ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.106.2013:39
sp. zn. 4 As 106/2013 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: RNDr. A.
Z., CSc., zast. JUDr. Janem Touškem, advokátem, se sídlem Služeb 3056/4, Praha 10,
proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, za
který v řízení jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo
nábřeží 390/42, Praha 2, II) Lesy České republiky, s.p., se sídlem Přemyslova 1106, Hradec
Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 18. 6. 2013, č. j. 30 A 52/2012 – 126,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím žalovaného č. j. KUJI 23214/2012 ODSH 304/2012 – Ma/RODV, ze dne
3. 4. 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno
rozhodnutí Městského úřadu Havlíčkův Brod, ze dne 29. 11. 2011, č. j. ST/1377/2010/Ha,
kterým byla povolena stavba Polní cesta C1 “K obecnímu lesu“ Nová Ves u Leštiny.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že nemohl přisvědčit námitkám
žalobkyně, že nebyla do dokumentace zakreslena změna nivelety vozovky v místě rámového
propustku přes Vranidolský potok, protože k projektové dokumentaci předložené k žádosti
o vydání stavebního povolení byla doložena dokumentace se zakreslenou výškou komunikace
nad propustkem (podélný řez výkres F.2.1. Původní polní cesta se nacházela v úrovni terénu,
kóty terénu je možno ztotožnit s niveletou současné polní cesty. K námitce žalobkyně o zásahu
projektové dokumentace do intravilánu obce a nemožnosti uplatnění snížení vozovky v jejím
intravilánu žalovaný konstatoval, že snížení nivelety před rámovým propustkem ve směru
od obce je nad rámec navržené stavby a že není předmětem tohoto stavební povolení; předmětná
stavba má délku 220 m a její začátek je cca 3 metry od osy rámového propustku. Žalovaný
v neposlední řadě nesouhlasil s obavami žalobkyně směřující do odvodnění formou trubního
kanálu místo stávajícího přelivu přes komunikaci, přičemž odkázal na to, že za soulad projektové
dokumentace s technickými předpisy je zodpovědný projektant stavby; dále uvedl, že odvod
dešťové vody nelze řešit přelivem přes komunikaci, protože je vhodnější realizace trubního
propustku pod komunikací, který zajistí odvod vody, aniž by byly poškozeny konstrukční vrstvy
komunikace odplavením, resp. zanesením drobných částic zeminy či stavebního materiálu.
[2] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou ze dne 28. 5. 2012, v níž
tvrdila, že již ve svém odvolání poukazovala na to, že povolovaná stavba prochází záplavovým
územím Vranidolského potoka, kterému kříží jeho tok, a že přes existující stavbu polní cesty se
při přívalových deštích přelévá voda na louky na levém břehu potoka. Stav po realizaci povolené
stavby polní cesty bude podle žalobkyně ještě horší, protože niveleta vozovky podle projektové
komunikace má být ve značné délce zvýšena oproti stávající niveletě o 40 cm, čímž dojde
k zamezení přirozeného přelivu a k navýšení rizika zatopení jejích nemovitostí. Žalovaný se
s touto skutečností podle žalobkyně vypořádal nedostatečně, když uvedl, že v průběhu řízení
došlo k doplnění projektové dokumentace o řešení odtokových vod a že výška komunikace nad
propustkem je doložena podélným řezem se zakreslenou kótou. Žalobkyně byla přesvědčena, že
postupem žalovaného bylo zasaženo do jejích práv, přičemž se odvolávala na odborný posudek
vypracovaný znalcem z oboru vodního hospodářství Ing. Jaroslavem Bedrnou č. 17/2012 ze dne
15. 5. 2012, podle nějž již stávající místní poměry nejsou z širších vodohospodářských hledisek
uspokojivé a podle kterého hlavním nedostatkem dokumentace je nedostatečný hydrotechnický
průkaz průchodnosti nově navrženého mostku s tím, že výškový systém projektu neobsahuje
výškové vazby navrženého mostku na výškové charakteristiky blízkého vodního díla. S ohledem
na tyto skutečnosti žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí.
[3] Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 12. 10. 2012, v němž tvrdil, že znalec
Ing. Jaroslav Bedrna s ohledem na svou specializaci (obor vodní hospodářství, odvětví meliorace
a obor projektování) nemůže posoudit projektovou dokumentaci stavby pozemní komunikace,
kterou ověřil Ing. Z. N., autorizovaný inženýr pro dopravní stavby, mosty a inženýrské
konstrukce, protože pan Bedrna není znalcem pro oblast dopravních staveb. Náležitosti
projektové dokumentace pro stavby veřejně přístupných účelových komunikací jsou stanovené
v příloze č. 8 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních
staveb. V předložené projektové dokumentaci bylo řešeno odvodnění, které však podle
žalovaného může sloužit pouze k odvodnění komunikace, nemůže zajišťovat odvodnění širokého
okolí stavby. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí předmětné žaloby jako nedůvodné.
[4] Žalobkyně k věci podala repliku ze dne 5. 11. 2012, v níž setrvala na svém stanovisku, že
napadené rozhodnutí je nezákonné. Znalec Ing. Bedrna je podle žalobkyně způsobilý vyjadřovat
se k předmětné otázce, neboť je znalcem z oboru projektování. Žalobkyně vytýkala žalovanému,
že se k věci samé a k jí tvrzeným pochybením nevyjádřil. Před realizací stavby se povrchové vody
přes cestu přelévaly, po její realizace již toto s ohledem na přesměrování vod do úzké oblasti za
propustkem a trubní kanál nebude možné. S ohledem na špatný stav rybníka bude realizací stavby
zvýšeno riziko, že voda nebude mít kam odtéct a že zalije pozemky žalobkyně. Podklady zajištěné
žalovaným podle žalobkyně nedostojí požadavkům na ně kladeným vyhláškou č. 146/2008 Sb.,
protože se nezabývají vlivem infrastruktury a jejím začleněním do území, zvláště když neřeší
statické a hydrotechnické posouzení s údaji o povodňových hladinách. Na tuto skutečnost přitom
upozorňuje znalec Ing. Bedrna ve svém posudku.
[5] Usnesením ze dne 5. 12. 2012, č. j. 30 A 52/2012 – 69, Krajský soud v Hradci Králové
přiznal žalobě odkladný účinek. Krajský soud poukázal na to, že se nemůže v tomto rozhodnutí
zabývat správností argumentace žalobkyně, ale nepřehlédl, že správní orgány se s totožnými
námitkami vypořádaly skromněji a že věcné argumenty obsažené v žalobě žalovaný ve svém
vyjádření nevyvrátil. Žalobkyně dle krajského soudu prokázala, že není v dané situaci postaveno
najisto, že by realizace předmětné stavby nemohla zhoršit dosavadní stav odtokových poměrů
v daném území a způsobit za určitých okolností zaplavení jejích nemovitostí.
[6] K žalobě se vyjádřila osoba zúčastněná na řízení I), která poukázala na to, že stavba
pozemní komunikace již byla realizována, ale že z důvodu přiznání odkladného účinku žalobě
nemůže být vydán kolaudační souhlas, tudíž stavba nemůže být užívána, což ohrožuje dopravní
obslužnost dalších pozemků, a že jí vznikají další náklady. Proto osoba zúčastněná na řízení I)
navrhovala zrušit usnesení krajského soudu ze dne 5. 12. 2012, č. j. 30 A 52/2012 – 69, kterým
byl žalobě přiznán odkladný účinek.
[7] Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 2. 2013, č. j. 30 A 52/2012 – 93,
zrušil usnesení ze dne 5. 12. 2012, č. j. 30 A 52/2012 – 69, kterým byl žalobě přiznán odkladný
účinek. Poukázal přitom na to, že pokud předmětná stavba již stojí (což žalobkyně ve svém
návrhu neuvedla), nemá smysl přiznávat žalobě odkladný účinek. Krajský soud přisvědčil osobě
zúčastněné na řízení I), že zde existuje možnost, že se jí zvýší náklady na realizaci předmětné
stavby a že ostatní osoby jsou nemožností užívat předmětnou komunikaci dotčeny na svých
právech.
[8] K jednání soudu nařízenému na 11. 6. 2013 osoba zúčastněná na řízení přiložila vyjádření
Agroprojekce Litomyšl spol. s r.o., ze dne 6. 5. 2013, podle kterého navrhovaná niveleta nové
cesty byla vedena výškově – shodně s původní cestou, přičemž místo křížení s vodotečí je řešeno
novým rámovým propustkem 2 x 1 m požadované zadané kapacity Q
20
(návrh průtočného
profilu je zcela transparentně doložen) nahrazující původní nevyhovující trubní propustek 2x DN
600. Nově navržený průtočný profil obdélníkového průřezu prakticky zvyšuje původní kapacitu
více než 6x, takže průtočnost nebyla snížena. Navržené cestní příkopy zajišťují stabilitu cestního
tělesa; přírůstek plochy povodí jejich umístěním je zcela zanedbatelný. V důsledku navržení
parametrů stavby shodně s původním stavem či jejich zlepšením nebyla prováděna ani
požadována žádná studie vodohospodářských poměrů lokality.
[9] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 6. 2013, č. j. 30 A 52/2012 – 126,
žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění poukázal na to, že napadeným rozhodnutí nebyla
povolena výstavby zcela nové pozemní komunikace, nýbrž stavební úprava stávající cesty, která
v daném území existuje tzv. odnepaměti, tj. modernizace cesty v rámci realizace schválených
pozemkových úprav v dané oblasti, přičemž mělo dojít k rozšíření dosavadní cesty a zvýšení její
únosnosti. Podstatou námitek žalobkyně proti této stavbě je domnělé zhoršení
vodohospodářských poměrů v daném území, které však fakticky podle závěru krajského soudu
nemůže způsobit realizace pozemní komunikace, ale které je zapříčiněno špatným stavem
nedalekého rybníka ve vlastnictví obce Nová ves u Leštiny. Nepříznivý stav rybníka však nelze
řešit v napadeném rozhodnutí. Správní orgány sice měly v souladu s vyhláškou č. 146/2008 Sb.,
řešit účinky a vazby povolované stavby na okolní pozemky, jak požaduje stěžovatelka, ale toto se
vztahuje na samotnou povolovanou stavbu, která žádné změny v porovnání se současným
stavem nepřináší, protože samotná žalobkyně uvádí, že pokud by nedocházelo k extrémnímu
vzdutí hladiny rybníka, nehrozilo by ani zaplavení jejích nemovitostí. Krajský soud dospěl
k závěru, že hlavní příčinou možného ohrožení vodou je nevyhovující stav sousedního rybníka,
který je nutné řešit v jiném řízení než ve stavebním řízení. Samotné orgány životního prostředí,
které mají na starost problematiku vodohospodářských poměrů, proti realizaci pozemní
komunikace ničeho nenamítaly. Problematické odtokové poměry nevznikly v důsledku této
úpravy, ale panovaly v dané lokalitě již dávno. Správní orgány nadto vyhověly požadavku
žalobkyně na zachování nivelety pozemní komunikace v místě propustku, možnost přelivu je
proto stejná. Instalací rámového propustku o rozměrech 2x1 m oproti dvěma trubkám
o průměru 60 cm nemůže dojít ke zhoršení průtoku vody. Žalobkyně sice namítala porušení
svých práv a chráněných zájmů, ale toto blížeji nerozvedla; fakticky dle závěru krajského soudu se
svou argumentací snaží napravit vodohospodářské poměry v daném území, což ji nepřísluší.
Správní orgány proto v dané věci rozhodly v souladu se zákonem. Požadavky znalce Ing. Bedrny
jdou podle krajského soudu nad rámec příslušných předpisů, nadto samotný znalec dospívá
k závěru, že hlavní příčinou možných problémů je nevyhovující stav rybníka.
[10] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2013,
č. j. 30 A 52/2012 – 126, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne
3. 7. 2013 z důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů. Tvrdila, že krajský soud prokázané skutečnosti a důkazy
neobjektivně hodnotil a dospěl k nesprávným závěrům. Poukazovala na odůvodnění usnesení ze
dne 5. 12. 2012, kterým byl žalobě přiznán odkladný účinek, jež bylo podle jejího mínění vydáno
s cílem dořešit a odstranit vady projektu na základě její žalobní argumentace, že realizací stavby
budou povrchové vody přesměrovány, přičemž v případě zpomalení odvodu přívalových vod se
zvýší riziko zatopení pozemků stěžovatelky. S těmito skutečnostmi a závěry obsaženými
v předchozím usnesení se krajský soud v napadeném rozsudku nevypořádal, pouze se ztotožnil se
závěrem žalovaného, že realizací stavby nedojde k žádnému zásahu do stávajících odtokových
poměrů, což je ale v rozporu se závěrem posudku Ing. Jaroslava Bedrny, který popisuje řadu
problémů vzniklých realizací předmětné stavby. Stěžovatelka opakovaně poukazovala na to, že již
v současné době riziko zatopení jejich pozemků hrozí, jak dokazují záplavy z roku 2010.
Neposkytnutím ochrany pozemkům stěžovatelky před povodněmi došlo k porušení čl. 11
Listiny základních práv a svobod. Napadené rozhodnutí nemůže být v souladu s vyhláškou
č. 146/2008 Sb., neboť samotný žalovaný ve vyjádření ze dne 12. 10. 2012 uvedl, že bylo řešeno
pouze odvodnění pozemní komunikace, ale nebyly řešeny důsledky tohoto odvodnění na okolí
stavby. Znalecký posudek Ing. Jaroslava Bedrny podle stěžovatelky bez jakýchkoli pochyb
prokazuje, že realizací předmětné stavby dojde k narušení místních vodohospodářských poměrů
a bude zvýšeno riziko zalití pozemků stěžovatelky vodou. Stěžovatelka s odkazem na tento
posudek rovněž nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že projektová dokumentace obsahuje
hydrotechnické výpočty pro případ dvacetileté vody.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil v podání ze dne 30. 7. 2013, v němž odkázal na
odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozsudku krajského soudu. Argumentaci stěžovatelky
považoval za vyvrácenou, proto navrhoval zamítnutí kasační stížnosti.
[12] Osoba zúčastněná na řízení I) se v podání ze dne 8. 8. 2013 ztotožnila s rozsudkem
krajského soudu. Dále zaujala stanovisko, že znalecký posudek Ing. Jaroslava Bedrny nelze v dané
věci použít, protože nemá náležitosti podle ustanovení §127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a představuje proto pouhý listinný důkaz. Poukázala na
to, že realizací stavby naopak dojde ke zlepšení odtokových poměrů z důvodu nového
potrubního kanálu a rámového propustku. Stěžovatelka podle ní nesprávně dovozuje zhoršení
vodních poměrů, které jsou však způsobeny nikoli předmětnou pozemní komunikací, ale
špatným stavem sousedního rybníka, což však v dané věci nebylo nikým řešeno.
[13] V replice ze dne 26. 8. 2013 stěžovatelka setrvala na svém stanovisku a poukazovala na to,
že je ohroženo její vlastnické právo nedodržením vyhlášky č. 146/2008 Sb. a neposouzením
odtokových poměrů. Jelikož se jedná o odbornou otázku, je logické k věci přiznat odborníka –
Ing. Jaroslava Bedrnu. Mimo realitu je tvrzení osoby zúčastněné na řízení I), že realizací stavby
dojde ke zlepšení odtokových poměrů.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[14] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové vzešel (ustanovení §102
s. ř. s.), kasační stížnost je včasná (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.) a přípustná, neboť nejsou
naplněny důvody podle ustanovení §104 s. ř. s.
[15] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[16] Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelka podala z důvodu uvedeném
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
přezkoumal podle tohoto ustanovení. Podle písm. a) tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené „nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.“ Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spočívá v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor.
[17] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[18] Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že součástí Projektové
dokumentace k akci „Polní cesta C1 „K obecnímu lesu“ v k.ú. Nová Ves u Leštiny“ je část
nazvaná jako hydrologické a hydrotechnické výpočty, který obsahuje Model DesQ-MaxQ, jenž
byl odvozen pro povodí, jejichž geometrickou konfigurací lze schematizovat jednou odtokovou
plochou – samostatný svah nebo dvěma odtokovými plochami – modelové povodí s údolnicí.
[19] Z obsahu znaleckého posudku ze dne 15. 5. 2012, č. 17/2012, který byl vyžádán
stěžovatelkou a jenž vypracoval Ing. Jaroslav Bedrna, znalec z oboru vodní hospodářství, odvětví
meliorizace a z oboru projektování, vyplývá, že předmětem posouzení je rekonstrukce
(modernizace) stávající polní cesty za účelem jejího rozšíření a dosažení lepší směrové i výškové
plynulosti dopravní trasy s navýšením její únosnosti. Terén, jímž probíhá modernizovaná cesta, je
poměrné sklonitý, převážně ve směru vrstevnic, přičemž v důsledku nové (vyšší) výškové úrovně
vozovky i nového většího zahloubení cestních příkopů mění komunikace dosavadní odtokové
poměry povrchové vody z jihozápadně přilehlých pozemků. Vodohospodářské důsledky nejsou
podle znalce patřičně komplexně a přesvědčivě posouzeny a vyřešeny, a to zejména pokud jde
o průtočnost povodňových vln novým mostkem, přičemž ta je závislá na hladině stálého nadržení
(resp. vzdutých hladinách) zaneseného obecního rybníka. Z širších vodohospodářských hledisek
nejsou současné místní poměry uspokojivé, jak dokládají povodňové situace v roce 1997 a 2010.
Znalec poukázal na neuspokojivý stav severně položeného průtočného rybníka s tím, že přelivná
hrana jeho bezpečnostního přepadu je zbytečně příliš vysoko položená a hladina zaneseného,
zarostlého a nevyčištěného rybníka nemajícího obtokovou stoku se při větších průtocích
v recipientu propaguje zpětným vzdutím až do míst nově projektovaného přemostění
Vranidolského potoka, což při zjišťované neuspořádanosti šířeji posuzovaných místních
odtokových poměrů povrchové vody představuje hlavní příčiny jejich nadále možných škodlivých
důsledků (záplav přilehlých nemovitostí). Znalec proto vytknul projektové dokumentaci, že přes
vyčíslení hodnot kulminančních průtoků v korytě neobsahuje náležitý hydrotechnický průkaz
průchodnosti nově navrženého mostku (alespoň pro Q20) a že neobsahuje citlivé výškové vazby
navrženého mostku na neopomenutelné výškové charakteristiky blízkého vodního díla
(na úroveň koruny jeho hráze, bezpečnostního přepadu, úroveň hladiny jeho stálého nadržení,
úrovně hladin při průtocích Q20-Q100, plošný dosah zatápěného území zpětným vzdutím
hladiny rybníka při těchto průtocích).
[20] Nejvyšší správní soud nepřisvědčuje stěžovatelce, která nezákonnost napadeného
rozsudku krajského soudu dovozuje z odůvodnění usnesení krajského soudu, kterým byl její
žalobě přiznán odkladný účinek. Stěžovatelka totiž přehlíží význam institutu odkladného účinku
podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s., který má sloužit k dočasné úpravě poměrů do vydání
meritorního rozhodnutí, které se teprve vyjádří k důvodnosti žaloby, resp. k zákonnosti
správního rozhodnutí – srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004,
č. j. 5 As 52/2004 – 172. V usnesení, kterým je rozhodováno o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, se krajský soud proto nemohl vyjádřit k tomu, jestli je žaloba důvodná, tj. zda
skutečně hrozí zvýšení povodňového rizika a zda napadené rozhodnutí trpí vytýkanými vadami,
ale musel zvážit podmínky stanovené v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s., tj. zda „by výkon nebo jiné
právní následky znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestli to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem“. Krajský soud na tuto
skutečnost ostatně v odůvodnění usnesení ze dne 15. 2. 2013, č. j. 30 A 52/2012 – 93, kterým
zrušil předchozí usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě, poukázal.
[21] Nejvyšší správní soud přisvědčuje závěru krajského soudu, že realizací předmětné stavby
nedojde k významné změně vodohospodářských poměrů v dané oblasti. Jak totiž vyplývá
z obsahu spisu a z totožných vyjádření účastníků řízení, na místě nově budované stavby pozemní
komunikace již polní cesta existuje. Samotný směr této nové pozemní komunikace vybudované
na vrstevnici či její umístění proto nemůže z logiky věci způsobit negativní změnu
vodohospodářských poměrů, neboť ty jsou již změněny existencí stávající pozemní komunikace.
Zhotovení odvodnění pozemní komunikace ústící do Vranidolského potoka, resp. do rybníka,
namísto přirozeného rozlivu nemůže představovat vzhledem k velikosti stavby a množství vody,
které na ní bude zachyceno, tak podstatnou změnu místních vodohospodářských poměrů
s ohledem na značně špatný stav severně položeného průtočného rybníka.
[22] Negativní vodohospodářské poměry, které popisuje stěžovatelka, jsou podle přesvědčení
Nejvyššího správního soudu způsobeny nikoli předmětnou pozemní komunikací, ať už před
rekonstrukcí nebo po ní, ale hlavní příčinou tamějších špatných poměrů je (ostatně) i podle
závěrů znaleckého posudku ze dne 15. 5. 2012, č. 17/2012, jenž vypracoval Ing. Jaroslav Bedrna,
špatný stav severně položeného průtočného rybníka. Pokud je jeho stav špatný a voda při
zvýšeném průtoku jím nemůže adekvátně protékat, hromadí se v něm, resp. před ním, a ohrožuje
přilehlé pozemky. Velikost průtoků pod mostkem na rekonstruované pozemní komunikaci je
v tomto směru prakticky irelevantní, protože i kdyby byl průtok sebevětší, nezabránil by vylití
vody z koryta, pokud za tímto mostkem nemůže voda dále volně protékat a jestliže se za ním
bude hromadit. Tento závěr o nevyhovující situaci ostatně dokládá sama stěžovatelka tím, že
se dovolává povodní v roce 1997 a 2010, které zcela zjevně nemohly být zapříčiněny
rekonstruovanou komunikací a nově zbudovaným mostkem.
[23] Nepříznivá vodohospodářská situace, kterou namítá stěžovatelka, jež se v tomto směru
dovolává ochrany svého vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod,
nemůže být řešena v předmětném stavebním řízení, ale v řízení podle zákona č. 254/2001 Sb.,
o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, jehož
předmětem by byl stav severně položeného průtočného rybníka.
[24] Nejvyšší správní soud z projektové dokumentace ověřil, že se zabývala vlivem této
pozemní komunikace na okolí a že obsahuje příslušné výpočty průtoků ve Vranidolském potoce.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 10. 2012 pouze konstatoval, že projektová dokumentace
řeší odvodnění předmětné pozemní komunikace, nemůže ale řešit komplexní vodohospodářskou
situaci v území (a její odvodnění), protože její nepříznivý stav je dle všech podkladů způsoben
severně položeným průtočným rybníkem.
[25] Jestli jsou závěry a výpočty v projektové dokumentaci správné, však Nejvyšší správní
soud posoudit nemůže, protože jejich správnost stěžovatelka v řízení před krajským soudem
nezpochybnila, pouze dovozovala jejich neexistenci.
[26] Ve vztahu k argumentaci stěžovatelky ohledně toho, že projektová dokumentace je vadná
v rozsahu článku A.2.e, A.8.1., B.1., B.2. a C.2.1.4.d, musí Nejvyšší správní soud konstatovat, že
je nepřípustná ve smyslu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s., neboť stěžovatelka touto argumentací
uplatňuje zcela jiné důvody, než které uplatnila v řízení před krajským soudem.
[27] Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[28] Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 - 77,
„kasační stížnost může účinně směřovat jen proti těm důvodům soudního rozhodnutí, na němž je toto rozhodnutí
postaveno.“ K obdobným závěrům se Nejvyšší správní soud přihlásil v rozsudku ze dne
25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 - 155, ve kterém uvedl, že „ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. představuje
zavedení koncentračního principu do řízení před Nejvyšším správním soudem. Užití tohoto principu lze považovat
za zcela racionální, neboť zajišťuje, aby výhrady účastníků řízení proti (zde) pravomocnému správnímu
rozhodnutí byly pořadem práva nejprve projednány krajskými soudy, přičemž Nejvyšší správní soud přezkoumá
již pouze zákonnost závěrů krajských soudů k jednotlivým skutkovým a právním otázkám, které jim byly
v žalobách předestřeny (promítly-li se, pochopitelně, do námitek kasačních). Pokud by bylo v řízení před Nejvyšším
správním soudem (myšleno v řízení o kasační stížnosti) připuštěno uplatnění skutkových a právních novot
(zde srov. též ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s.) vedlo by to fakticky k popření kasačního principu, na němž je
řízení o tomto mimořádném opravném prostředku vystavěno. Ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. (obdobně
jako §109 odst. 4 s. ř. s., vylučující možnost dodatečného uplatňování argumentů skutkových) tedy nesleduje
restrikci práv fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně. Po účastnících předcházejícího žalobního
řízení (z logiky věci je zřejmé, že musí jít pouze o účastníky aktivně legitimované) lze jistě spravedlivě požadovat,
aby na principu vigilantibus jura postupovali v řízení shora popsaným způsobem s tím, že v případě,
kdy tak neučiní, ponesou (z hlediska možnosti uplatnění procesní argumentace v dalším stupni)
případné nepříznivé důsledky.“ V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2008,
č. j. 1 Afs 102/2008 – 39, bylo konstatováno, že „podle §104 odst. 4 s. ř. s. totiž není kasační stížnost
přípustná, opírá-li se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Tato výhrada dopadá i na případy, kdy žalobce sice onu námitku před soudem
uplatnil, učinil tak však až po uplynutí lhůty k podání žaloby.“
[29] Řízení o kasační stížnosti jako mimořádném opravném prostředku proti pravomocným
rozhodnutím krajských soudu podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. slouží k přezkumu zákonnosti
a správnosti rozhodnutí krajských soudů; nevytváří proto novou instanci k přednesu další
skutkové a právní argumentace pro žalobce. Nejvyšší správní soud se tedy za dané procesní
situace nemůže věcně vyjádřit k argumentaci dovozující vadnost projektové dokumentace
v rozsahu článku A.2.e, A.8.1., B.1., B.2. a C.2.1.4.d. Tuto argumentaci stěžovatelka uvedla
až v kasační stížnosti, což je v rozporu s ustanovením §104 odst. 4 s. ř. s., které ve smyslu výše
uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu zakotvuje koncentraci řízení před krajskými
soudy, tj. stěžovatelka měla veškerou svou argumentaci dokládající podle jejího názoru
nezákonnost a nesprávnost napadeného rozhodnutí uvést již v řízení před krajským soudem
ve lhůtě podle ustanovení 72 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nadto poukazuje na to, že tato
argumentace není projednatelná rovněž z toho důvodů, že je naprosto neurčitá
a nekonkrétní, neboť z ní není jakkoli zjevné, co stěžovatelka této projektové dokumentaci
konkrétně vytýká - rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[30] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové k závěru, že nebyl naplněn tvrzený
důvod podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., za použití ustanovení §109
odst. 3 a 4 s. ř. s. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle
§110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[31] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci procesně úspěšná,
proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá; žalovanému náklady řízení nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznal. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť toto právo
by jim podle ustanovení §60 odst. 5 s. ř. s. vzniklo pouze v případě náhrady nákladů, které jim
vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud uložil, což se v daném případě
nestalo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu