ECLI:CZ:NSS:2012:15.KSE.11.2012:65
sp. zn. 15 Kse 11/2012 - 65
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová, JUDr.
Vladimír Veselý, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela Vilímková, Mgr. Martina Douchová
a Mgr. Zuzana Komínková projednal v ústním jednání dne 20. 11. 2012 návrh na zahájení
kárného řízení o kárné odpovědnosti soudních exekutorů ze dne 26. 6. 2012, podaný předsedou
Okresního soudu v Karviné JUDr. Janem Chowaniecem proti JUDr. K. U., soudnímu
exekutorovi, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem Minská 54, Brno, a rozhodl
takto:
I. Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů a ust. §120 odst. 2 exekučního řádu se kárně obviněný
JUDr. K. U., soudní exekutor,
Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem Minská 54, Brno,
z p r o š ť u j e
kárné žaloby pro skutek, že
a) v rámci exekuce prováděné na základě exekučního příkazu čj. 97 EX 6953/08 - 19
ze dne 11. 11. 2008 prodejem bytové jednotky náležející do společného jmění povinné a jejího
manžela po neúspěšně proběhlé dražbě dne 31. 8. 2010 nerespektoval ust. §336m odst. 1 o. s. ř.,
když přistoupil k nařízení dalšího dražebního jednání (protokol o opětovné dražbě ze dne
19. 4. 2011, čj. 97 EX 6953/08 - 122) bez toho, aniž by tento zákonem předvídaný postup
oprávněný navrhl,
b) po obdržení informace o zániku způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení –
obdrženého přípisu Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2011 se sdělením o záměru dosud
neukončené exekuce zastavovat postupem dle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. činil kroky k dalšímu
provádění této exekuce a dne 9. 8. 2011 vydal usnesení čj. 97 EX 6953/08 - 130, kterým i přes
toto upozornění rozhodl, že v dosud probíhající exekuci bude pokračováno se společností PPF
B1 B:V:, se sídlem v Amsterodamu, tudíž vydal nezákonné rozhodnutí o procesním nástupnictví
dle §36 exekučního řádu a §107 o. s. ř., čímž porušil ust. §2 exekučního řádu,
c) opakovaně nezákonným způsobem rozhodoval o procesním nástupnictví rovněž
v průběhu dalších exekucí vedených např. pod sp. zn. 97 EX 7639/08, 97 EX 6473/09,
97 EX 5854/09, 97 EX 9332/08, 97 EX 8385/08, 97 EX 3589/09, 97 EX 8594/08 i poté,
co mu již muselo být navíc z jeho vlastní činnosti známo, že i Okresní soud v Karviné shledává
důvody pro zastavení exekucí a nejpozději od 13. 10. 2011 provádění veškerých exekucí
vedených k návrhu zaniklé obchodní firmy Home Credit Finance 1 B.V. se sídlem v Nizozemí
odkládal,
čímž
se měl dopustit kárného provinění dle §116 odst. 2 exekučního řádu,
protože uvedené skutky nejsou kárným proviněním.
II. Podle ust. §19 odst. 4 ve spojení s ust. §14 písm. c) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů a ust. §120 odst. 2 exekučního řádu
se kárné řízení pro skutek spočívající v tom,
že soudní exekutor v průběhu řízení vedeného pod sp. zn. 97 EX 6953/08
(46 Nc 1973/2008) přistoupil k vydání exekučního příkazu čj. 97 EX 6953/08 - 59, kterým dne
18. 3. 2009 rozhodl, že nařízená exekuce bude prováděna srážkami z důchodu manžela povinné,
a to i přes to, že tímto způsobem nebylo možné nařízenou exekuci provádět, pokud postižený
nárok na důchod p. V. H. není součástí SJM a nemohl tak být postižen exekucí vedenou vůči K.
H., čímž porušil ust. §38 odst. 1 a 3 exekučního řádu a §2 cit zákona,
z a s t a v u je ,
neboť zanikla odpovědnost za kárné provinění.
Odůvodnění:
Kárný návrh podal předseda Okresního soudu v Karviné, jakožto kárný žalobce dle §117
odst. 2 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále
„exekuční řád“). Kárná žaloba byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu, jakožto kárnému
soudu dle ust. §3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o řízení ve věcech soudců“) dne
28. 6. 2012. Kárný návrh byl podán ve lhůtě dle §117 odst. 3 exekučního řádu.
I. Obsah kárného návrhu
Kárný žalobce konstatuje, že kárně obviněný soudní exekutor ve všech věcech exekucí
nařízených Okresním soudem v Karviné, jejichž provedením byl pověřen k vymožení peněžitých
pohledávek na majetek povinných, přistoupil v průběhu řízení vedeného
pod sp. zn. 97 EX 6953/08 (46 Nc 1973/2008) k vydání exekučního příkazu čj. 97 EX 6953/08 -
59, kterým dne 18. 3. 2009 rozhodl, že nařízená exekuce bude prováděna srážkami z důchodu
manžela povinné, a to i přes to, že tímto způsobem nebylo možné nařízenou exekuci provádět,
pokud postižený nárok na důchod není součástí SJM, čímž porušil ust. §38 odst. 1 a 3
exekučního řádu a §2 cit zákona. V rámci této exekuce prováděné na základě exekučního příkazu
čj. 97 EX 6953/08 - 19, ze dne 11. 11. 2008 prodejem bytové jednotky náležející do společného
jmění povinné a jejího manžela po neúspěšně proběhlé dražbě dne 31. 8. 2010 nerespektoval
ust. §336m odst. 1 o. s. ř., když přistoupil k nařízení dalšího dražebního jednání (protokol
o opětovné dražbě ze dne 19. 4. 2011, čj. 97 EX 6953/08 - 122) bez toho, aniž by tento zákonem
předvídaný postup oprávněný navrhl.
Kárně obviněný rovněž po obdržení informace o zániku způsobilosti oprávněného být
účastníkem řízení – obdrženého přípisu Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2011 se sdělením
o záměru dosud neukončené exekuce zastavovat postupem dle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., činil
kroky k dalšímu provádění této exekuce a dne 9. 8. 2011 vydal usnesení čj. 97 EX 6953/08 - 130,
kterým rozhodl, že v dosud probíhající exekuci bude pokračováno se společností PPF B1 B.V,
se sídlem v Amsterodamu, a to přesto, že o zániku subjektivity oprávněného byl informován
rovněž Exekutorskou komorou ČR; tudíž vydal nezákonné rozhodnutí o procesním nástupnictví
dle §36 exekučního řádu a §107 o. s. ř., čímž porušil ust. §2 exekučního řádu.
Kárný žalobce poukazuje na to, že zcela stejným nezákonným způsobem rozhodoval
kárně obviněný o procesním nástupnictví rovněž v průběhu dalších exekucí vedených
např. pod sp. zn. 97 EX 7639/08, 97 EX 6473/09, 97 EX 5854/09, 97 EX 9332/08,
97 EX 8385/08, 97 EX 3589/09, 97 EX 8594/08 i poté, co mu již muselo být navíc z jeho
vlastní činnosti známo, že i Okresní soud v Karviné shledává důvody pro zastavení exekucí
a nejpozději od 13.10.2011 provádění veškerých exekucí vedených k návrhu zaniklé obchodní
firmy Home Credit Finance 1 B.V. se sídlem v Nizozemí odkládal.
II.Vyjádření kárně obviněného
Kárně obviněný soudní exekutor prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ludvíka Ševčíka
ke skutečnostem uváděným v kárné žalobě zaslal Nejvyššímu správnímu soudu písemné
stanovisko, v němž k jednotlivým vytýkaným skutkům uvedl:
1) Pokud je tvrzeno, že k nesprávnému vydání exekučního příkazu ve věci vedené
pod sp. zn. 97 EX 6953/08 (46 Nc 1973/2008) došlo dne 18. 3. 2009 a návrh na zahájení
kárného řízení byl podán 28. 6. 2012, stalo se tak po lhůtě 3 let uvedené v ust. §117 odst. 3
exekučního řádu a odpovědnost soudního exekutora za kárné provinění zanikla; je zde proto dán
důvod pro zastavení kárného řízení dle §14 písm. c) zák. č. 7/2002 Sb.
2) Stran tvrzeného pochybení, které je spatřováno v údajném nerespektování ust. §336m odst. 1
o. s. ř. tím, že kárně obviněný přistoupil k nařízení dalšího dražebního jednání bez toho, aniž
by tento zákonem předvídaný postup oprávněný navrhl, kárně obviněný konstatuje, že zákonná
úprava obsažená v ust. §335, resp. §336m odst. 1 o. s. ř. nedopadá na exekuční řízení, které má
vlastní speciální úpravu.
Podle ust. §58 odst. 3 exekučního řádu způsob exekuce určí pověřený exekutor, který
postupuje při provádění exekuce dle §46 odst. 1 exekučního řádu rychle a účelně, přitom činí
i bez návrhu úkony směřující k jejímu provedení. Exekutor provádí exekuci až do vymožení
pohledávky a jejího příslušenství. Z uvedeného je zřejmý podstatný rozdíl v úpravě provedení
výkonu prodejem nemovitosti (dle cit. ustanovení o. s. ř.) a exekucí prodejem nemovitosti. Tento
vede k přesvědčivému závěru, že exekutor, který nepotřebuje k provedení exekuce prodejem
nemovitosti návrh oprávněného, nepotřebuje ani návrh oprávněného k dalšímu dražebnímu
jednání. Uvedený názor není ani ojedinělý ani překvapivý; kárně obviněný zde odkazuje
na Komentář C.H.Beck, 2. vydání (Kasíková, Kučera, Plášil, Šimka, Jurmanová, Hubáček),
str. 196, podle něhož exekutor je povinen, poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení
exekuce s pověřením k jejímu provedení, činit úkony, kterými vede efektivně exekuci k jejímu
provedení, a to do doby, kdy exekuce skončí vynuceným splněním povinnosti (případně
zastavením či upuštěním od exekuce). Exekutor je povinen činit uvedené kroky, a to i bez návrhu
oprávněného, soudu, či jiných osob. V první fázi exekutor zjišťuje informace o majetku
povinného, podle výsledků zjištění zvolí způsoby, kterými bude exekuce provedena. Postup
exekutora může být ovlivňován pouze soudem, a to jen v rámci možností daných ust. §52 odst. 2
exekučního řádu, z něhož vyplývá pro soud výslovné zmocnění (např. rozhodnutí o odklad -
§54, rozhodnutí o zastavení exekuce - §55).
Kárně obviněný měl pro svůj postup oporu rovněž i v rozhodovací praxi soudů;
např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 20 Co 791/2005, z jehož
odůvodnění plyne, že „ …co se týče návrhu na opětovnou dražbu ze strany oprávněného, která skutečně
nebyla učiněna dle §336m o. s. ř., je nutno přihlédnout k tomu, že exekuční řízení a jeho průběh je určován
především zákonem č. 120/2001 Sb. Pokud nejsou některé postupy exekutora při realizaci exekuce prodejem
nemovitostí v tomto zákoně upraveny, vztahují se na postup soudního exekutora dle §69 exekučního řádu
ustanovení občanského soudního řádu. Nelze však přehlédnout, že prioritním účelem a důvodem pro vydání
zákona č. 120/2001 Sb., a tedy zavedení nové instituce soudního exekutora tímto zákonem, bylo zajištění lepší
vymahatelnosti práva oprávněného a jeho nároků přiznaných mu pravomocným exekučním titulem. V podstatě
občanský soudní řád je pro potřeby exekučního řízení používán a aplikován subsidiárně, jestliže (jak již je výše
uvedeno) samotný exekuční řád neupravují postup soudního exekutora právě za účelem urychleného
a spolehlivějšího vymožení práva. Oprávněný, který si zvolí vymožení svého nároku podle exekučního řádu, musí
podat návrh soudu, který v případě, jsou-li splněny všechny skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, exekuci
nařídí a pověří její další realizací konkrétního soudního exekutora. Exekutor pověřený provedením exekuce činí
i bez návrhu úkony směřující k jejímu proveden (§46 odst. 1 exekučního řádu). Odvolací soud má za to,
že vzhledem k tomuto ustanovení není nutno vyčkat v případě první neúspěšné dražby nemovitostí dalšího návrhu
oprávněného na nařízení další dražby. Exekutor zná nejlépe majetkovou situaci povinného a nejlépe ví, které
kroky má činit k tomu, aby nárok byl vymožen. Přímo ze zákona je mu dána pravomoc volit jednotlivé druhy
a způsoby provedení exekuce formou exekučních příkazů (§58 exekučního řádu), ale také právě s ohledem
na výše uvedené us. §46 odst. 1 exekučního řádu, činit postupně kroky i přímo k realizaci svého exekučního
příkazu, a to i prodejem nemovitostí.“
Postup kárně obviněného nebyl tudíž v rozporu s platnou právní úpravou, a nelze jej vinit
z kárného provinění pro výše uvedený skutek.
3) Kárně obviněný nepopírá, že vydal usnesení čj. 97 EX 6953/08 - 130, kterým rozhodl,
že v probíhající exekuci bude pokračováno s novou společností na straně oprávněného,
a to přesto, že o zániku subjektivity původního oprávněného byl informován. Kárně obviněný
právě z uvedeného stavu vycházel a s jeho znalostí zaujal právní názor, který odůvodnil
v usnesení ze dne 9. 8. 2011, čj. 97 EX 6953/08 - 130. Učinil pouze to, co mu přísluší; v nastalé
nikoli jednoduché procesní situaci se v rámci své kompetence rozhodl pro určitý výklad
procesního práva a dle něj postupoval, vydal rozhodnutí, proti němuž je přípustný opravný
prostředek, který tak umožňuje, aby takovéto rozhodnutí bylo kvalifikovaným způsobem
přezkoumáno. To samo již předem vylučuje libovůli a možnost neomezeného, rušivého zásahu
do práv účastníků.
Kárně obviněný tvrdí, že se ničím neprovinil, připouští, že Okresní soud v Karviné zaujal
stanovisko odlišné, které vyjádřil – nutno zdůraznit v navazujícím usnesení o odkladu výkonu
exekuce, tj. v usnesení ze dne 13. 10. 2011, čj. 46 Nc 1973/2008 - 11 i v posléze vydaném
usnesení o zastavení exekuce ze dne 29. 2. 2012, čj. 46 Nc 1973/2008 - 63. Soud tak neučinil nic
jiného, než že využil své rozhodovací kompetence, zaujal svůj právní názor a podle něj rozhodl.
Přitom za toto své rozhodnutí zcela jistě nemůže nikdy soudce nést kárnou odpovědnost. Je zde
tudíž situace, kdy dva subjekty nadané rozhodovací pravomocí v rámci výkonu státní (soudní)
moci, vydaly rozhodnutí podložená svým právním názorem, přitom je žádáno, aby jeden z nich
byl za svůj právní názor postižen, a to dokonce v situaci, kdy ještě není ani najisto postaveno,
že jeho názor je nesprávný.
Kárně obviněný nad rámec uvedeného poukazuje na to, že problematika procesního
nástupnictví v dané situaci není jednoznačně řešena a názory odborné veřejnosti i orgánů
oprávněných k rozhodování se různí. Kárně obviněný volil postup, který není výjimečný, což
dokumentuje na některých jmenovitých příkladech. Konstatuje rovněž, že prakticky shodně
postupoval a vydal řadu rozhodnutí v obvodu jiných soudů a nesetkal se s odmítavým postojem,
který zaujal pouze Okresní soud v Karviné, nadto i v řadě věcí u tohoto soudu vydal shodná
rozhodnutí, která nabyla právní moci. Kárně obviněný uvádí, že ust. §36 odst. 5 exekučního řádu
umožňuje reagovat na převod nebo přechod práva oprávněného, a hmotněprávnímu nástupci tak
zajistit vstup do řízení na místo dosavadního oprávněného. Z této právní úpravy soudní exekutor
vycházel, zvolil jednu z možných variant, což není zcela jistě postup odporující právu. Svůj
postup odůvodnil rovněž v odvolání proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne
29. 2. 2012, čj. 46 Nc 1973/2008 - 63, v němž uvádí: „usnesení o procesním nástupnictví bylo rozesláno
a protože žádný z účastníků proti tomuto usnesení nepodal odvolání, nabylo právní moci dne 31. 8. 2011. Toto,
již pravomocné usnesení zaslal soudní exekutor na vědomí exekučnímu soudu a dále činil kroky k provádění
exekuce v souladu s exekučním řádem. Soudní exekutor tak neshledává žádný důvod, pro který by exekuce měla
být zastavena z důvodu nepřípustnosti, když zde není sporu ani o hmotněprávním nároku oprávněného
na vymáhanou pohledávku, ani o účastnících řízení, když na straně povinné stojí osoba zavázaná k úhradě
pohledávky na základě vykonatelného exekučního titulu a na straně oprávněného společnost, která prokazatelně
doložila převod vymáhané pohledávky na svoji osobu. K výroku exekučního soudu ohledně možnosti věřitele podat
si po zastavení exekuce nový návrh na nařízení exekuce, by soudní exekutor rád podotkl, že toto řešení by bylo
krajně nešťastné jak z hlediska zájmů strany oprávněné, která by tímto ztratila případnou výhodu pořadí při
souběhu více exekucí, tak zejména z hlediska strany povinné, kterou by toto bezdůvodné zastavení a znovu
nařízení exekuce stálo duplicitní náklady právního zastoupení prováděného za podání návrhu na nařízení
exekuce, tak duplicitní náklady soudního exekutora. Soudní exekutor podotýká, že povinný danou situaci, tedy
postoupení pohledávky oprávněným nemohl a ani nemůže nijak ovlivnit, přesto by to byl v případě zastavení
exekuce on, kdo by nesl následky v podobě hrazení dalších nákladů nově nařízené exekuce.“
Na základě uvedeného kárně obviněný má za to, že nelze jeho jednání kvalifikovat jako
porušení povinnosti stanovené právním předpisem zakládající kárné provinění.
Provádí-li kárný žalobce výčet ostatních rozhodnutí, která kárně obviněný vydal shodně
nesprávně, jak je tvrzeno ve věci 97 EX 6953/08, kárně obviněný poukazuje na to, že všechna
tato rozhodnutí byla vydána ještě před tím, než OS v Karviné vyslovil svůj nesouhlasný názor
s postupem kárně obviněného (tj. před datem 29. 2. 2012) Kárně obviněnému tak nelze důvodně
vytýkat, že opakovaně rozhodoval v rozporu s názorem soudu; tím spíše potom platí, že není-li
kárným proviněním postup řešený v předchozím skutku, nemůže jím být ani shodný postup
v době dřívější.
Kárně obviněný soudní exekutor tvrdí, že v žádném z vytýkaných skutků, který je mu
kladen za vinu nedošlo ke svévolné, zjevně právním předpisům odporující, záměrně neoprávněné
a některou ze stran poškozující aplikaci a interpretaci práva. Kárná žaloba pouze konstatuje
některá zákonná ustanovení, k jejichž porušení mělo dojít, ale již blíže neodůvodňuje proč
a z jakého důvodu lze učinit závěr o tom, že se jedná o vědomě nesprávné a zaviněné porušení
konkrétního zákonného ustanovení způsobem, který je nevysvětlitelný, nepochopitelný
a neomluvitelný natolik, že by byl způsobilý založit kárnou odpovědnost.
III. Posouzení věci kárným senátem
Při ústním jednání kárný žalobce v části týkající se bodu ad 1) vyslovil souhlas s názorem
kárně obviněného, že se jedná o skutek již prekludovaný, v ostatním setrval na kárném návrhu.
Kárně obviněný odkázal na písemné vyjádření, které bylo soudu zasláno a setrval
na závěrech, které v něm uvedl. Zdůraznil, že v daném případě aplikace a interpretace zákona jde
prakticky o stejný postup, jaký lze seznat v rozhodování soudů, má za to, že stejně jako soudce
nemůže být postihován za svůj právní názor vyslovený ve svém soudním rozhodnutí, tak nemůže
být postihován za tutéž činnost ani soudní exekutor. Není tedy možné spatřovat pochybení
exekutora v tom, jakým způsobem rozhodoval, jakým způsobem posoudil daný právní vztah
a jakým způsobem vyložil příslušný právní předpis. Nelze proto konstatovat, že postup soudního
exekutora by odporoval ustanovení §2 exekučního řádu, případně konkr. ustanovením
stavovských předpisů, která nejsou blíže v kárné žalobě rozebrána a zdůvodněna. Odkázal dále
na rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Co 791/2005, vydaném v dané věci, které bylo
předloženo k důkazu, z jehož odůvodnění je zcela zřejmý právní závěr, ze kterého kárně
obviněný vycházel, tzn. z toho, že pověřený exekutor činí i bez návrhu úkony směřující
k provedení exekuce a tudíž není potřebné, aby v rámci opětovné dražby exekutor musel
opětovnou dražbu nařídit v okamžiku až učiní návrh oprávněný. Pokud tedy dražba byla nařízena
bez ohledu na návrh oprávněného dle názoru kárně obviněného bylo postupováno v souladu
s ustanovením §46 odst. 2 exekučního řádu.
V projednávané věci není sporu o tom, zda se popsané skutky staly ani to, zda je spáchal
kárně obviněný. Sporným je, zda jsou kárným proviněním dle §116 odst. 2 exekučního řádu.
Kárné provinění spatřuje kárný žalobce v jednání contra legem, jehož se měl kárně obviněný
dopustit porušením příslušných ust exekučního řádu a příslušných ustanovení o. s. ř.
Kárný senát posoudil jednotlivé skutky, které jsou kárně obviněnému kladeny za vinu,
vycházel přitom z listinných důkazů, které byly v řízení předloženy a nebyly činěny spornými,
z vyjádření kárně obviněného a skutečností zjištěných při ústním jednání, jakož i z relevantní
právní úpravy a své konstantní judikatury.
Podle ust. §116 exekučního řádu je kárným proviněním exekutora, kandidáta nebo
koncipienta je závažné nebo opětovné porušení jeho povinností stanovených právním nebo
stavovským předpisem anebo usnesením Komory, nebo narušení důstojnosti exekutorského
povolání jeho chováním.
Podle ustanovení §2 exekučního řádu vykonává exekutor exekuční činnost nezávisle,
ale současně je při výkonu exekuční činnosti vázán Ústavou České republiky, zákony, jinými
právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním
řízení.
Podle ust. §46 odst. 2 exekučního řádu pověřený exekutor činí i bez návrhu úkony
směřující k jejímu provedení. Exekutor provádí exekuci až do vymožení pohledávky a jejího
příslušenství nebo vynucení jiné vymáhané povinnosti, nákladů exekuce a nákladů oprávněného;
tím bude exekuce provedena. Úkony a rozhodnutí exekutora a exekučního soudu jsou evidovány
v exekučním spise, který vede exekutor v listinné nebo v elektronické podobě.
Podle ust. §36 odst. 5 exekučního řádu prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného,
o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní
nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav
řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
Podle ust. §107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být
účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci,
zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší.
O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ust. §107 odst. 3 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba
a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li
zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti,
kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Z důkazů, které byly součástí spisu kárně obviněného a byly senátu předloženy, vyplynulo
následující:
Kárně obviněný vydal předmětná usnesení ve věci nařízené opětovné dražby, na která
odkazuje kárný žalobce, rovněž se zde nachází rozhodnutí soudu na které odkazuje kárný
žalobce, i rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 27 Co 791/2005, přitom z těchto
rozhodnutí vyplývají opačné právní názory; z uvedeného je zřejmé, že ani praxe soudů není
stejná. Dále jsou v tom spisovém materiálu, který předložil kárně obviněný předmětná usnesení
o právním nástupnictví, tato usnesení jsou vydána s odkazem jak na §107 odst. 3 o. s. ř.,
tak i na §36 odst. 5 exekučního řádu, usnesení jsou odůvodněná. Právního nástupnictví je přitom
založeno na existenci smlouvy o postoupení pohledávek, která je zde definována a označena.
Kárný senát při posouzení výše uvedených skutků ze zásadní skutečnosti, a to,
že exekuční řízení a jeho průběh je určován především zákonem č. 120/2001 Sb. Pokud nejsou
některé postupy exekutora při realizaci exekuce prodejem nemovitostí v tomto zákoně upraveny,
vztahují se na postup soudního exekutora dle §69 exekučního řádu ustanovení občanského
soudního řádu. Soudní exekutor při provádění exekuce je a priori vázán příslušnými ustanoveními
exekučního řádu, přitom výslovně z ustanovení §46 odst. 2, věta první opravňuje, resp. ukládá
soudnímu exekutorovi činit úkony potřebné k provedení exekuce, tedy k uspokojení nároku
oprávněného i bez návrhu, exekutor není tedy vázán ani návrhy oprávněného či jiných osob.
Citované ustanovení je přitom nutno považovat za lex specialis k ust. §336m o. s. ř.
Kárný senát proto přisvědčil názoru kárně obviněného v tom, že není nutno vyčkat
v případě první neúspěšné dražby nemovitostí dalšího návrhu oprávněného na nařízení další
dražby. Rovněž tak v případě vydání usnesení o právním nástupnictví shledal kárný senát
dostatečnou oporu skutkovou (existence smlouvy o postoupení pohledávky), tak i právní
(ust. §36 odst. 5 exekučního řádu – přitom jakkoli je již nad rámec argumentace ust. §107 odst. 3
o. s. ř., rovněž z uvedeného lze oprávněnost postupu kárně obviněného dovodit) pro postup,
který kárně obviněný zvolil.
Kárný senát již ve svém rozhodnutí čj. 15 Kse 6/2010 - 54, ze dne 19. 1. 2011 mimo jiné
konstatoval:„Kárnou odpovědnost exekutora nelze dovozovat ze skutečnosti, že tento zastává např. právní
názor odlišný od právního názoru kárného žalobce, tím spíše, vychází-li postup exekutora z relevantní judikatury
civilních soudů, v níž má právní názor exekutora oporu; jeho názor na postup v dané věci tedy nebyl zcela
ojedinělým názorovým excesem ani projevem svévole, který by zcela postrádal právní rámec. Nemohla zde být proto
založena kárná odpovědnost z hlediska závažnosti, ale zejména ani z hlediska dostatku subjektivní stránky,
protože obviněný exekutor vycházel z předpokladu určité aplikace právní úpravy. Nelze zde proto shledat zavinění
v jakékoli formě“ (též např. rozhodnutí čj. 15 Kse 12/2011 - 86 ze dne 21. 5. 2012).
V projednávané věci kárně obviněný postupoval v intencích právního názoru, který
za daného skutkového a právního stavu zaujal, přitom tento právní názor nebyl nijak ojedinělý,
nebyl výkladovým excesem, který by postrádal právní rámec, nadto byl rovněž zastáván obecnými
soudy. Nemohla zde být proto založena kárná odpovědnost z hlediska závažnosti, ale zejména
ani z hlediska dostatku subjektivní stránky, protože kárně obviněný soudní exekutor vycházel
z předpokladu určité aplikace právní normy. Nelze zde proto shledat zavinění v jakékoli formě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání (§21 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů).
V Brně dne 20. listopadu 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně kárného senátu