ECLI:CZ:NSS:2014:4.AFS.242.2014:15
sp. zn. 4 Afs 242/2014 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J.
R., zast. Mgr. Přemyslem Pechlátem, advokátem, se sídlem Heydukova 505/3, České Budějovice,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 10. 2014, č. j. 15
Af 431/2012 – 46,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutími Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2012,
č. j. 11656/12-1200-506901, a ze dne 12. 11. 2012, č. j. 12263/12-1200-506901, byla zamítnuta
odvolání žalobce proti celkem čtyřem rozhodnutím Finančního úřadu v Děčíně jako správce
daně, jimiž bylo rozhodnuto o stížnostech žalobce jako poplatníka na postup plátce daně ČEZ
Distribuce, a. s., při výběru odvodu z elektřiny ze slunečního záření (tzv. solárního odvodu) podle
§7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie
a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění
účinném ke dni vydání rozhodnutí (s účinností od 1. 1. 2013 nahrazen zákonem č. 165/2012 Sb.,
o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů).
[2] Proti rozhodnutím žalovaného se žalobce bránil včasnou žalobou, ve které navrhl,
aby soud napadená rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2012 a ze dne 12. 11. 2012 zrušil.
[3] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 10. 2014, č. j. 15 Af 431/2012 –
46, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[4] Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (dále též „stěžovatel“) bránil kasační stížností
ze dne 9. 12. 2014, ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodnout, bylo mu dne
18. 12. 2014 prostřednictvím datové schránky zástupce stěžovatele doručeno podání stěžovatele
z téhož dne, kterým soudu sdělil, že bere svoji kasační stížnost v celém rozsahu zpět podle
§37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud řízení zastavil a rozhodl dále, že žádný
z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
[6] Podle §37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud
nerozhodl. Podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s. před středníkem soud řízení usnesením zastaví, vzal-li
navrhovatel svůj návrh zpět. Toto ustanovení je na základě §120 s. ř. s. třeba přiměřeně použít
i pro řízení o kasační stížnosti.
[7] Jelikož právní úkon stěžovatele, kterým došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, jako projev
vůle směřující ke vzniku, změně či zániku jeho subjektivních práv a povinností, které právní
norma s takovým projevem spojuje, zde zastavení řízení o kasační stížnosti, splňuje veškeré
právem požadované formální i obsahové náležitosti, a toto podání, jímž stěžovatel disponuje
řízením, bylo soudu doručeno v zákonem požadované formě ve smyslu §37 odst. 2 s. ř. s.,
Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 29. 10. 2014, č. j. 15 Af 431/2012 – 46, v souladu s §47 písm. a) s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. výrokem I. zastavil.
[8] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. výrokem II. tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu