ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.171.2014:26
sp. zn. 4 As 171/2014 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. R.
K., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2,
České Budějovice, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 1. 8. 2014, č. j. 10 A 29/2014 – 45,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 8. 2014, č. j. 10 A 29/2014
- 45, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal
zrušení rozhodnutí ze dne 10. 2. 2014, č. j. KUJCK 8521/2014/ODSH (dále jen „napadené
rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města
České Budějovice ze dne 17. 7. 2013, č. j. Spr. př. D 1908/13 Lo (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“). Uvedeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle §125c
odst. 1 písm. d) a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“),
a přestupku podle §16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 S b., o pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Přestupků
se žalobce dopustil tím, že dne 19. 3. 2013 v 00:50 hod., v Českých Budějovicích, jako řidič
motorového vozidla tovární značky BMW, registrační značky X, po jízdě po ulicích Riegrova,
Nádražní, Rudolfovská, Dobrovodská, v ulici U Jeslí zastavil u domu č. 1A , kde po výzvě
k předložení dokladů předepsaných k řízení vozidla tyto doklady nepředložil a po výzvě policisty
se odmítl podrobit vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, ačkoliv takové zjištění nebylo spojeno
s nebezpečím pro jeho zdraví, nesplnil povinnost stanovenou v hlavě II zákona o provozu na
pozemních komunikacích a nepředložil zelenou kartu o pojištění jím řízeného vozidla.
Za přestupky byla žalobci uložena sankce spočívající v pokutě ve výši 25.000 Kč, zákaz říz ení
motorových vozidel na jeden rok, a zároveň byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení
o přestupku ve výši 1.000 Kč.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích
(dále jen „krajský soud“) žalobu, v níž především namítal, že žalovaný doručoval
do datové schránky společnosti ALL EXPERTS s.r.o., která nebyla zmocněncem žalobce, jeliko ž
nikdy nedoručil žalovanému originál plné moci a smlouva o zastoupení s uvedenou společností
nebyla uzavřena. Namítal také, že plná moc byla zaslána z datové schránky společnosti
ALL EXPERTS s.r.o. osobou, která již nebyla oprávněna za společnost jednat, a přístupové
údaje do datové schránky společnosti jí měly být znepřístupněny, což se pochybením Ministerstva
vnitra nestalo. Proto žalobce považoval zásilku obsahující napadené rozhodnutí za doručenou
nejdříve dnem, kdy nahlédl další zmocněnec žalobce K. S. do spisu a o zásilce se dozvěděl, zásilka
tedy byla doručena až po uplynutí prekluzivní lhůty, v důsledku čehož zanikla odpovědnost za
přestupek. Žalobce také vytýkal, že v průběhu správního řízení nebylo na jisto postaveno
skutkové jednání žalobce, jímž mělo dojít ke s páchání přestupku, žalovaný vedl zmatečné řízení a
jeho rozhodnutí nemá oporu v dokazování, je nepřezkoumatelné pro nezákonnost i pro
nedostatek důvodů. Žalobce především polemizoval se správností a opodstatněností postupu
správních orgánů obou stupňů z hlediska rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů,
vytýkal, že prvostupňový správní orgán neprovedl žalobcem navržený vyšetřovací pokus, aniž by
se s návrhem na jeho provedení dostatečně vypořádal. Dále namítal i porušení práva na obhajobu
dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jelikož mu bylo odepřeno právo
účastnit se výslechu svědka, čímž došlo k porušení kontradiktornosti řízení. Proto je důkaz
svědeckou výpovědí nepřípustným důkazem. Dokazování podle žalobce nebylo provedeno
způsobem, který zákon předpokládá v §51 a následujících správního řádu, ani nebylo provedeno
ohledání videozáznamu zákonem přepokládaným způsobem. Podle žalobce nebyla respektována
ani zásada ústnosti a bezprostřednosti řízení o přestupcích, k čemuž žalobce analogicky
poukazoval na principy uplatňované v řízení trestním. Ze všech uvedených důvodů, v žalobě
podrobně rozvedených, navrhoval žalobce napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí
prvostupňového správního orgánu zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
Krajský soud výše označeným rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí žalovaného, neboť
shledal důvodnou námitku žalobce týkající se nes právného procesního postupu při rozhodování
o odvolání, jehož doplnění nebylo podáno žalobcem, nýbrž společností ALL EXPERTS s.r.o.
Ta však podle krajského soudu nepředložila plnou moc k zastupování žalobce v originálu
či ověřené kopii, nýbrž pouze v naskenované podobě zaslané prostřednictvím datové schránky
uvedené společnosti. Plná moc nebyla ani konvertována podle §22 odst. 1 a 2 zákona
č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a automatizované konverzi d okumentů, tedy neměla
účinky originálu. Jelikož této společnosti jako zástupci žalobce bylo doručováno napadené
rozhodnutí do datové schránky, ačkoliv nebyla k zastupování žalobce řádně zmocněna, došlo
k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a napadené rozhodnutí
proto bylo třeba zrušit pro vady řízení. Krajský soud závěrem poznamenal, že dalšími námitkami,
uplatněnými v žalobě, se nezabýval, neboť v důsledku nesprávného doručování žalovaným došlo
k uplynutí zákonné prekluzivní lhůty dle §20 odst. 1 zákona č. 200/1991 Sb., o přestupcích ,
a přestupek proto již není možné opětovně projednat.
Rozsudek krajského soudu (dále jen „napadený rozsudek“) napadá žalovaný
(dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností, v níž uplatňuje kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) , tedy vytýká
nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, konkrétně v nesprávném posouzení otázky zastoupení žalobce
na základě plné moci udělené žalobcem společnosti ALL EXPERTS s.r.o. (dále také „zástupce“
nebo „zmocněnec“). Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že žalobce měl být správními
orgány vyzván k předložení originálu plné moci či její ověřené kopie, jelikož plná moc v prosté
kopii nebyla dostačující a pokud by ji žalobce nepředložil, mělo být se žalobcem jednáno
bez ohledu na zmocněnou osobu. K tomu stěžovatel poukazuje na §33 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), který nestanoví náležitosti plné moci. Proto
měl stěžovatel zastoupení žalobce touto společností za nepochybné a námitky týkající se doložení
kopie plné moci považoval za ryze účelové, ve snaze prodlužovat správní řízení, čemuž svědčí
i opakované změny v zastoupení žalobce v krátkém časovém období, jak plynou ze správního
spisu prvostupňového orgánu. Ve své argumentaci poukazuje stěžovatel také na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2014, č. j. 9 As 162/2014 - 31, který se zabýval shodnou
problematikou týkající se kopie plné moci. Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatel napadený
rozsudek zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se shoduje se závěry krajského soudu
obsaženými v napadeném rozsudku. Podle žalobce plná moc znějící na právnickou osobu
ALL EXPERTS s.r.o. je absolutně neplatná, tato měla být předložena v konvertované podobě
ve smyslu §22 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkone ch a autorizované konverzi
dokumentů, což se nestalo. Zdůrazňuje také, že plná moc nebyla akceptována údajným
zmocněncem, neboť byla podána z datové schránky společnosti ALL EXPERTS s.r.o. osobou,
která již nebyla oprávněna jménem společnosti jednat, a to za použití přístupových údajů, které
měly být, avšak v důsledku nezákonného postupu Ministerstva vnitra nebyly, zrušeny. Touto
osobou byl J. P., který byl v době činění příslušných úkonů z funkce statutárního orgánu
společnosti ALL EXPERTS s.r.o. odvolán. Proto žalobce považuje za nepřiléhavý i poukaz
stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2014, č. j. 9 As 162/2014 - 31.
Nakonec také doplňuje, že sporná plná moc byla udělena pouze k aktivnímu právnímu jednání,
nikoliv k jednání pasivnímu, tedy přijímání písemností. Žalobce tedy navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek, vázán rozsahem (§109 odst. 3,
věta před středníkem s. ř. s.) a důvody (§109 odst. 4 věta před středníkem s. ř. s.), které stěžovatel
uplatnil v kasační stížnosti. Posuzoval také, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 věta první za středníkem s. ř. s.). Ve věci
rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2, věty první
s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžejní v nyní projednávané věci je otázka náležitostí plné moci udělené k zastupování
účastníka správního řízení třetí osobě a zejména posouzení, zda je nutné, aby plná moc byla
správnímu orgánu předložena v originálu či ověřené kopii, nebo postačí plná moc v kopii prosté.
Správní řád ve svém §33 odst. 1 umožňuje zastoupení účastníka správního řízení
zvoleným zmocněncem na základě plné moci, kterou lze učinit buď ve formě písemné, nebo
může být udělena ústně do protokolu. Správní řád však na žádném místě nestanoví povinnost,
aby písemná plná moc byla správnímu orgánu předložena v originálu, nebo ověřené kopii
ani nespojuje účinky zastoupení teprve s předložením plné moci v originálu, jak se mylně žalobce
domnívá.
Plná moc (nebo také průkaz plné moci) je jednostranným prohlášením zmocnitele
(účastníka správního řízení) především o rozsahu zmocnění a osobě, která byla zmocněna
a dokládá, že se účastník správního řízení dohodl na svém zastoupení s jinou osobou
(zmocněncem) a že mezi zmocněncem a zmocnitelem byla o tomto zastoupení uzavřena smlouva
(ať již ústní či písemná). Ta má soukromoprávní povahu, typicky se jedná o smlouvu příkazní.
Obsahem průkazu plné moci musí být konkrétní rozsah zmocnění (srovnej §33 odst. 2
správního řádu), uvedení osoby, která je k zastupování účastníka zmocněna, podpis zmocnitele
a je také třeba, aby plná moc obsahovala datum, není-li její časové omezení vyjádřeno ve vlastním
textu, aby bylo zřejmé, od kterého konkrétního okamžiku je zmocněnec oprávněn úkony
za zastoupeného činit. Veškeré tyto náležitosti také plná moc udělená dne 9. 8. 2013 žalobcem
zmocněnci, společnosti ALL EXPERTS s.r.o., IČ 25817032, se sídlem Praha 2, Vinohrady,
Americká 362/11, obsahuje. Výslovně je v ní uvedeno, že se jmenovaná společnost zmocňuje
„k jednání v plném rozsahu a po celou dobu ve věci násl edující: Sp. zn.: D 1908/13 Lo“. Jedná se tedy
o řádnou plnou moc, s jejímž předložením správní řád spojuje příslušné účinky (srovnej zejména
§34 správního řádu).
Ostatně žalobce nenamítá, že by listinu obsahující zmocnění společnosti
ALL EXPERTS s.r.o. k zastupování ve správním řízení nevyhotovil, nepodepsal, nebo snad
že by její obsah z hlediska rozsahu zmocnění nekorespondoval projevu jeho vůle (v okamžiku,
kdy jej činil, tj. ke dni 9. 8. 2013), nýbrž zdůrazňuje, že správnímu orgánu nebyla předložena plná
moc v originálu, nýbrž pouze v kopii, a proto ke zmocnění společnosti ALL EXPERTS s.r.o.
k jeho zastupování ve správním řízení nedošlo. Jak již výše uvedeno, správní řád účinky jednání
v zastoupení nespojuje s plnou mocí v originálu či ověřené kopii.
Tento závěr je významný i z hlediska posouzení dalšího argumentu žalobce, kterým
se krajský soud v napadeném rozsudku zabýval, tedy s otázkou nutnosti konvertovat plnou moc
ve smyslu §22 odst. 1 a 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů. Nejvyšší správní soud zastává názor, že v nyní posuzované věci pro účinné
zastoupení účastníka správního řízení zmocněncem dle §33 odst. 1 správního řádu dostačuje
předložení písemné plné moci v kopii prosté, je tedy nasnadě, že v takovém případě je na roveň
prosté kopii postavena i nekonvertovaná písemnost doručená prostřednictvím datové schránky
zmocněné osoby.
Pokud tedy zmocněnec disponoval plnou mocí udělenou žalobcem, mající všechny
potřebné náležitosti, jak byly výše vyloženy, bylo pro nastoupení účinků zastoupení dostatečné,
že prostá kopie této plné moci byla pře dložena správnímu orgánu ve správním řízení, k němuž
se plná moc vztahovala. Protože se v tomto případě jednalo o zmocněnce - právnickou osobu,
která má zřízenu datovou schránku, bylo zcela dostatečným, že tato plná moc byla jako příloha
datové zprávy adresované správnímu orgánu prvního stupně připojena. Správní orgány obou
stupňů tedy správně od okamžiku, kdy se o tomto zastoupení dozvěděly (tj. ode dne 17. 9. 2013,
kdy byla datová zpráva s připojenou plnou mocí správnímu orgánu prvního stupně do jeho
datové schránky dodána) doručovaly písemnosti ve správním řízení souladu s §34 odst. 1 a 2
správního řádu pouze tomuto zmocněnci.
Nejvyšší správní soud nadto nemůže nezmínit rozporná tvrzení žalobce v žalobě, když
v čl. II odst. 2 žaloby nejprve uvádí, že se zmocněncem nebyla uzavřena smlouva o zastupování,
v tomtéž článku žaloby v odst. 3 však naopak tvrdí, že smlouva o zastoupení byla koncipována
tak, že nabývá platnosti a ú činnosti dnem doručení originálu plné moci zmocnitelem správnímu
orgánu. Již z uvedeného je zjevné, že argumentace žalobce týkající se absence řádného zmocnění
je ryze účelová ve snaze vyhnout se negativní následkům prvostupňového rozhodnutí.
Pokud žalobce předal společnosti ALL EXPERTS s.r.o. listinu, mající náležitosti řádné
plné moci, jak jsou výše uvedeny, kterou také vlastnoručně podepsal (což žalobce
nezpochybňuje), musel být srozuměn s tím, že bude zmocněncem předložena jako doklad o jeho
zmocnění k úkonům v ní uvedeným (tedy „k jednání v plném rozsahu a po celou dobu ve věci následující:
Sp. zn.: D 1908/13 Lo“), i kdyby to snad zamýšlel žalobce učinit pouze podmíněně (za podmínky
doručení originálu plné moci správnímu orgánu, jak namítal v řízení před krajským soudem),
aniž to však v plné moci výslovně uvedl. Proto žalobce, chtěl-li se vyhnout případným negativním
následkům z tvrzeného „podmíněného“ zmocnění vyplývajícím (byť tato podmíněnost z ničeho,
kromě tvrzení žalobce, neplyne), měl tuto skutečnost včas sdělit stěžovateli. Ten v opačném
případě nemohl mít pochybnosti o tom, kdo a v jakém rozsahu a také od kdy je jménem žalobce
oprávněn ve správním řízení jednat.
Ke shora uvedenému lze poukázat i na závěry, které zdejší soud přijal k náležitostem plné
moci v rozsudku ze dne 27. 7. 2005, č. j. 7 As 13/2005 - 62, když uvedl, že „[p]ři posuzování,
jestli písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci (do protokolu) mají potřebné
náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat
za účastníka řízení. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci,
popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých by lo učiněno ústní
prohlášení, nemají případné vady plné moci za řízení význam.“
Jde-li o námitku žalobce, že plná moc zmocňovala zástupce pouze k jednání aktivnímu,
nikoliv již k „pasivnímu“ přijímání doručovaných písemností, Nejvyšší správní soud považuje
takový výklad za nepřípustně zužující. Je třeba vyjít z obecného významu pojmu „jednání“, které
v sobě zahrnuje nejen složku aktivního provádění určitých právních úkonů, ale též složku
omisivní (tedy zdržení se určitých úkonů) a navíc příjímání doručova ných písemností je také
jednáním aktivním, neboť vyžaduje, aby adresát písemnost převzal, tedy aktivně konal. I tuto
argumentaci tedy Nejvyšší správní soud hodnotí jako účelovou. Navíc i kdyby bylo možno plnou
moc udělenou žalobcem zmocněnci považovat z hlediska rozsahu zmocnění za nejasnou (takový
názor však Nejvyšší správní soud nesdílí), pak ve smyslu §34 odst. 3 správního řádu
v pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém
řízení, tedy i přijímat doručované písemnosti (§34 odst. 2 správního řádu).
Za nedůvodnou považuje Nejvyšší správní soud i námitku žalobce, že plná moc, jelikož
byla předložena v kopii prosté, je absolutně neplatná. Za absolutně neplatný právní úkon
lze považovat pouze takový, který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně (srovnej
§37 odst. 1, část věty před středníkem, zákona č. 40/1964 Sb., obč anský zákoník, účinného
do 31. 12. 2013, tedy i v době, kdy byla plná moc zástupci žalobce udělena, s ohledem na §3028
odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 ). Uvedené esenciální
náležitosti právního úkonu beze všech pochyb plná moc udělená žalobcem splňuje a ani zákon
č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s absencí
konverze dokumentu v elektronické podobě absolutní neplatnost takového dokumentu
nespojuje. Nejedná se proto o právní úkon absolutně neplatný.
Lze tedy uzavřít, že absence originálu plné moci ve správním řízení není vadou řízení,
pro kterou by bylo neúčinné nejen právní jednání učiněné v řízení zmocněncem, ale také
doručování písemností ze strany správních orgánů tomuto zmocněnci, pokud jinak plná moc
vykazuje veškeré v konkrétní věci potřebné náležitosti, tedy zejména obsahuje srozumitelně
a určitě vymezený rozsah zmocnění, a uvedení konkrétní osoby zmocněnce, podpis zmocnitele
a datum vystavení. Teprve vyvstanou-li pochybnosti, zda předložená kopie plné moci skutečně
prokazuje oprávnění zmocněnce jednat za účastníka, je na místě, aby správní orgán vyzval tohoto
účastníka k doložení jejího originálu. Z uvedeného vyplývá, že společnost ALL EXPERTS s.r.o.
byla v projednávané věci k zastupování žalobce ve správním řízení zmocněna řádně a kopie plné
moci byla v tomto případě k doložení zmocnění dostatečná.
Krajský soud tedy pochybil, když považoval zastoupení žalobce společností
ALL EXPERTS s.r.o. na základě plné moci doložené v kopii za nedostatečné, a proto
doručování tomuto zmocněnci považoval za podstatnou vadu správního řízení. Vzhledem
k uvedenému nebylo ani povinností správního orgánu prvního stupně či stěžovatele vyzvat
žalobce k předložení originálu plné moci nebo její ověřené kopie, jak dovodil krajský soud.
Jakkoliv jsou tedy obecně vzato správné závěry krajského soudu k otázce konverze listiny, která
je zasílána elektronicky s poukazem na §22 odst. 1 a 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických
úkonech a autorizované konverzi dokumentů, jsou použitelné právě na případy, kdy je třeba
předložit správnímu orgánu (či jakékoliv třetí osobě) příslušnou listinu v originálu nebo v ověřené
kopii. V nyní projednávaném případu tomu tak ovšem není, neboť zde taková potřeba nevyvstala
a k nastoupení účinků zastoupení byla dostatečná listina (plná moc) v kopii prosté.
Krajský soud shledal vadu správního řízení již v tom, že ve správním řízení bylo
doručováno zástupci žalobce, který k tomu nebyl řádně zmocněn. Nezabýval se proto dalšími
žalobními námitkami, které se týkaly jednak posouzení důsledků odeslání plné moci
k zastupování žalobce společností ALL EXPERTS s.r.o. prostřednictvím datové schránky této
společnosti jednáním osoby (J. P.), která podle tvrzení žalobce neměla k takovým dispozicím
oprávnění (jelikož byla odvolána z funkce jednatele) a dále ani neposuzoval věcné námitky
žalobce týkající se vlastního průběhu správního řízení před správním orgánem prvního stupně,
zejména v otázce průběhu, rozsahu a způsobu dokazování a hodnocení důkazů ve správním
řízení navržených či provedených. Jelikož se však závěry krajského soudu k otázce formy,
náležitostí a posouzení účinků plné moci udělené zmocněnci ve správním řízení ukázaly být
nesprávnými, je třeba, aby se krajský soud v dalším řízení zaměřil i na ostatní, dosud neřešené,
žalobní námitky.
Nejvyšší správní soud konečně považuje za potřebné zdůraznit, že popsaná
procesní strategie, kterou zvolil žalobce v řízení před správními orgány a poté v žalobě v nyní
posuzované věci, je zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti například ve věci vedené
pod sp. zn. 3 As 139/2014, sp. zn. 9 As 162/2014 nebo sp. zn. 9 As 144/2014. Jedná se vždy
o stejný mechanismus, kdy je účastník správního řízení zastoupen na základě plné moci
předložené v kopii a udělené třetí osobě (zpravidla zmocněnci R. K.), který požádá o doručování
na elektronickou adresu a následně nepotvrdí převzetí takto doručované písemnosti dle §19 odst.
8 správního řádu, písemnost se proto doručuje na adresu trvalého pobytu tohoto zmocněnce, kde
je písemnost doručena fikcí s následným vhozením do domovní schránky a posléze (s odstupem
delší doby) účastník správního řízení (obviněný z přestupku), zmocní další osobu (zde Kamila
Sabbagha) k nahlédnutí do správního spisu, pořízení jeho kopie, a v žalobě, kterou následně
žalobce podává, je zpochybňována jak správnost doručování zmocněnci, tak i samotné zmocnění
zástupce ve správním řízení na základě kopie plné moci. Je také pravidlem, že v řízení o žalobě
před správními soudy zastupuje žalobce vždy stejný advokát. Jedná se tedy o promyšlenou
procesní taktiku, která má za cíl protahovat správní řízení a dosáhnout prekluze odpovědnosti za
přestupek.
Nejvyšší správní soud tedy ze všech uvedených důvodů kasační stížnost stěžovatele
shledal důvodnou, a proto podle §110 odst. 1 část věty první před středníkem s. ř. s. napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, v němž je krajský soud vázán
právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti mezi účastníky řízení rozhodne krajský soud
v novém rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu