ECLI:CZ:NSS:2011:8.AS.29.2011:55
sp. zn. 8 As 29/2011 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) Z. M., b) Ing. A.
M., oba zastoupeni JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem Na Riviéře 123, Zbečno,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2008, čj. S-MHMP 428448/2008/OST/Je, v řízení o
kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, čj.
9 Ca 414/2008 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 10. 2008, čj. S-MHMP 428448/2008/OST/Je, zamítl
odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí, kterým odbor Výstavby Úřadu městské části Praha 12
(dále též „stavební úřad“) zamítl návrh na kolaudační rozhodnutí na stavbu bazénu u rodinného
domu a na pozemku ve vlastnictví žalobců. Vedle kolaudace bazénu se žalobci domáhali
ve správním řízení rovněž kolaudace garáže a oplocení pozemku. Ta jim byla posléze povolena
s tím, že jim stavební úřad uložil odstranit zjištěné drobné vady. V případě bazénu však správní
orgány dospěly k závěru, že změny oproti ověřené projektové dokumentaci jsou podstatné,
neboť stavba je od jiného výrobce, bazén má jiný tvar a hloubku a není zastřešen. Žalobci přitom
nepodali žádost o změnu stavby před jejím dokončením. Společnost PRE a. s. navíc vydala
nesouhlasné stanovisko a žalobci nepředložili jiné řešení stavby bazénu v ochranném pásmu
vysokého napětí, které by bylo v souladu s právními předpisy. Nerealizovali tedy stavbu v souladu
se stavebním povolením a nepožádali o změnu stavby před jejím dokončením.
II.
[2] Proti shora uvedenému rozhodnutí podali žalobci žalobu u Městského soudu v Praze
(dále též „městský soud“). Připomněli, že stavební povolení na stavbu garáže, bazénu a oplocení
pozemku podali již v roce 1998. Kolaudační řízení bylo poprvé zastaveno již v roce 2000.
Od té doby žalovaný několikrát rozhodoval o opravném prostředku a vždy rozhodnutí
stavebního úřadu zrušil. V pořadí poslednímu rozhodnutí stavebního úřadu vytkli, že z něj není
zřejmé, v čem se stavba bazénu odchyluje od stavební dokumentace ověřené stavebním úřadem
ve stavebním řízení. Žalovaný nehodnotil, zda se provedení stavby odchyluje podstatně či nikoli.
Proto považovali žalobou napadené rozhodnutí za neodůvodněné a nepřezkoumatelné
co do skutkových i právních závěrů. Žalovaný nezdůvodnil, proč by provedená zjištění měla
představovat podstatnou změnu stavby bazénu. Takovou podstatnou změnou nemůže být změna
výrobce, tvaru bazénu (tvar „ledvinky“ namísto oválného tvaru) a rovněž rozměry bazénu a jeho
hloubka se podstatně nezměnily. Proto trvali na tom, že se provedení bazénu neodchyluje
od dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení. Domnívali se rovněž,
že se žalovaný těmito úvahami pouze snaží zakrýt skutečnost, že stavební úřad vydal stavební
povolení umožňující umístit stavbu v ochranném pásmu venkovního vedení 22kV, a že žalobci
stavbu zhotovili zcela v souladu se stavebním povolením.
III.
[3] Městský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 13. 10. 2010, čj. 9 Ca 414/2008-
37. V odůvodnění rozsudku připomněl, že kolaudační řízení trvalo již od roku 2000. Stavební
úřad i žalovaný ve věci opakovaně rozhodovali. Žalovanému důrazně vytkl, že ačkoli měl
dostatečné podklady pro vedení správního řízení i relevantní důvod uvedený v rozhodnutí
stavebního úřadu, že kolaudací brání nesouhlasné stanovisko společnosti PRE distribuce a. s.,
požadoval po stavebním úřadu, aby toto stanovisko vyjasňoval a vedl jej k řízení o odstranění
stavby. Změny stavby spočívající v technických parametrech nebyly určujícím důvodem,
pro který stavební úřad neprovedl kolaudaci. Kolaudaci bránilo především to, že se stavba
nachází v ochranném pásmu elektrického venkovního vedení. To bylo ve věci zásadní.
V kolaudačním řízení musí správní orgán zkoumat, zda skutečné provedení stavby a její užívání
nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob. Podle
názoru městského soudu nese odpovědnost za splnění tohoto požadavku stavební úřad
ve stavebním řízení a toto hledisko má zvažovat již při vydání stavebního povolení. Pokud
se to však nestane, nelze uvedené hledisko z odkazem na vydané stavební povolení ponechat
stranou a ochranu veřejným zájmům neposkytnout. Opatřená stanoviska opakovaně upozorňují
na vážné nebezpečí ohrožení života osob v bazénu a jeho bezprostředním okolí. Těmito
okolnostmi se stavební úřad správně zabýval. Žalovaný však přesto zaměřil svoji pozornost na to,
zda odchylky realizované stavby oproti projektové dokumentaci představují podstatnou změnu
stavby. Udělení písemného souhlasu Pražské energetiky a. s. bylo naprostou nezbytností
pro rozhodnutí o kolaudaci stavby. Protože stavební povolení je v důsledku časového odstupu již
nezměnitelné, je třeba hledisko ochrany zdraví osob zohlednit v kolaudačním řízení. Podle
přesvědčení městského soudu zůstává otázkou, do jaké míry je za vzniklý stav zodpovědný
zpracovatel projektové dokumentace a do jaké míry stavební úřad, který dokumentaci ověřil
a vydal stavební povolení. Tyto okolnosti by byly případně řešeny v řízení o nároku na náhradu
škody. I proto se jeví účelnějším, aby žalobce a stavební úřad hledali způsob kompromisního
řešení, který ostatně navrhl ve své zprávě též veřejný ochránce práv.
IV.
[4] Proti rozsudku městského soudu podali žalobci (stěžovatelé) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. Nejprve podrobně rekapitulovali dosavadní průběh správního řízení a důvody, o které
své rozhodnutí opřel městský soud. Setrvali na stanovisku, že stavbu bazénu realizovali v souladu
se stavebním povolením a v souladu s projektovou dokumentací. Podle jejich názoru nelze
bez dalšího preferovat veřejný zájem nad zájmem žalobců a nelze takto interpretovat ani §81
odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (dále též „stavební
zákon“). Vždy je třeba vycházet z konkrétních okolností věci. To však městský soud neučinil
a spokojil se s obecným konstatováním ochrany veřejného zájmu. Stavebnímu úřadu nic
nebránilo v tom, aby, obdobně jako u stavby oplocení a garáže, stanovil podmínky, za kterých lze
stavbu užívat a v souladu s takto stanovenými podmínkami stavbu kolaudoval. Stavba bazénu
se nenachází pod vodičem elektrického vedení, které navíc prochází nad celým pozemkem
ve vlastnictví žalobců. Proto se jim argumentace ohrožením života osob jeví jako nedostatečná,
neboť by ji bylo třeba vztahovat na celý pozemek.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti dle §109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb.
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Stěžovatelé koncipovali kasační stížnost tak, že nejprve popsali stanovisko žalovaného
a důvody, pro které stavební úřad návrh na kolaudaci stavby bazénu zamítl a poté zopakovali
argumenty městského soudu, pro které nevyhověl jejich žalobě. Je však třeba připomenout,
že kasační stížnost může být důvodná pouze tehdy, pokud Nejvyšší správní soud shledá naplnění
některého z důvodů kasační stížnosti, jak je stanoví §103 odst. 1 s. ř. s. Je rovněž třeba, aby kasační námitky směřovaly proti rozhodnutí soudu o správní žalobě, nikoli proti důvodům,
které žalovaný uvedl v rozhodnutí o odvolání.
[8] Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je na samé hranici přezkoumatelnosti,
neboť obsahuje jen v minimálním rozsahu důvody, o které žalovaný opřel své rozhodnutí. Tento
nedostatek vyplývá o to zřetelněji, že stavební úřad vedl kolaudační řízení již od roku 2000
a správní orgány ve věci rozhodovaly opakovaně. Žalovaný se v podstatě omezil na konstatování,
že shledal podstatné změny proti ověřené projektové dokumentaci, spočívající v jiném tvaru
bazénu, jiné hloubce a rovněž v provedení jiným výrobcem. Stručně zmínil, že společnost
PRE a. s. vydala negativní stanovisko a stěžovatelé nenavrhli jiné řešení stavby v ochrannému
pásmu vysokého napětí. Žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje žádné argumenty,
proč i přesto byla projektová dokumentace ověřena ve stavebním řízení, popř. jak je třeba
posoudit kolizi soukromého zájmu stěžovatelů na kolaudaci předtím pravomocně povolené
stavby s ochranou veřejného zájmu na ochraně zdraví. Bylo proto třeba uvažovat, zda nebyly
dány podmínky ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu nepřezkoumatelnosti
pro nedostatek důvodů.
[9] Po prostudování správního spisu dospěl Nejvyšší správní soud k přesvědčení, že městský
soud postupoval správně, pokud spor mezi stěžovateli a žalovaným posoudil věcně
a v odůvodnění rozsudku podrobně vysvětlil, proč žalobě nemůže přisvědčit. Vůbec proto
neobstojí kasační námitka, že městský soud „zcela abstrahoval“ od konkrétních okolností dané věci.
Městský soud naopak z okolností konkrétní věci vycházel a podrobně popsal, jak se vyvíjelo
stanovisko žalovaného v průběhu kolaudačního řízení. Byl si totiž vědom, že i podstatně
doplněné důvody následně vydaného rozhodnutí o odvolání by nemohly nic změnit na tom,
že se kolaudovaná stavba nachází v ochrannému pásmu elektrického vedení a tato skutečnost
by bránila kladnému posouzení provedené stavby z hlediska veřejného zájmu. Rovněž postupoval
správně, pokud zdůraznil, že pro rozhodování v kolaudačním řízení jsou rozhodná jiná hlediska
než např. při hodnocení případné odpovědnosti za škodu, která stěžovatelům mohla vzniknout.
Žalovanému správně vytkl, že namísto toho, aby se zaměřil na rozpor podmínek vydaného
stavebního povolení se stavem, který byl zjištěn následně v kolaudačním řízení, vedl nesprávně
stavební úřad k úvahám, zda nedošlo k podstatným změnám při realizaci stavby, které měly
spočívat ve změně výrobce bazénu a v odlišnostech jeho tvaru a hloubky. Tyto okolnosti
se rovněž Nejvyššímu správnímu soudu jeví jako nevýznamné v porovnání s tím, že nad
předmětným pozemkem, podél jedné z jeho delších stran, vedou dráty vysokého napětí a v této
části pozemku je situována rovněž stavba kolaudovaného bazénu.
[10] Stěžovatelé namítali, že městský soud nepostupoval správně, pokud veřejný zájem
„nedůvodně nadřadil“ jejich zájmu na kolaudaci stavby v souladu se stavebním povolením. Tato
námitka není důvodná. Podle §81 odst. 1 stavebního zákona, který se ve věci aplikuje s odkazem
na §190 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., zkoumá stavební úřad v kolaudačním řízení zejména,
zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení
a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. Dále
zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy,
především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce
a technických zařízení. Je tedy zřejmé, že podmínky provedení stavby podle ověřené
dokumentace a zkoumání provedené stavby z hlediska veřejných zájmů „stojí vedle sebe“
a pro uskutečnění kolaudace je třeba, aby stavba vyhovovala oběma uvedeným kriteriím. Nejde
tedy o to, že by zákon stanovil mezi těmito kritérii vztah nadřazenosti, a nelze ani uvažovat
o tom, že by v případě nesplnění podmínky souladu s veřejným zájmem šlo o nadřazení
veřejného zájmu nad soukromým zájmem stavebníka. Městský soud správně zdůraznil,
že v důsledku stanoviska Pražské energetiky a. s. nemohl žalovaný dospět k závěru, že veřejný
zájem nebude ohrožen. I s ohledem na umístění vedení elektrického napětí ve vztahu k umístění
bazénu na pozemku navrhovatelů, jak vyplývá z nákresů založených ve správním spise, je třeba
souhlasit s tím, že případné přetržení vodiče elektrického vedení by pravděpodobně mohlo mít
fatální následky pro osoby, které by se pohybovaly v bazénu a v jeho blízkosti.
[11] Stěžovatelé namítli, že stavba bazénu se pod vodičem venkovního elektrického napětí
nenachází a argumentace přetržením vodiče se jim jeví jako nedostatečná, protože by se musela
vztahovat na pozemek jako na celek. Tuto námitku považuje Nejvyšší správní soud
za nepřípustnou podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť ji stěžovatelé poprvé uplatnili až v podané
kasační stížnosti. V žalobě zaměřili pozornost na to, že provedené změny stavby nejsou změnami
natolik zásadními, aby znemožňovaly vydání kolaudačního rozhodnutí. Přestože je odůvodnění
žalobou napadeného rozhodnutí z hlediska veřejného zájmu na ochraně života a zdraví osob
relativně stručné, nic nebránilo žalobcům uplatnit obsahově obdobné námitky již v podané
žalobě. Nad rámec uvedeného proto Nejvyšší správní soud pouze připomíná, že v průběhu
kolaudačního řízení, i na doporučení veřejného ochránce práv, byly posléze samostatně
kolaudovány stavba garáže a stavba oplocení. Předmětem řízení proto zůstala pouze stavba
bazénu. Nelze však obecně tvrdit, že pokud oplocení a garáž stavební úřad zkolaudoval, měl
zkolaudovat i bazén. Ani garáž ani oplocení nejsou primárně určeny k tomu, aby se na jejich
půdorysu dlouhodobě zdržovaly osoby. U oplocení to z povahy věci ani není možné. V případě
stavby zahradního bazénu je tomu jinak a předpokládá se, že bazén i jeho bezprostřední okolí
jsou určeny právě k tomu, aby se tam osoby dlouhodobě zdržovaly. To může být podstatné
pro určení intenzity ohrožení bezpečnosti osob z hlediska veřejného zájmu na ochraně jejich
zdraví. Neobstojí proto obecný argument, že případně neměla být kolaudována z obdobného
důvodu žádná ze staveb popř. naopak měly být kolaudovány všechny.
[12] Se zřetelem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud neshledal napadený
rozsudek městského soudu nezákonným, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[13] Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.),
Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu soudního spisu
nevznikly náklady řízení nad rámec běžné činnosti. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. prosince 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu