ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.117.2012:26
sp. zn. 3 Ads 117/2012 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: E. Š.,
zastoupený JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem U Jiskry 114/1, Rumburk, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání sdělení
žalovaného ze dne 27. 1. 2012 č. j. KM - 1706/PK - 2011 a ze dne 7. 3. 2012, č.j. KM-1706/PK–
2011, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Měst ského soudu v Praze ze dne 30. 8 . 2012,
č. j. 9 Ad 10/2012 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Městského
soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti úkonům žalovaného pro nepřípustnost.
Soud při posouzení věci vycházel z následujícího skutkového stavu.
Přípisem ze dne 27. 1. 2012 sdělil ministr vnitra žalobci, že nelze vyhovět jeho žádosti
na zahájení přezkumného řízení podle §193 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů, ve vztahu k rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení
Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 7. 9. 2007 ve spojení s rozhodnutím
ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 6. 3. 2008, neboť tato rozhodnutí nejsou
rozporná s právními předpisy. Proti tomuto sdělení podal žalobce rozklad. Přípisem ze dne
7. 3. 2012 pak ředitel kanceláře ministra vnitra žalobci sdělil, že předchozí přípis není
rozhodnutím ve věci služebního poměru, a není proto možné proti němu podat žádný opravný
prostředek.
Soud pak dospěl k závěru, že přípisy žalovaného nejsou akty s definičními znaky
rozhodnutí uvedenými v ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s., a proto jsou napadené úkony žalovaného
s ohledem na ustanovení §68 písmeno e) s. ř. s. vyloučeny ze soudního přezkumu.
V kasační stížnosti uplatnil žalobce (dále jen stěžovatel) důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle jeho názoru je přezkumné řízení podle části dvanácté, hlavy V,
zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů založeno na jiných principech,
než je to u přezkoumání rozhodnutí podle části druhé, hlavy IX, správního řádu. Žalobou
napadené úkony správních orgánů, jimiž byl odmítnut žalobcův nárok na přezkoumání očividně
nesprávně stanovené dávky, je tak nutno ve světle speciální právní úpravy posoudit
jako rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno
a věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněného stížního
bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Jedinou námitkou, kterou stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti, je námitka nesprávného
právního posouzení charakteru přezkumného řízení ve věcech služebního poměru. Stěžovatel
tuto námitku nijak blíže neodůvodnil, to však nebrání soudu v tom, aby se s ní vypořádal.
Řízení ve věcech služebního poměru je upraveno v části dvanácté zákona č. 361/2003 Sb., přezkumné řízení pak v hlavě V, v ustanovení §193. Zákon nevylučuje použití správního
řádu, ten se tedy použije k řešení otázek, jež zde nejsou výslovně upraveny. Z §193 odst. 1 a 2
zákona vyplývá, že obdobně jako podle §94 odst. 1 správního řádu lze přezkumné řízení zahájit
jen z moci úřední. Účastník řízení může dát k takovému postupu pouze podnět, nárok
na zahájení řízení nemá. Charakter přezkumného řízení podle zákona o služebním poměru
příslušníků ozbrojených sborů i podle správního řádu je tedy stejný.
Zákon o služebním poměru neupravuje postup služebního funkcionáře v případě,
že neshledá důvod k tomu, aby vyhověl podnětu k zahájení přezkumného řízení, uplatní
se zde tedy ustanovení §94 odst. 1, správního řádu, věta třetí za středníkem, podle něhož správní
orgán sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli. Správní rozhodnutí podle
§181 služebního zákona či podle §67 správního řádu přitom nevydává.
V projednávané věci je zřejmé, že právě takto ministr vnitra při vyřizování podnětu
stěžovatele k zahájení přezkumného řízení postupoval. Vzhledem k tomu, že sdělení ministra
vnitra není rozhodnutím podle §181 služebního zákona, nebyl proti němu přípustný žádný
opravný prostředek. Stěžovatel proti tomuto sdělení přesto podal „rozklad“, který byl vyřízen
přípisem ředitele kanceláře ministra vnitra ze dne 7. 3. 2012. Jakkoliv lze mít určité pochybnosti
o formě vyřízení věci, kterou služební funkcionář v projednávaném případě použil [nabízel
se spíše postup podle §66 odst. 1 písm. b) v návaznosti na §93 odst. 1 a §152 odst. 4 správního
řádu], na podstatě „rozhodování“o podnětu k zahájení přezkumného řízení použitá forma
nic nemění. Sdělení, kterým správní orgán oznamuje podateli, že z jeho podnětu přezkumné
řízení zahájeno nebude, není rozhodnutím podle §65 s. ř. s., neboť nezakládá, nemění, neruší
ani originálně závazně neurčuje práva a povinnosti fyzických nebo právnických osob. Je proto
ze soudního přezkumu podle §68 písmeno e) s. ř. s. vyloučeno.
Napadené usnesení Městského soudu v Praze je zákonné, Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení ze zákona,
žalovaný správní orgán byl úspěšný, nevznikly mu však náklady přesahující běžný rámec
jeho úřední činnosti. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému
z účastníků (§60 odst. 1 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu