ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.80.2012:51
sp. zn. 7 As 80/2012 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. R., zastoupený
JUDr. Janou Brhlovou, advokátkou se sídlem K. Sliwky 125, Karviná – Fryštát, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, odbor odvolání a správních činností nepojistných sociálních
dávek, referát odvolání a správní agendy Moravskoslezský kraj, se sídlem Zelená 2824/40a, Ostrava -
Moravská Ostrava a Přívoz, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 27. 3. 2012, č. j. 38 Ad 5/2012 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátce JUDr. Janě Brhlové se nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobce (dále jen „stěžovatel“)
domáhal přezkumu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, odbor odvolání a správních
činností nepojistných sociálních dávek, referát odvolání a správní agendy Moravskoslezský
kraj (dále jen „účastník řízení“) ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. R13/507/2012/Hav,
č. j. R13/1536/2012 555.4 S10, kterým byla zamítnuta jeho žádost o obnovu řízení ve věci
pravomocného rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru sociálních věcí
ze dne 5. 1. 2011, č. j. MSK 143098/2010. Usnesením Krajského soudu v Ostravě
ze dne 27. 3. 2012, č. j. 38 Ad 5/2012 – 18, bylo rozhodnuto o postoupení věci Městskému
soudu v Praze. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že napadené rozhodnutí sice vydalo
pracoviště Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě, avšak sídlo referátu odvolání a správní
agendy Moravskoslezský kraj nemůže zakládat místní příslušnost soudu. Stejně tak ji nemůže
založit ani bydliště stěžovatele, když se nejedná o žádnou z věcí vyjmenovaných v ust. §7
odst. 3 s. ř. s. Jelikož tedy s. ř. s. ani zvláštní zákon nestanoví jinak, je k řízení místně příslušný
Městský soud v Praze, v jehož obvodu má účastník řízení sídlo.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost,
kterou odůvodnil tím, že je osobou v hmotné nouzi a jeho jediným příjmem je příspěvek
na živobytí ve výši 3.270 Kč měsíčně. Na cestu do Prahy nemá peníze a nemohl by se tak účastnit
soudního jednání. Z tohoto důvodu stěžovatel žádal, aby věc projednal a rozhodl Krajský soud
v Ostravě.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadené
usnesení v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 4,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Základní pravidlo pro určení místní příslušnosti soudu je obsaženo v ust. §7
odst. 2 s. ř. s., které stanoví, že k řízení je místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho,
kdo se u soudu domáhá ochrany, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Má-li tento
správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
Výjimka z uvedeného pravidla je obsažena v odst. 3 citovaného ustanovení, které ve znění
účinném v době rozhodování krajského soudu stanovilo, že ve věcech důchodového pojištění
a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody je k řízení příslušný krajský soud,
v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal žalobu ve věci příspěvku na péči, tj. ve věci,
která nebyla výslovně uvedena v §7 odst. 3 s. ř. s., byl pro určení místní příslušnosti soudu
určující odst. 2 citovaného ustanovení.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 15. 2. 2012,
č. j. 6 Ads 15/2011 - 143) je pro určení místní příslušnosti správního soudu ve smyslu §7
odst. 2 s. ř. s. stěžejní sídlo správního orgánu; umístění jeho organizačních útvarů (poboček,
odborů, pracovišť) není rozhodující. Vzhledem k tomu, že sídlo účastníka řízení je v Praze,
postupoval krajský soud v případě stěžovatele v souladu se zákonem, pokud věc postoupil
Městskému soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud však mimo rámec přezkumného řízení poukazuje na skutečnost,
že s účinností zákona č. 396/2012 Sb. od 26. 11. 2012 došlo ke změně pravidel pro určení místní
příslušnosti tak, že podle ust. §7 odst. 3 s.ř.s. je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu
má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje, ve věcech
důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody
a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele,
dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby
se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi. Podle čl. XXV
citovaného zákona věci taxativně uvedené v ust. §7 odst. 3 s. ř. s. , v nichž byla dána místní
příslušnost Městského soudu v Praze a ve kterých nebylo rozhodnuto do dne účinnosti zákona
č. 396/2012 Sb., převezmou a dokončí krajské soudy místně příslušné podle ust. §7 odst. 3 s. ř. s.
Protože věc příspěvku na péči je výslovně uvedena v ust. §7 odst. 3 s. ř. s., kdy je
pro určení místní příslušnosti soudu rozhodující bydliště žalobce, převezme a dokončí věc
stěžovatele Krajský soud v Ostravě, v jeho obvodu je stěžovatelovo bydliště.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ust. §109
odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a účastníkovi řízení žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanovena zástupkyní advokátka
a podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokátky včetně hotových
výdajů stát. V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatele odměnu
za zastupování nepřiznal, neboť z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by učinila nějaký úkon,
za který náleží odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu