ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.134.2014:14
sp. zn. 8 As 134/2014 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: Město Trutnov,
se sídlem Slovanské náměstí 165, Trutnov, proti žalované: Státní energetická inspekce,
se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2014,
čj. 052300114/358/14/90.220/Ve, o kasační stížnosti žalované proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 25. 7. 2014, čj. 8 A 108/2014 - 30,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2014, čj. 8 A 108/2014 – 30,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 7. 3. 2014, čj. 052300114/356/14/52.104/Št (dále
též „prvostupňové rozhodnutí“), Státní energetická inspekce – územní inspektorát
pro Královéhradecký a Pardubický kraj ul ožila žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč za nesplnění
povinnosti podle §7a odst. 1 písm. b), e) a f) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií,
a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč.
[2] Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2014, čj. 052300114/358/14/90.220/Ve (dále též „napadené
rozhodnutí“), Státní energetická inspekce (dále též „žalovaná“) zamítla žalobcovo odvolání proti
shora uvedenému prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdila.
II.
[3] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze.
Usnesením ze dne 25. 7. 2014, čj. 8 A 108/2014 – 30, městský soud postoupil věc k vyřízení
Krajskému soudu v Hradci Králové. Uvedl, že podle §7 odst. 2 s. ř. s., nestanoví -li tento nebo
zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu,
který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu
domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo
v obvodu své působnosti. Podle §7 odst. 5 věty prvé s. ř. s. platí, že není-li soud, u něhož
byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[4] Podle městského soudu bylo z obsahu žaloby i z rozhodnutí správních orgánů obou
stupňů zřejmé, že v prvním stupni rozhodovala Státní energetická inspekce – územní inspektorát
pro Královéhradecký a Pardubický kraj. Sídlo tohoto správního orgánu se nachází na adrese
Wonkova 1143, Hradec Králové, tedy nikoli v obvodu Městského soudu v Praze, k němuž
žalobce podal žalobu. Městský soud proto rozhodl, že není místně příslušným soudem k vyřízení
podané žaloby, a podle §7 odst. 5 věty prvé s. ř. s. postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu
v Hradci Králové jakožto soudu místně příslušnému.
III.
[5] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační
stížnost. Namítla, že městský soud nesprávně posoudil otázku své místní příslušnosti, neboť
nezohlednil §95 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní
správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“).
Podle tohoto ustanovení pokuty ukládá v prvním stupni Státní energetická inspekce a o odvolání
proti uložení pokuty rozhoduje ústřední ředitel Státní energetické inspekce. Orgánem, který vydal
rozhodnutí v prvním stupni podle §7 odst. 2 s. ř. s., je tedy podle stěžovatelky Státní energetická
inspekce, nikoli územní inspektorát Státní energetické inspekce pro Královéhradecký
a Pardubický kraj. Územní inspektorát by mohl být takovým orgánem pouze v případě,
že by mu zákon svěřoval samostatné rozhodovací pravomoci. Tak tomu však není, neboť
energetický zákon nesvěřuje územnímu inspektorátu žádnou rozh odovací pravomoc, ale uvádí,
že rozhoduje přímo Státní energetická inspekce.
[6] Stěžovatelka dále poukázala na §92 odst. 2 en ergetického zákona, podle kterého se Státní
energetická inspekce člení na ústřední a územní inspektoráty. Toto ustanovení má pouze
organizační charakter, neboť upravuje výhradně vnitřní organizační strukturu Státní energetické
inspekce. Nejedná se o kompetenční ustanovení, kterým by zákon stanovil územním
inspektorátům originární rozhodovací pravomoc a působnost. Podle §92 odst. 1 energetického
zákona je Státní energetická inspekce organizační složkou státu se sídlem v Praze. Z těchto
důvodů je podle stěžovatelky k vyřízení žaloby příslušný Městský soud v Praze, nikoli Krajský
soud v Hradci Králové.
IV.
[7] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud se mnohokrát zabýval místní příslušností správních soudů podle
sídla správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv
toho, kdo se u soudu domáhá ochrany (§7 odst. 2 s. ř. s. ve znění od 1 . 1. 2012). Z dosavadní
judikatury vyplývá, že pro posouzení této otázky neexistuje všeobec ně platné pravidlo, ale vždy
je třeba vycházet z konkrétní právní úpravy působnosti a funkční příslušnosti s tím,
zda a kterému správnímu orgánu svěřil právní předpis rozhodovací pravomoc.
[11] Vždy je třeba vycházet ze základního pravidla, že za správní orgán lze považovat orgán
moci výkonné, orgán územního samosprávního celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu
nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejné správy [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Organizační složka
správního orgánu může být správním orgánem rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy,
svěřuje-li jí nějaký právní předpis určité samostatné rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. 3 Ans 8/2008 - 84). Kasační stížností napadené usnesení
městského soudu však neobsahuje žádné úvahy o tom, zda, popř. komu právní předpisy svěřují
rozhodovací pravomoc.
[12] I proto je vhodné odkázat z dosavadní judikatury např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 5. 2013, čj. Nad 22/2013 – 66, podle kterého §47 odst. 8 a §49 zákona
č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (v eterinární zákon)
svěřuje krajským veterinárním správám samostatné rozhodovací pravomoci. Krajská veterinární
správa je proto správním orgánem, který vydává rozhodnutí v prvním stupni, a místní příslušnost
soudu podle §7 odst. 2 s. ř. s. se řídí jejím síd lem, nikoli sídlem Ústřední veterinární správy.
Obdobně vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2012,
čj. Nad 74/2012 - 35, že v případě rozhodnutí ředitele inspekt orátu České obchodní inspekce
o správním deliktu je třeba považovat za s právní orgán prvního stupně příslušný inspektorát
České obchodní inspekce, neboť tyto inspektoráty mají ze zákona prostřednictvím svého ředitele
svěřenu rozhodovací pravomoc (srov. §9 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci).
[13] Pokud však zákon nevymezil organizačním složkám správního orgánu s celostátní
působností (vnitřním organizačním jednotkám) samostatnou rozhodovací pravomoc, nemohly
takové organizační jednotky získat postavení správního orgánu rozhodujícího v prvním stupni
podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Místní příslušnost soudu podle §7 odst. 2 s. ř. s. se v takových
případech bude řídit sídlem správního orgánu s celostátní působností, nikoli sídlem jeho vnitřní
organizační jednotky. Zde lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 2. 2012, čj. 6 Ads 15/2011 - 143, podle kterého se místní příslušnost krajského soudu
v případě žaloby podané proti České advokátní komoře řídí jejím sídlem, nikoli umístěním
pobočky. Do této skupiny rozhodnutí dále patří usnesení Nejv yššího správního soudu
ze dne 28. 11. 2012, čj. Nad 81/2012 – 71, ve kterém soud vyslovil, že pokud je k rozhodnutí
o správním deliktu v prvním stupni příslušná Česká inspekce živ otního prostředí, je k řízení
o žalobě proti tomuto rozhodnutí místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu sídlí ústředí
České inspekce životního prostředí, nikoli krajský soud určený podle sídla oblastního
inspektorátu České inspekce životního prostředí.
[14] Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 30. 4. 2014, čj. 6 As 40/2014 – 19,
právní názor, že místní příslušnost krajského soudu k projednání žaloby proti rozhodnutí
o pozemkových úpravách je dána sídlem Státního pozemkového úřadu, nikoliv sídlem pobočky
krajského pozemkového úřadu. Státní pozemkový úřad je totiž správn ím úřadem s celostátní
působností se sídlem v Praze, jehož organizační složky představují pouze dekoncentrované
organizační složky s územní působností vymezenou územím samosprávných krajů (§7 s. ř. s.
ve spojení s §1 a §2 zákona č. 503/2012 Sb., Státním pozemkovém úřadu).
[15] Pátý senát Nejvyššího správního soudu dospěl při svém rozhodování k odlišnému
právnímu názoru, než je právní názor vyjádřený v rozsudku čj. 6 As 40/2014 – 19, a usnesením
ze dne 7. 8. 2014, čj. Nad 288/2014 – 48, postoupil věc rozšířenému senátu Nejvyššího
správního soudu. Podle pátého senátu se místní příslušnost soudu řídí sídlem krajského
pozemkového úřadu jako organizační složky Státního pozemkového úřadu, která je ze zákona
nadána rozhodovací pravomocí správního orgánu v I. stupni. Tato okolnost nicméně nebrání
rozhodnutí v nyní projednávané věci. Sporná právní otázka předložená rozšířenému senátu
vychází ze specifické zákonné úpravy organizace a kompetencí Státního pozemkového úřadu.
Tato úprava (srov. §2 odst. 4 zákona č. 503/20 12 Sb.) je však zásadn ě odlišná od organizační
a kompetenční úpravy Státní energetické inspekce. Proto nenastaly podmínky pro přerušení
tohoto řízení do doby, než rozšířený senát rozhodne v uvedené věci.
[16] Státní energetická inspekce je organizační složkou státu se sídlem v Praze. Je podřízena
ministerstvu a člení se na ústřední inspektorát a územní inspektoráty. Územní inspektoráty jsou
vnitřními organizačními jednotkami Státní energetické inspekce. Sídla územních inspektorátů
stanoví ústřední ředitel (srov. §92 odst. 1 a 2 energetického zákona). Energetický zákon obsahuje
výslovné ustanovení o tom, že pokuty ukládá v prvním stupni Státní energetická inspekce
a o odvolání proti rozhodnutí o uložení pokuty rozhoduje ústřední ředitel Státní energetické
inspekce (srov. §95 odst. 3 energetického zákona). Z těchto ustanovení jednoznačně vyplývá,
že zákon svěřuje pravomoc k rozhodnutí o uložení pokuty přímo Státní energetické inspekci,
nikoli jejím vnitřním organizačním jednotkám – územním inspektorátům.
[17] O pravomoci Státní energetické inspekce k ukládání pokut v prvním stupni nelze
pochybovat ani s ohledem na vývoj právní úpravy. Podle §95 odst. 3 energetického zákona
ve znění účinném do 17. 8. 2011 byla pravomoc k ukládání pokut v prvním stupni výslovně
svěřena územním inspektorátům Státní energetické inspekce. O odvolání proti uložení pokuty
územním inspektorátem Státní energetické inspekce rozhodoval ústřední inspektorát Státní
energetické inspekce. Tato rozhodovací pravomoc však byla územním inspektorátům odňata
s účinností od 18. 8. 2011 zákonem č. 211/2011 Sb. a svěřena přímo Státní energetické inspekci
(srov. §95 odst. 3 energetického zákona ve znění od 18. 8. 2011). Je proto bezpečně zřejmé,
že úmyslem zákonodárce bylo s účinností od 18. 8. 2011 přenést pravomoc k ukládání pokut
přímo na Státní energetickou inspekci, nikoli ji ponechat územním inspektorátům. Prvostupňové
rozhodnutí v projednávané věci bylo vydáno dne 7. 3. 2014, tedy již za účinnosti právní úpravy,
která svěřila pravomoc k ukládání pokut výhradně Státní energetické inspekci.
[18] Místní příslušnost soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí Státní energetické inspekce
o uložení pokuty se proto řídí sídlem Státní energetické inspekce, nikoli sídlem jejího územního
inspektorátu. K projednání žaloby proti rozhodnutí Státní energetické inspekce o uložení pokuty
je tedy místně příslušný Městský soud v Praze, v jehož územním obvodu má Státní energetická
inspekce sídlo.
[19] S poukazem na shora uvedené důvody shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
důvodnou, proto zrušil napadené usnesení a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. V něm
bude městský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 1 a 4 s. ř. s. ). V dalším řízení městský soud rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti (§110 odst. 3 věta prvá in fine s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. října 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu