ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.32.2013:46
sp. zn. 6 As 32/2013 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudce
zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce:
Piramal Holding (Switzerland) Limited, se sídlem Rue de Marche/CH-1204, Ženeva,
Švýcarsko, zastoupeného Mgr. Ondřejem Čerychem, advokátem, se sídlem Elišky
Peškové 15/735, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem
Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6 – Bubeneč, za účasti osoby zúčastněné na řízení: WAKE
spol. s r. o., IČ 61168629, se sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. února 2009, č. j. O-436477/42298/2007/ÚPV, spisová
značka O-436477, o zamítnutí námitek proti zápisu slovního označení HEMAGEL, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 9 Ca 121/2009 - 175
ze dne 7. listopadu 2012,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osobě zúčastněné na řízení se nepřizná v á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení sporu a dosavadní průběh řízení
[1] Spor je veden o zápis do rejstříku ochranných známek, a to slovního označení
HEMAGEL, jehož přihlašovatelem je osoba zúčastněná na řízení WAKE spol. s. r. o. (dále
též „společnost WAKE“), proti němuž vznesl námitky žalobce, Piramal Holding (Switzerland)
Limited (dále též „společnost Piramal Holding“), resp. jeho právní předchůdkyně DeltaSelect
GmBH (v dalším textu již jen „žalobce“), a to pro tvrzenou pravděpodobnost záměny označení
HEMAGEL s mezinárodní slovní ochrannou známkou č. 262024A ve znění Haemaccel
s dřívějším právem přednosti pro žalobce.
[2] Žalovaný rozhodnutím svého předsedy č. j. O-436477/42298/2007/ÚPV,
sp. zn. O-436477, ze dne 26. února 2009 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) zamítl rozklad
žalobce proti předchozímu rozhodnutí žalovaného ze dne 14. června 2007 o zamítnutí námitek
žalobce proti zápisu ochranné známky HEMAGEL s odůvodněním, že podle §7 odst. 1 písm. a)
zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), přihlašované
označení HEMAGEL není z vizuálního a sémantického hlediska podobné ochranné známce
Haemaccel; z hlediska fonetického byla sice podobnost shledána, avšak podle žalovaného nebyla
rozhodující.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze
(dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem č. j. 9 Ca 121/2009-175 ze dne 7. listopadu 2012
(dále jen „rozsudek krajského soudu“) pro nedůvodnost zamítl. Konstatoval úvodem, že zjištění
zaměnitelnosti (pravděpodobnosti záměny) zapsané ochranné známky s přihlašovaným
označením je otázkou skutkovou, přičemž vlastní posouzení zaměnitelnosti (pravděpodobnosti
záměny) je věcí volného uvážení správního orgánu. Krajský soud dále stručně řečeno uvedl,
že se žalovaný při posuzování podobnosti vizuální, fonetické i významové obou srovnávaných
označení nedopustil úvah, které by vybočovaly z mezí možné konstatace, že zde neexistuje
pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.
[4] Celý text rozsudku krajského soudu je stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí
správních soudů dostupný na www.nssoud.cz a Nejvyšší správní soud na ně v podrobnostech
pro stručnost odkazuje.
II.
Kasační stížnost a řízení o ní před Nejvyšším správním soudem
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti podle §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Tento kasační důvod konkretizoval tak, že
a) krajský soud chybně posoudil skutkový stav a chybně vyložil a aplikoval rozsudek Tribunálu
ze dne 10. července 2012, CLORALEX/CLOROX, T-135/11, tím, že
i. potvrdil závěr z rozhodnutí žalovaného, podle něhož „s ohledem na nízkou rozlišovací
způsobilost částí ‚HEMA‘ a ‚Haema‘ a dostatečnou odlišnost v koncových částech ... z hlediska
vizuálního přihlašované označení není podobné namítané mezinárodní ochranné známce“,
ii. potvrdil závěr z rozhodnutí žalovaného, podle něhož mezi posuzovanými označeními
nebyla shledána fonetická a sémantická podobnost, přestože části „HEMA“ a „haema“
jsou vyslovovány totožně a přestože jde o označení sémanticky podobná, byť nelogicky
žalovaný těmto částem přisoudil popisný charakter ve významu „krev“,
iii. nijak neodůvodnil, proč v daném případě autonomie slovního prvku „HEMA“/„haema“
nepřevažovala v duchu rozhodnutí CLORALEX/CLOROX tak, aby tato část ve velké
míře určovala celkový dojem z ochranné známky a přihlašovaného označení.
Podle stěžovatele naopak mezi srovnávanými označeními existuje vizuální, fonetická
i významová podobnost, neboť jsou totožná z více než 50 % a totožný prvek
„HEMA“/„haema“ je umístěn v levé části posuzovaných označení, které spotřebitelé
obvykle věnují větší pozornost (stěžovatelka zde odkazuje na rozhodnutí žalovaného
O-474188 a rozhodnutí Soudu prvního stupně, resp. Tribunálu T-183/02 a T-184/02
MUNDICOLOR). Žalovaný, resp. krajský soud měl s ohledem na rozhodnutí Tribunálu
CLORALEX/CLOROX vzít v úvahu i slovní prvek „HEMA“ a „haema“, který je oběma
označením společný a současně jde o prvek nejdelší, resp. dominantní (nikoli popisný
a nedistinktivní), takže „nelze vyloučit, že tento prvek bude mít z pohledu vnímání příslušné veřejnosti
v celkovém dojmu vyvolaném předmětnou ochrannou známkou autonomní pozici“. Apodiktický závěr
krajského soudu o autonomii slovního prvku HEMA“/„haema“ je tak podle stěžovatele
v rozporu s objektivním stavem.
iv. uvedl, že „na rozdíl od ... rozhodnutí Tribunálu [CLORALEX/CLOROX] posuzoval nikoli
společný a stejný prvek (clor), ale prvky ‚HEMA’ a ‚haema’ , které jsou příznačné i pro jiné ochranné
známky a nadto jsou spojeny s dalšími prvky ‚GEL’ či ‚ccel’ , které samy o sobě (na rozdíl
posuzovaných koncových částí ‚alex’ a ‚ox’ v uvedeném rozhodnutí Tribunálu) mohou samy významově
obstát“.
Podle stěžovatele naopak prvek „clor“ je také součástí řady ochranných známek a postavení
tohoto prvku je s postavením prvku „HEMA“/„haema“ srovnatelné, naopak koncovka
„gel“ je zcela popisná a nemá žádnou rozlišovací způsobilost, prvek „ccel“ v českém jazyce
nemá žádný význam, význam nemá ani pro běžné spotřebitele s běžnou znalostí anglického
jazyka, což ostatně připouští i žalovaný.
b) krajský soud své závěry nezaložil na odůvodnění obsaženém v napadeném rozhodnutí
žalovaného, nýbrž na odůvodnění vlastním, jimiž odůvodnění rozhodnutí žalovaného nejen
nahradil, ale které jsou s ním dokonce v rozporu. Namítl konkrétně, že žalovaný shledal
podobnost chráněných výrobků ve třídě 5, zatímco krajský soud se pokusil uvést rozdíly
mezi výrobky chráněnými předmětnými ochrannými známkami. Přitom podle stěžovatele
ze seznamu těchto výrobků objektivně žádné rozdíly nevyplývají, krajský soud svůj závěr
o odlišnosti výrobků založil jen na tvrzeních žalovaného v řízení před krajským soudem.
[6] Nejvyšší správní soud zaslal kasační stížnost k vyjádření žalovanému a osobě zúčastněné
na řízení. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[7] Společnost WAKE navrhla kasační stížnost zamítnout. Ke kasační námitce uvedené shora
v odstavci [5]a) odůvodnění tohoto rozsudku uvedla, že jde o námitku absurdní,
neboť rozhodnutí Tribunálu CLORALEX/CLOROX bylo vydáno 7. června 2012,
tudíž žalovaný se jím řídit nemohl, ostatně musel ve svém rozhodnutí vycházet z právního stavu
ke dni pravomocného rozhodnutí, tj. 26. listopadu 2009. Odkázala dále na případ O-471823
ve věci CHONDROFIX/CHONDROFIT, kdy žalovaný neshledal fonetickou zaměnitelnost.
Pokud by soud na starší případ aplikoval novější judikaturu, jednalo by se podle společnosti
WAKE o nepřípustnou retroaktivitu v rozporu s požadavkem legitimního očekávání a právní
jistoty. Z tohoto důvodu by bylo možné připustit pouze použitelnost rozsudku Tribunálu
T-202/04 ECHINAD/ECHINACIN z 5. dubna 2006.
[8] Společnost WAKE dále, s poukazem na závěry Soudu prvního stupně, resp. Tribunálu
zaujaté v rozsudku ECHINAD/ECHINACIN, vyslovila souhlas se závěrem žalovaného,
potvrzeným krajským soudem, že prvek „HEMA“/„haema“ je nedistinktivní a pro posouzení
pravděpodobnosti záměny podřadný. Je logické, již s ohledem na více než sto ochranných
známek obsahujících varianty předpony hema a s ohledem na obecnou známost slov
jako hematom, hematologie či hemoglobin, že u průměrného spotřebitele tato předpona vyvolává
asociaci na krev a přeneseně na medicínu – jde tedy o prvek popisný s nízkou rozlišovací
schopností; v tomto ohledu není podstatné, že je uveden vlevo, resp. na začátku označení.
Nejde přitom o prvky foneticky totožné, neboť výslovnost prvku „haema“ [hi:ma či he:ma] závisí
na znalosti anglického jazyka průměrného spotřebitele, vždy však bude dlouhá. Společnost
WAKE také souhlasila se závěrem žalovaného, že druhá část srovnávaných označení
„GEL“/„ccel“ je naopak odlišitelná, foneticky i sémanticky. Doplnila, že u výrobků,
pro která jsou chráněná označení zapsána, nejsou shodní průměrní spotřebitelé ani způsob
prodeje: Haemaccel je léčivo a podává se jako infuzní roztok při akutní ztrátě krve – průměrným
spotřebitelem je lékař specialista, jeho objednávku a nákup může učinit toliko lékař
či zdravotnické zařízení. HEMAGEL je volně prodejný regenerační chladivý gel pro ošetření
popáleni, říznutí či drobných oděrek – průměrným spotřebitelem je zde osoba bez zvláštního
nároku na vzdělání a místem prodeje lékárna nebo jiné obdobné zařízení. K záměně na straně
spotřebitelů tak dojít nemůže.
[9] Obdržené vyjádření osoby zúčastněné na řízení zaslal Nejvyšší správní soud na vědomí
stěžovateli.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; nezjistil přitom, že by napadené rozhodnutí krajského soudu trpělo
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Zcela na úvod Nejvyšší správní soud poznamenává, že pokud jde o problematiku
přezkoumávání rozhodnutí žalovaného ve věci námitek proti přihlašovanému označení
do rejstříku ochranných známek, resp. pokud jde o hodnocení zaměnitelnosti ochranných
známek, rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu byla usnesením osmého senátu
Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 37/2011-103 ze dne 31. srpna 2012 postoupena sporná
právní otázka spočívající v tom, zda je hodnocení zaměnitelnosti ochranných známek předmětem
správního uvážení žalovaného správního úřadu, či zda naopak nejde o správní uvážení,
nýbrž o „správní úvahu“ ve smyslu volného hodnocení důkazů a výkladu neurčitých právních
pojmů, což má význam pro přezkum rozhodnutí žalovaného ve správním soudnictví. Oba
přístupy jsou přitom v judikatuře správních soudů co do četnosti rovnocenně zastoupeny,
pročež osmý senát Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru o potřebě sjednocení judikatury
senátem rozšířeným. Vzhledem k tomu, že krajský soud v nyní posuzovaném případě vymezil
svou přezkumnou roli tak, že zjištění zaměnitelnosti (pravděpodobnosti záměny) zapsané
ochranné známky s přihlašovaným označením je otázkou skutkovou, přičemž vlastní posouzení
zaměnitelnosti (pravděpodobnosti záměny) je věcí volného uvážení správního orgánu, zabýval se
Nejvyšší správní soud nejprve tím, zda není namístě řízení přerušit do rozhodnutí rozšířeného
senátu podle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s., tj. pro probíhající jiné řízení, jehož výsledek může mít
vliv na rozhodování soudu o věci samé. Dospěl však k závěru, že k přerušení řízení není důvod.
Aniž by v tuto chvíli a pro toto řízení vyjadřoval vlastní stanovisko ke sporné právní otázce
předestřené rozšířenému senátu, je zřejmé, že usnesení rozšířeného senátu nemůže mít
na rozhodnutí o této kasační stížnosti vliv. Stěžovatel zaprvé vůbec neučinil součástí uplatněného
kasačního důvodu námitku proti uvedené úvaze krajského soudu o povaze soudního přezkumu
rozhodnutí žalovaného, jako tomu bylo ve věci, v níž se osmý senát obrátil na rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu. Zadruhé, krajský soud, ač svou přezkumnou roli rétoricky vymezil
jako (toliko) přezkum správního uvážení žalovaného, ve skutečnosti obsahově veškeré námitky
žalobce plně přezkoumal a zacházel s nimi, jako by šlo o otázku výkladu práva, resp. neurčitých
právních pojmů, a aplikace takto vyloženého práva na zjištěný skutkový stav. Probíhající řízení
před rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu tak má pro nyní posuzovanou věc význam
toliko akademický a za této situace by přerušení řízení a vyčkávání na usnesení rozšířeného senátu
mohlo vést k porušení ústavně zaručeného práva účastníků řízení na rozhodnutí v přiměřené
lhůtě, resp. bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
[12] Podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách se závěr o existenci
pravděpodobnosti záměny posuzovaných označení na straně veřejnosti musí opírat o kumulativní
splnění dvou zákonem stanovených podmínek, a to shodnosti či podobnosti přihlašovaného
označení se starší ochrannou známkou na straně jedné a shodnosti či podobnosti výrobků
či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná starší ochranná známka vztahují,
přičemž obě podmínky jsou vzájemně propojeny tzv. kompenzační zásadou, převzatou
z judikatury Soudního dvora EU (srov. např. rozsudek z 29. září 1998, CANNON/CANON,
C-39/97, odst. 17), podle níž menší podobnost mezi výrobky a službami lze kompenzovat větší
podobností mezi posuzovanými označeními a naopak.
[13] Obecné principy přezkumu rozhodování žalovaného o námitkách proti přihlašovanému
označení do rejstříku ochranných známek, které vyplývají z judikatury správních soudů
a Soudního dvora Evropské unie, resp. Tribunálu, byly v době nedávné přehledně rekapitulovány
např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci TES–LAMPS/TESLA ze dne
28. února 2013 č. j. 8 As 41/2012-50, na nějž lze pro stručnost odkázat. Pro účely odůvodnění
v této věci Nejvyšší správní soud shrnuje, že rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti
ochranných známek je hledisko průměrného spotřebitele. Při pravděpodobnosti záměny
na straně veřejnosti je určující posouzení celkového dojmu, kterým kolidující ochranné známky
působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům. Průměrný
spotřebitel vnímá ochrannou známku především jako celek, což ale v případě slovních
ochranných známek nevylučuje, že spotřebitel při vnímání slovní označení rozloží na prvky,
které mu dávají konkrétní význam nebo které se podobají slovům, které zná (z nejnovější
judikatury např. rozsudek Tribunálu ze 6. června 2013, NICORONO/NICORETTE, T-580/11).
Z judikatury vyplývá, že u složené ochranné známky nebude průměrný spotřebitel za rozlišující
a dominantní prvek celkového dojmu vyvolaného ochrannou známkou považovat její popisný
prvek, nýbrž spíše prvek fantazijní. Vedle toho též platí, že průměrný spotřebitel obvykle přikládá
větší význam počátečním prvkům než prvkům následujícím, tato úvaha však neplatí
bezvýjimečně. A tak v případě označení, jehož počáteční část je popisná, protože evokuje zboží,
pro které je známka zapsána, se bude průměrný spotřebitel zaměřovat spíše na její koncovou
nepopisnou část (srov. rozsudek Tribunálu NICORONO/NICORETTE, odst. 60-62).
[14] Žalovaný i krajský soud dospěly k závěru, že mezi srovnávanými označeními není
vizuální, sémantická, ani fonetická podobnost, zatímco stěžovatel proti tomuto závěru brojí – viz
námitky rekapitulované výše v odstavci [5]a) odůvodnění tohoto rozsudku.
[15] Pokud jde o vizuální podobnost srovnávaných označení, obě lze rozložit na prvky
„HEMA“, resp. „Haema“ na první (počáteční) pozici a na koncové prvky „GEL“, resp. „ccel“
(vzhledem k tomu, že jde o slovní ochranné známky, mohou být znázorňovány velkými i malými
písmeny abecedy). Jakkoli z judikatury plyne zásada, že větší význam je průměrným spotřebitelem
přikládán počátečním prvkům označení, v případě, že jde o prvek popisný, vzrůstá role
koncového prvku označení. Taková situace podle žalovaného a krajského soudu nastala právě
v posuzovaném případě a Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem ztotožňuje, byť s částečně
jiným odůvodněním.
[16] Průměrný spotřebitel v České republice je dobře obeznámen s termínem „hema“.
Je známo, že učebnice přírodopisu pro 8. ročníky základních škol běžně pracují s pojmy
hemoglobin či hemofilie v souvislosti s výukou o krevním oběhu (viz např. Dobroruka, Valková,
Bartoš, Králová. Přírodopis III pro 8. ročník základních škol a nižší ročníky víceletých gymnázií. Praha:
Scientia s. r. o., 1999, s. 98, či Drozdová, Klinkovská, Lízal. Přírodopis pro 8. ročník. Biologie člověka.
Praha: NOVÁ ŠKOLA s. r. o., 2010, s. 42-44). S termínem „hema“ se spotřebitelé setkávají
i v každodenním životě při léčbě běžných onemocnění. Obecně znám je pojem hematom
(modřina, krevní výron). Hematologické vyšetření, tj. vyšetření krve, je pravidelnou a nezbytnou
součástí vyšetření pacienta, bez něhož se neobejde žádný lékař, a proto každá nemocnice musí
disponovat oddělením klinické hematologie; s tímto lékařským oborem tak průměrný spotřebitel,
resp. pacient přichází do kontaktu poměrně často. Závěr, že prvek „hema“, resp. „haema“
asociuje u průměrného spotřebitele „krev“, že jde tedy o prvek popisný, se tak Nejvyššímu
správnímu soudu jeví jako přiléhavý, byť jde zjevně o slovo cizí, původem řecké (haima,
tzn. krev), což již průměrnému spotřebiteli být známo nemusí. Počáteční části srovnávaných
označení jsou proto pro svou popisnost nedistinktivní, jakkoli nutno připustit, že jsou samy
o sobě vizuálně podobné (liší se jen jedním písmenem). Jen pro úplnost pak Nejvyšší správní
soud doplňuje, že se naopak neztotožnil s úvahou žalovaného, resp. osoby zúčastněné na řízení,
že tento závěr vyplývá též ze skutečnosti, že v rejstříku ochranných známek se vyskytuje mnoho
označení se slovním prvkem „hema“. Tento argument je pro posouzení zaměnitelnosti
ochranných známek ze strany průměrného spotřebitele bez dalšího irelevantní, neboť průměrný
spotřebitel si běžně v rejstříku nevyhledává, nadto množství zápisů ještě nic nevypovídá o tom,
že jde o ochranné známky skutečně užívané pro výrobky a služby, pro které jsou zapsány.
[17] Analýza vizuální podobnosti se tedy musí zaměřit na koncové prvky, tj. „GEL“,
resp. „ccel“. Vizuálně se liší délkou (tři, resp. čtyři písmena). Tato odlišnost sice není
nijak výrazná, pro průměrného spotřebitele, jehož mateřštinou je čeština, je však značně nezvyklé
zdvojení hlásek „cc“, proto se právě k nim bude upínat jeho pozornost, takže mu „ccel“
a „GEL“ nebudou splývat. Byť jsou tedy počáteční prvky vizuálně podobné, průměrný
spotřebitel bude za dominantní považovat prvky koncové, jež jsou odlišitelné,
proto i při celkovém vizuálním vnímání srovnávaných označení, v kumulaci s toliko podobnými
a nikoli stejnými počátečními prvky, nejde o označení zaměnitelná.
[18] Stejný závěr vyplývá i z analýzy jednotlivých prvků srovnávaných označení z hlediska
sémantického (významového) a fonetického. Původ slovního prvku „ccel“ (z lat. cella, místnost,
resp. buňka) bude i vzhledem k ortografickému posunu (zdvojené „cc“ namísto „ll“) zřejmý
toliko odborníkům v oboru lékařství či lingvistiky, resp. těm, kteří disponují znalostí latiny, resp.
jiných jazyků, jež toto slovo přejaly (srov. anglicky cell, francouzsky cellule, německy Zelle).
Pro ostatní, tedy průměrné spotřebitele, půjde o prvek fantazijní, s nímž se pojí vyšší distinktivita.
Zatímco význam počátečního prvku je průměrnému spotřebiteli, jak uvedeno výše, znám,
koncový prvek „ccel“ je z pohledu průměrného spotřebitele neznalého latiny fantazijní. Význam
slova „GEL“ může i u průměrného spotřebitele odkazovat na obecně známý termín „gel“
jakožto označení obvykle čiré, resp. bezbarvé rosolovité látky či tuhé kapaliny (želatiny),
v každém případě však průměrného spotřebitele nenapadne asociace s fantazijním prvkem „ccel“,
a to ani v případě, že by jeho původní význam více méně tušil.
[19] Foneticky se také obě srovnávaná označení liší. Průměrný spotřebitel neznalý zásad
latinské výslovnosti bude i počáteční část označení „HEMA“, resp. „haema“ číst doslovně, jak je
to psáno, tedy mírně odlišně ([hema], resp. [haema]). S mírnou odchylkou bude oba prvky
vyslovovat i informovanější spotřebitel ([hema], resp. [he:ma]), tyto odchylky však lze hodnotit
jako marginální. Nicméně i zde je pro distinktivitu označení jako celku podstatná výslovnost
koncového, v tomto případě totiž dominantního prvku. Průměrný spotřebitel bude vyslovovat
zdvojenou hlásku „cc“ ve slově „ccel“ jako jednotlivé „c“, tedy [cel], toliko pokud má
alespoň omezené znalosti románských jazyků, což v české společnosti nebývá běžné, může
tuto skupinu hlásek vyslovit jako [čel], příp. [k´cel] či méně pravděpodobně [sel].
V každém případě však půjde o prvek foneticky odlišitelný od [gel]. Souhlásky [c] a [g], resp. [č]
a [g] nesplývají, taktéž [s] a [g]; [c], [č], popř. [s] jsou sice neznělé, proti znělému [g], tyto fonémy
však netvoří opoziční páry, jež by v důsledku podobných vlastností mohly při výslovnosti
v určitých souhláskových skupinách splývat a být zaměněny (srov. [c] a [z], resp. [č] a [ž], popř. [g]
a [k]).
[20] Jakkoli je tedy pravda, že počáteční prvky „HEMA“, resp. „Haema“ jsou podobné
a zaujímají dvě ze tří slabik kolidujících označení a že se z tohoto důvodu podílí nezanedbatelnou
měrou na celkovém dojmu, kterým označení působí, nelze s ohledem na výše provedenou
analýzu jednotlivých prvků dospět k závěru, že půjde o míru rozhodující. Rozhodující je
totiž vždy dojem celkový a pro ten je určující v daném případě nezaměnitelný a dominantní prvek
koncový „GEL“, resp. „ccel“ (srov. v této souvislosti rozsudek Tribunálu z 13. února 2007,
RESPICUR/RESPICORT, T-256/04, odst. 60, v němž však Tribunál opřel svůj závěr
o pravděpodobnosti záměny o vizuální a fonetickou podobnost koncových prvků a zejména
nemožnost rozpoznat jejich význam).
[21] V této souvislosti Nejvyšší správní soud upozorňuje, že rozsudek Tribunálu
CLORALEX/CLOROX, na nějž odkazuje stěžovatel, není pro posouzení této věci přiléhavý.
Tribunál sice vytkl odvolacímu senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné
známky a průmyslové vzory), že vůbec nevzal v úvahu společný prvek „clor“, v daném případě
však koncové prvky („...alex“, resp. „...ox“) nebyly prvky, které by mohly samy o sobě
charakterizovat posuzovaná označení při jejich vnímání relevantní veřejností (odst. 36 rozsudku),
jak správně podotkl i krajský soud; nadto je vhodné upozornit, že zmíněný rozsudek byl napaden
žalobou před Soudním dvorem EU a o žalobě nebylo dosud rozhodnuto (C-422/12 P).
Krom toho, tento rozsudek se netýkal farmaceutických výrobků.
[22] Závěr o nepravděpodobnosti záměny podporují i judikatorní závěry, podle nichž
odborníci v oboru lékařství vykazují vysoký stupeň pozornosti při předepisování léčivých
přípravků, a pokud jde o konečné spotřebitele v případech, kdy jsou farmaceutické přípravky
prodávány bez předpisu, má se za to, že i ti jsou přiměřeně dobře informovaní, pozorní
a obezřetní, jelikož tyto výrobky ovlivňují jejich zdravotní stav, tzn. že mají menší sklon k tomu,
aby zaměnili různé verze uvedených výrobků. Na léčivé přípravky, ať již jsou vydávány
na lékařský předpis, či nikoli, tak může být nahlíženo takovým způsobem, že ze strany běžně
informovaných a přiměřeně pozorných a obezřetných spotřebitelů požívají zvýšeného stupně
pozornosti (srov. rozsudek Tribunálu z 15. prosince 2010, TOLPOSAN/TONOPAN, T-331/09,
odst. 26 a judikatura tam uvedená).
[23] Uvedený závěr podtrhuje i zásada, podle níž je pravděpodobnost záměny nutno
posuzovat s ohledem na výrobky a služby, pro které jsou kolidující označení zapsána. Žalovaný
sice shledal podobnost těchto výrobků, krajský soud však dospěl k odlišnému závěru tím,
že posuzoval též jejich užití a dostupnost. Postupoval tak v souladu s judikaturou Soudního dvora
Evropské unie, podle níž je nutno zohledňovat povahu, účel a užití výrobků a služeb,
jejich konkurenční nebo komplementární charakter a také distribuční kanály. Výrobek
distribuovaný pod označením HEMAGEL (třída 5: farmaceutické a veterinární výrobky,
hygienické výrobky pro léčebné účely atd.) je zdravotnickým prostředkem, nikoli léčivem,
prodejným bez registrace a volně dostupným nejen v lékárnách a bez předpisu
(srov. údaje v databázi zdravotnických prostředků Ministerstva zdravotnictví:
http://www.rzpro.cz/device/show/MZDRX00ERF3Z, navštíveno 3. února 2014),
pod označením Haemaccel (zapsaného pro léky ve třídě 5) se skrývá léčivo na předpis,
s kontrolovanou distribucí, používané výhradně v nemocnicích na operačních sálech jako součást
infuze, v České republice však již neregistrované (databází Státního ústavu pro kontrolu léčiv
neprochází). Jakkoli jde tedy v obou případech o obecnou typizovanou kategorii léčivých
farmaceutických přípravků, jež mají totéž určení a účel (léčení poruchy zdraví člověka), jsou
určeny týmž spotřebitelům (pacienti, lékaři a další odborníci z oboru medicíny) a užívají
týchž distribučních kanálů (zpravidla lékárny), jde stále o velmi širokou kategorii zahrnující
výrobky, které mohou být velmi rozdílné. Proto je třeba zohledňovat i jiné faktory, zejména
konkurenční a komplementární charakter léčivých přípravků, jakož i jejich určení a zvláštní účel
(léčení specifických zdravotních problémů). Při zohlednění těchto faktorů má rozhodující
význam terapeutická indikace léčivého přípravku (viz rozsudek TOLPOSAN/TONOPAN,
odst. 35-38).
[24] A právě s ohledem na absenci konkurenčního a komplementárního potenciálu
obou výrobků distribuovaných pod posuzovanými označeními (jejich vzájemné zaměnitelnosti
nebo naopak propojenosti v užití), na odlišnosti jejich zvláštního určení a účelu (každý slouží
k léčbě specifických a odlišných zdravotních problémů), tzn. s ohledem na jejich odlišnou
terapeutickou indikaci, lze dospět k závěru, že ani co do posuzovaných výrobků není
jejich zaměnitelnost pravděpodobná, tudíž se nemůže uplatnit kompenzační zásada ve smyslu
rozsudku CANON tak, jak se domnívá stěžovatel (kompenzační zásada ve smyslu rozsudku
CANON by se dostala do hry pouze v případě, že je shledán alespoň určitý stupeň podobnosti
jak mezi kolidujícími označeními, tak mezi výrobky). I z tohoto důvodu tak není na danou věc
použitelný rozsudek Tribunálu CLORALEX/CLOROX, neboť v něm byly oproti nyní
posuzované věci výrobky shledány podobnými (srov. odst. 20).
[25] Nejvyšší správní soud stručně, pokud jde o námitky uvedené v pododstavci [5]a)
odůvodnění tohoto rozsudku, uzavírá, že s ohledem na celkový dojem, jenž kolidující označení
vyvolávají, a zejména s ohledem na nepodobnost výrobků na základě jejich zcela odlišné
terapeutické indikace jeví se u průměrného spotřebitele záměna jako nepravděpodobná.
[26] Pokud jde o kasační námitku uvedenou v pododstavci [5]b) odůvodnění tohoto rozsudku,
Nejvyšší správní soud uvádí, že skutečnost, že krajský soud při přezkumu napadeného správního
rozhodnutí uvažoval samostatně a že provedl vlastní interpretaci pojmu zaměnitelnosti
(pravděpodobnosti záměny) v §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách nezávisle
na právním názoru žalovaného, je při soudním přezkumu správních rozhodnutí v tzv. plné
jurisdikci zcela samozřejmá. Účelem soudního přezkumu není nalézat a potvrzovat shodu
ve skutkových a právních závěrech správního orgánu a soudu takříkajíc ze sta procent
a v případě, že stoprocentního souladu není dosaženo, napadené správní rozhodnutí rušit.
Správní soud posuzuje zákonnost přezkoumávaného správního rozhodnutí jako celku a vady
v jeho odůvodnění, jakož i procesní vady mohou vést k jeho zrušení jen v případě, že jsou natolik
intenzívní, že to zákonnost rozhodnutí ovlivnilo, resp. ovlivnit mohlo [srov. v této souvislosti
formulaci kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. S tím souvisí i nepřípustnost
žaloby, pokud by směřovala jen proti odůvodnění napadeného správního rozhodnutí [srov. §68
písm. d) s. ř. s.].
[27] V daném případě dospěl žalovaný k závěru, že mezi posuzovanými označeními neexistuje
pravděpodobnost záměny, a krajský soud tento závěr potvrdil. To, že krajský soud vyslovil
jiný názor na uplatnění kompenzační zásady ve smyslu rozsudku CANON, jejž ostatně Nejvyšší
správní soud nyní dále rozvinul, než k jakému dospěl žalovaný, ještě nezpůsobuje vadu
přezkoumávaného rozhodnutí a nečiní jej nepřezkoumatelným. Závěr, že i s korekcí dílčího
právního názoru žalovaného jeho rozhodnutí obstojí v celku jako zákonné a správné, není
ve správním soudnictví nijak výjimečný. Správní soudnictví musí mít totiž na zřeteli i procesní
ekonomii; bylo by přepjatým formalismem, pokud by pro jakoukoliv vadu odůvodnění správního
rozhodnutí, jež ani nemá vliv na jeho zákonnost, správní soud rozhodnutí rušil a nutil správní
orgány vydat totéž rozhodnutí jen s o něco vylepšeným odůvodněním.
[28] Také tvrzení stěžovatele, že krajský soud svůj závěr o odlišnosti výrobků založil
jen na tvrzeních žalovaného v řízení před krajským soudem, samo o sobě není způsobilé
zpochybnit zákonnost jeho rozsudku. Stěžovatel se tyto skutečnosti ostatně ani nepokouší
nijak vyvracet, netvrdí, že by tyto úvahy nebyly správné z těch či oněch důvodů. Závěr
o odlišných výrobcích krajský soud čerpal nejen z vyjádření žalovaného v řízení před krajským
soudem. Žalovaný již v přezkoumávaném správním rozhodnutí zmínil odlišnosti v použití
a (byť takto nevysloveně) v terapeutické indikaci výrobků, a tuto informaci čerpal ze spisu, stran
výrobku Haemaccel konkrétně z materiálu nazvaného „souhrn údajů o přípravku PAMBA“,
resp. „Noreuron“, předestřeného v řízení před žalovaným osobou zúčastněnou. Pokud byly
informace o užití a terapeutické indikaci výrobku Haemaccel nesprávné či zavádějící, měl
stěžovatel jakožto jejich výrobce, resp. vlastník ochranné známky nejlepší možnost, jak je
v průběhu řízení před žalovaným i před soudem uvést na pravou míru.
[29] Nejvyšší správní soud tedy neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným
ani nepřezkoumatelným, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
IV. Náklady řízení
[30] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití
§120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Procesně úspěšnému žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení příslušelo,
Nejvyšší správní soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu v tomto řízení žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5
s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním
povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení však osobě zúčastněné žádná povinnost uložena
nebyla, proto ani ona nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2014
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu