ECLI:CZ:NSS:2014:4.ADS.117.2013:27
sp. zn. 4 Ads 117/2013 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Hynka Baňoucha v právní věci žalobkyně: I.
S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2013,
č. j. 43 Ad 2/2013 – 31,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2013, č. j. 43 Ad 2/2013 – 31,
se zrušuje a v ě c se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Přehled dosavadního řízení
[1] Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 1. 2013, č. j. X, byl
žalobkyni s účinností od 16. 2. 2013 odňat invalidní důchod, neboť podle posudku posudkového
lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) Příbram MUDr. R. S. ze dne 3. 1. 2013,
činí míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pouze 15%. Žalobkyně proto nesplňuje
podmínky nároku na invalidní důchod uvedené v §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění (dále též „zákon č. 155/1995 Sb.“).
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, v nichž uvedla, že nesouhlasí
s posouzením svého zdravotního stavu, neboť její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, což
doložila lékařskými zprávami.
[3] Žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 3. 2013, č. j. X, zamítla námitky žalobkyně a shora
uvedené rozhodnutí potvrdila. Žalovaná uvedla, že dle posudku o invaliditě ze dne 27. 2. 2013 byl
sice shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně ve smyslu §26 zákona č. 155/1995 Sb., který odpovídá postižení žalobkyně zařazenému do kapitoly XIII, oddílu A, položky 2 písm.
a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, avšak pokles pracovní schopnosti
žalobkyně byl stanoven na 15%. Posudkový lékař zohlednil veškeré lékařské zprávy doložené
žalobkyní v rámci námitek. Proto žalobkyně nesplňovala podmínky pro vznik nároku na invalidní
důchod ani pro invaliditu I. stupně.
[4] Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalované o námitkách žalobu, v níž namítala,
že její zdravotní stav byl nedostatečně posouzen. Uvedla, že její zdravotní postižení je
způsobeno více různými chorobami, což doložila lékařskými zprávami. Dále namítla, že
ustanovení §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. neumožňuje náležitě zohlednit její zdravotní stav,
neboť umožňuje zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti v případě vícero zdravotních
postižení pouze o 10%. Navrhla proto, aby krajský soud předložil Ústavnímu soudu návrh na
zrušení §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[5] Krajský soud v Praze si vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“) v Praze. PK MPSV v posudku ze dne 10. 10. 2013
uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byly
k datu vydání napadeného rozhodnutí (tj. k 6. 3. 2013) komplikace t. č. zklidněné Crohnovy
choroby, jmenovitě bolesti kloubů, šlach, svalových úponů a zánětlivá bolest zad, které
podstatným způsobem snižují u žalobkyně její celkovou výkonnost a omezují ji i ve výkonu
některých denních aktivit. Při posudkovém hodnocení PK MPSV přihlédla i k psychickému stavu
žalobkyně, která je v péči psychiatra pro anxiózně depresivní syndrom a k její celoživotně
vykonávané dělnické profesi. K datu vydání napadeného rozhodnutí tak dle PK MPSV byla
hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu klasifikována dle kapitoly XIII, oddíl
A., položka 2, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti
byla stanovena na 50%. Žalobkyně tak byla dle PK MPSV invalidní v II. stupni. Vznik invalidity
stanovila PK MPSV dle lékařského nálezu ke dni 25. 2. 2013.
[6] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2013, č. j. 43 Ad 2/2013 – 31 (dále též
„napadený rozsudek“), zrušil napadené rozhodnutí žalované i prvostupňové rozhodnutí ze dne
16. 1. 2013 a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Krajský soud vyšel z posudku PK MPSV, který označil za formálně
bezvadný a věcně srozumitelný a úplný. Krajský soud dovodil, že obě rozhodnutí žalované byla
nezákonná a zavázal žalovanou, aby v dalším řízení vyšla ze zjištění PK MPSV, že žalobkyně byla
invalidní v druhém stupni a to od data 25. 2. 2013 (na základě neurologického nálezu).
[7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále též stěžovatelka) kasační stížnost.
V ní uvedla, že ačkoli PK MPSV zjistila, že ke dni 25. 2. 2013 vznikla u žalobkyně invalidita,
přesto však skutková zjištění stěžovatelky, na nichž jsou založena obě zrušená rozhodnutí,
obstojí. Žalobkyně by měla uplatnit novou žádost o invalidní důchod. Proto stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[8] Stěžovatelka dále navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
přiznal odkladný účinek. Tomuto návrhu Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 8. 1. 2014,
čj. 4 Ads 117/2013 - 19, nevyhověl.
[9] Žalobkyně se ke kasační stížnosti vyjádřila přípisem z 3. 1. 2014, v němž navrhla
zamítnutí kasační stížnosti, neboť není důvodná. Žalobkyně uvedla, že jí není známo, z čeho je
dovozováno, že by se měla stát invalidní až 10. 10. 2013, když její zdravotní stav je dlouhodobě
stále stejně nepříznivý a rozhodně se nezměnil od odnětí invalidního důchodu v lednu 2013. Dále
uvedla, že se v důsledku odnětí invalidního důchodu ocitla ve velmi špatné sociální situaci, neboť
jejím jediným příjmem jsou sociální dávky.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“),
přípustná, a za stěžovatelku v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnanec s vysokoškolským
právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] Spornou je v dané věci otázka dne vzniku invalidity žalobkyně, respektive fakticky toho,
zda žalobkyně byla nadále invalidní, případně, zda její invalidita zanikla a následně po odnětí
invalidního důchodu opětovně vznikla.
[13] Podle §78 odst. 4 až 6 s. ř. s. zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu
řízení žalovanému. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím
nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám
prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.
[14] Podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., zjistí-li se, že (…) nárok na důchod nebo
na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž
uplynulo období, za které již byl vyplacen.
[15] Otázka časového určení vzniku invalidity má přitom zásadní význam, jak správně
dovozuje stěžovatelka. To, zda (i) invalidita žalobkyně zanikla a od 25. 2. 2013 znovu vznikla
nebo zda (ii) částečná invalidita trvala již od 23. 10. 2007 (datum, k němuž byla částečná invalidita
žalobkyně zjištěna posudkem OSSZ Příbram v souvislosti s původním rozhodnutím o přiznání
částečného invalidního důchodu) nepřetržitě až do konce roku 2010 (a následně jako invalidita
I. stupně), je podstatné, především pro posouzení otázky, zda žalobkyně vůbec má nárok na
invalidní důchod. V případě kladné odpovědi na otázku nároku na důchod, je tato okolnost
rozhodná i pro výpočet samotné výše invalidního důchodu. Správné zjištění této skutečnosti tedy
nemá pouze akademický význam, nýbrž je především v zájmu žalobkyně. Doba pojištění
potřebná pro přiznání invalidního důchodu se totiž posuzuje právě ke dni vzniku invalidity,
respektive nárok na přiznání důchodu vznikne až kumulativním splněním obou podmínek
uvedených v §38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., tj. potřebné doby pojištění a invalidity. Aniž
by Nejvyšší správní soud musel tuto otázku zkoumat a aniž by ze správního spisu
vyplývaly všechny skutečnosti potřebné pro posouzení této rozhodné skutečnosti, Nejvyšší
správní soud pouze upozorňuje na to, že pokud žalobkyně podmínku doby pojištění splňovala ke
dni 23. 10. 2007, není vyloučeno, že by tuto podmínku ke dni 25. 2. 2013 již nesplňovala. Kromě
výše invalidního důchodu pak je řešení předestřené otázky relevantní i pro posouzení nároku na
invalidní důchod v období mezi odnětím invalidního důchodu a případným novým vznikem
nároku na důchod.
[16] Vycházeje z těchto předpokladů, Nejvyšší správní soud zkoumal, zda z provedeného
dokazování v rámci řízení před krajským soudem lze zjistit datum vzniku invalidity žalobkyně,
respektive to, zda její (původně částečná) invalidita trvala nepřetržitě od 23. 10. 2007.
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu, včetně určení
dne vzniku invalidity, je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné
znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily.
Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní
stav a pracovní schopnost fyzických osob posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za
tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb.
NSS). V posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní
stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry
o invaliditě a jejím vzniku. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním
důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí
klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek,
který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o invalidním důchodu, lze však považovat
za úplný a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi
rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem a tyto své posudkové závěry
jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti
posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost přitom nemůže soud nahradit vlastní
úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, www.nssoud.cz, ze dne
25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne
9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 - 58 www.nssoud.cz). Posudek PK MPSV pak není úplný
a přesvědčivý i tehdy, pokud dostatečně neobjasní otázku doby vzniku, trvání či zániku
invalidity (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 19. 8. 2004, č. j. 3 Ads 6/2004 - 47,
č. 404/2004 Sb. NSS).
[17] Z posudku PK MPSV předloženého v řízení před krajským soudem ve vztahu
k posuzované otázce dne vzniku invalidity (respektive zániku a nového vzniku invalidity)
žalobkyně nelze nic nepochybného zjistit. PK MPSV ve svém posudku uvedla, že v roce 2007
byla žalobkyně posouzena jako částečně invalidní pro stabilizovanou Crohnovu chorobu
a anxiosně depresivní syndrom, pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven na
40%. Stejně byla žalobkyně hodnocena při kontrolní lékařské prohlídce v prosinci 2008. Při
kontrolní lékařské prohlídce v květnu 2012 byla žalobkyně hodnocena podle nových
posudkových kritérií a pokles pracovní schopnosti byl v důsledku shodného postižení, nyní
klasifikovaného podle kapitoly XI, oddíl C, položky 4, písm. b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb.,
stanoven na 35%, což odpovídá invaliditě prvého stupně. Hodnocení posudkového lékaře
v lednu 2013 respektive v námitkovém řízení v únoru 2013, které bylo podkladem pro vydání
napadeného rozhodnutí stěžovatelky, bylo dle PK MPSV založeno na vyhodnocení dokladované
remise střevního onemocnění, avšak pochybení posudkových lékařů stěžovatelky PK MPSV
shledala v tom, že nedostatečně zohlednili komplikace onemocnění stěžovatelky, které postihují
pohybový systém a které při chronické kortikoterapii mají nízkou laboratorní, ale trvající vysokou
klinickou aktivitu. Toto hodnocení by hovořilo spíše ve prospěch možnosti, že invalidita
žalobkyně vůbec nezanikla a že žalobkyně byla invalidní nadále. Na druhou stranu ovšem PK
MPSV výslovně uvedla, že invalidita žalobkyně vznikla k 25. 2. 2013, přičemž komise
poukázala na zprávu z neurologického vyšetření MUDr. Š. z 25. 2. 2013. Z této zprávy vyplývá,
že u žalobkyně byla výrazně omezená hybnost v ramenou s algickou složkou pro kterou „nelze
taxe a diadochokineza“, dále byla konstatována bolestí omezená rotace v kyčlích, dále vázla
dynamika TH a L páteře, dále dle CT zjištěny četné degenerativní změny [páteře] bez výhřezu
disku, polyartralgie v rámci setonegativní artritidy. PK MPSV však neuvedla, zda a jak se tento
nález liší od předchozích lékařských vyšetření a zda tyto okolnosti je třeba hodnotit jako nově se
objevivší zdravotní postižení žalobkyně.
[18] Je tedy třeba konstatovat, že posudek PK MPSV není z tohoto hlediska úplný, neboť se
vůbec nevyjadřuje k předmětu řízení vedeného stěžovatelkou, které vyústilo ve vydání rozhodnutí
o odnětí invalidního důchodu žalobkyni z důvodu shledaného zániku invalidity ke dni 3. 1. 2013.
K tomu je nutno poukázat na to, že v řízení o dávkách důchodového pojištění lze sice proti
rozhodnutím stěžovatelky podat námitky jako specifický opravný prostředek, podání námitek
ovšem nemá odkladný účinek (§88 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení). Dávka důchodového pojištění je proto pojištěnci odňata bez ohledu na
podané námitky a absenci právní moci námitkami napadeného rozhodnutí o odnětí dávky.
I v soudním řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému v námitkovém řízení ve věci
odnětí invalidního důchodu proto musí být vycházeno nejen z právního a skutkového stavu,
jaký zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí správního orgánu, tj. rozhodnutí o námitkách
(§75 odst. 1 s. ř. s.), ale z výše uvedených důvodů je třeba postavit najisto, zda ke dni
stěžovatelkou zjištěného zániku invalidity invalidita pojištěnce nadále trvala nebo zda skutečně
zanikla, jak stěžovatelka zjistila ve správním řízení. Přitom je možné vyjít i z názoru zaujatého
v minulosti Nejvyšším správním soudem, že pokud je zjištěno, že ke dni poslední kontrolní
lékařské prohlídky, při níž posudkový lékař neshledal pojištěnce invalidním, ve
skutečnosti invalidita trvala, pak se jedná o nárok trvající a pojištěnci náleží invalidní důchod
s přihlédnutím k původnímu datu vzniku invalidity (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 8. 2013, č. j. 4 Ads 23/2013 - 35). Pokud posudek PK MPSV neobsahuje dostatečný
podklad pro zjištění této rozhodné otázky, není úplný a nelze na jeho základě rozhodnout
o žalobě. V takovém případě totiž posudek PK MPSV jakožto důkaz provedený v řízení před
soudem nemůže stěžovatelka zahrnout mezi důkazy v dalším správním řízení a ani z takového
posudku vycházející zrušující rozsudek krajského soudu neobsahuje závazný právní názor, který
by mohla stěžovatelka v novém rozhodnutí ve věci realizovat.
[19] Z těchto důvodů musel Nejvyšší správní soud přistoupit ke zrušení napadeného rozsudku
krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V dalším řízení krajský soud především požádá
PK MPSV v Praze o doplnění jejího posudku o posouzení otázky, zda invalidita žalobkyně k datu
poslední kontrolní lékařské prohlídky (3. 1. 2013) nadále trvala a zda k 25. 2. 2013 pouze
došlo k její změně na invaliditu druhého stupně, případně zda invalidita žalobkyně zanikla
a k datu 25. 2. 2013 opětovně vznikla.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[20] Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné stěžovatelkou v kasační stížnosti se ukázaly být
důvodné Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1 zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Řízení před krajským soudem totiž bylo zatíženo jinou vadou
řízení a byl tak naplněn důvod kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
V dalším řízení je krajský soud vázán závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[21] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v rámci nového rozhodnutí
ve věci (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu