ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.1.2013:37
sp. zn. 6 Ads 1/2013 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. Z.,
zastoupeného Mgr. Jitkou Kapsovou, advokátkou, se sídlem Hodinářská 1523, Uherský Brod,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2012, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2012, č. j. 41 Ad 9/2012 - 62,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Jitce Kapsové, advokátce, se sídlem
Hodinářská 1523, Uherský Brod, se přizná v á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 2600 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) rozsudek Krajského
soudu v Brně ze dne 28. 11. 2012, č. j. 41 Ad 9/2012 – 62 (dále též „krajský soud“ a „napadený
rozsudek“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2012, č. j. X
(dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná potvrdila zamítnutí stěžovatelovy žádosti o
zvýšení jeho invalidního důchodu. Žalovaná shledala, že pokles stěžovatelovy pracovní
schopnosti činil 50 %, což podle §39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), lze
kvalifikovat nadále jako invaliditu druhého stupně, takže u stěžovatele nedošlo ke změně stupně
invalidity.
[2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí správní žalobu, v níž namítal nesprávně
zjištěný rozsah jeho zdravotního postižení. Krajský soud v rámci dokazování nechal posoudit
zdravotní stav stěžovatele a míru poklesu jeho pracovní schopnosti posudkovou komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „PK MPSV“). PK MPSV na základě
posouzení lékařských zpráv, odborných nálezů a prošetření zdravotního stavu stěžovatele dospěla
k závěru, že stěžovatel trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož rozhodující
příčinou je polyneuropatie dolních končetin. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu podřadila pod kapitolu VI. (postižení nervové soustavy) položku 9 (postižení
periferních nervů, polyradikuloneuritidy, neuropatie) stupeň 9b (středně těžké funkční postižení, závažná
porucha motorických funkcí, podstatné omezení pohyblivosti jedné končetiny nebo její části nebo lehké postižení
funkce dvou končetin, některé denní aktivity omezeny) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování
invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), s rozpětím poklesu
pracovní schopnosti 20 – 40 %. Vzhledem k omezení hybnosti pravého hlezenního kloubu
při poúrazové artróze stěžovatele stanovila pokles jeho pracovní schopnosti na horní hranici
rozpětí, tj. na 40 %, přičemž konstatovala, že pokles způsobený samotnou neuropatií
by hodnotila ve středu rozpětí, tj. 30 %. Vzhledem k ostatním zdravotním postižením stěžovatele,
která samostatně nezpůsobují větší pokles pracovní schopnosti než rozhodující příčina, navýšila
PK MPSV hodnocení o 10 %, tedy stanovila pokles jeho pracovní schopnosti celkem na 50 %.
PK MPSV konstatovala, že se nejedná o stěžovatelem namítané středně těžké nebo těžké
postižení motorických funkcí dolních končetin, neboť svalová síla není podstatně omezena,
postižení je lokalizováno a nejsou tak postiženy jiné svalové skupiny. Žalobce s tímto posudkem
nesouhlasil. Odvolával se na výsledek vyšetření Okresní správy sociálního zabezpečení Uherské
Hradiště (dále jen „OSSZ“) ze dne 17. 8. 2012, kde mu měl lékař ústně sdělit, že v jeho případě
se jedná o invaliditu třetího stupně. Krajský soud si na návrh žalobce vyžádal posudek OSSZ
ze dne 17. 8. 2012 a zjistil, že tento posudek stanovil míru poklesu pracovní schopnosti
stěžovatele od 1. 1. 2010 do 7. 2. 2012 na 50 %, od 8. 2. 2012 pak podle posudku OSSZ je
rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele zdravotní postižení
uvedené v kapitole VI., položce 9, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., přičemž míra
poklesu jeho pracovní schopnosti od tohoto dne činila 70 %. Krajský soud s ohledem na posudek
OSSZ ze dne 17. 8. 2012 a na výsledky elektromyografických vyšetření ze dne 17. 7. 2009
a 14. 2. 2012, na něž se stěžovatel v žalobě odvolával, požádal PK MPSV o vypracování
doplňujícího posudku. PK MPSV v tomto doplňujícím posudku ze dne 30. 10. 2012 neshledala
důvody k revizi svého původního závěru, přičemž uvedla, že výsledky elektromyografických
vyšetření stěžovatele měla při vypracování svého prvního posudku k dispozici, řádně je citovala
a hodnotila. Ani s tímto doplňujícím posudkem PK MPSV ze dne 30. 10. 2012
jakož i s posudkem OSSZ v Uherském Hradišti ze dne 17. 8. 2012 stěžovatel nesouhlasil
a navrhl vypracování znaleckého posudku, ve kterém by se znalec vypořádal s výsledky
elektromyografických vyšetření. Krajský soud však další dokazování nepřipustil a konstatoval,
že PK MPSV se velmi pečlivě zabývala zdravotním stavem stěžovatele i historií jeho invalidity
a vypořádala se i s výsledky elektromyografických vyšetření, na něž stěžovatel odkazoval. Krajský
soud uzavřel, že skutkový stav tak byl náležitě zjištěn, neboť ani posudek OSSZ ze dne
17. 8. 2012 není s posudkem PK MPSV v rozporu, a žalobu stěžovatele proti napadenému
rozhodnutí zamítl.
[3] Proti napadenému rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1
písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel měl za to, že jeho faktický zdravotní stav, jenž ho omezuje v některých
běžných denních aktivitách a jiné vylučuje zcela, již od počátku roku 2010 odůvodňoval
klasifikaci jeho zdravotního postižení jako těžkého postižení motorických funkcí dolních
končetin, zařazeného pod kapitolu VI., položku 9, písm. c) vyhlášky č. 359/2009 Sb. Poukázal
na to, že krajský soud považoval za stěžejní důkaz posudek PK MPSV, přičemž provedení
tohoto důkazu navrhovala žalovaná. Posudek PK MPSV pak podle názoru stěžovatele
nezohledňoval výsledky jiných, pro stěžovatele příznivějších lékařských vyšetření a neobsahoval
komplexní a objektivní zhodnocení všech kritérií relevantních pro zařazení do příslušné kapitoly
vyhlášky č. 359/2009 Sb. Posudek PK MPSV a potažmo i napadený rozsudek dle stěžovatele
neobsahovaly odůvodnění, proč důkazy předložené stěžovatelem nebyly pro hodnocení
jeho zdravotního stavu podstatné, čímž se krajský soud dle stěžovatele mohl dopustit porušení
zásady rovnosti účastníků soudního řízení, protože stěžovatel nemohl řádně a úplně uplatnit
v řízení před soudem svá procesní práva.
[4] Žalovaná výslovně uvedla, že vyjádření ke kasační stížnosti nepodává, neboť souhlasí
s napadeným rozsudkem. Podotkla, že rozhodnutí této věci je závislé především na odborném
lékařském posouzení.
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny,
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[6] Stěžovatel podal kasační stížnost z deklarovaného důvodu vady řízení podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Kasační námitky stěžovatele jsou však svým obsahem námitkami neúplného
a nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu v řízení o dávkách důchodového pojištění
podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Nejvyšší správní soud uvádí,
že podle jeho konstantní judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sb. NSS; všechna
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná
na www.nssoud.cz) se jedná o námitku jiné vady řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek z perspektivy
ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 - 47), tj. z důvodu nepřezkoumatelnosti soudního
rozhodnutí spočívající v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[7] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 2. 2. 2012.
[8] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní
schopnosti nejméně o 35 %. Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní
schopnost pojištěnce poklesla b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu
druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle §39 odst. 4
zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází
ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu
a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná
o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,
e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti
nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %
též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[9] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a č. 582/1991 Sb.) spočívající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu,
jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských
znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě
potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem
z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti
a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem
pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl
být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné
lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[10] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí
orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové
komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti
a správnosti posudku – viz konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, z poslední doby např. rozsudek ze dne 3. 4. 2013,
č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, rozsudek ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 25/2013 – 26), případně –
namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení
posudkové komise).
[11] V nyní posuzovaném případě stěžovatel, jenž byl u prvního jednání PK MPSV dne
20. 7. 2012 přítomen, nezpochybňuje, že příslušná PK MPSV, o jejíž závěry opřel krajský soud
svůj napadený rozsudek, byla obsazena správně, nic takového neplyne ani ze spisů. K námitce
stěžovatele, že posudek PK MPSV jako důkazní prostředek navrhla žalovaná, Nejvyšší správní
soud konstatuje, že úloha PK MPSV, jak plyne z předchozího výkladu, se opírá o výslovnou
zákonnou úpravu. Nejvyšší správní soud se proto bude zabývat pouze otázkou, zda posudek
PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.
[12] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom,
že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky
č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení
podle §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[13] Nejvyšší správní soud konstatuje, že posudek PK MPSV ze dne 20. 7. 2012, doplněný
posudkem ze dne 30. 10. 2012, v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti obstál, neboť splňuje
všechny formální a obsahové náležitosti a vyjadřuje se přesvědčivě i k námitkám předestřeným
stěžovatelem, jež ostatně byly vzneseny ve velmi obecné rovině. PK MPSV měla k dispozici
zdravotnickou dokumentaci stěžovatele a celou řadu lékařských nálezů, a to včetně nálezů
elektromyografických vyšetření ze dne 17. 7. 2009 a 14. 2. 2012 a propouštěcí zprávu z Fakultní
nemocnice Olomouc, na jejichž výsledky se stěžovatel odvolával. Kromě jejich soupisu obsahuje
posudek též chronologickou rekapitulaci jejich obsahu, umožňující vytvořit si plastickou
představu o zjištění a průběhu zdravotních obtíží stěžovatele. Jednání PK MPSV se zúčastnil
i stěžovatel, jehož zdravotní stav byl na základě zdravotní dokumentace i vyšetření lékaři
PK MPSV komplexně posudkově zhodnocen s výsledkem rekapitulovaným v odstavci [2]
odůvodnění tohoto rozsudku. Ke stejnému závěru dospěl i doplňující posudek PK MPSV,
který do celkového hodnocení zahrnul i lékařské zprávy navržené stěžovatelem jako nové důkazy.
Výhrady stěžovatele vůči posudku PK MPSV se vztahovaly k tomu, že PK MPSV údajně
nezdůvodnila, proč nejsou stěžovatelem předložené lékařské zprávy pro hodnocení míry
jeho funkčního postižení podstatné. PK MPSV však ve svém posudku nepominula žádné z potíží
udávaných stěžovatelem a vypořádala se i s výsledky elektromyografického vyšetření, které měly
podle stěžovatele odůvodňovat zařazení jeho zdravotního postižení pod invaliditu třetího stupně.
Již ve svém prvním posudku ze dne 20. 7. 2012 uvedla, že ač bylo stěžovatelovo zdravotní
postižení elektromyograficky objektivizováno jako těžká polyneuropatie, funkční důsledek
postižení v oblasti motoriky dolních končetin nebyl těžkého stupně, neboť omezoval jen některé
denní aktivity a byly přítomny jen změny kvality čití a změny v reflexních odpovědích.
Stěžovatelovy obtíže s chůzí, částečně způsobené jinou než rozhodující příčinou, zohlednila
PK MPSV ve zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 10%. PK MPSV přihlédla
i ke stěžovatelovu středoškolskému vzdělání a dosavadní pracovní praxi v dělnických
a administrativních pozicích. Závěr o úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku PK MPSV
podporuje i skutečnost, že i předcházející posudky posudkových lékařů dospěly ke stejnému
hodnocení, neboť posudek žalované ze dne 26. 1. 2012 vypracovaný v námitkovém řízení
a posudek OSSZ ze dne 17. 8. 2012 shodně stanovily míru poklesu pracovní schopnosti
stěžovatele ke dni vydání napadeného rozhodnutí na 50 % a jako rozhodující příčinu určily
polyneuropatii dolních končetin. Za dané důkazní situace je nutno souhlasit s krajským soudem,
že další doplnění dokazování znaleckým posudkem, který se měl stejně jako PK MPSV vypořádat
s výsledky elektromyografických vyšetření, se jevilo jako nadbytečné. Stěžovatelova námitka
nedostatku odůvodnění posudku PK MPSV a potažmo také napadeného rozsudku je
tak vzhledem k výše uvedenému nedůvodná.
[14] Za této situace krajský soud nepochybil, pokud důkaz posudkem PK MPSV považoval
za stěžejní a vzal za svůj závěr, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 50 %, takže se nejedná
o invaliditu třetího stupně, k níž se vyžaduje podle platného zákona pokles pracovní schopnosti
o více než 69 %, nýbrž „jen“ o invaliditu druhého stupně. Posouzení podřaditelnosti zdravotního
stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení
rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti
soud neprovádí, protože jde právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje
potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází
z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.
[15] Závěrem je namístě uvést, že obdobný nárok (žádost o plný invalidní důchod) uplatnil
stěžovatel u žalované již v roce 2010, přičemž ani v tomto případě mu vyhověno nebylo
a jeho kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2011,
č. j. 34 Ad 42/2010 - 31, byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 87/2011 - 68. Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti se prakticky
nezměnily a sám stěžovatel má za to, že v jeho případě jde o invaliditu třetího stupně již
od roku 2010 (výsledky elektromyografického vyšetření z let 2009 a 2012 jsou shodné), Nejvyšší
správní soud v souvislosti s námitkou nesprávného posouzení stěžovatelova zdravotního stavu
poukazuje také na své předchozí rozhodnutí ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 87/2011 – 68,
které v souladu s §75 odst. 1 s. ř. s., přezkoumávalo rozhodnutí žalované ze dne 9. 6. 2010
a tím potažmo také rozsah stěžovatelova zdravotního postižení k tomuto datu.
Proti tomuto rozsudku Nejvyššího správního soudu podal stěžovatel ústavní stížnost,
kde mimo jiné obdobně jako v této věci namítal nesoulad závěrů posudku PK MPSV
s jím předloženými lékařskými zprávami, zejména s výsledky elektromyografického vyšetření
z roku 2009. Na odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3492/11 ze dne
14. 6. 2012, kterým byla stěžovatelova stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, tak lze
přiměřeně odkázat i v této věci: „Namítá-li stěžovatel, že obecné soudy vyšly pouze z posudku PK MPSV
nutno dodat, že obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik
se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy: posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran
na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném
zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného
na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což je třeba v předmětném případě
obzvláště zdůraznit. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu
rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení;
případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem
dokazování je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Je na úvaze soudu,
jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění
skutkového stavu.“
[16] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že krajský soud se v napadeném rozsudku
nedopustil pochybení, pro něž by bylo namístě jeho rozsudek zrušit a věc mu vrátit k dalšímu
řízení, proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti nenáleží. Přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění je podle §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno. Nejvyšší správní soud
proto rozhodl, že ani žalovaná, ač měla ve věci plný úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
[18] Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2013,
č. j. 6 Ads 1/2013 – 13, ustanovena zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Jitka Kapsová,
advokátka, se sídlem Hodinářská 1523, Uherský Brod. Ustavená zástupkyně přípisem ze dne
21. 3. 2013 vyčíslila svou odměnu jako odměnu za dva úkony právního zastoupení (první porada
s klientem včetně přípravy a sepsání doplnění kasační stížnosti), každý v částce 1000 Kč.
Jelikož, je provedení těchto úkonů patrno z obsahu spisu, přiznal jí Nejvyšší správní soud
podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za oba úkony právní služby, které spočívaly v první poradě
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném k datu provedení úkonu, a za sepsání
doplnění kasační stížnosti ze dne 21. 3. 2013, tedy podání návrhu ve věci samé dle §11 odst. 1
písm. d) advokátního tarifu. Tato odměna je podle §9 odst. 2 ve spojení s §7 citované vyhlášky
stanovena ve výši 1000 Kč za jeden úkon právní služby. Dále ustanovené zástupkyni stěžovatele
náleží podle §13 odst. 3 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
za každý úkon právní služby. Protože ustanovená zástupkyně není plátcem daně z přidané
hodnoty, Nejvyšší správní soud jí přiznal jako odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů
celkem 2600 Kč. K výplatě této částky stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu