ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.125.2012:56
sp. zn. 1 As 125/2012 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Heršpická - správa
nemovitostí, spol. s r. o., se sídlem Strážní 7, Brno, zastoupená JUDr. Ivanou Dreslerovou,
advokátkou se sídlem Ponávka 2, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem
Malinovského náměstí 3, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 12. 2011,
čj. MMB/0459308/2011, ze dne 14. 2. 2012, čj. MMB/0053994/2012, ze dne 15. 2. 2012,
čj. MMB/0054012/2012, a ze dne 10. 1. 2012, čj. MMB/0467117/2011, v řízení o kasačních
stížnostech žalobkyně proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2012,
čj. 31 A 14/2012-94, čj. 31 A 33/2012-115, čj. 31 A 34/2012-89, a čj. 31 A 23/2012-68,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 125/2012,
sp. zn. 1 As 126/2012, sp. zn. 1 As 127/2012 a sp. zn. 1 As 128/2012 se s p o j u j í
ke společnému projednání a rozhodnutí. Věc bude nadále vedena pod
sp. zn. 1 As 125/2012.
II. Rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2012, čj. 31 A 14/2012-94,
čj. 31 A 33/2012-115, čj. 31 A 34/2012-89, a čj. 31 A 23/2012-68, a rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 12. 2011, čj. MMB/0459308/2011, ze dne 14. 2. 2012,
čj. MMB/0053994/2012, ze dne 15. 2. 2012, čj. MMB/0054012/2012, a ze dne
10. 1. 2012, čj. MMB/0467117/2011, se zrušují a věc se vrací
žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě
31.200 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Ivany
Dreslerové, advokátky.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti 39.200 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám
JUDr. Ivany Dreslerové, advokátky.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a stručný popis dosavadního průběhu řízení
[1] Úřad městské části statutárního města Brna, Brno – Ivanovice (dále jen „stavební úřad“),
rozhodnutím ze dne 9. 11. 2011, čj. MCBIVA 01551/11, zakázal podle §122 odst. 4 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), užívání následujících
stavebních objektů stavby „Brno – Ivanovice, Obchodní centrum Hobby Market“: SO 005
Hobby Market, SO 011 Přívod elektrické energie – silnoproud – NN a část SO 018 Reklamní
prvky umístěné na stavebním objektu SO 005.
[2] Zákaz užívání stavby odůvodnil tím, že při závěrečné kontrolní prohlídce stavby
prováděné podle §122 odst. 3 stavebního zákona stavební úřad nemohl posoudit naplnění
veškerých zákonných požadavků na provedení stavby, neboť žalobkyně nepředložila všechny
požadované doklady. Mimo jiné stavební úřad uvedl, že certifikát autorizovaného inspektora
(ze dne 23. 3. 2010, evidenční č. 0071, vydaný pod čj. 711007), jenž žalobkyni založil právo
provést stavbu, byl napaden správní žalobou u Městského soudu v Praze a této žalobě byl
usnesením téhož soudu (usnesení ze dne 20. 9. 2011, čj. 8 A 131/2010-218, právní moci nabylo
dne 22. 9. 2011) přiznán odkladný účinek. Stavební úřad tak při závěrečné kontrolní prohlídce
požadoval mimo jiné také předložení dokladu o účinnosti certifikátu, „aby mohl posoudit soulad
provedené stavby s tímto dokumentem, neboť nelze deklarovat soulad provedení stavby s dokumentem, u kterého
jsou pozastaveny jeho právní účinky“. Stavebnímu úřadu však doklad o účinnosti certifikátu předložen
nebyl, proto nemohl posoudit, zda je stavba provedena v souladu s certifikátem a podmínkami
pro provedení stavby v něm zapracovanými, a nemohl tak ani posoudit, zda stavba vyhovuje
požadavkům na její bezpečné užívání. Žalobkyně stavebnímu úřadu nedoložila ani další doklady
prokazující bezpečné užívání stavby, uvedené v části B přílohy č. 5 vyhlášky č. 526/2006 Sb.,
kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu.
[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 12. 2011, čj. MMB/0459308/2011, zamítl odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu a toto rozhodnutí potvrdil. Mezitím sice Krajská
hygienická stanice Jihomoravského kraje vydala své závazné stanovisko (ze dne 14. 11. 2011)
a s kolaudací nákupního centra vyjádřily souhlas také Brněnské vodárny a kanalizace, a. s., (dne
23. 11. 2011), udělení kolaudačního souhlasu však stále bránila jednak absence kolaudačního
souhlasu speciálního stavebního úřadu pro stavby pozemních komunikací, jednak pravomocné
usnesení Městského soudu, kterým byly pozastaveny účinky certifikátu autorizovaného
inspektora.
[4] Dne 14. 11. 2011 vydal stavební úřad rozhodnutí čj. MCBIVA 00006/12, kterým podle
§122 odst. 4 stavebního zákona zakázal užívání následujících stavebních objektů stavby „Brno –
Ivanovice, Obchodní centrum Hobby Market“: SO 011 Přívod elektrické energie – silnoproud –
NN a SO 013 Veřejné a venkovní osvětlení, část SO 013.1 Venkovní osvětlení zpevněných ploch
a komunikací v areálu. Důvodem bylo, že stavební úřad při závěrečné kontrolní prohlídce stavby
zjistil, že nelze vydat kolaudační souhlas ke stavebnímu objektu SO 011, neboť tato stavba byla
provedena na základě certifikátu autorizovaného inspektora, jenž má z rozhodnutí soudu
pozastaveny právní účinky. Stavební úřad tudíž shledal, že nelze vydat kolaudační souhlas
ani ke stavebnímu objektu SO 013, k němuž bylo sice vydáno dodatečné stavební povolení,
ale tento objekt je napojen na stavební objekt SO 011, nelze tak vydat kolaudační souhlas
ke stavbě, jejíž bezpečné užívání je podmíněno užíváním jiné nezkolaudované stavby.
[5] Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 2. 2012, čj. MMB/0053994/2012, zamítl odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu a toto rozhodnutí potvrdil. Upozornil rovněž
stavební úřad na to, že Městský soud v Praze vydal ve věci sp. zn. 8 A 150/2010 usnesení, jímž
přiznal odkladný účinek další podané žalobě proti certifikátu autorizovaného inspektora
čj. 711007, a že tedy existují dvě rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobám proti
certifikátu autorizovaného inspektora.
[6] Dne 2. 1. 2012 vydal stavební úřad rozhodnutí čj. MCBIVA 00005/12, kterým podle
§122 odst. 4 stavebního zákona zakázal užívání následujících stavebních objektů stavby „Brno –
Ivanovice, Obchodní centrum Hobby Market“: SO 006 Odvodnění zpevněných ploch bez části
ORL a retenční nádrže, a to části: SO 006.1 Stoka Z1 a SO 006.2 Stoka D1. Důvodem bylo, že
stavební úřad při závěrečné kontrolní prohlídce stavby zjistil, že nelze vydat kolaudační souhlas
k uvedeným stavebním objektům, neboť tyto stavby byly provedeny na základě certifikátu
autorizovaného inspektora, jenž má z rozhodnutí soudu pozastaveny právní účinky.
[7] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 2. 2012, čj. MMB/0054012/2012, zamítl odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu a toto rozhodnutí potvrdil.
[8] Dne 9. 11. 2011 vydal stavební úřad rozhodnutí čj. 1106236/2100/KANE/SSU/004,
kterým podle §122 odst. 4 stavebního zákona zakázal užívání následujících stavebních objektů
stavby „Brno – Ivanovice, Obchodní centrum Hobby Market“: SO 002 Parkoviště a SO 003
Komunikace napojující obchodní areál. Důvodem bylo, že žalobkyně při závěrečné kontrolní
prohlídce nepředložila doklad, který by prokazoval účinnost certifikátu autorizovaného
inspektora, na základě něhož byla stavba provedena, ani nebyly předloženy jiné stavebním
úřadem požadované doklady, certifikát autorizovaného inspektora o provedení závěrečné
kontrolní prohlídky, ani nebyla prokázána dokončenost a provozuschopnost staveb souvisejících.
[9] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 1. 2012, čj. MMB/0467117/2011, zamítl odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu a toto rozhodnutí potvrdil.
[10] Uvedená rozhodnutí žalovaného žalobkyně napadla žalobou u Krajského soudu v Brně,
který ve všech případech žaloby zamítl, a to rozsudky uvedenými v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Krajský soud se především ztotožnil se žalovaným, že stěžejní význam má skutečnost, že žalobě
proti certifikátu autorizovaného inspektora byl přiznán odkladný účinek, právní mocí usnesení
o přiznání odkladného účinku tak byly pozastaveny účinky žalobou napadeného certifikátu, ačkoli
formálně zůstal certifikát pravomocný. Tento stav trval i v době, kdy správní orgány rozhodovaly
o žádosti žalobkyně o vydání kolaudačního souhlasu, proto nemohly udělit oprávnění stavby
užívat. Stavební zákon je totiž vystavěn na postupných krocích, které musí stavebník při realizaci
svého záměru splnit. Ke kladnému rozhodnutí o užívání stavby je pak nutné nejen to, aby stavba
byla dokončena a byla způsobilá k užívání, ale současně je nezbytná existence a trvání právních
účinků správního aktu vydaného ve stavebním řízení, tj. v přezkoumávaném případě existence
pravomocného a především vykonatelného certifikátu autorizovaného inspektora. Z §119
stavebního zákona vyplývá, že stavbu je možno užívat pouze v případě, že byla realizovaná
v souladu s akty, které umožnily její provedení. Také při závěrečné kontrolní prohlídce podle
§122 odst. 3 stavebního zákona je stavební úřad povinen zkoumat mimo jiné, zda stavba byla
provedena v souladu s projektovou dokumentací ověřenou autorizovaným inspektorem. V této
souvislosti krajský soud označil za přiléhavý odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu ze dne
11. 7. 2002, sp. zn. IV. ÚS 488/01, č. 85/2002 Sb. ÚS.
[11] Ve věci vedené pod sp. zn. 31 A 14/2012, v níž bylo předmětem přezkumu rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 12. 2011, čj. MMB/0459308/2011, nadto krajský soud konstatoval, že
žalovaný ve svém rozhodnutí nesprávně uvedl, že udělení kolaudačního souhlasu v daném
případě bránila absence kolaudačního souhlasu speciálního stavebního úřadu pro stavby
pozemních komunikací, nicméně i když by tato skutečnost mohla být důvodem pro rozhodnutí
žalovaného, stále zde překážku vydání požadovaného kolaudačního souhlasu představovalo
pozastavení účinků certifikátu autorizovaného inspektora.
[12] Ve věcech vedených pod sp. zn. 31 A 33/2012 (zde bylo předmětem přezkumu
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2012, čj. MMB/0053994/2012) a sp. zn. 31 A 34/2012 (zde
bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2012, čj. MMB/0054012/2012)
se soud navíc ztotožnil s názorem žalovaného, který dovodil, že závěry znaleckého posudku
zpracovaného znaleckým ústavem STATIKUM, s. r. o., nemohou zhojit absenci splnění
zákonných podmínek pro vydání kolaudačního souhlasu.
[13] V rozhodnutích vydaných ve věcech sp. zn. 31 A 14/2012 a sp. zn. 31 A 23/2012 (zde
bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2012, čj. MMB/0467117/2011)
krajský soud neshledal důvodnými ani argumenty žalobkyně ohledně nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí žalovaného.
II.
Shrnutí argumentů obsažených v kasačních stížnostech
[14] Proti rozsudkům krajského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační
stížnosti, v nichž setrvala na svých argumentech prezentovaných již v žalobách. Soudem vydané
usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě proti certifikátu autorizovaného inspektora
nemůže mít podle jejího názoru vliv v tom směru, že by samo o sobě automaticky zakládalo
zákonnou překážku vyhovění žádosti o vydání kolaudačního souhlasu, podané v době, kdy
stavba, resp. její stavební objekty, byly již prokazatelně dokončeny. Certifikát autorizovaného
inspektora má totiž povahu stavebního povolení, což ostatně nebylo ani mezi stranami sporné,
a takový dokument má evidentně sloužit pro účely zhotovení konkrétní stavby. Vydání
stavebního povolení, potažmo certifikátu autorizovaného inspektora, je vedle ostatních
nezbytnou náležitostí k tomu, aby předmětná stavba mohla být nejen zahájena, ale i realizována
a dokončena. To také bylo naplněno i v případě předmětného certifikátu autorizovaného
inspektora a podle tohoto certifikátu byla stavba beze zbytku realizována, a to ještě před vydáním
usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě, čímž byl také daný certifikát zkonzumován.
Krajský soud se nevypořádal dostatečně s touto argumentací žalovaného, když pouze
konstatoval, že přijetí takového výkladu by bylo obcházením zákona, aniž se blíže zabýval tím,
v čem by obcházení zákona spočívalo a „v čem není žalobcem prosazovaná aplikace překážky konzumace
souladná s platnou právní úpravou“.
[15] Právní úprava, konkrétně §122 odst. 1 a 3 stavebního zákona, jednoznačně stanoví, jaké
podmínky je pro vydání kolaudačního souhlasu třeba splnit, a veškeré tyto podmínky v době
podání žádosti o vydání kolaudačního souhlasu podle stěžovatelky splněny byly. Těmito
ustanoveními se naopak neřídil stavební úřad prvého stupně, ani žalovaný. Stěžovatelka trvá
na tom, že dokud nebude v započatém soudním řízení pravomocně rozhodnuto o zrušení
vydaného certifikátu, je certifikát stále platným pravomocným dokumentem, který je rovněž
vykonatelný. To platí do doby, dokud nebude soudem či jiným orgánem rozhodnuto
o neplatnosti vydaného certifikátu či o odkladu jeho vykonatelnosti. Zmíněným rozhodnutím
soudu byl pouze přiznán odkladný účinek žalobě, což samo o sobě nemůže znamenat,
že se vydaný certifikát stal neúčinným či dokonce nepravomocným nebo nevykonatelným.
Ustanovení §122 odst. 1 a odst. 3 navíc žádný požadavek na účinky vydaného certifikátu
nestanovuje.
[16] Z usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě proti certifikátu autorizovaného
inspektora nelze dovozovat, že stavba má závady bránící jejímu bezpečnému užívání, neboť
v souvislosti s vydáním daného usnesení žádné takové závady zjištěny nebyly, ani neexistují.
Stejně tak neexistuje ani žádná konkrétní okolnost bránící stavebnímu úřadu v rámci závěrečné
prohlídky přezkoumat, zda byla stavba provedena v souladu s vydaným certifikátem.
[17] Stěžovatelka nesouhlasí ani s odkazem správních orgánů na nález Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 488/01, který by se podle jejího názoru na projednávaný případ vztahoval pouze
za předpokladu, že by stavba nebyla ještě dokončena, neboť v uvedeném nálezu Ústavní soud
judikoval, že při odložení vykonatelnosti rozhodnutí o povolení stavby není možné, aby
stavebník ve stavbě oprávněně pokračoval, a že stavební úřad z tohoto důvodu nemohl
pokračovat v kolaudačním řízení. Tento závěr však podle stěžovatelky přisvědčuje naopak jejímu
právnímu názoru, neboť v situaci, kterou posuzoval Ústavní soud, by nebylo možné hovořit
o tom, že účinky dokumentu zakládajícího oprávnění stavět byly zkonzumovány, neboť dle
tohoto dokumentu má stavba ještě pokračovat. Navíc se uvedený nález vztahuje ještě k předchozí
platné právní úpravě, jejíž konstrukce byla od dnes platné právní úpravy zcela odlišná.
[18] Stěžovatelka dále uvádí, že kolaudační souhlas není správním rozhodnutím, tak, jak tomu
bylo v případě kolaudačního rozhodnutí dle předchozí platné právní úpravy a jak krajský soud
chybně tuto skutečnost formuluje, když konstatuje, že pakliže by byl vydán kolaudační souhlas
v okamžiku pozastavení účinků autorizovaného inspektora, jednalo by se o rozhodnutí
nezákonné.
[19] V kasační stížnosti podané ve věci sp. zn. 1 As 125/2012 stěžovatelka navíc nesouhlasila
ani s tím, jak se krajský soud vypořádal s jeho námitkami neúplnosti a nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí žalovaného. Ve věcech vedených pod sp. zn. 1 As 126/2012 a sp. zn. 1 As 127/2012
zase nesouhlasil s tím, jak se krajský soud vypořádal s jeho námitkami ve vztahu ke znaleckému
posudku vypracovanému znaleckým ústavem STATIKUM, s. r. o., kdy ve všech uvedených
případech „hodnotící činnost soudu po právní stránce v tomto směru“ označil jako „snahu o bagatelizaci
právní skutečnosti, která má na posouzení věci společně s dalšími okolnostmi svůj význam“.
[20] Stejným způsobem stěžovatelka okomentovala odůvodnění krajského soudu v kasační
stížnosti podané ve věci sp. zn. 1 As 128/2012 a uvedla, že nemůže souhlasit s tím, jak se krajský
soud vypořádal s námitkou neúplnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, spočívající
v tom, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při závěrečné kontrolní prohlídce
stavby se společnost Brněnské vodárny a kanalizace, a. s., vyjádřila, že požaduje provedení
zkoušky ovladatelnosti vodovodních armatur po dokončení povrchu, přestože v odůvodnění
rozhodnutí správního orgánu I. stupně takováto výtka zmíněna není.
III.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
[21] Nejvyšší správní soud spojil řízení o kasačních stížnostech ke společnému projednání
(§39 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.), neboť směřují proti rozhodnutím, která spolu
skutkově i právně souvisí, žaloby byly zamítnuty ze stejných důvodů a kasační stížnosti stojí na
stejných argumentech.
[22] Po konstatování přípustnosti kasačních stížností podle ustanovení §102 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud přistoupil
k přezkoumávání napadených rozsudků krajského soudu, a to jednak v rozsahu v kasačních
stížnostech uvedených námitek a dále v rozsahu vymezeném v §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. Neshledal
přitom, že řízení před soudem bylo zatíženo vadami, k nimž by přihlédl z moci úřední i bez
návrhu účastníka řízení.
[23] Kasační stížnosti jsou důvodné, byť převážně z jiných než tvrzených důvodů. Klíčové pro
posouzení věci je totiž v mezidobí nastalá zásadní změna judikatury v nahlížení na pravomoc
správních soudů k rozhodování o žalobě proti certifikátu autorizovaného inspektora.
[24] Dne 6. 9. 2012 vydal zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů, usnesení čj. Konf 25/2012-9, jež nabylo právní moci dnem
18. 9. 2012. V něm tento senát vyslovil, že certifikát autorizovaného inspektora není rozhodnutím
správního orgánu (§67 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, §65 s. ř. s.), ale plněním
ze soukromoprávní smlouvy, nelze se tedy proti němu bránit odvoláním podle správního řádu
a současně není ani soud ve správním soudnictví příslušný rozhodnout o žalobě dle §65 s. ř. s.
[25] V nyní posuzované věci správní orgány i soud dospěly k závěru, že překážkou vydání
kolaudačního souhlasu bylo (v některých případech krom jiného, v jiných výlučně) přiznání
odkladného účinku žalobě směřující proti certifikátu autorizovaného inspektora správním
soudem, a že správní orgány tudíž nemohly v souladu s §122 odst. 3 stavebního zákona
posoudit, zda byla stavba provedena v souladu s certifikátem autorizovaného inspektora.
Stěžovatelka naproti tomu celou dobu v průběhu jak správního, tak soudního řízení setrvává
na názoru, že přiznání odkladného účinku žalobě v řízení o žalobě proti certifikátu
autorizovaného inspektora vydání kolaudačního souhlasu nebránilo.
[26] Nejvyšší správní soud musí dát stěžovatelce za pravdu, aniž by však jakkoli zpochybňoval
dosavadní výklad krajského soudu a správních orgánů týkající se právních následků usnesení
o přiznání odkladného účinku či výklad příslušných ustanovení stavebního zákona. Naopak
se soud domnívá, že příslušnými orgány provedený výklad byl zcela logický a odpovídá textu
i účelu zákona.
[27] Vydaná rozhodnutí, a to jak rozsudek krajského soudu, tak jednotlivá rozhodnutí
správních orgánů, však neobstojí po vydání zmiňovaného usnesení zvláštního senátu. Jak uvedl
zvláštní senát ve svém usnesení, správní soud neměl vůbec pravomoc rozhodovat o žalobě proti
certifikátu autorizovaného inspektora. Nejvyšší správní soud proto dodává, že správní soud
tak neměl ani pravomoc rozhodnout o odkladném účinku takové žaloby.
[28] Z důvodu nedostatku pravomoci soudu je tak nutné usnesení Městského soudu
o přiznání odkladného účinku žalobě považovat za nicotné. Jak zaznělo např. v usnesení
Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. II. ÚS 65/04: „O nicotnosti soudního rozhodnutí by bylo
možno hovořit tehdy, jednalo-li by se o rozhodnutí ve věci, jež zjevně nenáleží do pravomoci soudu; jako příklad
může sloužit vydání stavebního povolení v občanském soudním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
20. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 657/2003)“. Na nicotné soudní rozhodnutí je pak potřeba hledět jako
na rozhodnutí neexistující, které jako by nebylo nikdy vydáno. Jestliže takové rozhodnutí
nezpůsobuje žádné právní následky, nemohlo být ani způsobilé jakkoli zasáhnout
do předmětného kolaudačního řízení.
[29] Byť Nejvyšší správní soud uznává, že takovouto změnu výkladu povahy certifikátu
autorizovaného inspektora, provedenou zvláštním senátem, nemohly správní orgány ani soud
předem nijak předvídat, objektivně jsou nyní jejich rozhodnutí v rozporu s právním názorem
zaujatým tímto senátem a jako nezákonná tedy musí být zrušena. Nejvyšší správní soud
tak v souladu s §110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s. zrušil napadený rozsudek
krajského soudu. Protože byla uvedenou vadou krom rozsudku krajského soudu zatížena také
rozhodnutí správních orgánů, a to jak I., tak II. stupně, Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 2
písm. a) ve spojení s §78 odst. 4 a 5 s. ř. s. zrušil také obě tato rozhodnutí.
IV.
Závěr a náklady řízení
[30] Žalovaný je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku [§110 odst. 2 písm. a)
s. ř. s. ve spojení s §78 odst. 4 a 5 s. ř. s.], a proto v dalším řízení bude vycházet z usnesení
zvláštního senátu ze dne 6. 9. 2012, čj. Konf 25/2012-9.
[31] O náhradě nákladů řízení před městským soudem Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch měla, a proto
má právo na náhradu za soudní poplatek ve výši 12.000 Kč (4 x 3 .000 Kč) a za náklady
zastoupení advokátem v celkové výši 19.200 Kč, a to v každé věci za dva úkony právní služby
(převzetí věci a sepsání žaloby) po 2.100 Kč (tedy 8 x 2.100 Kč, tj. 16.800 Kč) a dva související
paušální poplatky po 300 Kč podle §7 a 9 odst. 3 písm. f) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(tedy 8 x 300 Kč, tj. 2.400 Kč).
[32] O náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 1 věta první ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li tento
zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před
soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka
v řízení úspěch měla, a proto má právo na náhradu za soudní poplatek ve výši 20.000 Kč
(4 x 5.000 Kč) a za náklady zastoupení advokátem v celkové výši 19.200 Kč, a to v každé věci za
dva úkony právní služby (převzetí věci a sepsání žaloby) po 2.100 Kč (tedy 8 x 2.100 Kč,
tj. 16.800 Kč) a dva související paušální poplatky po 300 Kč podle §7 a 9 odst. 3 písm. f) a §13
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tedy 8 x 300 Kč, tj. 2.400 Kč).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2012
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu
O P R A V N É U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Josefem Baxou v právní věci
žalobce: Heršpická - správa nemovitostí, spol. s r. o., se sídlem Strážní 7, Brno, zastoupený
JUDr. Ivanou Dreslerovou, advokátkou se sídlem Ponávka 2, Brno, proti žalovanému: Magistrát
města Brna, se sídlem Malinovského náměstí 3, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne
21. 12. 2011, čj. MMB/0459308/2011, ze dne 14. 2. 2012, čj. MMB/0053994/2012, ze dne
15. 2. 2012, čj. MMB/0054012/2012, a ze dne 10. 1. 2012, čj. MMB/0467117/2011, v řízení
o kasačních stížnostech žalobce proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2012,
čj. 31 A 14/2012-94, čj. 31 A 33/2012-115, čj. 31 A 34/2012-89, a čj. 31 A 23/2012-68,
takto:
I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2012, čj. 1 As 125/2012-56,
ve výroku II. správně zní:
„II. Rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2012, čj. 31 A 14/2012-94,
čj. 31 A 33/2012-115, čj. 31 A 34/2012-89, a čj. 31 A 23/2012-68, rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 12. 2011, čj. MMB/0459308/2011, ze dne 14. 2. 2012,
čj. MMB/0053994/2012, ze dne 15. 2. 2012, čj. MMB/0054012/2012, a ze dne
10. 1. 2012, čj. MMB/0467117/2011, a rozhodnutí Úřadu městské části statutárního
města Brna, Brno – Ivanovice ze dne 9. 11. 2011, čj. MCBIVA 01551/11, ze dne
14. 11. 2011, čj. MCBIVA 00006/12, ze dne 2. 1. 2012, čj. MCBIVA 00005/12 a ze dne
9. 11. 2011, čj. 1106236/2100/KANE/SSU/004, se zrušují a věc se vrací
žalovanému k dalšímu řízení.“
II. Vykonatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2012,
čj. 1 As 125/2012-56, se o d k l á d á do doby nabytí právní moci tohoto opravného
usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud rozhodl ve výše uvedené věci rozsudkem ze dne 19. 12. 2012,
čj. 1 As 125/2012-56, tak, že zrušil rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2012,
čj. 31 A 14/2012-94, čj. 31 A 33/2012-115, čj. 31 A 34/2012-89, a čj. 31 A 23/2012-68, dále
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2011, čj. MMB/0459308/2011, ze dne 14. 2. 2012,
čj. MMB/0053994/2012, ze dne 15. 2. 2012, čj. MMB/0054012/2012, a ze dne 10. 1. 2012,
čj. MMB/0467117/2011, a rozhodnutí Úřadu městské části statutárního města Brna,
Brno - Ivanovice ze dne 9. 11. 2011, čj. MCBIVA 01551/11, ze dne 14. 11. 2011,
čj. MCBIVA 00006/12, ze dne 2. 1. 2012, čj. MCBIVA 00005/12 a ze dne 9. 11. 2011,
čj. 1106236/2100/KANE/SSU/004. Jak Nejvyšší správní soud uvedl, žádná z vyčtených
rozhodnutí totiž neobstojí po vydání usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 6. 9. 2012,
čj. Konf 25/2012-9. Soudu proto nezbylo, než krom rozsudků krajského soudu zrušit také
relevantní rozhodnutí správních orgánů I. i II. stupně, což je patrné z odůvodnění rozsudku.
Vzhledem k tomu, že ve výroku II. předmětného rozsudku byly chybně za zrušené
označeny pouze rozsudky krajského soudu a rozhodnutí žalovaného, a to přesto,
že z odůvodnění předmětného rozsudku, a to zejm. z jeho odstavců 27 a 29, jasně vyplývá,
že Nejvyšší správní soud shledal důvody ke zrušení rovněž rozhodnutí správního orgánu
I. stupně, byla uvedená zjevná nesprávnost ve smyslu §54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), opravena tímto usnesením.
Protože byla rozsudkem ze dne 19. 12. 2012, čj. 1 As 125/2012-56, žalovanému uložena
povinnost k plnění, předseda senátu rozhodl v souladu s §54 odst. 4 větou druhou s. ř. s.
o odložení vykonatelnosti rozsudku do doby, doku toto opravné usnesení nenabude právní moci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2013
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu