ECLI:CZ:NSS:2013:7.AS.97.2013:22
sp. zn. 7 As 97/2013 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: S. H.,
zastoupená JUDr. Ing. Bystríkem Buganem, advokátem se sídlem Pod Bruskou 136/6, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2013,
č. j. 1 A 52/2012 – 22,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2013, č. j. 1 A 52/2012 – 22,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2013, č. j. 1 A 52/2012 – 22, odmítl žalobu
podanou žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Ministerstvo dopravy (dále jen
„ministerstvo“) ze dne 4. 4. 2012, č. j. 357/2012-160-SPR/3, kterým bylo zamítnuto odvolání
a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravních přestupků ze dne
18. 11. 2011, č. j. MHMP 1117721/2011/Sta, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou z porušení
ust. §5 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, podle obsahu správního spisu je
na doručence připojené k napadenému rozhodnutí uvedeno jméno a příjmení stěžovatelky a rok
jejího narození. Dále je zde uvedeno datum převzetí zásilky dne 11. 4. 2012 s podpisem
a s poznámkou, že stěžovatelka převzala rozhodnutí osobně. Stěžovatelka přitom neuvedla
ani jeden argument, který by vyvrátil správnost údajů uvedených na této doručence. Protože
napadené správní rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 11. 4. 2012, posledním dnem
pro podání žaloby bylo pondělí 11. 6. 2012. Stěžovatelka však podala žalobu teprve dne
4. 9. 2012, tedy po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty. Proto městský soud posoudil žalobu
stěžovatelky jako opožděnou.
Proti tomuto usnesení městského soudu podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., v níž namítala, že poskytla
úplnou a věrohodnou verzi skutkového děje, když uvedla, že rozhodnutí místo ní převzala její
matka. K prokázání tohoto tvrzení navrhla, aby městský soud ustanovil znalce z oboru
písmoznalectví za účelem určení autorství podpisu na doručence. Doručenka ve správním řízení
je sice považována za veřejnou listinu, která je nadána presumpcí správnosti, ale to nemůže
znamenat, že to, co je na ní uvedeno, je již navždy nevyvratitelné. Ostatně to tak ani zákon
nepředpokládá. Ust. §53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů naopak
výslovně stanoví, že pravdivost skutečností uvedených na veřejné listině je potvrzena, pouze
není-li prokázán opak. A pokud prokázání závisí na provedení důkazu, je podle názoru
stěžovatelky soud povinen i přes zásadu volného hodnocení důkazů takový důkaz provést.
Opačný přístup by totiž znamenal, že by byl další průběh řízení ovlivně n očividně zcela
nepravdivým údajem uvedeným na veřejné listině přesto, že jeho nepravdivost lze znaleckým
posudkem lehce potvrdit, což by v e svém důsledku vedlo k odepření spravedlnosti. Městský soud
uvedl, že při zkoumání správního spisu zjistil, že na doručen ce je uvedena poznámka „osobně“.
Při pozorném prozkoumání doručenky je však zřejmé, že úplné znění poznámky je „osobně -
byt“, což bylo pravděpodobně myšleno ve významu, že doručenku převzal osobně někdo
z obyvatel bytu. Poznámku shodného znění lze nalézt i na jiných doručenkách obsažených
ve správním spisu. Nelze proto ani z údajů uvedených na doručence vyvozovat, že zásilku
převzala stěžovatelka. Závěr městského soudu, že v daném případě šlo o doručování písemnosti,
kde byla nutná osobní účast stěžovatelky, vůbec neodpovídá skutkovému stavu. Napadené
usnesení městského soudu je proto nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Stěžovatelka proto
navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem znalce z oboru písmoznalectví za účelem určení
autorství podpisu na doručence (dodejce) rozhodnutí ministerstva. Z důvodů výše uvedených
navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc městskému soudu
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu
s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil a stěžovatelka v podané
kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Protože je kasační stížností napadeno usnesení o zastavení řízení, jsou stížní námitky
podřaditelné pouze pod důvod vymezený v ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který je ve vztahu
k důvodům podle písm. a) až d) citovaného ustanovení důvodem speciálním (viz např. usnesení
zdejšího soudu ze dne 11. 5. 2011, č. j. 3 Ads 64/2011 - 152, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud již ve svých rozhodnutích vyslovil, že ten, kdo hodlá úspěšně
zpochybnit doručení písemnosti, musí nejprve unést břemeno tvrzení. Musí ted y předložit taková
skutková tvrzení, která jsou skutečně způsobilá doručení a údaje na doručence zpochybnit tím,
že vytvářejí věrohodnou verzi reality, že předmětná zásilka doručena nebyla (srov. rozsudky
ze dne 27. 4. 2006, č . j. 2 Afs 158/2005 – 82, ze dne 29. 11. 2007, č. j. 1 Afs 7/2007 - 169,
oba dostupné na www.nssoud.cz). Podobně v rozsudku ze dne 31. 3. 2010,
č. j. 9 As 65/2009 - 61, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „ (p)okud chtěl žalobce zvrátit
důkazní sílu doručenky, nemohl tak učinit strohými a nekonkrétními námitkami. Mohl tak učinit pouze
konkrétním a jednoznačným tvrzením o tom, kde se dne 24. 4. 2008 zdržoval a z jakých konkrétních důvodů
nemohl doručenku podepsat a zásilku převzít. Teprve takto př edestřená skutková verze žalobce se mohla stát
předmětem dokazování ze strany správních orgánů, neboť pouze takováto skutková verze byla způsobilá vnést
objektivní pochybnosti o řádném předvolání žalobce. Doručenka ze dne 24. 4. 2008 obsahuje podpis. Pouhý
poukaz na to, že se tento podpis není totožný s jinými podpisy žalobce, bez uvedení dalších skutečností,
neznamená, že doručenku žalobce ve skutečnosti nepodepsal. Pokud by tomu tak bylo, bylo by možné naprosto
kdykoli zmařit jakékoli doručení, a to pouhým pozměněním vlastního podpisu na doručence. Holé tvrzení o
odlišnosti podpisu tudíž samo o sobě nevylučuje, že žalobce doručenku podepsal.“
Nutnost uvedení relevantních tvrzení, tedy jiné logicky konzistentní a nikoli absurdní
verze reality, je klíčová pro posouzení pravosti podpisu na doručence již z toho důvodu,
že dokazovat lze právě pouze konkrétní tvrzení. Proto nepostačuje prosté konstatování,
že podpis na řádně vyplněné doručence nepatří adresátovi, jemuž byla zásilka určena. V takovém
případě totiž nemohou objektivně vzniknout pochybnosti, že písemnost nebyla řádně doručena.
K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 7. 2. 2012,
č. j. 8 As 97/2011 - 38, www.nssoud.cz, kdy se zabýval otázkou, jaká tvrzení by soud mohl
konfrontovat se skutkovým stavem založeným na údajích obsažených na doručence: „Stěžovateli se
ovšem s ohledem na shora uvedený požadavek nepodařilo zpochybnit údaje obsažené na doručence předestřením jiné
srovnatelně pravděpodobné verze reality pro to, aby Nejvyššímu správnímu soudu skutečně mohly objektivně
vzniknout pochybnosti, že stěžovateli nebylo řádně doručeno. Stěžovatel především nesdělil, jakým způsobem se s
existencí a obsahem rozhodnutí vůbec seznámil. Ani v obecné rovině nerozvedl, z jakého důvodu se domnívá, proč
došlo ke zfalšování jeho podpisu. Stěžovatel kupř. neuvedl, že vůbec nebyl informován o možnosti si doručovanou
písemnost vyzvednout, že v rozhodný den nemohl zásilku převzít, nebo že by pracovnic e pošty vydala zásilku jiné
osobě, a to i přes povinnost adresáta se identifikovat a podepsat se k příslušnému záznamu o vyzvednutí zásilky.
Stěžovatel neužil ani své domněnky o tom, že zde existuje nějaká osoba, u níž by měl podezření, že se za něj
dostavila na poštu a zásilku za něj převzala nebo že by mu byly odcizeny doklady, na jejichž základě si cizí
osoba vyzvedla doručované rozhodnutí. Právě taková tvrzení by soud mohl konfrontovat se skutkovým stavem
založeným na údajích obsažených na doručence, sv ědčících ve prospěch řádného doručení. Stěžovatel se ovšem omezil
toliko na prosté popření pravosti svého podpisu. Nejvyšší správní soud konstatuje, že ne každá námitka vznesená
proti řádnému doručení je relevantní. Naopak takovou je pouze námitka, která je schopna verzi reality, z níž
vycházel krajský soud, relevantně zpochybnit. “
V dané věci stěžovatelka v žalobě tvrdila, jakým způsobem se o vydání napadeného
správního rozhodnutí dozvěděla a že na doručence identifikovala podpis svojí matky, která
potvrdila, že rozhodnutí převzala. Kromě toho tvrdila, že v době, kdy jí bylo předmětné
rozhodnutí doručováno, byla již několik měsíců přestěhovaná na jiné adrese, která byla rovněž
jejím místem trvalého pobytu. Za těchto okolností městskému soudu nic nebránilo, aby ověřil
pravdivost těchto stěžovatelky, např. výslechem svědků, provedením důkazu listinou,
popř. i znaleckým posudkem. Pro posouzení zachování lhůty k podání žaloby je nutno posoudit
nejen otázku, zda se na doručence jedná o stěžovatelčin podpis, ale také případně kdy se
stěžovatelka s napadeným správním rozhodnutím prokazatelně seznámila. Pokud se zároveň
jednalo o rozhodující otázku ve vztahu k posouzení včasnosti podané žaloby, pak zúžení
prostoru pro to, aby byla prokázána nebo vyvrácena pravdivost stěžovatelčiných tvrzení, lze
považovat za zásah do ústavně chráněného práva na spravedlivý proces (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 5. 2013, č. j. 9 As 72/2012 - 114, www.nssoud.cz). Protože městský
soud výše uvedeným způsobem nepostupoval a skutečnostmi tvrzenými stěžovatelkou
se nezabýval, nebyly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby.
Pochybení městského soudu je vadou řízení, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé. Proto je kasační stížnost důvodná a Nejvyšší správní soud podle
ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud bez jednání po stupem podle ust. §109
odst. 2 věta prvá s. ř. s.
V dalším řízení je městský soud podle ust. §110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.) .
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu