ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.91.2014:13
sp. zn. 9 As 91/2014 – 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení na ochranu
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve věci podnětu žalobce
ze dne 17. 1. 2011 k výkonu státního dohledu nad exekutorem a stížnosti žalobce na postup
žalovaného v téže věci, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 14. 8. 2012, č. j. 7 A 72/2011 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora označenému usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž mu byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků.
[2] Městský soud obdržel dne 11. 4. 2011 žalobu stěžovatele, jíž se domáhal vydání rozsudku
zakazujícího žalovanému pokračování v porušování stěžovatelova práva na účinný právní
prostředek a nařízení obnovy stavu před zásahem ke dni 26. 1. 2011, kdy nedbalým způsobem byl
přezkoumán podnět ze dne 17. 1. 2011, i ke dni 28. 2. 2011, kdy byla touž úřední osobou vyřízena
stížnost na její postup.
[3] Společně se žalobou stěžovatel zaslal kopii podnětu ze dne 17. 1. 2011, jímž se domáhal
výkonu soudního dohledu nad exekutorskou činností Exekutorského úřadu v Klatovech ve věci
120 Ex 1710/08, když předešlé podněty byly zmařeny a nezákonná nečinnost exekutora trvala
skoro celé tři roky.
[4] Městský soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku. Na výzvu stěžovatel
reagoval podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku a zasláním čestného prohlášení,
ve kterém uvedl, že nemá žádný majetek a že jeho jediným příjmem je dávka pomoci v hmotné
nouzi. Současně odkázal na listiny uložené u městského soudu mající vztah k prokázání
stěžovatelových majetkových poměrů.
[5] O podané žádosti městský soud rozhodl v záhlaví citovaným usnesením tak, že žádost
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl.
[6] Městský soud v odůvodnění konstatuje, že majetkové poměry stěžovatele odůvodňují
osvobození od soudních poplatků, uvádí však, že existují jiné důvody, pro které by nemělo být
stěžovateli toto osvobození přiznáno. Podle názoru městského soudu stěžovatel zneužívá toho,
že je od poplatků osvobozen a jeho úspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků
jej povzbuzují v další aktivitě.
[7] Odůvodnění usnesení konstatuje, že stěžovatel podal v době vydání usnesení již
přes 250 žalob, jejichž smyslem není ochrana jeho práva, ale stalo se jím vedení sporu samotného,
využívání všech možných i nemožných prostředků procesní obrany, zdůrazňování jakýchkoliv
skutečných i domnělých formálních nepřesností v postupu správního orgánu i soudu a lpění na
jejich formálním odstraňování. Městský soud neupíral stěžovateli právo napadat u soudu úkony
správního orgánu, současně však je, podle jeho názoru, po něm spravedlivé požadovat, aby soudní
řízení vedl s vědomím existence nákladů řízení. Současně je konstatováno, že s ohledem na počet
sporů, které stěžovatel vede, a na samoúčelnou povahu některých procesních návrhů, je třeba jeho
žádost o osvobození od poplatku považovat za zneužití institutu osvobození od soudního poplatku
podle ustanovení §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších přepisů (dále jen „s. ř. s.“).
[8] Městský soud uzavřel, že je na místě odepřít stěžovateli osvobození od soudních poplatků
z důvodu stoupajícího počtu sporů iniciovaných stěžovatelem a zejména jejich samoúčelný
charakter a samotný postup stěžovatele v těchto sporech.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[9] Stěžovatel napadl uvedené usnesení městského soudu podáním, kterým se domáhá zrušení
tohoto usnesení.
[10] Své nesouhlasné stanovisko s výše předestřenými závěry městského soudu podpořil nejen
zcela obecnými, zčásti nesrozumitelnými, ale také konkrétními námitkami vůči způsobu, jakým
městský soud rozhodl o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, v němž spatřuje znaky
libovůle. Stěžovatel v kasační stížnosti nepodřadil výslovně své námitky zákonným kasačním
důvodům ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., z textu podání je nicméně patrné, že namítá nezákonnost
usnesení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná, důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
a povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto požadavcích
by totiž znamenalo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení
městského soudu týkající se osvobození od soudních poplatků. K danému srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dn e 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77 (všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
[14] Stěžovatel brojí proti tomu, že nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Nejvyšší správní soud se nicméně se závěrem městského soudu ztotožňuje, neboť plně
koresponduje se závěry vyplývajícími z judikatury Nejvyššího správního soudu ve vztahu k tomuto
institutu.
[15] Jak Nejvyšší správní soud několikrát judikoval, osvobození od soudních poplatků
je procesní institut sloužící k ochraně účastníka řízení, který se nachází v tíživých poměrech,
před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích, který by mu případně znemožnil
přístup k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z dikce §36 odst. 3
s. ř. s. pak vyplývá, že účastník může být osvobozen od soudních poplatků při současném splnění tří
předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení
řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. Soud má možnost osvobodit
účastníka řízení, a to primárně zčásti, a výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, zcela.
[16] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 - 74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS, ve vztahu k těmto podmínkám dovodil,
že „slovo „může“ užité v §36 odst. 3 větě první s. ř. s. ovšem dává soudu určitý, byť ve světle judikatury Ústavního
soudu poměrně nevelký, prostor pro uvážení, zda i když jsou podmínky pro osvobození splněny, tj. účastník nemá
dostatek prostředků a není naplněna ani negativní podmínka osvobození zakotvená ve větě druhé zmíněného
ustanovení, není výjimečně namístě mu dobrodiní osvobození od soudních poplatků odepřít. Soudní uvážení se musí
řídit stejnými pravidly jako uvážení správní, tj. zejména se musí vyvarovat libovůle, rozlišovat mezi různými případy
na základě racionálních, logických a nediskriminačních kritérií a posuzovat obdobné případy obdobně a různé
případy různě. Tato povinnost při soudním uvážení plyne z principu materiálního právního státu (čl. 1 odst. 1
Ústavy). Znamená to, že budou-li podmínky podle §36 odst. 3 věty prvé a věty druhé s. ř. s. splněny, pravidelně
to povede k osvobození od soudních poplatků, a to v míře, která bude odpovídat majetkové nouzi účastníka řízení.
Je proto žádoucí účastníka osvobodit jen částečně, lze-li po něm spravedlivě požadovat, aby byť jen z určité části svoji
poplatkovou povinnost splnil. Neosvobození bude za splnění podmínek výjimkou z pravidla, pro kterou musí
existovat vážné skutkové důvody, které je soud v rámci odůvodnění svého uvážení povinen přezkoumatelně vyložit,
přičemž vždy musí mít na paměti, že základním smyslem a účelem uvedeného ustanovení je zajistit rovný přístup
osob k soudní ochraně, tj. výkon ústavně zaručeného základního práva.“
[17] Lze také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010,
sp. zn. Cpjn 204/2009, ze kterého vyplývá, že „v této souvislosti je třeba vzít v úvahu účel právní
úpravy soudních poplatků, od nějž se odvíjejí i způsoby určení jeho výše v jednotlivých případech. Obecně
uznávaným účelem (funkcí) soudních poplatků je zabezpečit zčásti úhradu nákladů, které vznikají státu výkonem
soudnictví (fiskální funkce), omezovat podávání některých neuvážených či svévolných (šikanózních) návrhů
na zahájení soudních řízení (regulační funkce) a působit na to, aby povinní dobrovolně plnili své povinnosti
(motivační funkce) – srov. např. důvodovou zprávu k zákonu č. 549/1991 Sb. nebo nález Ústavního soudu ze dne
5. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 2432/08“. S ohledem na tyto jednotlivé funkce soudních poplatků dochází
i zdejší soud k závěru, že je důležité nejen chránit zájmy účastníka řízení, který se domáhá svých
práv soudní cestou, ale zároveň zajistit, aby si účastník řádně uvědomoval důležitost předmětného
řízení a byl si zřetelně vědom okolností, které jeho řízení doprovázejí.
[18] V daném případě tak městský soud při posuzování stěžovatelem podané žádosti
o ustanovení zástupce správně přihlížel k dalším okolnostem případu, tedy nejen k majetkové situaci
stěžovatele. Městský soud konstatoval, že majetkové poměry stěžovatele odůvodňují osvobození
od soudního poplatku, současně však poukázal na další skutečnosti ovlivňující nárok na osvobození.
[19] Je nesporné, že samotný počet sporů vedený stěžovatelem není bez dalšího důvodem
pro zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Městský soud však vyhodnotil i smysl
podání stěžovatele v tomto konkrétním případě i ve vztahu k ostatním jím podávaným podáním.
[20] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že odepřít osvobození od poplatku přes nedostatek
prostředků soud může tehdy, je-li žaloba zjevně neúspěšná. K této námitce je nutno uvést,
že osvobození od soudního poplatku je možné při kumulativním splnění několika podmínek,
kdy v případě nesplnění byť jediné z nich nárok na osvobození není dán a žádost soud zamítne.
Při rozhodování je rozhodující, zda v souvislosti s podanou žádostí (1.) účastník řízení
(zde stěžovatel) doloží, že nemá dostatečné prostředky, (2.) nejedná se o neuvážený či svévolný
(šikanózní) návrh a (3.) návrh zjevně nemůže být neúspěšný. U posuzování svévolného
(šikanózního) návrhu je nutné zohlednit jak samotné podání stěžovatele, tak i jeho další podání
a způsob vedení jeho sporů v obdobných případech.
[21] Žádost městský soud zamítl s ohledem na povahu podaného návrhu stěžovatele i souvislost
s jeho dalšími podáními, způsob vedení stěžovatelových sporů, jejich množství a jejich smysl.
[22] Městský soud při rozhodování o podané žádosti plně vyhověl závěrům usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 - 74, kdy uvážil vztah
k ostatním stěžovatelem vedeným řízením, posoudil tyto různé případy a poukázal na jejich
podobnost ve vztahu k žalovanému, průběhu řízení, úkonům stěžovatele v jejich průběhu apod.
Výslovně je uvedena podobnost projednávaného případu s jinými případy stěžovatele vůči
žalovanému, včetně konkrétních úkonů stěžovatele v tomto případu před podáním žaloby, které
odůvodňují neosvobození od soudního poplatku.
[23] Podanou žalobou se stěžovatel domáhá soudního přezkumu státního dohledu
nad exekutorskou činností Exekutorského úřadu v Klatovech ve věci vedené pod
sp. zn. 120 Ex 1710/08. Stěžovatel výslovně uvádí, že v této věci „dvakrát soudy pravomocně
zamítly návrh na zastavení exekuce“, proti čemuž dále brojil dovoláním i ústavní stížností. Nadto
podal dne 17. 1. 2011 opakovaný podnět (dřívější měl být datován 3. 11. 2009) k zahájení výkonu
státního dohledu nad exekuční činností Exekučního úřadu v Klatovech, kde brojí proti protahování
exekuce proti jeho osobě. Podaný podnět byl vyřízen dne 26. 1. 2011, následně po podání stížnosti
stěžovatele ze dne 15. 2. 2011 byla věc přezkoumána a vyřízena dne 28. 2. 2011. Z výše uvedeného
je zřejmé, že stěžovatel využil procesních práv, která dle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, v projednávané věci
umožňují ochranu v exekučním řízení. Stěžovatel opakovaně podal řádný prostředek ochrany
subjektivních práv povinného v exekučním řízení, tedy návrh na zastavení exekuce, návrhy byly
přezkoumány a v soudním řízení pravomocně zamítnuty. Opakovaným podáváním návrhů na státní
dohled nad exekutorskou činností a přezkumu jejich vyřízení se tak stěžovatel fakticky domáhá
zvrácení předchozích soudních rozhodnutí ve vztahu k jeho návrhům na zastavení exekuce, když
institut státního dohledu nad exekutorskou činností zjevně nemá sloužit jako prostředek revize
pravomocných soudních rozhodnutí. Státní dohled nad exekutorskou činností je primárně
dozorčím nástrojem a pouze nepřímo prostředkem ochrany práv stěžovatele i dalších účastníků
exekučního řízení.
[24] Byť se tedy soudní spor ve věci dohledu nad exekutorskou činností může jevit jako spor
dotýkající se stěžovatelovy majetkové sféry, k její obraně má právními předpisy upravené jiné
prostředky ochrany, které stěžovatel opakovaně využíval. Soudní spor se tedy stává sporem
pro spor, kdy se postup stěžovatele nevymyká jeho standardním postupům v jiných, soudem
výslovně zmíněných případech. Městský soud podrobně popisuje jednotlivé fáze sporů stěžovatele
vůči České advokátní komoře, Ministerstvu vnitra nebo Ministerstvu spravedlnosti, kde stěžovatel
uplatňuje svoje práva způsobem potvrzujícím, že jejich smyslem je vedení soudního řízení, nikoliv
jeho výsledek. I ze stěžovatelem uvedeného výčtu podání ve věci uvedeného exekučního řízení proti
jeho osobě je patrné, že soudní řízení v této věci je pouze šikanózním návrhem ve snaze vést spor
samotný. Městský soud tak správně posoudil podání stěžovatele ve vztahu k jiným jeho podáním
v obdobných věcech, vyhodnotil toto podání a rozhodl o zamítnutí žádosti. Lze tak uzavřít,
že konkrétní městským soudem uvedené důvody pro zamítnutí žádosti je možné označit za vážné
důvody ve smyslu výše uvedeného usnesení rozšířeného senátu, které odůvodňují neosvobození
od soudních poplatků v projednávaném případě.
[25] Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítá, že městský soud neposoudil, zda je žaloba zjevně
neúspěšná. Jak je však uvedeno výše, toto je pouze jednou, nikoliv jedinou podmínkou,
jak dovozuje stěžovatel, pro posouzení nároku na osvobození, resp. zamítnutí žádosti.
V projednávaném případě je zřejmé, že městský soud vyhodnotil podanou žádost o osvobození
od soudních poplatků a shledal důvody pro její zamítnutí. V takové situaci, kdy obstojí odůvodnění
nepřiznání osvobození, již není nezbytné se dalšími podmínkami osvobození zabývat.
[26] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí ještě další obecné námitky vůči napadenému usnesení,
tyto však pro posouzení Nejvyšším správním soudem v projednávané věci nemají žádný význam.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, poslední věty, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto
řízením nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu