ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.68.2014:18
sp. zn. 10 As 68/2014 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Ing. J. P., proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 9. 2012, čj. KUZL/54759/2012, sp. zn. KUSP/54759/2012/PŽÚ/Du,
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2014,
čj. 58 A 7/2013 - 83,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 19. 2. 2014,
kterým tento soud zprostil advokáta JUDr. Milana Matulu povinnosti zastupovat stěžovatelku.
[2] Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že stěžovatelce byl
na základě její žádosti usnesením ze dne 26. 7. 2013, č. j. 58 A 7/2012 – 31, ustanoven zástupcem
jmenovaný advokát. Dne 31. 1. 2014 obdržel soud žádost advokáta o zproštění dalšího
zastupování stěžovatelky z důvodu narušení vzájemné důvěry poté, co stěžovatelka podala
na postup advokáta v řízení stížnost u České advokátní komory a po záporném vyřízení stížnosti
s ním přestala komunikovat. Krajský soud žádosti vyhověl.
II. Kasační stížnost
[3] Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které shrnuje
procesní průběh řízení před krajským soudem a vyjadřuje celkovou nespokojenost s postupem
soudu a ustanoveného advokáta v projednávané věci. Ve vztahu k napadenému usnesení
o zproštění povinnosti advokáta zastupovat stěžovatelku namítá, že usnesení bylo vydáno
v rozporu s procesními předpisy, neboť je přesvědčena, že jí advokát nebyl ani řádně ustanoven.
Uvádí, že jí usnesení o ustanovení advokáta ze dne 26. 7. 2013, č. j. 58 A 7/2013 – 31,
nebylo soudem řádně doručováno, a krajský soud tak vědomě advokátovi umožnil poškozovat
v řízení její osobu. Usnesení o ustanovení advokáta bylo stěžovatelce dle jejího tvrzení doručeno
až dne 10. 2. 2014, a stěžovatelka proti tomuto usnesení podala kasační stížnost; o ustanovení
advokáta tedy ještě nebylo rozhodnuto, nemohl být proto zproštěn povinnosti zastupovat
stěžovatelku někdo, kdo ještě nebyl pravomocně ustanoven. Nad to je stěžovatelka přesvědčena,
že v rozporu s tvrzením krajského soudu nebyla její stížnost podaná proti JUDr. Matulovi dosud
Českou advokátní komorou vyřízena, a odůvodnění soudu se proto nezakládá na pravdě.
Současně stěžovatelka namítá, že napadené usnesení vydala jiná, neoprávněná samosoudkyně,
než která řízení vedla.
[4] Stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu navrhla, aby kasační stížností napadené
usnesení zrušil, případně vyslovil jeho nicotnost.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[6] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s., tj. zmatečnost řízení
spočívající v tom, že byl soud nesprávně obsazen, a jinou vadu řízení, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[7] Nejvyšší správní soud vzhledem k předmětu posuzované věci (tj. kasační stížnost
směřující proti zproštění povinnosti advokáta zastupovat stěžovatelku) netrval na povinném
zastoupení stěžovatelky advokátem (k tomu srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne
21. 10. 2011, č. j. 4 As 35/2011 – 92, dostupné na www.nssoud.cz).
[8] Stěžovatelka přesto zdejší soud požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti, Nejvyšší správní soud však v projednávané věci s ohledem na obsahovou
srozumitelnost kasační stížnosti nedospěl k závěru o nezbytné potřebě zastoupení stěžovatelky
v kasačním řízení, a její žádost proto usnesením ze dne 16. 4. 2014, č. j. 10 As 68/2014 – 14,
zamítl.
[9] Nejvyšší správní soud se předně zabýval posouzením otázky, zda řízení před soudem bylo
zmatečné ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Stěžovatelka v této souvislosti namítla,
že napadené usnesení bylo vydáno jinou soudkyní, než která měla spis na starosti. Nejvyšší
správní soud konstatuje, že právo na zákonného soudce je jednou ze záruk spravedlivého
projednání a rozhodnutí věci, neboť znemožňuje, aby konkrétní věc byla přidělena ad hoc
určenému soudci (senátu). Vzhledem k tomu, že případnou vadu spočívající v projednávání
a rozhodnutí věci nezákonným soudcem (soudem) by nebylo možno omluvit ani tím,
že rozhodnutí ve věci bylo věcně správné, předchází posouzení zásady zákonného soudce
(soudu) samotnému hodnocení věcné správnosti soudního rozhodnutí (srov. např. nález
Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95). Pro naplnění této ústavní zásady je
tedy nezbytné, aby pravidla určující, který soud a který soudce či senát se bude věcí zabývat,
byla předem pevně stanovena tak, aby do nich nebylo možné libovolně a účelově zasahovat.
Ustanovení §36 o. s. ř., které se s ohledem na §64 s. ř. s. použije i v soudním řízením správním,
tuto zásadu provádí prostřednictvím rozvrhu práce, který určuje příslušnost soudce a senátu
k projednání a rozhodnutí konkrétní věci.
[10] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že věc byla přidělena
JUDr. Bohuslavě Drahošové. Z úředního záznamu místopředsedy krajského soudu ze dne
3. 2. 2014 založeného na č. l. 75a spisu krajského soudu dále vyplývá, že s odkazem
na změnu rozvrhu práce má být ve věci dále jednáno a rozhodováno JUDr. Janou Záviskou.
Nejvyšší správní soud proto vycházel z veřejně přístupného rozvrhu práce krajského soudu
pro rok 2014, resp. z jeho změny č. 2 ze dne 29. 1. 2014, zn. Spr 264/2014,
dostupné na internetu (http://infodeska.justice.cz/soubor.aspx?souborid=3616558), ve kterém
se s účinností od 1. 2. 2014 v bodě IV. pro oblast správního soudnictví stanovuje násl.:
1. Soudkyně JUDr. Bohuslava Drahošová se vyřazuje ze všech oddělení správního soudnictví.
2. Soudní oddělení 19Ad, 58A a 63Az se zrušují.
3. Věci, v nichž do 31. 01. 2014 jednala a rozhodovala JUDr. Bohuslava Drahošová
jako samosoudkyně se přidělují následovně:
a) věci napadlé do oddělení 38Ad v roce 2013 – JUDr. Petru Indráčkovi,
b) ostatní věci – JUDr. Janě Záviské,
přičemž datem nápadu se rozumí nápad žaloby bez ohledu na obživnutí.
[11] Před krajským soudem je věc vedena pod sp. zn. 58 A 7/2013, původně tedy byla
přidělena do soudního oddělení 58A. Jak vyplývá z výše uvedeného, došlo v daném případě
k přerozdělení věci v souladu s bodem IV. 3. b) rozvrhu práce a je tedy zřejmé, že JUDr. Jana
Záviská, která ve věci namísto JUDr. Bohuslavy Drahošové vydala dne 19. 2. 2014 kasační
stížností napadené usnesení, jednala a rozhodovala ve věci v souladu s platným a veřejně
přístupným rozvrhem práce krajského soudu. Námitka stěžovatelky proto byla shledána
nedůvodnou.
[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále namítala, že krajský soud nemohl přistoupit
ke zproštění povinnosti advokáta zastupovat stěžovatelku, jelikož nebyl pravomocně ustanoven.
Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že dle doložky právní moci vyznačené
na usnesení krajského soudu ze dne 26. 7. 2013, č. j. 58 A 7/2013 – 31, nabylo usnesení
o ustanovení JUDr. Matuly zástupcem stěžovatelky právní moci dnem 12. 8. 2013. Pro účely
rozhodování krajského soudu o zproštění povinnosti advokáta zastupovat stěžovatelku tu tedy
existovalo pravomocné (tzn. doručené) usnesení o jeho ustanovení, kterým byl krajský soud
vázán (§55 odst. 2 s. ř. s.). Krajský soud měl tedy ze svého pohledu splněny podmínky pro to,
aby následně rozhodl o zproštění povinnosti advokáta stěžovatelku zastupovat, neboť usnesení
o ustanovení JUDr. Matuly zástupcem stěžovatelky považoval na základě obsahu spisu za řádně
doručené. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné rovněž zmínit, že Nejvyšší správní soud
ve svém usnesení ze dne 10. 4. 2014, č. j. 5 As 32/2014 – 23, ve kterém byla pro opožděnost
odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky směřující proti usnesení krajského soudu o ustanovení
advokáta ze dne 26. 7. 2013, č. j. 58 A 7/2013 – 31, dospěl k závěru, že citované usnesení
krajského soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 12. 8. 2013 tzv. fikcí doručení. Lze tedy
konstatovat, že doložka právní moci na usnesení o ustanovení zástupce byla vyznačena správně.
Na základě uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že námitka stěžovatelky není
důvodná.
[13] Pokud pak stěžovatelka namítala, že krajský soud opřel odůvodnění svého usnesení
o nepravdivá tvrzení spočívající ve vyřízení stížnosti stěžovatelky podané proti JUDr. Matulovi
k České advokátní komoře, potom Nejvyšší správní soud konstatuje, že zmiňované vyřízení
stížnosti je zařazeno mezi přílohový materiál spisu krajského soudu a svým obsahem odpovídá
závěrům krajského soudu.
[14] Nad rámec zdejší soud konstatuje, že z obsahu kasační stížnosti je více než patrné,
že stěžovatelka s činností ustanoveného advokáta nebyla spokojena. Napadeným usnesením
krajského soudu byl JUDr. Matula zproštěn povinnosti stěžovatelku zastupovat a dále ji v řízení
nezastupuje. Lze tedy dospět k závěru, že v tomto ohledu bylo napadeným usnesením
stěžovatelce fakticky vyhověno.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Stěžovatelkou uplatněné kasační námitky nebyly ve vztahu k napadenému usnesení
krajského soudu shledány důvodnými, v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým
Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla
proto v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší
správní soud neshledal usnesení krajského soudu nezákonné, z povahy věci nepřistoupil
ani k vyslovení jeho nicotnosti (stěžovatelka dovozovala nicotnost ze stejných důvodů
jako nezákonnost).
[16] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka v podání ze dne 6. 4. 2014 vznesla
námitku podjatosti soudců zdejšího soudu Prof. JUDr. Petra Průchy, CSc., JUDr. Jaroslava
Vlašína, JUDr. Jana Vyklického, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra
Mikeše. O kasační stížnosti stěžovatelky v této věci rozhodoval samostatně desátý senát zdejšího
soudu ve složení uvedeném v záhlaví tohoto usnesení, proti žádnému z jeho soudců stěžovatelka
námitku podjatosti nevznesla, nebyl proto důvod k předložení věci jinému senátu zdejšího soudu
k rozhodnutí o námitkách podjatosti vznesených stěžovatelkou.
[17] Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly,
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu