ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.378.2014:70
sp. zn. Nao 378/2014 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: E. H., proti
žalovanému: Masarykova univerzita, se sídlem Žerotínovo nám. 617/9, Brno, v řízení o
námitce podjatosti soudců správního úseku Krajského soudu v Brně vznesené žalobkyní ve věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 53/2014,
takto:
I. Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzana Bystřická, JUDr. Eva Lukotková,
JUDr. Viktor Kučera, JUDr. Jana Kubenová, Mgr. Kateřina Kopečková,
Mgr. Petr Pospíšil, Mgr. Milan Procházka, JUDr. Petr Polách a Mgr. Petr Šebekn e j s o u
v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Brně
pod sp. zn. 31 A 53/2014.
II. Soudce Krajského soudu v Brně JUDr. David Raus, Ph. D. je v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Brněpod sp. zn. 31 A
53/2014.
Odůvodnění:
[1] Rektor Masarykovy univerzity rozhodnutím ze dne 12. 8. 2014, č. j. MU-
IS/27875/2014/91553/1422/3542783/RMU-1, zamítl žádost žalobkyně o přezkoumání
rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Masarykovy univerzity ze dne 15. 5. 2014, č. j. 3542783,
o nepřijetí žalobkyně k prezenčnímu studiu v magisterském studijním program Právo a právní
věda ve studijním oboru Právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity od akademického
roku 2014/2015.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 21. 8. 2014 žalobu u Krajského soudu
v Brně, v níž namítala, že jím byla zkrácena na svém právu na přístup k vysokoškolskému
vzdělání. Podle žalobkyně se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami.
Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil.
[3] V podání ze dne 10. 9. 2014 žalobkyně uvedla, že s ohledem na skutečnost, že žalovaným
je rektor Masarykovy univerzity, podává návrh na vyloučení soudců, kteří byli nebo jsou
v pracovním poměru k Masarykově univerzitě a byli nebo jsou s Masarykovou univerzitou
v jiném právním vztahu. Žalobkyně dále navrhla z projednávání a rozhodování věci vyloučit
osoby, které jsou absolventy Masarykovy univerzity nebo se v současné době vzdělávají na
Masarykově univerzitě z důvodů možných osobních a pracovních vztahů se zaměstnanci
Masarykovy univerzity. Uvedla, že námitku podjatosti podává proti absolventům Masarykovy
univerzity JUDr. Zuzaně Bystřické, JUDr. Evě Lukotkové, JUDr. Viktoru Kučerovi, JUDr. Janě
Kubenové, Mgr. Kateřině Kopečkové, Ph. D., Mgr. T. G., Mgr. L. S. a externímu vyučujícímu
JUDr. Davidu Rausovi, Ph. D. Dále uvedla, že z veřejně dostupných zdrojů nelze získat
informace k Mgr. Petru Pospíšilovi, Mgr. Milanu Procházkovi, JUDr. Petru Poláchovi a Mgr. Petr
Šebkovi, s tím, že žádá soud, jsou-li mu známy skutečnosti o studiu, zaměstnaneckém a jiném
právním vztahu k Masarykově univerzitě, aby tito soudci byli rovněž vyloučeni z projednávání a
rozhodování věci.
[4] Ke vznesené námitce podjatosti uvedení soudci shodně uvedli, že k účastníkům řízení
ani k věci nemají žádný vztah a necítí se být podjatí. S těmito vyjádřeními předložil Krajský soud
v Brně věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Rozhodování
o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce
může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 dostupný na nalus.usoud.cz nebo usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné
na www.nssoud.cz).
[6] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
s. ř. s., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
[8] Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro vyloučení výše uvedených soudců správního úseku Krajského soudu v Brně,
kteří jsou absolventy Masarykovy univerzity, z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 31 A 53/2014 nejsou dány. Při přezkumu rozhodnutí děkana a rektora
univerzity, jejímž je soudce absolventem, totiž není dána existence shora zdůrazněného vztahu
soudce k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dosahujícího nepřijatelné intenzity,
v důsledku kterého lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Skutečnost, že soudce
je absolventem univerzity, jejíž rozhodnutí přezkoumává, totiž sama o sobě nepředstavuje poměr
ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. mezi ním a univerzitou, který by mohl ovlivnit objektivitu
rozhodování soudce a zavdával důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti.
[9] Naproti tomu v případě JUDr. Davida Rause, Ph.D. byla shledána skutečnost zakládající
jeho vztah k účastníkovi, která by mohla vyvolávat pochybnosti o jeho nestrannosti, spočívající
v jeho zaměstnaneckém poměru k žalované. Z webových stránek Masarykovy univerzity Nejvyšší
správní soud ověřil, že v případě uvedeného soudce se jedná o zaměstnanecký vztah dlouhodobý
(přinejmenším od roku 2005), aktuálně stále trvající a poměrně intenzívní (v akademickém roce
2014-2015 vyučuje celkem sedm předmětů). JUDr. Raus navíc vyučuje přímo na Právnické
fakultě Masarykovy univerzity, jejíž děkanka vydala správní rozhodnutí prvního stupně
v rozhodované věci. Jakkoli lze obecně hodnotit pozitivně, pokud soudce nad rámec
svých povinností vyplývajících z výkonu funkce, pomáhá svou pedagogickou činností právnické
fakultě realizovat a zkvalitňovat její vzdělávací program o poznatky z praxe, které předává
studentům při výuce, čímž dochází k velmi žádoucímu propojení teorie a praxe a jakkoli
pedagogická činnost soudců je jednou z mála výdělečných činností, které soudce smí vykonávat
vedle výkonu své funkce (viz §85 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů), v tomto případě je třeba konstatovat,
že vztah JUDr. Rause k žalované přesahuje kritickou míru, nad níž mohou vzniknout
pochybnosti o jeho nepodjatosti. V posuzované věci jsou přezkoumávány úkony děkana fakulty,
na které daný soudce vyučuje, a rektora univerzity, tedy orgánů jeho zaměstnavatele,
které spolurozhodují o tom, zda soudce bude na dané fakultě i nadále vyučovat a rovněž ovlivňují
jeho plat, respektive odměnu za toto pedagogické působení. Podobně je Nejvyšším správním
soudem dlouhodobě judikováno, že pochybnosti o nepodjatosti vznikají i v případě,
kdy předmětem přezkumu mají být úkony soudního funkcionáře soudu, u něhož je daný soudce
přidělen (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 – 47,
a ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 - 16, či rozsudek ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 - 70).
[10] O námitce podjatosti vůči Mgr. T. G. a Mgr. L. S. Nejvyšší správní soud nerozhodoval,
neboť se nejedná o soudce, nýbrž o jiné soudní osoby. O námitce jejich podjatosti proto
rozhodne příslušný senát Krajského soudu v Brně (§8 odst. 5 na konci s. ř. s.), avšak pouze, mají-
li se bezprostředně podílet na projednávání a rozhodnutí této věci.
[11] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost ve výroku I. uvedených
soudců pro případné rozhodování ve věci žalobkyně vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 31 A 53/2014 neshledal, a proto rozhodl tak, že nejsou z projednávání a rozhodování
této věci vyloučeni. Výrokem II. pak rozhodl o vyloučení JUDr. Davida Rause, Ph.D.
z projednávání a rozhodování této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu