale ve strnulých
polohách s trvalou chůzí a stáním.
Podle závěru posudku stěžovatelka k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ke dni
24. 11. 2010 nebyl invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Nešlo o pokles pracovní
schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Městský
soud neměl pochybnosti o správnosti závěru posudku, protože posudek byl podán na základě
prostudování zdravotní dokumentace a po seznámení se s objektivními nálezy lékařů,
u nichž se žalobkyně léčí (nálezy z endokrinologie, gastroenterologie, psychiatrie, rehabilitace,
neurologie a ortopedie). Žalobkyně byla v komisi vyšetřena odbornými lékaři neurologem
a psychiatrem. Posudková komise konstatovala, že žalobkyně není i přes dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav invalidní v I., II. nebo III. stupni. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
hodnotila posudková komise podle postižení, které mělo rozhodující vliv na dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky, a to podle postižení neurologického, jímž je bolestivý
syndrom zejména bederní páteře při lehkých degenerativních změnách. Toto postižení odpovídá
postižení uvedenému v kapitole XIII oddíl E položka 1 písm. b) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., a procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 20 %.
Další zdravotní problémy, se kterými se stěžovatelka léčí, byly uvedeny v diagnostickém souhrnu
a bylo na základě lékařských nálezů zjištěno, že se nejedná o závažná onemocnění, která by měla
vliv na pokles pracovní schopnosti stěžovatelky.
Pokud stěžovatelka poukazovala na to, že se již rok léčí na psychiatrii, není toto žádnou
novou skutečností, která by ovlivnila závěr posouzení. Jak vyplývá z posudku, byla stěžovatelka
vyšetřena v komisi odborným lékařem psychiatrem a ten dospěl k závěru, že se nejedná
o závažnou psychickou symptomatiku. Psychiatr přítomný v komisi konstatoval shodně
s ošetřujícím psychiatrem, že se u žalobkyně projevují kolísavé nálady v návaznosti
na dlouhodobé četné somatické obtíže. Na rozdíl od ošetřujícího psychiatra však neshledal,
že by došlo k narušení sociálního fungování a nebyla zjištěna ani úzkostně depresivní
symptomatika. Městský soud měl za to, že tento zjištěný stav může být dán i správnou léčbou,
kdy (jak vyplývá z psychiatrického nálezu ze dne 21. 3. 2011) léky žalobkyni pomáhají
ve zklidnění a psychicky cítí úlevu. Vzhledem k tomu, že se zdravotní stav v rámci soudního
přezkumu posuzuje k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí, v tomto případě ke dni
24. 11. 2010, nemohl soud v rámci přezkumu hodnotit nové lékařské nálezy, které měla
žalobkyně k dispozici ani skutečnost, že její léčba na psychiatrii pokračuje.
Stěžovatelka až při soudním jednání namítala, že považuje žalobou napadené rozhodnutí
za nedostatečné v tom, že se žalovaná dostatečně nezabývala jejími námitkami a nevypořádala se
s nimi v odůvodnění, což se týkalo zejména tvrzení stěžovatelky o nestabilitě, kterou doložila
i lékařskými zprávami. Městský soud poukázal na to, že tato námitka byla vznesena až po uplynutí
zákonné lhůty pro podání žaloby, v žalobě nebyla tato námitka uplatněna. Městský soud
též dospěl k závěru, že žalovaná v rámci rozhodnutí o námitkách provedla důkladné šetření.
Vyžádala si nový posudek o invaliditě, který byl vypracován dne 4. 11. 2010. V tomto posudku
byly zhodnoceny všechny zdravotní problémy tak, jak vyplývají z diagnostického souhrnu.
Pokud stěžovatelka uváděla subjektivní potíže, které pociťuje, nebylo možno vycházet
z tohoto jejího tvrzení, ale bylo nutno vyjít z lékařských zpráv a nálezů. Soud v postupu žalované
neshledal žádné pochybení. Provedeným šetřením bylo prokázáno, že pokles pracovní schopnosti
stěžovatelky činí 20 %, stěžovatelka tak nesplňovala podmínku poklesu pracovní schopnosti
nejméně o 35 %. V řízení o námitkách bylo prokázáno, že stěžovatelka nesplňuje podmínky
uznání invalidity, a proto v souladu s tímto zjištěním byly námitky zamítnuty a rozhodnutí
ze dne 16. 6. 2010 potvrzeno.
V kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje stížnostní důvody podle §103 odst. 1 písm. b),
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy vadu řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, a podle 103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí žalované považuje za nepřezkoumatelné,
protože toto rozhodnutí se vůbec nezabývá jejími problémy se stabilitou, které uvedla
v námitkách. Dále z rozhodnutí žalované není zřejmé, jakým způsobem se vypořádala s obsahem
lékařských zpráv, o kterých je uvedeno, že z nich bylo vycházeno, např. s lékařskými zprávami
MUDr. Š. ze dne 1. 4. 2010 a ze dne 13. 5. 2010. V těchto vadách stěžovatelka spatřuje rozpor
s ust. §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)
a nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Z těchto důvodů mělo být podle názoru stěžovatelky
napadené rozhodnutí zrušeno.
Napadený rozsudek je také podle názoru stěžovatelky nepřezkoumatelný,
neboť při jednání nebyly vzaty v potaz její psychické obtíže, o kterých uvedla, že je pociťuje často
jako rozhodující příčinu. Stěžovatelka při jednání uváděla, že celé její vyšetření posudkovou
komisí Ministerstva práce a sociálních věcí dne 30. 6. 2011 spočívalo v tom, že se jí lékařka
zeptala: „Co děláte ráno?“. Stěžovatelka se domnívá, že soud měl více něž k závěrům Posudkové
komise přihlížet k závěrům MUDr. Š., jehož závěry Posudková komise zcela bez zdůvodnění
zavrhla, přestože sama Posudková komise nemohla mít jiné podklady než zprávy od MUDr. Š. a
zmíněný krátký rozhovor se stěžovatelkou.
Stěžovatelka dále spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu v tom, že soud
nijak nezpochybnil tvrzení rozhodnutí žalované, že délka léčení stěžovatelky na psychiatrii zatím
netrvá celý rok, a proto není možné toto postižení klasifikovat jako dlouhodobé ve smyslu §26
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
Přitom však k datu konání soudního jednání již rok od počátku sledovaného období uplynul
a stěžovatelka je stále v péči psychiatra, což mohlo soudu naznačit, že závěr rozhodnutí žalované
nebyl správný.
Další důvod nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu spatřuje stěžovatelka
v tom, že přijal závěr Posudkové komise, že pro stěžovatelku jsou nevhodné práce v „trvale
strnulých polohách, s trvalou chůzí a stáním“ (str. 6 posudku) a nereagoval na námitku
stěžovatelky, že prodavačky vlastně vždy buď stojí či sedí a že práce prodavačky je tedy téměř
vždy spojena s těmito strnulými polohami.
Závěrem stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
Stěžovatelka je též zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatelky směřující
k nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí žalované, protože rozhodnutí se vůbec nezabývá
jejími problémy se stabilitou uvedenými v námitkách a z rozhodnutí žalované není zřejmé,
jakým způsobem se vypořádala s obsahem lékařských zpráv, o kterých se v rozhodnutí uvádí,
že z nich žalovaná vycházela. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka první z námitek
neuplatnila v žalobě k městskému soudu, resp. uplatnila ji až při jednání, tedy po uplynutí lhůty
pro podání žaloby. Přitom podle ust. §71 odst. 2 s. ř. s. žalobce může kdykoli za řízení žalobní body
omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může
jen ve lhůtě pro podání žaloby. Městský soud se tedy nemohl touto její námitkou zabývat,
neboť se nejednalo o řádně uplatněný žalobní bod. Druhou z uvedených námitek
pak stěžovatelka uplatnila teprve v kasační stížnosti. Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. kasační
stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uveden y v §103, nebo o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Nejvyšší správní soud odkazuje na svoji předcházející judikaturu, zejména na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, publikovaný pod č. 419/2004 Sb. NSS,
ze kterého se podává: Ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti
uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno,
ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné. Ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. naproti tomu brání tomu,
aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovaly skutkové novoty. K takto uplatněným novým
skutečnostem kasační soud při svém rozhodování nepřihlíží. Z předestřené judikatury a právní úpravy
vyplývá, že Nejvyšší správní soud se nemohl zabývat těmito dvěma námitkami žalobkyně,
neboť nebyly řádně uplatněny již v řízení před městským soudem a jde tedy v obou případech
o námitky uplatněné teprve v kasační stížnosti.
Stěžovatelka dále namítala nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu spočívající
v tom, že městský sodu nevzal v potaz její psychické obtíže, o kterých uváděla, že je pociťuje
jako rozhodující příčinu. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v projednávané věci jde o nárok
na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání (další trvání) je podmíněno nepříznivým
zdravotním stavem a je tudíž závislé především na odborném lékařském vyšetření. Nejvyšší
správní soud odkazuje na svou předcházející judikaturu, ze jména na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46, dostupný na www.nssoud.cz,
ze kterého vyplývá, že při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního
stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv ze subjektivních pocitů a stesků žalobce. Podle posudku
vypracovaného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí mělo rozhodující vliv
na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky postižení neurologické, jímž je bolestivý
syndrom zejména bederní páteře při lehkých degenerativních změnách.
Stěžovatelka dále namítala, že soud měl více něž k závěrům Posudkové komise přihlížet
k závěrům MUDr. Š., jehož závěry Posudková komise zcela bez zdůvodnění zavrhla, přestože
sama Posudková komise nemohla mít jiné podklady než zprávy od MUDr. Š. a zmíněný krátký
rozhovor se stěžovatelkou. Nejvyšší správní soud odkazuje na svoji předcházející judikaturu,
zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. 4 Ads 18/2011 - 86, ze
kterého se podává: Posudkové řízení je tedy specifická forma správní činnosti spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového
pojištění. Jde tedy o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá
vedle odborných lékařských znalostí i znalosti z oboru posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí
soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek,
který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Předně musí být z posudku zřejmé, že zdravotní stav občana byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby tak nevznikly pochybnosti o úplnosti a
správnosti stanovené klinické diagnózy. Dále v něm musí být uvedeno, v jakém rozsahu je v důsledku
rozhodujícího zdravotního postižení (samozřejmě za předpokladu, že zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav), pracovní schopnost omezena, tj. v jakém rozsahu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti.
Procentní míru tohoto poklesu vyhodnotí pak posudková komise podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v
platném znění, postižení posléze podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku
zmíněné přílohy a současně objasní, proč v rámci zde stanoveného rozpětí určila míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti ve výši jí stanovené.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že posudek pro řízení před městským
soudem byl vydán Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze dne
30. 6. 2011. V posudkové komisi byla přítomna lékařka s odborností psychiatrie MUDr. D. D..
Mezi nálezy, ze kterých posudková komise vycházela je uveden psychiatrický nález MUDr. Š. ze
dne 1. 4. 2010, ve kterém se uvádí: orientovaná, v dobrém kontaktu, asthemický habitus,
verbalizuje dobře, intelektová kapacita činí minimálně SŠ dojem, emoce výrazně labilní, výrazně
nízké sebehodnocení s malou stenickou výbavou, výrazně nevyrovnané rysy osobnosti
s nezralostí, což se projevuje ve vztazích, výrazná senzitivita s psychosomatickou reaktivitou.
Dále v posudkovém zhodnocení je uveden nález MUDr. Š. ze dne 13. 5. 2010, kde se uvádí: stav
trvá, polymorfní somatické obtíže, a dále nález MUDr. Š. ze dne 1. 7. 2010, kde se uvádí:
odeslána k psychiatrickému vyšetření na doporučení neurologa s protahovanými bolestmi dolních
zad, susp. podíl psychosomatický. Stav je chronický, terapie antidepresivy bude patrně
dlouhodobá. Dále je v posudkovém zhodnocení uveden psychiatrický nález MUDr. Š. ze dne 21.
3. 2011, kde se uvádí: od 4/10 v péči psychiatra pro úzkostně-depresivní poruchu se somatickými
příznaky, léčena antidepresivy. Subj. Polymorfní somatické obtíže, kolísavé nálady,
nesoustředěnost, občas zmatenost, léky jí trochu pomáhají ve zklidnění, psychicky cítí úlevu.
Dále je uvedeno v posudkovém zhodnocení psychiatrické vyšetření MUDr. D., ve kterém
lékařka uvádí následující: Správně orientovaná všemi kvalitami, familiární vystupování, kontakt
navazuje spontánně, bohatá spont. produkce zejména na téma bolesti zad, dále uvádí depresivní
ladění a suicid. úvahy, objektivně však nálada v normě bez známek úzkosti, dále uvádí poruchy
usínání a časné probouzení bez ranních pesim. Stěžuje si na poruchy soustředění, které během
vyšetření i teatrálně předvádí, v popředí obrazu histrionská porucha osobnosti, nelze vyloučit
finální tendence.
Je tedy patrné, že při hodnocení vycházela Posudková komise Ministerstva práce
a sociálních věcí jako z podkladů také ze zpráv psychiatra MUDr. Š. Zdravotní dokumentace,
která byla podkladem pro zpracování posudku Posudkové komise, byla tedy úplná. Je zároveň
patrné, že vyšetření MUDr. D. při jednání Posudkové komise MPSV bylo provedeno důkladně,
nikoliv pouze povrchně, jak namítá v kasační stížnosti stěžovatelka.
V závěrech posudku se k psychickému stavu stěžovatelky uvádí: Při jednání PK MPSV
vyšetřena odborným psychiatrem k objektivizaci psychického stavu. Jednalo se o lehkou
dekompenzaci histrionské osobnosti, o projevy kolísavých nálad v návaznosti na dlouhodobé
četné somatické potíže, které však nenarušovaly soc. fungování, úzkostně-depresivní
symptomatika nebyla zjištěna. Ani při jednání PK MPSV nebyla prokázána závažná psychická
symptomatika. Nebyla prokázána ani zmatenost uváděná MUDr. Š., nebyl pro ni ani organický
podklad.
Závěry posudku Posudkové komise MPSV a závěry MUDr. Š. se tedy liší v tom, že při
vyšetření Posudkovou komisí nebyla zjištěna úzkostně-depresivní symptomatika. Tento závěr
však nemá podle názoru Nejvyššího právního soudu vliv na přesvědčivost posudku vydaného
posudkovou komisí, Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem městského soudu, že tento
zjištěný stav může být dán i správnou léčbou, kdy (jak vyplývá z psychiatrického nálezu ze dne
21. 3. 2011) léky žalobkyni pomáhají ve zklidnění a psychicky cítí úlevu. Nejvyšší správní soud
tedy neshledává námitky žalobkyně směřující proti posouzení stěžovatelčiných psychických obtíží
Posudkovou komisí důvodnými.
Stěžovatelka dále spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu v tom, že soud
nijak nezpochybnil tvrzení rozhodnutí žalované, že délka léčení stěžovatelky na psychiatrii
zatím netrvá celý rok, a proto není možné toto postižení klasifikovat jako dlouhodobé ve smyslu
§26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Přitom však k datu konání soudního
jednání již rok od počátku sledovaného období uplynul a stěžovatelka je stále v péči psychiatra,
což mohlo soudu naznačit, že závěr rozhodnutí žalované nebyl správný. K tomu Nejvyšší správní
soud konstatuje, že městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí správně konstatoval,
že zdravotní stav stěžovatelky se posuzuje k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí,
což v projednávané věci bylo ke dni 24. 11. 2010. V tomto postupu Nejvyšší správní soud
neshledává žádné pochybení, neboť podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumávání
napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že toto pravidlo se týká
také posuzování zdravotního stavu - srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS,
ze kterého se podává, že za účelem zjištění skutkového stavu, který tu byl v době rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod (§75 odst. 1 s. ř. s.), může soud uložit
posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, aby - na podkladě lékařských zpráv o zdravotním stavu
pocházejících převážně z období přiměřeně předcházejícího dni rozhodnutí správního orgánu - vypracovala posudek
o zdravotním stavu a schopnosti soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu.
Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil k této problematice také např. v rozsudku ze dne
9. 10. 2003, č. j. 7 Ads 1/2003 - 45.
Stěžovatelka dále namítala nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu spočívající
v tom, že přijal závěr Posudkové komise, že pro stěžovatelku jsou nevhodné práce v „trvale
strnulých polohách, s trvalou chůzí a stáním“ a nereagoval na námitku stěžovatelky,
že prodavačky vlastně vždy buď stojí či sedí a že práce prodavačky je tedy téměř vždy spojena
s těmito strnulými polohami. Nejvyšší správní soud nejprve odkazuje na svoji předcházející
judikaturu týkající se pracovní rekomandace obsažené v posudcích. V rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 2. 2010, č. j. 3 Ads 6/2010 - 67, dostupném na www.nssoud.cz
se uvádí, že … pracovní rekomandace je obsažena v posudku lékaře OSSZ v Karviné a posléze v posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě a v Brně především za účelem stanovení obecných
indikací a kontraindikací pro výkon povolání zdravotně postiženého pojištěnce. Z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 9. 2006, č. j. 3 Ads 65/2005 - 87, dostupného na www.nssoud.cz,
vyplývá, že pracovní rekomandace je obsažena v posudcích lékařů OSSZ a posléze v posudcích posudkové
komise MPSV ČR především za účelem stanovení obecných indikací a kontraindikací pro výkon povolání
zdravotně postiženého pojištěnce. Výčet doporučených zaměstnání je toliko demonstrativní a slouží spíše úřadům
práce jako pomůcka při hledání vhodného zaměstnání. Věrohodnost pracovní rekomandace je posuzována
především z toho hlediska, zda je pojištěnec po zdravotní stránce schopen obecně formulovaná doporučená
zaměstnání vykonávat, nikoliv to, zda takováto zaměstnání jsou v určitém čase a místě pro pojištěnce k dispozici.
Z uvedeného tedy vyplývá, že pracovní rekomandace v posudku Posudkové komise nemá
význam pro samotné přiznání či nepřiznání invalidního důchodu, protože to se neodvíjí
od pracovní rekomandace v posudku a jejího srovnání s kvalifikací stěžovatelky, ale výlučně
od procentní míry snížení pracovní schopnosti. Podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může být
důvodem pro podání kasační stížnosti nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. V projednávané věci se městský soud sice opomenul zabývat námitkou
stěžovatelky týkající se pracovní rekomandace posudku Posudkové komise ve vztahu
k její stávající pracovní kvalifikaci, podle názoru Nejvyššího správního soudu však tato skutečnost
nemohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, když námitka stěžovatelky týkající
se pracovní rekomandace nesměřovala k meritu projednávané věci. Proto ani tuto stížnostní
námitku směřující k nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu neshledal Nejvyšší správní
soud důvodnou.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a zamítl ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalované nemá právo na náhradu nákladů řízení
podle zákona (srov. ust. §60 odst. 2 s. ř. s.).
Stěžovatelce byl při jednání dne 28. 7. 2011 usnesením městského soudu ustanoven
zástupcem Mgr. Pavel Čižinský, advokát. Ustanovený zástupce stěžovatelky k výzvě soudu
nevyčíslil svoji odměnu, Nejvyšší správní soud proto vyšel z toho, že podle obsahu spisu ve věci
učinil jeden úkon právní služby, a to podání kasační stížnosti ze dne 14. 9. 2011. Jde tedy o jeden
úkon právní služby po 500 Kč podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §7 položkou 2. a §9
odst. 2 a 3 písm. f), když v projednávané věci se ve smyslu §9 odst. 2 advokátního tarifu jedná
o věc nároků fyzické osoby v oblasti důchodového pojištění, pro niž se za tarifní hodnotu
považuje částka 1000 Kč. Dále má ustanovený zástupce stěžovatelky nárok náhradu hotových
výdajů v podobě režijního paušálu ve výši 1 x 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Nejvyšší
správní soud tedy ustanovenému zástupci stěžovatelky celkem přiznal odměnu za zastupování
a hotové výdaje ve výši 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu